AMC – společně proti Velké trojce (3. část)

V sedmdesátých letech proslavily American Motors kompakty Gremlin a Pacer. Do roku 1987 vyráběl Renaulty a Eagle s pohonem 4×4.

Začátek sedmdesátých let byl v americkém automobilovém průmyslu ve znamení souboje s malými vozy, dováženými z Japonska a Evropy. Zatímco GM a Ford přišli s novými modely tzv. subkompaktů (Chevrolet Vega a Ford Pinto), finanční situace přinutila AMC hledat úspornější řešení. Našla je v použití zkrácené platformy úspěšného modelu Hornet, na které postavil subkompakt Gremlin.

AMC Gremlin

Na americké poměry malý dvoudveřový AMC Gremlin (foto) dostal jméno po imaginární postavičce skřítka s velkýma ušima, oblíbeného v minulosti u britských letců. Gremlin navrhl Bob Nixon, budoucí šéf designu AMC, s typickou šikmo useknutou zádí a výklopným zadním oknem. Podvozek z Horneta byl zkrácen na 2438 mm (96 palců proti 108) a karoserie s rozměry 4326 x 1793 x 1331 mm se až po sloupky B lišila jen málo od Horneta. Premiéra Gremlinu se odehrála 1. dubna 1970 (ne, nebyl to apríl) a do roku 1978 bylo vyrobeno 671 475 kusů. Vyráběl se i v Mexiku.

Kompaktní AMC Gremlin se vyráběl v letech 1970–78. Vycházel z modelu Hornet.

Pod dlouhou kapotou byly na výběr řadové šestiválce s objemy 3,3 až 4,8 litru (128–145 koní) a od roku 1972 pětilitrový V8 (150 k podle nového měření SAE). V roce 1973 dostal Gremlin zesílené “pětimílové” nárazníky a o rok později větrací otvory v širokých sloupcích C. Od roku 1977 se Gremlin nabízel s čtyřválcovým dvoulitrem z produkce VW/Audi. Gremlin si získal v USA značnou popularitu a v mládí s nimi jezdili i budoucí američtí prezidenti Bill Clinton a George W. Bush.

AMC Matador

Současně s Gremlinem se vyráběl i středně velký vůz AMC Matador, který byl náhradou modelu Rebel a konstrukčně z něj vycházel. Dodával se v podobě dvoudveřového hardtopu (foto), čtyřdveřového sedanu a kombi. V roce 1974 se k nim přidalo odlišně tvarované kupé s délkou 5316 mm a splývající zádí. Ostatní modely prošly důkladnou omlazovací kůrou. Pohon zadních kol obstarávaly obvyklé šestiválcové a osmiválcové motory.

Současně s Gremlinem se vyráběl i středně velký vůz AMC Matador, který byl nástupcem modelu Rebel a konstrukčně z něj vycházel.

Pohledné kupé Matador si zahrálo i ve filmu, v jedné z méně známých bondovek (Muž se zlatou zbraní). Vznikla také speciální verze, nazvaná podle známého módního návrháře Olega Cassiniho, který mj. oblékal i Jacquelinu Kennedyovou. Vůz měl vinylovou střechu, luxusní interiér a ozdoby v barvě mědi.

AMC Pacer

Dalším subkompaktem z produkce AMC byl Pacer, vyráběný v letech 1975 až 1980. Jeho tvary navrhl Richard Teague, poprvé způsobem “zevnitř-ven.” Vyšly z toho venkovní rozměry 4364 x 1963 x 1341 mm při rozvoru rovných 100 palců (2540 mm). Tehdejší reklama jej proto uváděla jako “nejširší malý vůz.” Dalším výrazným rysem Paceru byla bohatě prosklená kabina s bočními okny zasahujícími do střechy a nezvykle oblé tvary karoserie s nízkými boky (foto). Další zajímavostí byly o 101 mm širší pravé dveře proti levým u řidiče, takže nastupování z chodníku bylo snazší. Prosklené zadní víko se vyklápělo nahoru.

Pacer měl bohatě prosklenou kabinu s bočními okny zasahujícími do střechy a nezvykle oblé tvary karoserie s nízkými boky.

Zákazníci si mohli vybírat mezi klasickými řadovými šestiválci s objemem 3,8 a 4,2 litru a pětilitrovým V8, i když původně se počítalo s motorem Wankel, jehož licenci koupilo AMC v roce 1973. Neobvyklé tvary vozu Američany příliš neoslovily, přesto se za pět let výroby prodalo kolem 280 tisíc vozů. Pacer se exportoval i do Evropy, včetně verze s pravostranným řízením pro Velkou Británii. Vyráběl se také v Mexiku a vznikla i stovka Pacerů s elektrickým pohonem.

Concord a Spirit

Nástupcem úspěšného, ale již zastaralého Hornetu se stal v roce 1978 AMC Concord. Tento kompaktní vůz sportovního vzhledu byl nabízený ve verzích sedan, kupé, hatchback, kombi a kabriolet (konverze Sundancer od firmy Griffith). Kromě obvyklých šestiválců a V8 se Concord nabízel i s čtyřválcových dvoulitrem VW/Audi, používaným také v Gremlinu. V roce 1981 dostal Concord novou masku chladiče a nabídku motorů obohatil 2,5litrový čtyřválec GM Iron Duke.

Gremlina vystřídal v roce 1979 model Spirit. Dvoudveřové provedení převzalo šikmou záď od Gremlina, zatímco liftback měl splývající záď s výklopným víkem. Speciálně upravený Spirit převzal staronový název AMX. Spirit se vyráběl do roku 1983 s podobnou nabídkou motorů jako Concord.

AMC Eagle

Už v roce 1970 převzal American Motors automobilku Kaiser Jeep, která vznikla roku 1953 spojením firem Kaiser-Fraser a Willis-Overland. Tím se do rukou AMC dostaly slavné Jeepy a technika pohonu všech kol. Hlavní inženýr Jeepu Roy Lunn spojil konstrukční prvky Concordu s náhonem obou náprav a tak vznikl AMC Eagle, debutující v srpnu 1979 jako model 1980. Eagle je považován za jeden z prvních skutečných crossoverů či SUV. Od začátku se Eagle s trvalým pohonem všech kol dodával ve dvou čtyřdveřových verzích: sedan se stupňovitou zádí a kombi Wagon (foto). Doplňovalo je dvoudveřové kupé s vinylovou zadní částí kabiny a malými bočními okénky za dveřmi.

Spojením konstrukčních prvků Concordu s náhonem obou náprav z Jeepu vznikl AMC Eagle, debutující v srpnu 1979 jako model 1980.

Eagle vstoupil na trh s pětiletou zárukou proti prorezavění karoserie. Základní pohonnou jednotkou byl řadový šestiválec OHV s objemem 4235 cm3 a výkonem 116 k SAE. Po roce se nabídka rozšířila o čtyřválec Iron Duke a dva menší dvoudveřové vozy, vycházející z modelu Spirit. Eagle Kammback využíval podvozek sedanu Spirit, zatímco sportovnější Eagle SX/4 byl odvozen od verze liftback. Oba vozy poháněl 2,5litrový čtyřválec. V roce 1984 se výroba modelů Eagle přesunula z Kenoshe do kanadského Bramptonu, aby uvolnily místo licenčně vyráběným Renaultům.

Aliance s Renaultem

Nepříznivá finanční situace, spolu s dozvuky energetické krize, přinutila v roce 1979 AMC k uzavření partnerství s francouzskou státní automobilkou Renault. Po řadě jednání a příprav získal Renault v roce 1983 kontrolní balík akcií AMC a kromě Eagle ukončil výrobu všech modelů. V Kenoshe se začal po přestavbě výrobních linek naplno vyrábět model Renault Alliance, kompaktní automobil s předním pohonem, věrně kopírující francouzský Renault 9. Vyráběl se s dvěma (včetně kabrioletu) nebo čtyřmi dveřmi a čtyřválcovými motory 1,4 a 1,7 litru. V prvním roce výroby se prodalo 142 tisíc vozů a když se v dalším roce přidal hatchback Encore (neboli Renault 11), zvýšil se v roce 1984 prodej na 208 tisíc vozů.

Se snižováním cen benzinu se zájem zákazníků začal znovu vracet k větším modelům, ty ale AMC již nemohl nabídnout. Větší Renault 18 se sice prodával v USA pod názvem Sportwagon a v roce 1987 byl připraven model Medallion, jehož základem byl Renault 21, bylo už ale pozdě. V březnu 1987 prodal Renault automobilku AMC společnosti Chrysler Corporation. V rámci koncernu Chrysler vznikla divize Jeep/Eagle, nabízející modely Jeep a Eagle. Šéfem se stal poslední prezident AMC Joseph Cappy a pod značkou Eagle se po nějakou dobu ještě vyráběly modely Medallion (1987–89) a Premier (1987–91), poslední pozůstatky spolupráce AMC-Renault.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas