Chevrolet Corvette C1 (1953-1962) - Projektil americké ráže

Aby bylo jasno hned na úvod: označení Corvette odkazuje na malé, rychlé a hbité dělové čluny amerických mariňáků – korvety.

Chevrolet ani jeho sesterské značky v rámci General Motors se na počátku 50. let minulého století nijak výrazně nezajímaly o ryze sportovní automobily. Tohoto opomenutí obratně využila evropská konkurence. Když v září 1951 šéfdesignér GM Harvey Earl sledoval závod ve Watkins Glen (NY), nemohl se zeptat sám sebe: „Proč proboha nepošleme na trať vlastní sporťák?“ Přemluvil prezidenta GM Curticeho a v lednu 1953 už mohli první corvettu obdivovat návštěvníci výstavy Motorama v exkluzivním prostředí newyorského hotelu Waldorf Astoria.

Jenže od prvotního nadšení publika k pořádnému rozjezdu výroby byla dlouhá cesta, nakonec se první generace Corvetty během devíti let vyrobilo (na americké poměry pouhých) 69 000 kusů. V prvním roce vzniklo v opravně Chevroletu v Michiganu doslova na koleně jen 300 kusů, desetitisícovou hranici ročně líbivý chevy překonal až v sezoně 1960.

Bylo totiž třeba vychytat řadu konstrukčních i technologických „much“, kolem Corvetty jich kroužilo celé mračno. Podvozek byl všechno, jen ne sportovní. Poháněná tuhá zadní náprava by si zasloužila přesnější směrové vedení, na nerovnostech navíc auto dost poskakovalo. Valné to nebylo ani s přesností řízení. Vymstily se úspory spočívající v uplatnění velkosériových komponentů. Původní šestiválec Chevrolet 3,8 l OHV stačil jen na nijak oslňujících 160 km/h, vždyť Jaguar XK 120 3,5 l jezdil již o 15 let dříve dvoustovkou! A to nemluvíme o naprosto nevhodné dvoustupňové samočinné převodovce, použitelné nanejvýš v usedlých rodinných stejšnech.

Po příchodu temperamentního konstruktéra Zora Arkuse-Duntova se závodnickými zkušenostmi se pod přední kapotou zabydlel nový „malý“ (small block) vidlicový osmiválec 4,3 l – „urychlovač“ na 200 km/h a z 0 na 96 km/h za 8,9 s. V roce 1957 se dočkal převrtání na 4,6 l a posílení na 283 koní, tedy 200 kW. To znamenalo dosažení magické hranice jednoho koně z kubického palce (16,4 cm3) a sprintu na stovku za sedm sekund. V posledním roce výroby měla Corvette C1 již 360 koní z 5,3 litru (0-96 km/h za 5,9 s). Daleko před dosažením maxima 241 km/h musel řidič volat na pomoc všechny svaté, protože podvozek stačil nanejvýš na jízdu v přímém směru.

Ideální to nebylo ani s průkopnickou lehkou karoserií z plastů. Její spasování se dlouho nedařilo zmechanizovat a bylo třeba spoléhat na pomalou i drahou ruční práci. Navíc do prvních corvett zatékalo a až „za pochodu“ se horečně hledaly skuliny, jimiž do interiéru luxusního sporťáku proniká prach – a že o něj na vyprahlých zámořských pláních není nouze! Američané si však z vlasteneckých pohnutek svoji Corvettu zamilovali a byli ochotni nad lecčím přimhouřit oko. I proto se dočkala šesti generací a pokračuje dodnes.

Stíny v ráji
Chevrolet Corvette působil ve srovnání se soupeři ze zámoří dost těžkopádně a používal řadu archaických konstrukčních řešení, třeba ventilový rozvod OHV místo dvouvačkového OHC. Fiaskem a ukončením výroby po pouhých 240 kusech skončilo vstřikování paliva, zamýšlené jako jeden z největších taháků Corvette modelu 1957. Zdaleka nedosahovalo spolehlivosti konkurenčního Mercedesu 300 SL. Evropané se mohli pousmát i dalším „revolučním“ změnám: přechodu na elektroinstalaci 12 V místo archaické šestivoltové až v roce 1956, hliníkovým hlavám válců nahrazujícím těžkopádnou litinu až u modelu 1960 nebo možnosti objednat si místo automatu též manuál (1955). Nutno dodat, že pružnému motoru tři stupně stačily. Automaty pak volilo už jen 20 % zájemců o Corvettu, prý hlavně dam z lepších kruhů.

Zdeněk Vacek