Jaguar XK 120 - Kočka skáče přes oceán

Automobilka Brita Williama Lyonse, po válce zbavená zdiskreditované značky SS výměnou za Jaguar, expandovala hlavně díky typu XK 120. Ten vyvinul 120 mil, tedy 200 km/h.

Slavného sportovního vozidla se v letech 1948–1954 vyrobilo 12 055 kusů. Dvousedadlová karoserie měla podobu kupé či otevřeného vozu s pevným rámem čelního skla nebo pouze malými ochrannými štítky s menším aerodynamickým odporem (roadster, 5358 vozů). Protáhlé ušlechtilé linie stodvacítky jsou dodnes považovány za jeden z vrcholů sériové produkce. Design přitom vznikl ve velmi krátké době před londýnským autosalonem roku 1948, nezapřel inspiraci speciálem BMW 328 Mille Miglia (1940) a úzkou vysokou masku chladiče si zase vypůjčil od alf romeo.

Jaguar rozhodně neklamal tělem. Byl skutečně velmi rychlý, v roce 1949 dokonce nejrychlejší sériovka na světě. Na rovném úseku u belgického Jabbeke se podařilo s verzí zbavenou čelního skla a naopak doplněnou aerodynamickým krytem pod motorem dosáhnout na dvaašedesátioktanový benzin rychlosti 132,6 mil v hodině, produkční provedení to dotáhlo na 126,5 míle, tedy 202 km/h. Překonalo tak hodnotu vloženou výrobcem do typového označení, později rozvíjeného rychlejšími nástupci XK 140 a 150. Aby toho nebylo málo, projel jaguar kolem novinářů na nejvyšší rychlostní stupeň – čtyřku – třicítkou. Jeho šestiválec 3,4 l s hodnotami 119 kW při 5200 ot./min a 265 N.m již při 2500 ot./min byl totiž mimořádně pružný.

Pro představu: Jaguar XK 120 měl klasickou koncepci s žebřinovým rámem podvozku, poháněnou tuhou zadní nápravou na půleliptických listových pružinách a vpředu nezávislé zavěšení kol odpružených zkrutnými tyčemi. Bubnové brzdy se ovládaly hydraulicky. Vpředu podélně uložený šestiválec krotila čtyřstupňová převodovka se synchronizací mimo jedničku a zpátečku. Asi 1300 kg těžký roadster se z klidu na stovku vyhoupl asi za deset sekund.

Obrovskou publicitu značce zajistily úspěchy na závodních tratích od britského okruhu Silverstone 1949 po čtvrté místo v americkém Palm Springs. Krásný evropský exot ovšem způsobil takové pozdvižení, že musela být zásadně rozšířena jeho výroba a zcela změněna technologie: přibíjení hliníkového plechu na jasanovou kostru by při větším objemu výroby bylo příliš zdlouhavé. Z první série 240 „Jagů“ XK 120 jen osm zůstalo v Británii, zbytek mířil do světa. Nejvíce jich odebrali Američané, u nichž dokonce na britskou novinku vznikaly pořadníky, zahrnující i řadu slavných jmen ze světa šoubyznysu, podnikatelů a závodníků.

V Kalifornii se na závodech dařilo hlavně budoucími šampionovi formule 1 Philu Hillovi. Na Tourist Trophy 1950 zvítězil v XK 120 mladý Stirling Moss, nasazení Tazia Nuvolariho zhatila nemoc stárnoucí hvězdy – jeho silná alergie na výfukové plyny. Na rallye se zvláště snažil Ian Allpeyard, ostatně měl k tomu motivaci: vzal si dceru majitele Jaguary Patricii Lyonsovou. Společně zvítězili třikrát v řadě na Alpské rallye. XK 120 si uznání rozhodně zaslouží.

Nevlastní bratr XK
Při statické premiéře stodvacítky v roce 1948 byl ještě pod jeho přišroubovanou kapotou skryt pouhý čtyřválec, na šestiválci XK 120 se intenzivně pracovalo. Vývoj vedl Walter Hassan se zkušenostmi od Bentleye a tuningové firmy připravující speciály Johna Cobba pro překonání absolutních světových rychlostních rekordů. U SS, pozdějšího Jaguaru, Hassan pracoval od roku 1938 na závodních prototypech a za války spoluvytvářel alternativu k jeepu, prototyp VA.

Od roku 1943 Hassan připravoval nový motor DOHC s půlkulovitými spalovacími prostory, v průběhu vývoje přejmenovávaný z XJ na XG a konečné XK. Výsledný šestiválec byl ze základního objemu 3,4 l postupně převrtáván na 3,8 a 4,2 litru, v této podobě se udržel až do osmdesátých let!

Zdeněk Vacek