AMC – společně proti Velké trojce (2. část)

Od roku 1969 začal American Motors prodávat svoje auta pod značkou AMC. Nejúspěšnější byly sportovní modely AMX a Javelin.

Druhou část stručné historie automobilky AMC zahájíme zmínkou o modelu Rambler American, vyráběném ve třech generacích v letech 1958 – 1969. Kompaktní Rambler American patřil ve své době k nejlevnějším americkým automobilům a proslavil se hlavně úsporností ve spotřebě benzinu. Prokázal to například na populární americké Mobil Economy Run v roce 1959, kdy vyhrál se spotřebou přes 25 mil na galon (9,3 l/100 km) na trati dlouhé přes 3000 km.

Rambler American

První generace (foto) vycházela tvarově z vozu Nash Rambler, dostala ale novou masku chladiče a větší výřezy blatníků pro kola. Dvoudveřový vůz poháněl 3,2litrový řadový šestiválec s výkonem 90 koní. Základní model Deluxe se prodával za 1789 dolarů, luxusnější Super byl o 85 dolarů dražší. O něco později se do výroby dostala i čtyřdveřová verze a kombi.

První generace Rambleru American vycházela tvarově z vozu Nash Rambler, dostala ale novou masku chladiče a větší výřezy blatníků pro kola.

Druhá generace, vyráběná v letech 1961 – 1963, měla stejný podvozek s rozvorem 100 palců (2540 mm), ale Edmund Anderson pro ni připravil důkladně přestylizovanou karoserii s lichoběžníkovou maskou chladiče a výrazným prolisem na bocích. Nejvyšší úroveň výbavy se jmenovala Custom, později 400, resp. 440.

Zcela novým designem a rozvorem zvětšeným na 106 palců (2692 mm) se mohla pochlubit třetí generace (1964 – 1969). Richard Teague dal vozu jednoduché, elegantní tvary s velkými kruhovými světlomety a širokou mřížkou chladiče mezi nimi. Starý dobrý šestiválec se dodával ve třech výkonových verzích (90, 125 a 138 koní) a přední vinuté a zadní listové pružiny zaručovaly pohodlné svezení. V prvním roce se prodalo rekordních 160 tisíc vozů. V dalších letech následovaly verze s většími šestiválci (objem 3,3 a 3,8 litru).

V roce 1966 prošel American faceliftem a dvoudveřový hardtop s motorem V8 Typhoon (4,8 l, 200/225 k) dostal název Rogue. Do roku 1967 vstoupil American navíc s motorem V8 (5,6 l/280 k). Do konce června 1969 bylo v Kenoshe vyrobeno přes 4,2 milionu Americanů. Vyráběly se také v Argentině (IKA Torino) a Iránu (Aria/Shahin). Nástupcem Rambleru American se stal AMC Hornet.

Soutěž s Velkou trojkou o americký automobilový trh nutil American Motors ke stálému rozšiřování nabídky a každoroční obnově (stylingu) existujících modelů. To si vyžadovalo značné náklady a přesto nebyly výsledky vždy uspokojivé, zvláště když se ke všemu přidaly problémy s kvalitou. Prodej nově uvedených modelů Rebel a Ambassador dokonce poklesl brzy po jejich uvedení v roce 1966. Tento neúspěch vedl k odvolání dosavadního výkonného ředitele (CEO) Roye Abernethyho. Jeho nástupcem se stal v lednu 1967 Roy Chapin junior, syn zakladatele společnosti Hudson Motors. Jeho úkolem bylo získat zpět ztracené pozice. Začal např. tím, že snížil cenu Rambleru a zavedl klimatizaci jako standardní výbavu všech modelů Ambassador ročníku 1968. Jeho hlavní zásluhou bylo obohacení portfolia AMC o sportovně vyhlížející vozy kategorie pony car a muscle car, určené pro mladší zákazníky.

AMX a Javelin

AMC vstoupilo na trh sportovních vozů v roce 1968 dvoumístným modelem AMX (foto). Přes poměrně krátký rozvor 2464 mm bylo možné AMX zařadit i mezi tzv. muscle cars a svojí elegancí a výkony se zařadil mezi vrcholy produkce AMC. Stal se levnější obdobou slavného Chevroletu Corvette. Název AMX je zkratkou American Motors eXperimental, použitou u dvou prototypů, dvoumístného AMX a čtyřmístného AMX II, postavených v karosárně Vignale v Itálii a představených v rámci tzv. Projektu IV v roce 1966. Sériový AMC AMX měl méně futuristické tvary, jeho karoserie (navrhl ji opět Richard Teague) se splývavou zádí a jednoduchou maskou chladiče však nepostrádala jistý půvab.

Model AMX patřil k nejslavnějším vozům American Motors. Výkony motorů V8 patřil právem do kategorie \"muscle car.\"

Pohon zadních kol obstarávaly motory V8, nabízené v řadě verzí s objemy od 4,8 do 6,4 litru a výkony v rozmezí 225 až 420 koní (speciál Super Stock AMX pro závody dragsterů). Výkonnost AMX potvrdily v lednu 1968 na testovací dráze Goodyearu v Texasu dva speciálně připravené vozy. Známý držitel rychlostních rekordů Craig Breedlove, jeho žena Lee a Ron Dykes s nimi překonali 106 rychlostních a vytrvalostních rekordů.

Zmínku si zaslouží také koncept AMX/3, představený na autosalonu v Chicagu v roce 1970 s laminátovou karoserií zhotovenou v Itálii u Bizzariniho. O rok později navrhl Dick Teague plně funkční koncept AMX, který pak používal k osobní potřebě. Celkem bylo v letech 1968–70 postaveno necelých 20 tisíc vozů AMX a dnes jsou sběratelskou raritou.

Pár měsíců před AMX, v srpnu 1967, byl veřejnosti představen model AMC Javelin (česky oštěp) s dvoudveřovou karoserií a střechou hardtop (bez středových sloupků). Tvary karoserie nezapřely značnou podobnost s modelem AMX, Javelin (foto) byl však čtyřmístný (nebo spíše 2+2). Samonosná karoserie s rozměry 4806 x 1826 x 1315 mm a rozvorem náprav 2769 mm skrývala podvozek s nezávislým zavěšením předních kol a zadní tuhou nápravou. Pérování zajišťovaly vpředu vinuté pružiny a vzadu podélná listová pera. Pohon zadních kol obstarával jako obvykle řadový šestiválec (3,8 l/145 k) nebo trojice motorů V8 (4,8-6,4 l/225-315 k).

Sportovní AMC Javelin se podobal modelu AMX, byl ale čtyřmístný. Na obrázku je luxusnější verze SST.

V roce 1970 prošel Javelin mírným faceliftem přídě a v úpravě firmy Penske Racing se plně zapojil do série závodů Trans-Am se slavným jezdcem Markem Donohuem za volantem. Sportovní úspěchy využil i komerčně, když postavil 2500 vozů, nazvaných Mark Donohue Javelin SST. Na dveře už ale klepala druhá generace.

Pro modelový rok 1971 připravil AMC model Javelin s novou, delší, širší a nižší karoserií se střešním spoilerem a vypouklými blatníky nad koly. Jelikož právě skončila výroba dvoumístného AMX, převzalo prémiové provedení Javelinu jeho název. V dalších třech letech se už Javelin měnil jen v detailech (mřížka chladiče, koncová světla). Jeho výroba skončila v roce 1974, kdy dosáhl nejvyššího počtu vyrobených vozů (27 696).

AMC Hornet

Jméno Hornet (česky sršeň) používala automobilka Hudson a přenesla je do AMC. Úkolem Hornetu bylo konkurovat vozům importovaným do USA z Japonska a Evropy. AMC Hornet (foto) byl ekonomický rodinný vůz s rozvorem 108 palců (2743 mm) a délkou 4,5 m. Na modelový rok 1970 byl připraven ve dvou a čtyřdveřovém provedení se dvěma šestiválcovými motory (3,3 a 3,8 l) a pětilitrovým vidlicovým osmiválcem. Na návrzích karoserií (sedan, kupé, hatchback, kombi) se podílel Richard Teague. Inspiroval se částečně studií AMC Cavalier (1955), vyznačující se symetrickými tvary a vyměnitelnými panely karoserie.

Nástupcem Rambleru American se stal AMC Hornet, vyráběný v letech 1970–1977.

Konstrukčně vycházel Hornet z modelu Rambler American (podvozek, motory), měl ale zcela novou přední nápravu a vylepšenou ochranu ve dveřích proti bočnímu nárazu. Hned v prvním roce výroby se prodalo kolem stovky tisíc vozů v základní nebo luxusní (SST) výbavě. V roce 1971 se nabídka rozšířila o kombi Sportabout a speciál SC360 s motorem V8 (5,9 l, 240/285 k). Nejviditelnějšími změnami prošel Hornet v roce 1973. Dostal novou masku chladiče, masivnější (pětimílové) nárazníky a delší kapotu. Délka vozu tím narostla na 4719 mm. Výroba Hornetů skončila v roce 1977, ale v přepracované formě, nazvané AMC Concord, přežila jeho konstrukce dalších šest let.

Poslední etapu historie společnosti American Motors Corporation až do jejího zániku v roce 1987 si můžete připomenout ve třetí části tohoto článku.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas