Renault Espace – na velikosti záleží

Velkoprostorový osobní automobil Renault Espace se vyrábí od roku 1984. V současnosti se prodává jeho čtvrtá generace.

Za praotce dnešních velkoprostorových osobních automobilů, nazývaných také minivany nebo víceúčelové (MPV) vozy, je často považován unikátní americký Stout Scarab z roku 1935. Jeho mimořádně dlouhou aerodynamickou karoserii s krátkou přídí a motorem Ford V8, umístěným v zakulacené zádi, navrhl známý letecký designér holandského původu Tom Tjaarda. Po skončení druhé světové války vyráběly podobně koncipované vozy například DKW (Schnellaster, 1949), Volkswagen (Type 2, 1950) nebo Fiat (Multipla, 1956).

Renault se k myšlence velkoprostorového vozu dostal oklikou. Matra, výrobce zbraňových systémů, začal vyrábět auta v roce 1964, když převzal automobilku René Bonnet. O pět let později se Matra spojila se Simcou, tehdy patřící pod Chrysler Europe. Na podnět technického ředitele Matry Philippe Guédona vznikl projekt velkoprostorového vozu s karoserií navrženou řeckým designérem Antonisem Volanisem. Na pomoc mu přispěchal i britský návrhář Fergus Pollock, tehdy pracující pro Chrysler UK. Projekt nesl zpočátku označení P16, které se během vývoje postupně měnilo na P17 až P23. Espace se měl původně prodávat jako Talbot a měl nahradit levný off-road Matra Rancho. První prototypy používaly některé díly z vozů Simca. V roce 1978 byly Chrysler UK a Simca prodány společnosti PSA Peugeot Citroën. PSA ale považovala projekt Espace za příliš riskantní a tak jej Matra nabídla Renaultu. K minivanům se PSA vrátil až o deset let později řadou Citroën Evasion/Peugeot 806.

Espace poprvé (1984 – 1991)

Z konceptu Matra vykrystalizoval Renault Espace (foto) v sériové podobě. Pěti až sedmimístný velkoprostorový vůz měl karoserii s venkovními rozměry 4250 x 1770 x 1660 mm a rozvorem náprav 2580 mm. Karoserie měla ocelový pozinkovaný skelet, na který byly namontovány laminátové povrchové panely. Espace totiž využíval stejnou technologii výroby jako Talbot Matra Murena a začal se vyrábět ve stejné továrně Matry v Romorantinu ve střední Francii. První předsériové vozy vyjely už v lednu 1984 a v květnu 1984 byl Espace představen novinářům.

Renault Espace první generace (J11) byl na trh uveden v roce 1984. Přední maska a světlomety nezapřely určitou podobnost s modely Simca.

Prodej nové kategorie automobilu se rozbíhal jen pomalu, do konce roku si jej koupily jen necelé tři tisícovky zákazníků. Když však poznali hlavní přednosti vozu – velký a variabilní vnitřní prostor a nerezavějící karoserii – zájem rostl a už v následujícím roce se prodalo přes 14 tisíc vozů. Základní pohonnou jednotkou pohánějící přední kola byl podélně uložený řadový zážehový čtyřválec se zdvihovým objemem 1995 cm3 a výkonem 80 kW (110 k) při 5500 min-1. Na konci roku 1984 jej doplnil čtyřválcový turbodiesel 2068 cm3 (65 kW/88 k). Espace se dodával ve dvou stupních výbavy, GTS s koly 13″ a luxusnější TSE s koly 14″. Když už výroba v Romorantinu přestala stačit poptávce, začal se Espace montovat od jara 1987 i v továrně Alpine v Dieppe.

Od ledna 1988 se začal Espace dodávat s přepracovanou přední maskou, novými světlomety a čirými směrovkami. Zvětšilo se také zadní výklopné víko a součástky pocházející z vozů Talbot/Simca byly nahrazeny součástkami od Renaultu. Poprvé se také v modelu Espace Quadra objevil trvalý pohon všech kol. Celkem bylo vyrobeno necelých 192 tisíc vozů Espace první generace.

Espace podruhé (1991 – 1996)

Na ženevském autosalonu v roce 1991 se představil Renault Espace druhé generace (foto) s oblejší karoserií, která měla při stejném rozvoru 2580 mm o něco větší rozměry (4429 x 1795 x 1690 mm). Zajímavým prvkem designu byla venkovní zpětná zrcátka, jejichž držáky splývaly se šikmou přídí. Pohon obstarávaly podélně uložené čtyřválce, zážehový s objemem 2165 cm3 (79 kW/107 k) a přeplňovaný vznětový z první generace. Novinkou byl zážehový vidlicový šestiválec 2849 cm3 s výkonem 110 kW (150 k), se kterým jezdil Espace rychlostí až 195 km/h a na stovku zrychlil za 10,3 s. Do konce roku 1996 vyrobil Renault v Romorantinu necelých 317 tisíc vozů Espace druhé generace.

Renault Espace druhé generace (J63) dostal oblejší karoserii, která měla při stejném rozvoru 2580 mm o něco větší rozměry.

K desátému výročí uvedení modelu Espace a na počest vítězství stáje Williams-Renault v závodech formule 1 v letech 1992–93 (Nigel Mansell a Alain Prost) byl postaven exkluzivní koncept Espace F1, představený na pařížském autosalonu v roce 1994. V továrně Matra a ve spolupráci s týmem Williams F1 vznikl nadupaný speciál, vzdáleně se podobající MPV Espace, měl ale karoserii zhotovenou z uhlíkových vláken a velké přítlačné křídlo na střeše. Uprostřed umístěný vidlicový desetiválec Renault RS5 (z vozu formule 1 Williams-Renault FW15C) dával údajně při objemu 3,5 litru 589 kW (800 k). Zadní kola poháněl přes šestistupňovou poloautomatickou převodovku. Espace F1 měl obdivuhodnou akceleraci z klidu na 100 km/h za 2,8 s a ručička rychloměru se mu zastavila až na maximální rychlosti 312 km/h. Výkonu vozu odpovídaly vysoce účinné keramické brzdy. Jezdec formule 1 David Coulthard v něm svezl i samotného Franka Williamse.

Espace potřetí (1996 – 2002)

Třetí generace Espace debutovala koncem roku 1996 s delší a širší karoserií, která si ale zachovala základní rysy předchozí generace. Při rozvoru náprav 2702 mm byl třetí Espace dlouhý 4517 mm, široký 1810 mm a vysoký 1690 mm. Výraznou inovací prošel interiér s centrálně uspořádanou přístrojovou deskou, digitálním rychloměrem a spoustou odkládacích schránek. Řadu dílů tentokrát Espace sdílel s modelem Laguna. Z motorů si mohli zákazníci vybrat mezi zážehovým dvoulitrovým čtyřválcem (83 kW, později 103 kW), třílitrovým V6 (123–140 kW) a turbodieselem 2,2 litru (83–95 kW). Motory se poprvé montovaly napříč, čímž se zvětšil prostor pro posádku.

Od roku 1998 se vyráběl Grand Espace (foto) s rozvorem prodlouženým na 2874 mm a délkou 4787 mm, který i při obsazení sedmi osobami poskytoval dostatečný zavazadlový prostor. Espace III se stále vyráběl v továrně Matry v Romorantinu (celkem zde bylo vyrobeno 365 200 kusů Espace III), ale kromě toho se montoval i v Číně (Xiaogan). Pro mezinárodní letiště v malajsijském Kuala Lumpuru se přestavoval na pohon zemním plynem. Vznikl také hybridní koncept Espace Vert, kombinující plynovou turbinu s elektromotorem.

Od roku 1998 se vyráběl Grand Espace s rozvorem prodlouženým na 2874 mm a délkou 4787 mm.

Espace počtvrté (od 2002)

Paříž byla v září 2002 svědkem premiéry Renaultu Espace čtvrté generace (foto), jehož výroba byla spuštěna v Sandouville poblíž přístavu Le Havre. Tentokrát byli designéři odvážnější a tvary zatím posledního provedení Espace přiblížily modelům Vel Satis a Mégane Scénic. Zvětšená karoserie (rozvor 2804 mm, rozměry 4661 x 1894 x 1728 mm) se mohla pochlubit velkými světlomety, vyšším čelním oknem a spoilerem na střeše. Některé panely karoserie (kapota, dveře) jsou nyní hliníkové. Luxusní interiér se blýskl elegantní přístrojovou deskou s centrálně umístěnými digitálními přístroji. Nabídka motorů se rozrostla na tři zážehové (čtyřválce 2.0 16V/100 kW a 2.0 16V Turbo/125 kW a 3.5 V6 24V/177 kW) a tři vznětové (čtyřválce 1.9 dCi/88 kW a 2.2 dCi/110 kW a šestiválec 3.0 dCi V6 24V/130 kW).

Renault Espace čtvrté generace (J81) se vyrábí v Sandouville.

Espace IV se vyrábí už desátým rokem a přesto, že prošel dvěma modernizacemi (v modelovém roce 2011 má například bixenonové světlomety s denními světly LED) už pomalu přesluhuje a čeká se na nástupce. Určitě by si znovu našel zákazníky oceňující velký vnitřní prostor.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas