Emil Jellinek: Moravský děd mercedesů

Jméno dcery Mercédes vybral obchodní zástupce automobilky na francouzské Riviéře. Rakousko-uherský konzul Emil Jellinek našel kořeny u Uherského Brodu.

Pokud jste majiteli nebo ctiteli mercedesů a míváte cestu kolem Uherského Brodu, zastavte se příležitostně v nedalekých Drslavicích. Právě zde se před 26. června 1820 narodil Adolf (Aaron) Jellinek. Jeho bratr Moritz založil v Budapešti tramvajovou dopravu, Adolf se věnoval věcem duchovním. Věřil, že jeho předci byli husité, přesněji Moravští bratři, reprezentovaní třeba Janem Amosem Komenským. Podle Jellineka přestoupili kvůli náboženskému útlaku ze strany katolíků k židovské víře. Té se držel také Adolf a ve Vídni se vypracoval až na vrchního rabína.

Z jeho dětí nás bude zajímat syn Emil, narozený 6. dubna 1853 v Lipsku. Na rozdíl od vzdělaného otce a dvou bratrů, z nichž se stali profesoři, se Emil snažil škole vyhnout. Několik jich prostřídal, až v sedmnácti zakotvil u železniční společnosti, díky níž se o dva roky později dostal do Francie. Díky otcově konexím vzal rakousko-uherský konzul Emila do Tangeru a Tetuanu, kde odstartoval kariéru diplomata. Když se mu podařilo vyhnout vojenské službě, získal místo vicekonzula v Alžíru, kde se svým budoucím tchánem udělal jmění v obchodě tabákem. Ještě výnosnější se ukázalo pojišťovnictví, nemluvě o zdařilých investicích na burze. V roce 1889 již žil v Badenu u Vídně. Zde se mu narodila dcera pouze přezdívaná Mercédes, v křestním listu najdeme jméno Adrienne Manuela Ramona. Dodnes zde stojí dům Mercédeshof s rozsáhlými garážemi, kdysi padesáti pokoji, osmi koupelnami a třiadvaceti toaletami.

Jellinek zpočátku řídil francouzskou tříkolku De Dion-Bouton a voiturettu Léona Bolléeho, pak přešel na Benz. V roce 1896 jej zaujal inzerát cannstattského Gottlieba Daimlera a rozjel se za ním, aby poznal pana šéfa i jeho šéfkonstruktéra Wilhelma Maybacha. Značka se začala prosazoval ve Francii, kam zadávala licence na své „rychloběžné“ motory se stovkami otáček v minutě. Pětačtyřicátník a konzul v Nice musel závodit pod pseudonymem Monsieur Mercédes, zvítězil s typem Phoenix 4,9 l. Slavné jméno přešlo na Daimlerovy automobily (1900) určené pro Rakousko-Uhersko, Francii, Belgii a USA, jako obchodní známka je Mercedes registrován od roku 1902. Konzul, zasedající v dozorčí radě, si následujícího roku nechal změnit vlastní jméno na Emil Jellinek-Mercedes. Po fúzi podniků Daimler a Benz (1926) vznikla jedna z dodnes nejhodnotnějších ochranných známek na světě: Mercedes-Benz.

Soumrak diplomacie
Daimlerova automobilka rychle expandovala a Jellinek z ní měl zajištěn slušný finanční příjem. Jenže spory o směřování značky jej přestávaly bavit, proto se soustředil na kariéru ve službách vídeňského ministerstva zahraničí. Stal se konzulem monarchie v Mexiku, poté v Monaku. Od obchodování dal ruce pryč, vydělané peníze investoval do nemovitostí – v Nice vlastnil dva hotely, další v Paříží, dále mu patřila kasina a zámeček Château Robert mezi Nice a Toulonem. Zdánlivě neotřesitelná kariéra v diplomatických službách skončila vypuknutím první světové války. Ve Francii, Nice nevyjímaje, nebylo záhodno mluvit německy, Jellineka pokládali za špióna. Nakonec se rodina uchýlila do neutrální Ženevy , kde Emil zemřel 21. ledna 1918.

Zdeněk Vacek