Bristol – století ve vzduchu a na zemi (1. část)

Letecká továrna v Bristolu začala s výrobou automobilů v roce 1946. V rámci válečných reparací využívala techniku BMW.

Jméno anglického města Bristol, ležícího v hrabství Gloucestershire na jihozápadě Velké Británie, je spojeno především s výrobou letadel, ale od roku 1946 i s malosériovou produkcí automobilů. Ručně vyráběné cestovní a sportovní vozy Bristol si získaly pověst svou spolehlivostí a použitím nejkvalitnějších materiálů bez ohledu na jejich cenu. Na rozdíl od dnešních automobilek, které překotně vyvíjejí stále nové vozy nabité moderní technikou, sázel Bristol na jinou strategii – postupné vylepšování osvědčené konstrukce se zachováním konzervativního designu. Tato filozofie vycházela z bohatých zkušeností s leteckou výrobou.

Ve vzduchu…

V roce 1910 založil britský podnikatel sir George White (1854–1916), společně se synem Stanleyem a bratrem Samuelem, leteckou továrnu British and Colonial Aeroplane Company, Ltd. O deset let později byla tato letecká továrna poblíž Bristolu, umístěná v bývalém tramvajovém depu, přejmenována na Bristol Aeroplane Company (BAC). Prvním, ještě ne zcela dokonalým, letadlem zde vyrobeným byl Bristol Boxkite a brzy následovaly další.

Na začátku první světové války měla firma 200 zaměstnanců a pro britské královské letectvo začala vyrábět úspěšné dvouplošníky Bristol Fighter, nazývané zkráceně Brisfit. V meziválečném období se proslavily především stíhačky Bristol Bulldog, které se staly základem britského královského letectva (RAF) a exportovaly se i do Austrálie, Španělska a Finska.

Během druhé světové války se osvědčil dvoumotorový Bristol Beaufighter, používaný např. jako noční stíhač nebo torpédový bombardér. Jeho jméno naznačuje, že byl odvozen od staršího dvoumotorového typu Beaufort a ten zase měl původ v lehkém bombardéru Blenheim, který poprvé vzlétl v dubnu 1935.

…a na zemi

Po skončení druhé světové války hledala letecká továrna Bristol Aeroplane Company jak zaměstnat po ukončení výroby vojenských letadel velký počet kvalitních a zkušených pracovníků. Nabízela se výroba osobních automobilů, s těmi ale neměla BAC žádné zkušenosti a proto se spojila s H. J. Aldingtonem, majitelem firmy AFN Ltd, která před válkou dovážela do Velké Británie automobily BMW a vyráběla sportovní vozy Frazer-Nash. V červenci 1945 vytvořila BAC automobilovou divizi Bristol Cars a koupila kontrolní balík akcií firmy AFN.

H. J. Aldington, zvaný Aldy, využil svých styků s armádním velením a několikrát navštívil v roce 1945 bombardováním poničenou továrnu BMW v Mnichově jako člen týmu, přebírajícím v rámci válečných reparací zbylou německou techniku a výkresovou dokumentaci. Pro nově vzniklou automobilku Bristol se naskytla možnost začít vyrábět vozy na základě předválečných typů BMW, včetně vynikajících dvoulitrových řadových šestiválců. Jejich tvůrce, Fritz Fiedler, se stal zaměstnancem Bristolu a vydatně pomohl svými zkušenostmi s přípravou výroby prvního automobilu značky Bristol.

Potomci BMW

Tím prvním byl Bristol 400 (foto), jehož prototyp vznikl v roce 1946 a o rok později byl představen v plné parádě na ženevském autosalonu. Podvozek vycházel z předválečného BMW 326, šestiválcový motor s výkonem 80 koní (59 kW) byl převzat prakticky beze změn z typu BMW 328 a vzhledem se nejvíc podobal kupé BMW 327, včetně masky chladiče ve tvaru dvojitých ledvinek. Dvoudveřová karoserie s rozvorem 2895 mm měla posuvná okna ve dveřích a dělené přední okno. Udávala se maximální rychlost 148 km/h. Do roku 1950 se vyrobilo necelých pět set Bristolů 400. Sluší se připomenout, že v roce 1949 dosáhla česká posádka Zdeněk Treybal a Ing. František Dobrý s tímto vozem skvělé třetí místo v celkové klasifikaci na Rallye Monte Carlo.

Prvním automobilem značky Bristol byl typ 400. Jeho podvozek vycházel z předválečného BMW 326, motor byl převzat z typu BMW 328 a vzhledem připomínal kupé BMW 327.

V letech 1948 až 1953 se vyráběl modernizovaný typ Bristol 401 (kresba) s karoserií vycházejí z prototypu, postaveného milánskou karosárnou Touring. Prostornější dvoudveřová pětimístná karoserie s rozměry 4864 x 1702 x 1524 mm měla dveře zavěšené vpředu a otevírané tlačítkem místo kliky. Vedle hlavních světlometů se objevily ještě menší pomocné světlomety. Zkušenosti z letecké výroby se projevily na dobré aerodynamice, testované ve větrném tunelu. Bristol 401 měl koeficient odporu vzduchu 0,36, což je souměřitelné se současnými vozy.

Bristol – století ve vzduchu a na zemi (1. část)

Na podvozku se mnoho nezměnilo, ale motor dostal karburátory Solex, díky čemuž stoupl výkon o 5 koní a maximální rychlost na 156 km/h. Celkem vzniklo 611 vozů typu 401. Od roku 1949 se začaly vyrábět kabriolety Bristol 402 s karoserií upravenou z modelu 401 Pinin Farinou. Za dva roky jich bylo vyrobeno pouze 23 kusů, takže dnes jsou opravdovou veteránskou raritou (údajně jich existuje ještě 13).

Tvary karoserie, nastolené modelem 401, si ponechal i Bristol 403, vyráběný v letech 1953–1955. “Bavorácký” šestiválec dostal větší ventily a zesílená ložiska klikového hřídele, takže výkon stoupl na rovných 100 koní. Vylepšeny byly také brzdy, převodovka, tlumiče pérování a topení. Stejný motor byl použit v dvoumístném sportovním voze Bristol 450, používajícím podvozek závodního vozu ERA formule 2. Pro závody v Le Mans byly vyrobeny 4 vozy. V roce 1953 oba nasazené Bristoly vypadly pro poruchu motoru, ale ve dvou následujících letech vyhrály dvoulitrovou třídu a týmovou soutěž. Na okruhu v Montlhéry vytvořilo kupé Bristol 450 šest mezinárodních vytrvalostních rekordů v dvoulitrové třídě.

Konec ledvinek

Genů předválečných BMW se Bristol zbavoval postupně. Už v roce 1953 se objevil Bristol 404 (foto) se zcela novou hliníkovou karoserií kupé s rozvorem zkráceným na 2445 mm a venkovními rozměry 4350 x 1727 x 1416 mm. Tímto modelem se Bristol definitivně rozloučil s maskou chladiče ve stylu dvojitých ledvinek, typických pro značku BMW. Zajímavá byla malá křidélka na zadních blatnících a montáž náhradního kola a baterie do předních blatníků. Pod kapotou zůstával osvědčený dvoulitr BMW s výkonem až 130 k. Problémem byla cena vozu, dosahující téměř dvojnásobku ceny Jaguaru XK120, takže za dva roky bylo vyrobeno a prodáno jen 52 vozů.

Dvoumístné kupé Bristol 404 dostalo novou hliníkovou karoserií s rozvorem zkráceným na 2445 mm. Tímto modelem se Bristol rozloučil s maskou chladiče ve stylu BMW.

Trhliny ve financích trochu napravila spolupráce s americkým výrobcem sportovních vozů Arnoltem, který si objednal dvě stovky podvozků modelu 404. Podvozky s motorem byly převáženy do italské karosárny Bertone, kde dostaly nízkou, dobře aerodynamicky tvarovanou otevřenou karoserii, navrženou Francem Scaglionem. Celkem bylo do roku 1959 postaveno 142 roadsterů Arnolt-Bristol. Vcelku úspěšně se uplatnily v různých verzích i na závodních okruzích. Například na dvanáctihodinovce v Sebringu skončily v roce 1955 ve své třídě na prvním, druhém a čtvrtém místě.

Čtyři dveře

Jediným čtyřdveřovým modelem značky byl Bristol 405 (foto), debutující na pařížském autosalonu v říjnu 1954. Tímto typem se Bristol vrátil k rozvoru náprav 2895 mm (114 palců) a vůz s délkou 4810 mm, šířkou 1727 mm a výškou 1460 mm poskytoval cestujícím dostatek vnitřního prostoru. Byl proto daleko úspěšnější než předcházející model 404, od kterého převzal některé stylistické prvky, např. obdélníkovou masku chladiče (tentokrát doplněnou středovým světlometem), splývající záď s děleným zadním oknem a stylová křidélka na zadních blatnících. Umístění rezervy v levém a baterie v pravém předním blatníku zůstalo zachováno. Bristol 405 byl posledním vozem značky, který poháněl dvoulitrový řadový šestiválec německého původu. Ve verzi S6 měl 105 k při 5000 min-1 a vozu s hmotností 1230 kg uděloval maximální rychlost 177 km/h. Do konce roku 1958 se jich prodalo 265 kusů.

Bristol 405 měl splývající záď s děleným zadním oknem a stylová křidélka na zadních blatnících.

Dalších 43 Bristolů 405 vzniklo v karosárně Abbott ve Farnhamu ve verzi Drophead Coupe s otevřenou dvoudveřovou karoserií a stahovací látkovou střechou. O dalších osudech automobilky Bristol a jejích modelech se dozvíte v druhé části tohoto článku.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas