Studebaker Avanti (1963) - Vzhůru do jednoletky!

Některé modely automobilů zazáří jako superstar, ale přes nesporné přednosti stejně náhle zhasnou. K nejvýstižnějším příkladům patří právě lahůdka z bonboniéry amerického designu, kupé Avanti navržené Raymondem Loewym.

Na jaře 1961 jej s touto zakázkou oslovil šéf Studebakeru Sherwood Egbert. Pospíchalo se, Loewy měl na návrh včetně výroby modelu jen čtyřicet dní.

Svoji kraci Avanti vytvořil na podvozku Studebakeru Lark a dynamiku odpovídající slibným tvarům dodávaly dva vidlicové osmiválce: „malý“ 4,7 l/176 kW s karburátory a vstřikový pětilitr o 423 kW (postaru 575 koních). Za dynamiku se platilo zhruba šestnácti až dvacetilitrovou spotřebou. Extrémně pružným motorům bohatě stačila třístupňová přímo nebo samočinně řadicí převodovka. Stokilometrové rychlosti dosáhlo jen 1400 kg těžké Avanti za necelých osm sekund, z nejvyšší rychlosti 193 km/h jej zpomalovaly přední kotoučové brzdy. Ty byly v USA považovány za výsadu sportovních vozidel, z evropských vozů je přitom tehdy měl třeba rodinný Renault 8, a to hned na všech kolech!

Uvedení Avanti na trh mělo působivé aranžmá, v roce 1962 překonalo na pláni u Bonneville 29 rychlostních rekordů. Hlavním tahákem však byla zajímavá sklolaminátová karoserie s protáhlou vpředu zkosenou přídí a hladkou maskou. Vzduch se totiž k motoru a brzdám dostával otvorem pod nárazníkem. Snad ještě elegantněji působí profil a zadní partie s citlivě zakomponovaným prosklením. Zezadu avanti silně připomíná NSU RO 80. S kulatými hlavními světlomety korespondovalo zaoblení přístrojové desky s klasickými budíky a pěkným volantem se dvěma chromovanými rameny.

Objednávky se jen hrnuly a zástupci Studebakeru je nebyli schopni uspokojit. Američané ovšem nejsou zvyklí čekat, dokonce i u nejluxusnějších značek a modelů preferovali styl: přijít do prodejny, vybrat automobil, zaplatit jej a pokud možno v něm hned odjet domů. Čekací lhůty ostatně dlouho odmítali tolerovat i klienti značky Rolls-Royce, natož vozu Avanti. Zvláště když začaly prosakovat zvěsti o konstrukčních nedostatcích, především příliš poddajné karoserii, kroutící se při rychlé jízdě a v zatáčkách. Nakonec se během prvního a posledního roku jepičí kariéry Loewyho Studebakeru podařilo prodat pouhých 3834 kusů, podle jiných pramenů 4643.

Když byla v prosinci 1963 továrna Studebakeru uzavřena, zástupci značky se s tím nehodlali smířit. V originálním Avanti spatřovali velký potenciál, a proto založili novou společnost Avanti Motor Corporation, jež roku 1965 navázala přetrženou nit. Po nutných úpravách pokračovala s Avanti II a jeho nástupci až od roku 1986, kdy firma zkrachovala. V té době se už nepoužívaly původní díly Studebakeru, přešlo se na komponenty General Motors a Fordu. I když se nikdo nepodařilo dosáhnout závratně vysokého objemu produkce, působivý Loewyho design nezestárl ani po dvaceti letech.

Raymond Loewy
Raymond Loewy (1893-1986) pocházel z Paříže, do USA se přistěhoval již v roce 1919 jako oficír vyznamenaný válečným křížem – ale jen s padesáti dolary v kapse. Ve dvacátých letech se živil reklamními grafikami (Vogle, Harper´s Bazaar), ale brzy vycítil životní příležitost v oboru průmyslového designu. V automobilovém průmyslu pracoval ještě před svým slavným angažmá u Studebakeru (od 1939) například pro Hupmobile. Před válkou se proslavil hlavně proudnicovými lokomotivami. Od sklonku 40. let vedl jedno z nejvěhlasnějších designových studií v New Yorku. Kromě navrhování karoserií automobilů uspěl také v reklamní branži, k úspěšným kampaním patřila třeba propagace cigaret Lucky Strike, Coca-Coly nebo ledniček s výstižným názvem Coldspot, doslova chladný bod. Jeho tým navrhl barevné schéma a logo Shellu (známou lasturu) či prezidentského leteckého speciálu Air Force One, dálkový autokar Greyhound Scenicruiser nebo interiéry vesmírných modulů pro NASA. Zemřel ve své vile v Monte Carlu ve věku 93 let.

Zdeněk Vacek