Ženy kolem kol - Holky z plakátu

Něžné pohlaví přišlo benzinu na chuť už v dobách, kdy řízení automobilu utahalo i svalnaté chlapy. Navíc se brzy ukázalo, že ženská krása dokonale doplňuje chladné stroje.

První žena se v motorismu blýskla vlastně potají. Manželka vynálezce automobilu Bertha Benzová vzala s sebou dva syny a v srpnu 1888 zvládli 106 km z německého Mannheimu do Pforzheimu, aby dokázali pochybovačům i samotnému Benzovi, co auto dokáže. „V kopcích jsme museli tlačit, chtělo by to lepší zpřevodování,“ prohlásila prý po návratu a její muž Carl přidal třetí rychlostní stupeň, více do pomala. Bertha rozhýbala obchody firmy Benz, Francouzka Louisa Sarazinová zase prosadila motory Gottlieba Daimlera ve Francii a bez jí sjednaných zakázek by se jen tak nerozběhla jejich velkosériová výroba.
Před 105 lety způsobila pozdvižení energická anglická baronka Campbell of Laurentz, křižující ve svém automobilu Velkou Británii a Francii úctyhodným tempem několika stovek kilometrů denně. „Polykačce kilometrů“ vydržel její elán řadu let, třeba v únoru 1909 svištěla po francouzském venkově v otevřeném vozidle i bez čelního skla, manželem najatého šoféra odsunula na místo spolujezdce, zezadu kašlala nachlazená komorná. Když baronka dorazila do města Pau, kde právě pobývali američtí vynálezci letadla bratři Wrightové, marně je přemlouvala, aby s ní v závějích vzlétli. Zůstalo po ní alespoň cestovní zavazadlo, připoutané koženými řemeny k zádi automobilu.

Ženské plémě se začalo silně emancipovat ve 20. letech a úspěchy za volantem rozhodně neslavily jen mužatky s tvrdými bicepsy a knírkem. Kromě olomoucké rodačky Elišky Junkové, jíž se věnujeme v samostatném rámečku, nebyla na závodních tratích nouze ani o aristokratky jako německou princeznu Hohenlohe, nebo dcery bohatých průmyslníků. Třeba Ernes Mercková z Darmstadtu zvítězila roku 1927 v závodě do vrchu Klausenpassrennen i nad svým manželem, Clänore Stinnesová podala v letech 1927-1929 mimořádný výkon na 47 000 kilometrů dlouhé cestě kolem světa šestiválcovým adlerem. „Francouzská Junková“ jménem Helé Nice se poměrně úspěšně prosazovala v bugatkách, pomohla jí kariéra modelky i milenec Philippe de Rothschild. Na rozdíl od české soupeřky v typickém žlutém overalu preferovala Francouzka bledě modrou barvu.

Kolem kol se ale točila i řada méně známých modelek, filmových hvězd a hvězdiček. Většinou jen pózovaly reklamním fotografům či grafikům s bujnou fantazií. Sami posuďte půvab dávných krásek…

Olomoucká hvězda
Za nejslavnější automobilovou závodnici všech dob bývá u nás i za hranicemi považována Alžběta Pospíšilová, po svatbě s finančníkem Vincencem „Čeňkem“ Junkem známá jako Eliška Junková či Elizabeth Junek. Od jejího narození letos uplynulo 110 let. Oba mladí lidé vyšli z chudých poměrů, ale vyšvihli se mezi společenskou smetánku a – jak Eliška sama prohlásila – „prozávodili dva bankovní domy“. Junkovi vystřídali osm špičkových automobilů Bugatti, třeba celokapotovaný „tank“ dojel v červenci 1923 třetí ve Velké ceně Francie a již v září se formule proháněla pražskými ulicemi s běžnou espézetkou! Junkovi získali jako první na světě, ještě před továrním jezdcem Louisem Chironem, nejslavnější bugatku typu 35 i její kompresorovou verzi 35B! Ettore Bugatti zkrátka držel sympatické Elišce palce. Však také zvítězila ve třídě do 2000 cm3 na Velké ceně Německa 1927 a napřesrok byla první mezi soukromými jezdci a celkově pátá v nejnáročnější soutěži Targa Florio na Sicílii. Zatímco drsní chlapi projížděli zatáčky smykem a dlaně měli od volantu zkrvavené, drobná Eliška sedící na polštáři a s prodlouženými pedály si našla ideální stopu a s mnohem menší námahou byla ďábelsky rychlá. Po Junkově tragické smrti na Nürburgringu v roce 1928 dostala od Bugattiho cestovní typ 44. Aby „zapomněla“, vydala se na náročnou cestu Indií a Cejlonem. Zasloužila se o úspěch pneumatik Baťa, po válce pomáhala exportu škodovek na Západ. Motorismu zasvětila doslova celý život, dlouhý úctyhodných 93 let.

Zdeněk Vacek