Oldsmobile 88 – padesát raketových let (3. část)

Velké rodinné vozy Oldsmobile 88 pokračovaly ve svém vývoji až do roku 1999. V posledních dvou generacích měly motory V6.

Osmá generace (1971–1976)

V roce 1971 byly všechny velké Oldsmobily důkladně přestylizovány, zůstaly však nadále věrné platformě B a rozvoru 3150 mm. Dvojité světlomety se již zcela oddělily od masky chladiče a boky osvěžily výrazné lemy kolem podběhů kol (foto). Modely Delta 88, Delta 88 Custom a Delta 88 Royale se nabízely ve verzích čtyřdveřový Town Sedan a dvou nebo čtyřdveřové hardtopy a kabriolety Holiday. Novinkou bylo kombi Custom Cruiser, používající podvozek 88 s rozvorem prodlouženým na 3200 mm a motor 455 Rocket V8.

Osmá generace velkých oldsmobilů měla výrazné lemy kolem podběhů kol a zasouvatelné přední nárazníky.

Nabízené motory (350 a 455 Rocket V8) měly o něco nižší výkony, způsobené snížením kompresního poměru. Mohly zato používat olovnatý i bezolovnatý benzin s nižším oktanovým číslem. U všech modelů řady 88 se staly standardem kotoučové brzdy na předních kolech. V dalším roce spadly výkony obou motorů Rocket V8 na 155 resp. 250 koní. Tento pokles byl ale způsobený pouze změnou metodiky měření výkonu. Podle dřívější hrubé (gross) metody se výkon měřil dynamometrem bez příslušenství, kdežto podle nové čisté (net) metody se měřil motor tak, jak byl instalován do vozidla s veškerým příslušenstvím.

Jako skoro každoročně, i v roce 1973 došlo ke změně masky a koncových světel a navíc dostaly vozy Delta 88 nové pětimílové nárazníky. Po roce se tyto nárazníky objevily i vzadu a zadní světla se vrátila k čtyřsegmentovému designu. U kupé Holiday se objevila pevná trojúhelníková okénka ve sloupcích C. Jako jedny z prvních dostaly Oldsy boční airbag u řidiče. Rok 1975 byl posledním pro kabriolet Delta 88 Royale. Pro poslední rok se Oldsmobily osmé generace vyzdobily obdélníkovými světlomety a pod nimi umístěnými parkovacími světly.

Devátá generace (1977–1985)

Ropná krize, probíhající od října 1973 do března 1974 donutila americké automobilky uvažovat o výrobě menších a úspornějších automobilů. Velké klasické “ameriky,” ke kterým patřil Oldsmobile řady 88, však měly stále početný zástup zákazníků. Devátá generace proto vyjela v roce 1977 s rozvorem zkráceným na 2946 mm (116 palců), venkovní rozměry však stále zůstávaly úctyhodné: 5525 mm na délku a 1951 na šířku, takže vnitřního prostoru bylo stále dost. Malé zúžení interiéru ve výši ramen bylo vyváženo větší výškou nad hlavami cestujících a osoby na zadních sedadlech měly více místa pro nohy. Modely Delta 88 a Royale se nabízely ve verzích dvoudveřové kupé a čtyřdveřový Town Sedan (foto). Kombi Custom Cruiser vycházelo z Delty 88 a mělo dvoudílné zadní dveře.

Devátá generace typu 88 vyjela v roce 1977 s rozvorem zmenšeným na 2946 mm a zvýšenou odolností proti korozi.

Standardem byl 3,8litrový vidlicový šestiválec od Buicku a automatická převodovka Turbo-Hydramatic 200. Vidlicové osmiválce se dodávaly ve čtyřech objemových verzích 4,3, 5,0 (LM1 od Chevroletu), 5,7 a 6,3 litru. Motor od Chevroletu použitý v Oldsmobilu vyvolal tzv. aféru “Chevymobile” a GM musela uklidnit nespokojené zákazníky nabídkou rozšířené záruky na tyto motory nebo možností vrácení vozu výměnou za “pravý” Oldsmobile s motorem Rocket V8.

Design vozů Oldsmobile deváté generace nepřinesl kromě ostřejších hran a krabicové přídě nic nového. Nová byla přístrojová deska s vodorovnou stupnicí rychloměru. Rok 1978 přinesl nové kupé Holiday 88, novou přední masku pro všechny modely řady 88 a poprvé také vznětový motor V8 s objemem 5,7 litru. Dalšího faceliftu přídě a dalších detailů se Oldsmobile 88 dočkal v roce 1979 a nejinak tomu bylo i v roce následujícím.

Rok 1981 přivítala Delta 88 nižší přídí, když se směrová a parkovací světla přestěhovala z místa pod obdélníkovými světlomety do rohů karoserie. Všechny benzinové motory byly vybaveny řídicím systémem CCC (Computer Command Control). Počítač nastavoval správnou směs vzduchu a paliva na základě snímaných veličin, jako rychlost vozidla, otáčky motoru, teplota chladicí kapaliny a obsah kyslíku ve výfukových plynech.

Až do roku 1985 procházely Oldsmobily 88 pravidelnými drobnými obměnami, přičemž model Delta 88 se změnil na Royale a Royale Brougham a počet nabízených motorů se snížil na tři (231 V6 Buick, 307 V8 Rocket a 350 Diesel). Oldsmobily 88 ročníku 1985 byly posledními se zadním pohonem, motory Rocket V8 a rámovým podvozkem. Této konstelaci zůstalo věrné až do roku 1990 jen kombi Custom Cruiser.

Desátá generace (1986–1991)

V roce 1986 přešel Oldsmobile Delta 88 z platformy B na menší platformu H s předním pohonem a rozvorem 2814 mm (110,8 palců). Krabicový design s ostrými hranami oken (foto) zůstal v podstatě zachován, příď ale působila se světlomety integrovanými pod společným sklem elegantněji. V roce 1989 zmizel název Delta a byl nahrazen slovním vyjádřením číslovky 88, tedy “Eighty Eight.”

Krabicový design s ostrými hranami oken zůstal v podstatě zachován, včetně ostře useknuté zádi.

Oldsmobile Eighty Eight dostal pro modelový rok 1990 novou přední masku. Dřívější dělená chromovaná mřížka byla nahrazena čtyřmi otvory s “raketovým” logem uprostřed. Široké ochranné lišty na bocích byly protažené i přes nárazníky. Všechny modely (Eighty Eight, Eighty Eight Royale a Eighty Eight Royale Brougham) poháněly vidlicové šestiválce s objemem válců 3,8 litru, pocházející od Buicku. Zákazníkům se nabízel za příplatek zajímavý hlasový diagnostický systém, upozorňující mužským hlasem na problémy. Syntetický hlas například upozorňoval na nízkou hladinu chladicí kapaliny, přehřátý motor nebo zataženou ruční brzdu.

Jedenáctá generace (1992–1999)

Naposled prošel Oldsmobile 88 (vlastně Eighty Eight) generační proměnou v roce 1992, když následoval větší model Ninety Eight. Jediným motorem zůstal Buick V6 3791 cm3, jeho výkon však stoupl na 170 k (později až na 205 k) a krouticí moment na 300 Nm (312 Nm). Stejný motor používaly také koncernové modely Buick Le Sabre a Pontiac Bonneville. Karoserie (foto) s venkovními rozměry 5091 x 1882 x 1414 mm dostala o něco kulatější tvary, zvýrazněné širokým ochranným pásem kolem celého vozu a černě lakovanými sloupky střechy.

Poslední, 11. generace Oldsmobilu Eighty Eight se vyráběla v letech 1992–99. Na obrázku je verze Royale.

Více krásy pobral Oldsmobile Eighty Eight v roce 1996, kdy byla přestylizována příď i záď. Vůz se tak více podobal modelu Aurora, uvedenému na trh o rok dříve. Zároveň došlo ke změně názvu modelů na základní Eighty Eight a luxusnější LSS (Luxury Sports Sedan), nabízený také s přeplňovaným motorem V6 (225 až 240 k). Tento rok byl také posledním, kdy měly “osmdesátosmičky” původní logo s raketou.

Poslední vozy Oldsmobile Eighty Eight vyjely z továrny v Lake Orion (Michigan) v roce 1999, tedy přesně po padesáti letech od premiéry tohoto modelu. Na počest tohoto úctyhodného výročí připravil Oldsmobile malou sérii “50th Anniversary Edition.” Samotná značka Oldsmobile přežila model 88 jen o pět let, neboť 29. dubna 2004 ji mateřský koncern General Motors zrušil.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas