Bristol – století ve vzduchu a na zemi (2. část)

Německé šestiválce nahradil Bristol na začátku šedesátých let motory Chrysler V8. Tvary Bristolů se půl století prakticky neměnily.

Posledním vozem automobilky Bristol, používajícím řadový šestiválec německého původu (BMW), byl model Bristol 406, vyráběný v letech 1958 až 1961. Proti modelu 405 byl objem motoru zvětšen na 2216 cm3. Výkon zůstal prakticky stejný, ale zvýšil se krouticí moment, hlavně při nižších otáčkách. Jako jeden z prvních britských vozů dostal Bristol 406 kotoučové brzdy Dunlop na všechna kola. Na podvozku se změnilo jen zavěšení zadních kol. Proti předcházejícím bristolům měl typ 406 nápravu s Wattovým přímovodem. Nová dvoudveřová karoserie (foto) měla větší oválnou maskou chladiče a stupňovitou záď. Základní rysy této karoserie zůstaly prakticky zachovány u dalších modelů Bristol až do nedávné minulosti. Dva vozy se zkráceným rozvorem, známé jako 406 S, karosoval Zagato. Vzniklo také pohledné kupé s karoserií od švýcarské firmy Beutler.

Posledním vozem automobilky Bristol s řadovým šestiválcem německého původu byl model Bristol 406.

V roce 1960 se Bristol Aerospace Company spojila s dalšími britskými leteckými továrnami, čímž vznikla společnost British Aircraft Corporation (BAC). Automobilová divize Bristol Cars byla prodána do soukromých rukou. Majiteli se stali sir George White (potomek zakladatele) a známý automobilový závodník Tony Crook. Ten se po odchodu Whitea v roce 1973 stal výhradním majitelem továrny na letišti ve Filtonu poblíž Bristolu.

S motory Chrysler

Řadové šestiválce původem od BMW byly vynikající, ale ve srovnání s ostatními britskými výrobci luxusních sportovních vozů už nestačily svými výkony. Bristol sice vyvíjel modernější šestiválec, ale nakonec se rozhodl kupovat kanadské vidlicové osmiválce Chrysler. Prvním modelem s tímto motorem byl Bristol 407. Ten měl karoserii z modelu 406 (lišila se jen lištou na mřížce chladiče a dvěma koncovkami výfuku), ale pod kapotu se vměstnal vidlicový osmiválec Chrysler s objemem válců 5130 cm3 a výkonem, který stačil na dosažení maximální rychlosti přes 200 km/h. Bristoly 407 se dodávaly výhradně s třístupňovou automatickou převodovkou Torqueflite. Odzvonilo také příčným listovým pružinám na přední nápravě a na jejich místo nastoupily vinuté pružiny. V letech 1961–1963 bylo vyrobeno 88 kusů Bristolů 407, včetně speciálů s karoserií Zagato.

Větších stylistických změn se dočkal až model Bristol 408 (1963–1966, 83 kusů). Karoserie (foto) prodloužená na 4915 mm (rozvor 2895 mm zůstával stejný) měla novou velkou obdélníkovou masku chladiče s vodorovným mřížkováním a dvěma pomocnými světlomety. Na bocích se objevily dvojité ozdobné lišty, přerušené továrním znakem před dveřmi. V roce 1965 došlo k několika úpravám, včetně zvětšení objemu motoru na 5211 cm3. Značení se změnilo na Bristol 408 Mark II.

Bristol 408 se vyráběl v letech 1963–1966. Do velké obdélníkové masky chladiče byly zakomponovány pomocné světlomety.

Nástupcem “čtyřistaosmičky” se stal model 409. Měl měkčí pružiny a dynamo bylo nahrazeno alternátorem. Karoserie zůstala stejná, jen maska chladiče se nepatrně zaoblila. Byl prvním bristolem s posilovačem řízení. Výroba bristolů s motorem Chrysler pokračovala v letech 1968–1969 modelem 410. Karoserie prošla jemnou retuší a problematická tlačítka ovládání automatické převodovky na přístrojové desce byla nahrazena klasickou pákou mezi sedadly. Od modelu 404 přetrvávalo uložení náhradního kola, baterie a dalších pomocných zařízení v blatnících za předními koly. Přístup k nim byl zvenku dvířky na bocích.

Litr navíc

Pátým modelem s motorem Chrysler V8 se v roce 1969 představil Bristol 411. Pod kapotou tentokrát dostal prostor osmiválec Chrysler Canada typu B s objemem 6277 cm3 a výkonem 340 k (250 kW). S větším a silnějším motorem dokázal Bristol 411 uhánět rychlostí až 230 km/h. Zvenku zůstalo vše při starém (karoserie se prakticky nezměnila už od typu 406), jen se rozdělily boční lišty a zadní nárazník se protáhl do boků. Uvnitř mělo kupé 411 kůží potažený volant se třemi příčkami a znakem Bristolu ve středu, který nahradil tradiční dvouramenný volant.

Bristol 411 se na rozdíl od svých předchůdců vyráběl v šesti sériích celých sedm let. Jednotlivé série se ale lišily jen v detailech, např. druhá série z roku 1971 dostala podvozek se samočinným nastavením světlé výšky, série 3 měla snížený kompresní poměr motoru a na přídi se poprvé objevily dvojité světlomety. U série 4 (1974) došlo k dalšímu zvýšení objemu motoru na 6556 cm3 při současném snížení komprese. Celkem bylo v letech 1969–76 vyrobeno 287 vozů typu 411. Nástupcem se staly hned dva nové modely.

412, Beaufighter a Beaufort

Zatímco v tradici dvoudveřových kupé pokračoval od roku 1976 typ Bristol 603, o rok dříve přišel Bristol s modelem 412 (foto). Tento vůz sice završil průběžné číslování modelů od typu 400, avšak jeho design už nepokračoval v linii předcházejících modelů. Jeho dvoudveřovou karoserii typu Targa s odnímatelnou střechou navrhla a vyráběla italská karosárna Zagato, zatímco podvozek, téměř totožný s typem 603, se vyráběl ve Filtonu. Karoserie čtyřmístného Bristolu 412 měla mohutný ochranný oblouk za předními sedadly s malými bočními okénky, stahovací zadní část střechy a odnímatelný horní díl střechy, který bylo možné uložit v zavazadlovém prostoru.

Bristol 412 první série měl dvoudveřovou karoserii typu Targa s odnímatelnou střechou. Navrhla a vyráběla ji italská karosárna Zagato.

Motor Chrysler V8 s rozvodem OHV měl v první sérii objem 6277 cm3 z typu 411, později se dodával i s motory 5899 cm3 a 6556 cm3. Výkony se neuváděly, ale s nejsilnějším motorem měl poměrně velký vůz (rozměry 4940 x 1770 x 1440 mm) maximální rychlost 225 km/h. Do USA chtěl Bristol dodávat typ 412 USA s katalyzátorem, ale příliš neuspěl a většina se jich prodala v Evropě.

Od roku 1982 se vyráběl Bristol Beaufighter s karoserií Zagato, lišící se od typu 412 jen čtveřicí obdélníkových světlometů. Beaufightery se vyráběly celé ve Filtonu, včetně karoserie. Motor
5,9 l V8 byl posílen turbodmychadlem Rotomaster, takže rychlost stoupla na 241 km/h. Vylepšení se dočkala i automatická převodovka Torqueflite. Vůz, který dostal jméno po úspěšné dvoumotorové stíhačce, se vyráběl do roku 1993.

Poslední variantou modelu 412 byl kabriolet Bristol Beaufort, nazvaný podle dvoumotorového torpédového bombardéru z druhé světové války. Jelikož neměl ochranný oblouk, musel chránit posádku zesíleným rámem čelního okna. Používal stejný turbomotor jako Beaufighter a v malém počtu se vyráběl v letech 1984–94.

603, Britannia/Brigand a Blenheim

Výroba velkých sportovních kupé pokračovala po modelu 411 typem Bristol 603 (foto), debutujícím v roce 1976. Dvoudveřová karoserie si zachovala rozměry svého předchůdce, byla ale výrazně modernizována. Do přední masky, protažené na celou šířku vozu byly zakomponované čtyři kruhové světlomety a méně skloněné zadní okno mělo větší rozměry. Uvnitř bylo více místa ve všech směrech, standardně se nabízela elektricky nastavitelná sedadla a klimatizace.

Nástupcem kupé 411 se stal v roce 1976 Bristol 603. Nabízel se ve dvou verzích, 603-E (Economy) a 603-S (Sports), lišících se motory.

Bristol 603 byl nabízen ve dvou verzích, lišících se motory. Model 603-E (Economy) měl benzinový motor 5.2 V8 a 603-S (Sports) měl větší motor 5.9 V8 od Chrysleru. Rok 1978 přinesl vylepšený model druhé série (603 S2), který vydržel ve výrobě do roku 1982, kdy byl nahrazen třetí sérií. Standardní provedení s motorem 5.9 V8 dostalo název Britannia. Výkonnější Brigand měl navíc turbo Rotomaster. Zvenku se od typu 603 lišily hranatými světlomety a nižší přední maskou. Oba modely se vyráběly do roku 1994.

Čtvrtá série 603 S4 dostala další “letecký” název Blenheim a motor s vícebodovým vstřikováním paliva. Blenheim dostal novou přední maskou, větší nárazníky a nově tvarovaná koncová světly.
Bristol Blenheim druhé série se vyráběl od roku 1998 do konce roku 1999 a měl poprvé v historii Bristolu čtyřrychlostní automatickou převodovku zlepšující spotřebu. Blenheim třetí série se začal prodávat v listopadu 2000 a poslední kusy byly dodány v roce 2009.

Do dalšího boje (Fighter)

Tony Crook snil už dávno o zcela novém dvoumístném sportovním automobilu, ale k jeho vývoji potřeboval finanční podporu. Ta přišla od investora Tobyho Silvertona, takže v roce 1999 mohl začít vývoj. Bristol Fighter (foto) slavil premiéru v roce 2004 a stal se po padesáti letech (od typu 404) dalším dvoumístným Bristolem, nepočítáme-li Blenheim Speedster z roku 2002, vyrobený jen v několika kusech. Návrhu se ujal bývalý konstruktér vozů formule 1 Max Boxstrom.

Bristol Fighter má nahoru vyklápěné křídlové dveře připomínající legendární Mercedes 300 SL \"Gulwing\"

Superautomobil Bristol Fighter má aerodynamickou karoserii s křídlovými dveřmi a splývající zádí s velkým zadním oknem. Pod kapotou burácí osmilitrový vidlicový osmiválec z Viperu, upravený na výkon 532 koní (391 kW). Vůz se dodává s šestistupňovou manuální převodovkou nebo čtyřrychlostním automatem a údajně dosahuje rychlosti 340 km/h. Od roku 2007 se dal objednat Fighter T s turbomotorem V10, který prý má být rychlejší než Bugatti Veyron.

Fighterem se prozatím uzavírá historie britské automobilky Bristol s jedinou prodejnou nových vozů na Kensington High Street v Londýně. Její budoucnost je nejistá, neboť se dostala do konkurzu a bylo propuštěno 22 z 27 pracovníků. V dubnu 2011 automobilku koupila britsko-švýcarská společnost Kamkorp Autokraft (součást skupiny Fraser-Nash), vlastněná Indem Kamalem Sidiquim.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas