Oldsmobile 88 – padesát raketových let (2. část)

V letech 1959–1970 se vystřídaly čtyři generace velkých Oldsmobilů 88 klasické koncepce s výkonnými motory Rocket V8.

Čtvrtá generace (1959–1960)

Pro Oldsmobily, stejně jako pro ostatní značky GM, byl rok 1959 rokem důkladného převleku do delších, nižších a širších karoserií, využívajících koncernovou platformu B s rozvorem 123 palců, tedy 3124 mm. Design nových modelů, označovaný jako Linear Look, se vyznačoval několika charakteristickými prvky. Široká přední maska v sobě skrývala dvě dvojice kruhových světlometů (kresba) s parkovacími světly uprostřed. Velká oválná zadní světla byla umístěna v tubusech, rozšiřujících se od předních blatníků až k zádi. Kabina byla bohatě prosklená a měla tenké střešní sloupky. Pro modelový rok 1959 připravil Oldsmobile tři série modelů: základní Dynamic 88, výkonnější Super 88 a luxusní Ninety-Eight.

Čtvrtá generace Oldsmobilu 88 se představila v roce 1959 s širokou přední maskou a dvojitými kruhovými světlomety s parkovacími světly uprostřed.

U levnějšího modelu Dynamic 88 poháněl zadní kola 6,1litrový Rocket V8 s výkony 265–300 k, podle toho, zda byl použit dvojnásobný nebo čtyřnásobný karburátor. Standardním motorem pro Super 88 byl 6,5litrový (394 cu in) Rocket V8 s výkonem 315 k (232 kW). Rok 1959 byl pro Oldsmobile památný tím, že Lee Petty vyhrál s vozem Oldsmobile Dynamic 88 Hardtop historicky první závod Daytona 500, pořádaný v Daytona Beach na Floridě. O vítězství bojoval až do posledních metrů s Johnnym Beauchampem (Ford Thunderbird) a Joem Weatherlym (Chevrolet) a v jeho prospěch rozhodla až cílová fotografie.

Po roce prošly Oldsmobily pořádnou kosmetickou kůrou, po které vyjely s pozměněnou přídí a hlavně zádí. Zmizel jakýkoliv náznak ploutví a vodorovně uspořádaná koncová světla měla dosti nebezpečné “rohy.” Motory zůstaly v podstatě stejné, jen Dynamic 88 oslabil na 240 koní, zato ale mohl, díky nižší kompresi, používat levnější nízkooktanový benzin. V interiéru byl pozměněn přístrojový panel a užší středový tunel poskytl více místa cestujícím.

Pátá generace (1961–1964)

Jepičí život čtvrté generace Oldsmobilu 88 ukončila v roce 1961 pátá se zcela novými karoseriemi a podvozkem. Listová pera na zadní nápravě odešla do historie a na jejich místo nastoupily vinuté pružiny. Souputníkem “osmdesátosmičky” se stal kompakt F-85 a jako samostatný model se prezentoval kabriolet Starfire, vycházející z typu Super 88. Proti modelům 1960 se o něco zmenšila délka a šířka, rozvor ale zůstal stejný. Motor Rocket V8 zůstával ve službě, tentokrát s objemem 6,5 litru (394 cu in). Jeho výkon dosahoval 250 koní (Dynamic 88) resp. 325 koní (Skyrocket V8 v modelu Super 88).

Jak se stalo dobrým zvykem, modely 1962 (kresba) přišly s malým faceliftem přední masky a koncových světel. Výkony motorů se mírně zvýšily na 280 k pro Dynamic 88 a 330 k pro Super 88. O něco důraznějším stylingem prošly velké Oldsmobily v roce 1963. Čelní okno už nemělo zahnuté A sloupky, srovnaly se i zahnuté konce nárazníků. Novinkou roku 1964 byl Oldsmobile Jetstar 88 s karoserií sdílenou s ostatními modely řady 88, množstvím komponent z F-85 a menším 5,4litrovým motorem. O něco dražší byl Jetstar I, sdílející karoserii a motor se Starfirem.

Oldsmobile Dynamic 88, model 1962 se zajímavým prolisem na předních blatnících a  sloupky čelního okna ve tvaru bumerangu.

Šestá generace (1965–1968)

Rok 1964 byl posledním pro řadu Super 88. Nahradil ji model Delta 88, krátce prezentovaný jako Dynamic 88 Delta, neboť šlo prakticky o luxusnější verzi modelu Dynamic 88. Spolu s ostatními full-size Oldsmobily (Jetstar 88, Dynamic 88, Jetstar I a Starfire) používal podvozek s rozvorem 3124 mm (123 palců). Stylisticky se modely 1965 vrátily k oblejším tvarům s mírně zvlněnou boční linií (foto).

V šesté generaci byl model Super 88 nahrazen Deltou 88. Na obrázku je Oldsmobile Delta 88 Holiday Coupe.

Do honby za zvyšováním objemu motorů se Oldsmobile zapojil novým sedmilitrovým 425 Super Rocket V8 s výkony mezi 300 a 370 k podle použitého karburátoru a komprese. Letitý automat Hydra-Matic, používaný od roku 1940, nahradila nová třístupňová automatická převodovka Turbo Hydra-Matic s měničem momentu. Doplňovala ji čtyřstupňová manuální převodovka s řadicí pákou na podlaze. Pohodlné cestování zajišťovala nová automatická klimatizace Comfortron a volant nastavitelný svisle do šesti pozic.

Modelová řada 88 byla v roce 1967 doplněna o Delmont 88, nahrazující Jetstar 88 a Dynamic 88. Tvary karoserie byly inspirovány modelem Toronado s předním pohonem. Standardním motorem byl 330 V8 a na přání se dodával 425 V8, který byl standardem pro Deltu 88. Poprvé si bylo možné objednat přední kotoučové brzdy. Rok 1968 je datem narození motoru Rocket 455 V8 s objemem 7,5 litru a výkonem 390 k (287 kW). Modely ’68 měly nově pojatou příď s rozdělenou maskou. Toto řešení pak používaly Oldsmobily v dalších letech. Delmont 88 dostal jako standard větší 350 V8.

Sedmá generace (1969–1970)

Zvětšení rozvoru náprav o jeden palec na 3150 mm je důvodem, proč lze modely ročníků 1969/70 považovat za další generaci řady 88. Po zrušení typu Delmont se stala základním modelem Delta 88. Kupé Holiday dostalo ve své nejluxusnější verzi přídomek Royale (foto). V bohatě vybaveném interiéru nechyběla klubovková sedadla a přední bezpečnostní pásy uchycené ve střeše. Z hlediska designu se toho moc nezměnilo, za zmínku stojí jen okna v předních dveřích bez ventilačních okének. Z motorů V8 si bylo možné vybrat mezi 5,7litrovým 250 k (Delta 88) a 7,5litrovým 310 k (Delta 88 Custom a Royale). Modelový rok 1970 přinesl opět jen detailní stylistické změny (přední maska, obdélníkové rámečky světlometů, usazených mimo mřížku chladiče).

V sedmé generaci dostalo kupé Holiday ve své nejluxusnější verzi přídomek Royale.

Poslední úsek bohaté padesátileté historie modelu Oldsmobile 88 si připomeneme ve třetí části tohoto článku.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas