Mercedes-Benz 230–280 SL: klasik zvaný pagoda

Šestiválcový Mercedes 230 SL přišel na svět v roce 1963. Postupným zvyšováním objemu motoru vznikly typy 250 SL a 280 SL.

Po modelech 300 SL (W 198) a 190 SL (W 121) se v roce 1963 stal šestiválcový Mercedes 230 SL (W 113) třetím typem s označením SL, znamenajícím lehkou sportovní konstrukci. O tři roky později byl objem zvětšen na 2,5 litru (250 SL) a posledním členem této řady se stal v roce 1968 typ 280 SL s 2,8litrovým motorem.

Dříve než se pustíme do popisu historie tohoto typu, osvětlíme si systém značení vozů Mercedes-Benz. Je známou skutečností, že třímístná čísla znamenají zaokrouhlený stonásobek objemu motoru v litrech. Označení SL vzniklo původně z německého „sehr leicht,“ tedy velmi lehký. Když se ukázalo, že vozy SL nejsou až tak velmi lehké, začala firma Mercedes-Benz prezentovat tuto zkratku jako „sport leicht.“ Všechny tovární podklady i symboly na zádi vozů uvádí mezeru mezi číslem a písmeny SL, proto se budeme tohoto značení držet i v tomto článku.

Nástup nástupce

S koncem výroby čtyřválcového roadsteru 190 SL (1955–63) a šestiválcového 300 SL (kupé 1954–57, roadster 1957–63) začal na jaře roku 1963 vyjíždět z bran továrny Mercedes-Benz v Untertürkheimu (předměstí Stuttgartu) úplně nový model 230 SL (foto), který dostal tovární označení W 113. Proti svým předchůdcům dostal hranatější karoserii bez typických “očních víček” na blatnících. Hladká boční linie se zvýšenou zádí prozrazovala, že vůz neztratil nic z elegance svých předchůdců. Výšku boků opticky snižovala dvojice chromovaných lišt mezi podběhy kol. Vůz se tak zdál delší, než ve skutečnosti byl (4285 mm).

Výšku boků opticky snižovala dvojice chromovaných lišt mezi podběhy kol. Vůz se tím zdál delší a nižší.

Od začátku (výroba byla zahájena v červenci 1963) se typ 230 SL dodával s plátěnou stahovací střechou nebo pevnou odnímatelnou střechou (hardtop). Při pohledu zepředu bylo na první pohled patrné neobvyklé konvexní zakřivení horní části rámu předního okna a z něj vycházející tvar pevné i plátěné stahovací střechy. Toto neobvyklé stylistické řešení se střechou nižší ve středu než na bocích dalo vozu přezdívku „pagoda,“ podle japonské (nebo také čínské) chrámové architektury s prohnutými střechami. Design hardtopu si nechal patentovat tehdejší šéf vývoje firmy Mercedes-Benz Béla Barényi.

Sedadla měla standardně vinylové potahy, na přání mohla být kožená. Jednoduchá přístrojová deska (foto) byla prakticky převzata ze sedanů, včetně vysoké „kapličky“ s rychloměrem a otáčkoměrem, jak ji známe již z typu 190 SL. Zde se ale mezi oba kruhové přístroje vklínil svislý indikační panel s několika ručkovými ukazateli a kontrolkami.

Přístrojová deska byla převzata ze sedanů, včetně vysoké kapličky s rychloměrem a otáčkoměrem.  Mezi ně byl umístěn svislý indikační panel s řadou kontrolek.

Model 230 SL se většinou dodával v dvousedadlovém provedení s volným prostorem pro zavazadla za sedadly. Existovala i verze 2+2 se dvěma malými nouzovými zadními sedátky. Sem se ale vešly jen malé děti, neboť místo pro nohy bylo velmi omezené. Rám předního okna byl zesílen, takže mohl sloužit jako ochrana při převrácení vozidla, ale jen v kombinaci s nasazenou pevnou střechou.

Technika Made in Germany

Typová řada s interním označením W113 dostala zpočátku do vínku řadový šestiválcový motor (foto) ze sedanu 220 SE, jehož zdvihový objem byl převrtaný (z 80 na 82 mm), takže jeho objem se zvýšil z 2195 na 2281 cm3. Vpředu uložený motor s rozvodem OHC a nepřímým vstřikováním paliva Bosch poháněl zadní kola přes čtyřstupňovou plně synchronizovanou převodovku (na přání čtyřstupňovou automatickou). Výkon motoru 150 koní (110 kW) při 5500 min-1 umožnil vozu přiblížit se maximální rychlosti 200 km/h. Z nuly na 100 km/h zrychloval za 11 s. Z těchto údajů je patrné, že se nejednalo o auto, určené k vrcholným sportovním výkonům na závodních tratích, ale o rychlý a přitom pohodlný a kultivovaný cestovní vůz.

Řadový šestiválec s rozvodem OHC ze sedanu 220 SE byl převrtaný na objem 2281 cm3.

Výborné jízdní vlastnosti zaručoval podvozek tvořený podlahovým rámem svařeným s karoserií a pomocným rámem pro motor a závěsy přední nápravy. Přední kola byla nezávisle zavěšena na příčných lichoběžnících, zadní náprava byla kyvadlová s podélnými suvnými rameny. Pérování zajišťovaly vinuté pružiny s teleskopickými tlumiči u všech kol. Vůz se i při vysokých rychlostech choval klidně a spolu s výbornými brzdami (vpředu kotoučovými) zajišťoval bezpečnost posádky.

Větší objem, větší pohoda

V prosinci 1966 se začal vyrábět model 250 SL (W 113 A) s motorem, u kterého byl prodloužen zdvih motoru ze 72,8 na 78,8 mm, takže objem se zvýšil na 2496 cm3. Klikový hřídel byl uložen v sedmi ložiskách (motor v 230 SL měl jen čtyři). Zvýšení objemu vedlo k příznivějšímu průběhu krouticího momentu, výkon ale zůstal stejný (150 k) a maximální rychlost dokonce vzhledem k vyšší hmotnosti (o 60 kg na 1360 kg) mírně poklesla. Kromě většího motoru dostal vůz kotoučové brzdy i na zadní kola, větší 82litrovou benzinovou nádrž a na přání pětistupňovou manuální převodovku ZF. Vůz s motorem 2,5 litru se vyráběl jen krátce, prakticky jen do konce roku 1967 (poslední kusy se doprodávaly ještě v roce 1968).

Dalšího zvýšení objemu motoru se Mercedes W113 dočkal koncem roku 1967 u typu 280 SL (W 113 E 28). Tentokrát se pro změnu sáhlo po zvětšení vrtání z 82 na 86,5 mm, což mělo za následek zvýšení objemu na 2778 cm3. Výkon motoru tím stoupl na 170 koní (125 kW) a maximální rychlost na 205 km/h. Vyšší hmotnost motoru byla kompenzována použitím hliníkových slitin na dveřích, víku kufru a kapotě motoru. Karoserie zůstala opět prakticky beze změn, jen nárazníky mohly mít svislé sloupky a krytky směrovek pod světlomety byly předpisově oranžové.

Pinifarinův Mercedes

Pouhý rok po spuštění výroby Mercedesu 230 SL představila věhlasná italská karosárna Pininfarina na Pařížském autosalonu 1964 krásné kupé (foto), vycházející z modelu 230 SL. Tovární design tohoto vozu (navrhl jej Paul Bracq, který začal pracovat ve službách Mercedesu v roce 1957) se totiž nesetkal s jednoznačným obdivem, hlavně kvůli střeše ve stylu pagody. Pininfarina, respektive jeho mladý americký designér Tom Tjaarda, se proto pustili do alternativního řešení.

Italská karosárna Pininfarina představila na Pařížském autosalonu 1964 studii kupé, vycházející z modelu 230 SL. Majitelem se stal zakladatel našeho vydavatelství Axel Springer.

V zadání se předpokládalo použití standardního podvozku 230 SL, zachování původního interiéru, předního okna, světlometů a masky. Tjaarda doufal, že by jím navržený vůz mohl nahradit sériový 230 SL. Na výstavě se vůz představil ve stříbrné barvě, připomínající závodní „stříbrné šípy“ Mercedesu. Vůz si pak koupil německý podnikatel Axel Springer (někdy se mu proto říkalo Springer Pagoda). Pozdější majitelé jej pak přelakovali nejdříve černou barvou a pak ještě červeným lakem. V současné době je ale opět stříbrný.

Proti původní „pagodě“ se výrazněji změnila hlavně střecha s novým zadním oknem a zadní část vozu s jinými koncovými světly. Od předních světel k zadním probíhal charakteristický obloukový prolis s nejvyšším bodem ve středu bočního profilu vozu. Na pařížské výstavě se vůz setkal s příznivým ohlasem, ale do sériové výroby se nakonec nedostal a zůstal v jediném, dnes velmi ceněném, exempláři.

Sportovní role

Mercedes-Benz 230 SL sice nebyl svojí velikostí a hmotností ideální sportovní automobil, ale přesto se uplatnil i na sportovním poli. Hned při prvním startu v roce 1963 s ním zvítězil Eugen Böhringer v rallye Spa-Sofie-Liége. V témže roce vyhrál v Argentině a v následujícím roce několik dalších závodů cestovních vozů (například v Brands Hatch a Zolderu). Dnes je v zrestaurované podobě vystaven ve stuttgartském muzeu firmy Mercedes-Benz. Pagodu si oblíbila i řada známých osobností, například formulový jezdec Stirling Moss.

Mercedesy 230 až 280 SL se vyráběly 8 let v následujících počtech:

230 SL (1963 – 1966): 19 831 vozů
250 SL (1966 – 1968): 5 196 vozů
280 SL (1967 – 1971): 23 885 vozů

Celkem tedy vzniklo necelých 49 tisíc vozů této řady. Posledních 113 vozů 280 SL vyrobených v roce 1971 vystřídal nový typ s interním kódem R107 (modely 280 SL až 560 SL). Sága sportovních vozů Mercedes-Benz řady SL pokračovala dál a dnešních dnů se dočkala v podobě faceliftované páté generace s pevnou skládací střechou. A příští rok se můžeme těšit na novou generaci.

Hlavní technické údaje:

Mercedes-Benz 230 SL / 250 SL / 280 SL
Výroba v letech 1963 – 1971
Počet vyrobených vozů 48 912
Motor Řadový šestiválec s rozvodem OHC
Umístění motoru Podélně vpředu
Pohon Zadní
Objem motoru 2281 / 2496 / 2778 cm3
Maximální výkon 110 – 125 kW (150 – 170 k)
Rozvor náprav 2400 mm
Délka 4285 mm
Šířka 1760 cm
Výška 1305 (kupé), 1320 mm (roadster)
Pohotovostní hmotnost 1300 – 1360 kg
Maximální rychlost 195 – 205 km/hod
Zrychlení z 0 na 100 km/h 11 –12 s
Spotřeba paliva 15 – 16,5 l/100 km

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas