Ferrari 250 – Viva Italia (1. část)

Sportovní vozy Ferrari 250 s třílitrovými motory V12 a zadním pohonem se v mnoha variantách vyráběly v rozmezí let 1952 až 1964.

Značka Ferrari se vzpínajícím se koněm ve znaku je synonymem výkonných a krásných sportovních automobilů. Zasloužily se o to především dvě výrazné osobnosti: zakladatel firmy Enzo Ferrari (1898–1988) a Battista “Pinin” Farina (1893–1966), zakladatel slavné karosárny Pininfarina. Spolupráce těchto dvou mužů začala v roce 1952 a tento rok je i datem zrodu typu 250. V rozmezí dvanácti let vzniklo mnoho verzí a řada 250 se stala jednou z nejvýznamnějších v historii značky Ferrari.

Značení vozů Ferrari vycházelo z objemu jednoho válce motoru. První automobil této značky vyjel na závodní okruh v roce 1947 a jelikož to byl dvanáctiválec s objemem motoru 1500 cm3, dostal označení 125 S (12×125=1500). Když se postupně objem motoru vyšplhal až na 3000 cm3, dostaly vozy s tímto motorem označení 250.

Kromě několika závodních variant (např. model 250 P) používaly všechny vozy řady 250 stejnou koncepci s motorem podélně uloženým vpředu a pohánějícím zadní kola. Vidlicový dvanáctiválec (V12) o objemu 2953 cm3 (vrtání/zdvih: 73/58,8 mm) s úhlem rozevření válců 60 stupňů, dvěma ventily na válec a jedním vačkovým hřídelem pro každou řadu válců byl mistrovským dílem Gioacchina Colomba (1903–1988). Podvozek měl nezávislé zavěšení předních kol s dvojitými trojúhelníkovými rameny a vinutými pružinami, vzadu byla tuhá náprava s podélnými listovými půleliptickými péry. Všechny vozy měly zpočátku bubnové brzdy, později byly zaváděny kotoučové brzdy.

Vozů Ferrari řady 250 vzniklo v období mezi lety 1952 až 1964 kolem 3500 kusů v mnoha variantách a verzích. Karoserie pocházely především od Pinin Fariny, ale i od jiných italských karosářů, např. Vignale, Zagato, Bertone, Boano a také z karosárny, kterou Ferrari vlastnil – Scaglietti. V následujícím přehledu si připomeneme nejdůležitější modely této řady.

Závodní premiéra (250 S a 250 MM)

Prvním vozem úspěšné řady 250 byl experimentální prototyp Ferrari 250 S Berlinetta (foto) s karoserií Vignale, připravený pro slavný italský závod Mille Miglia 1952. Řízením vozu byla pověřena dvojice Giovanni Bracco (vrchařský specialista) a Alfonso Rolfo. V konkurenci takových závodnických es, jako Rudolf Caracciola, Hermann Lang a Karl Kling na “stříbrných šípech” Mercedes-Benz 300SL, dokázalo malé ferrari hned napoprvé zvítězit. S motorem, který Gioachinno Colombo doladil na 240 koní (177 kW) sice ferrari na dlouhých rovných úsecích výkonnějším soupeřům nestačilo, ztrátu ale vyrovnalo na horských zatáčkovitých silnicích. Ferrari 250 S mělo podvozek s rozvorem 2250 mm a trubkovým rámem.

Prvním vozem úspěšné řady 250 byl prototyp Ferrari 250 S s karoserií Vignale, vítěz slavného italského závodu Mille Miglia 1952.

Na počest tohoto vítězství vzniklo dalších 17 kupé a 14 spiderů (ty měly většinou karoserii Vignale), pojmenovaných 250 MM (Mille Miglia). Ferrari 250 MM Coupe Corsa (kresba) s karoserií od Pinin Fariny slavilo premiéru na ženevském autosalonu 1953. Od typu 250 S se lišil především delším rozvorem náprav (2400 mm), panoramatickým zadním oknem a průhledným větrným štítkem na kapotě. Model 250 MM byl, stejně jako 250 S, závodní vůz. Soukromý jezdec Paulo Marzotto s ním debutoval na Giro di Sicilia. Clemente Biondetti se dokázal umístit s barchettou 250 MM s karoserií Morelli na čtvrtém místě na Mille Miglia 1954. Francouz Pierre Noblet s tímto vozem dokonce zvítězil v Rallye PanArmoricaine 1954 (ne, není to překlep, byl to jiný závod než slavný mexický Carrera PanAmericana). Ale i Carrery se 250 MM zúčastnily s Giovannim Braccem a Efrainem Ruizem-Echevarriou za volantem.

Ferrari 250 MM Coupe Corsa s karoserií Pinin Farina slavilo premiéru na ženevském autosalonu 1953.

Zajímavou historii má spider Ferrari 250 MM, jehož prvním majitelem se stal slavný režisér Roberto Rosselini, přední představitel italského filmového neorealismu. V roce 1956 dostal novou karoserii Scaglietti a dnes je vystaven v Národním automobilovém muzeu ve francouzském Mulhouse. Neméně zajímavý byl model Ferrari 250 Monza z roku 1954. Do odlehčeného podvozku typu 750 Monza s rozvorem 2250 mm byl namontován dvanáctiválec z modelu 250 MM a nahradil řadový čtyřválec. První dva vozy převzaly karoserii Pinin Farina z typu 750 Monza a 500 Mondial. Další dva spidery 250 Monza “oblékla” Carrozzeria Scaglietti. Spider Ferrari 250 Monza však nedosáhl žádných výraznějších sportovních úspěchů.

S motorem Lampredi (250 Europa a 250 Export)

Na pařížském autosalonu v roce 1953 se představil nástupce typu 212 Inter, nazvaný Ferrari 250 Europa. Jeho název napovídal, že byl určen převážně pro evropský trh. První exemplář a další dva o rok později karosoval Vignale, ale ostatních 15 kupé a jeden kabriolet už mělo (jak se na ferrari sluší) karoserii od Pinin Fariny (kresba) s rozvorem 2800 mm, dosti podobnou typu 375 America, uvedeném ve stejném roce.

Ferrari 250 Europa z roku 1953 mělo karoserii Pinin Farina s rozvorem 2800 mm, podobnou typu 375 America.

Pod kapotou se nacházel čtvercový motor V12 (vrtání a zdvih 68 mm), upravený Aureliem Lampredim z původního Colombova motoru. Tento motor měl při objemu válců 2963 cm3 maximální výkon 220 k (162 kW), který postačoval vozu s hmotností 1150 kg k dosažení maximální rychlosti až 218km/h. Stejný motor měl i menší model 250 Export s rozvorem náprav 2400 mm a pohotovostní hmotností 800 kg.

První GT (Ferrari 250 Europa GT)

Pařížský autosalon 1954 byl svědkem premiéry nového kupé Ferrari 250 Europa GT (foto), prvního ferrari, u kterého se začalo používat označení GT (Gran Turismo). Tímto modelem se Ferrari vrátil k motorům Colombo (V12, 2953 cm3, 220 k/162 kW). Pinin Farina připravil na podvozku s rozvorem 2600 mm krásnou karoserii s tvary velmi podobnými typu Ferrari 375 America, včetně děleného zadního panoramatického okna.

Kupé Ferrari 250 Europa GT s rozvorem 2600 mm mělo karoserii podobnou typu 375 America.

Z karosárny Pinin Farina vzešla ještě druhá verze, nazvaná Ferrari 250 Europa GT Competizione Speciale s velkými vzduchovými výdechy za předními koly a zajímavě tvarovanou zádí se zadním výklopným víkem zahrnujícím zadní okno a výrazné ploutve. Tento vůz údajně vlastnila slavná herečka Ingrid Bergmanová. Celkem bylo postaveno 44 kusů typu Ferrari 250 Europa GT. Řada z nich se dostala do rukou významných osobností, z nichž jmenujme například nizozemského prince Bernharda nebo manželku belgického krále Leopolda III.
O dalších, ještě slavnějších modelech řady 250 se dozvíte v další části tohoto příspěvku.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas