Frazer-Nash: nedožité devadesátiny

Anglické sportovní automobily nesoucí jméno Archibalda Frazer-Nashe se vyráběly před druhou světovou válkou a v letech 1948–57.

Anglická značka Frazer-Nash dostala svoje jméno po konstruktérovi Archibaldu (Archie) Frazer-Nashovi (1889–1965), který se narodil v Indii a vystudoval v Londýně. Společně s obchodním partnerem Ronem Godfreyem založili v roce 1910 na severním okraji Londýna firmu GN (Godfrey & Nash) a začali v ní vyrábět malá lidová vozítka, nazývaná v Anglii cyclecars. Vozítka GN, poháněná dvouválcovým vzduchem chlazeným motorem, si získala velkou oblibu a vyráběla se v Anglii až do roku 1922, kdy se jim stal nedostižným soupeřem čtyřválcový Austin Seven. Ve Francii se vyráběla ještě o 3 roky déle u firmy Salmson.

Mezi válkami

V prosinci 1922, tedy téměř před devadesáti lety, založil Archie v Kingstonu na jihozápadním okraji Londýna vlastní firmu Frazernash (bez pomlčky). Jeho partner Godfrey nezůstal pozadu a také si založil vlastní firmu HR Godfrey Motors a později byl jedním ze zakladatelů značky HRG. První automobil Frazernash se objevil v roce 1925. Byl to sportovní vůz Fast Tourer, poháněný 1,5litrovým čtyřválcem Plus Power. Od roku 1928 se vozy dodávaly s licenčním motorem Anzani a kratším rozvorem. Dostaly proto nový název Super Sports.

V roce 1927 se firma dostala do konkurzu a další činnost obnovila pod novým názvem AFN Limited. Značka vozů byla upravena na Frazer-Nash. O dva roky později se výroba přemístila do Isleworthu v západním Londýně. Majoritu ve firmě AFN získal H. J. (Aldy) Aldington se svými dvěma bratry. V letech 1925 až 1939 vzniklo kolem čtyř stovek kusově vyráběných sportovních vozů Frazer-Nash. Kromě již zmíněného typu Fast Tourer/Super Sports to bylo dalších deset modelů, ze kterých jmenujme například závodní typy Boulogne (30 kusů), Ulster (5 kusů) a Nürburg (3 kusy), čtyřmístný Colmore (19 kusů) a TT Replica (foto, 83 kusů). Poháněly je 1,5litrové čtyřválce Gough nebo Meadows, poslední dva se dodávaly také s 1,66litrovým řadovým šestiválcem Blackburne. Všechny měly tradiční pohon zadních kol řetězy. U něj zůstaly automobily Frazer-Nash až do roku 1939. V roce 1934 začala AFN Ltd. importovat německé vozy BMW a prodávala je pod názvem Frazer-Nash BMW.

Před druhou světovou válkou byly vozy Frazer-Nash TT Replica obávanými soupeři. Zadní kola poháněl 1,5litrový čtyřválec pomocí vícenásobného řetězu.

Po válce

Po ukončení druhé světové války pokračovala společnost AFN ve výrobě vozů Frazer-Nash. Tyto vozy už neměly nic společného s předválečnými typy s řetězovým pohonem zadních kol a změnily se i pohonné jednotky. AFN získala v rámci válečných reparací práva na výrobu motorů z německého sportovního vozu BMW 328 a poskytla je automobilce Bristol, se kterou zároveň uzavřela dohodu o dodávkách těchto motorů pro svoje potřeby. Všechny poválečné vozy Frazer-Nash (až na poslední typ Continental s motory BMW V8) používaly tyto skvělé řadové šestiválce s objemem válců 1971 cm3 (vrtání/zdvih 66/96 mm), rozvodem OHV a výkony pohybujícími se v rozmezí 100 až 140 koní.

Podívejme se na jednotlivé poválečné modely značky Frazer-Nash podrobněji:

Le Mans Replica (1948–1953)

Prvním poválečným sportovním vozem značky Frazer-Nash byl typ High Speed (nebo také Fast Roadster), později prodávaný pod názvem Le Mans Replica (foto) a Le Mans Mk II. Otevřená dvoumístná doutníková karoserie (ta podoba s naším Minorem Sport) měla odkrytá kola, opatřená jen úzkými blatníky. Nechyběl kožený řemen přes kapotu a větrný štítek před řidičem.

Ve druhé sérii byl výkon typu Le Mans Replica zvýšen na 140 k a maximální rychlost se přehoupla přes dvoustovku.

Velkým úspěchem tohoto vozu bylo třetí místo v absolutní klasifikaci prvního poválečného závodu 24 hodin Le Mans v roce 1949, které vybojoval majitel firmy “Aldy” Aldington společně s Normanem Culpanem. Na počest tohoto vítězství byl model High Speed přejmenován na Le Mans Replica. Ve druhé sérii (Mk II) byl výkon motoru zvýšen o 20 koní na 140 k a maximální rychlost se přehoupla přes dvousetkilometrovou hranici. V roce 1951 vyhrál Franco Cortese na voze Le Mans Replica italský závod Targa Florio a v následujícím roce Larry Kulock a Harry Gray se stejným vozem americký 12hodinový závod v Sebringu. Celkem vzniklo 34 vozů tohoto typu.

Na upraveném podvozku typu Le Mans Replica bylo postaveno několik jednomístných závodních vozů (monopostů) podle regulí formule 2. Dva z nich (FN 170 a FN 172) se dokonce zúčastnily čtyř závodů formule 1. Za volantem seděl Ken Wharton (čtvrtý ve Švýcarsku) a Tony Crook.

Mille Miglia (1950–1953)

Tradice pojmenovávání modelů podle závodních tratí zůstala zachována i u modelu Mille Miglia. Úspěch na Mille Miglia 1950 opět slavil vůz Frazer-Nash Le Mans Replica a na počest tohoto úspěchu byl model Fast Tourer přejmenován na Mille Miglia. Trochu jinou historii má jediný exemplář vozu Frazer-Nash MM. Krátce po válce se Aldymu Aldingtonovi podařilo “ukořistit” v Mnichově jeden z roadsterů BMW 328 Mille Miglia, který přeměnil na Frazer Nash pouhou záměnou modré barvy ve “vrtulovém” znaku BMW za barvu zelenou.

Frazer-Nash Mille Miglia se objevil v roce 1950 s novou moderní karoserií. Světlomety měl už zapuštěné do blatníků, ale typickou svisle mřížkovanou masku chladiče si ponechal. Vznikl tak jeden z nejatraktivnějších vozů značky, kterým se zjevně inspirovaly i pozdější modely MG. Každý z dvanácti vyrobených vozů se v detailech lišil, pár z nich mělo například odlišnou masku chladiče s vodorovnou mřížkou (kresba).

Frazer-Nash Mille Miglia debutoval v roce 1950. Několik vozů mělo odlišnou masku chladiče s vodorovnou mřížkou.

Všechny vyrobené vozy měly hliníkovou karoserii, upevněnou na lehké trubkové kostře (u verze Mk II mírně upravené), s rozvorem 2438 mm a venkovními rozměry 3810 x 1473 x 902 mm. Udávaný výkon řadového šestiválce byl 128 k (94 kW) a maximální rychlost 198 km/h.

Targa Florio (1952–1954)

Frazer-Nash se mohl pochlubit tím, že byl jediným britským výrobcem, jehož vůz vyhrál sicilský závod Targa Florio. V září 1951 zde vyhrál Ital Franco Cortese na voze Le Mans Replica a porazil slavné italské vozy Ferrari, Maserati a Cisitalia. Jak bylo dobrým zvykem, další model dostal jméno podle tohoto závodu. Frazer-Nash Targa Florio (kresba) byl opět poháněn šestiválcem Bristol a dodával se ve dvou výkonových verzích Turismo (100 k) a Gran Sport (125 k). Celkem bylo za dva roky vyrobeno 15 kusů, jeden z nich byl osazen motorem z modelu Austin Atlantic.

Frazer-Nash Targa Florio se dodával ve dvou výkonových verzích Turismo (100 k) a Gran Sport (125 k). Celkem bylo za dva roky vyrobeno 15 kusů.

Otevřená dvoumístná karoserie s rozměry 3810 x 1470 x 1295 mm a hmotností 840 kg byla podobná typu Le Mans Replica, včetně masky chladiče. Posledních pět vozů bylo otevřenými verzemi Le Mans Coupé.

Le Mans Coupé (1953–1955)

Prakticky souběžně s roadstery Mille Miglia a Targa Florio vzniklo devět unikátních dvoumístných kupé Frazer-Nash Le Mans Coupé (kresba) s nově tvarovanou pětiúhelníkovou maskou chladiče. Panoramatické čelní a zadní okno umožňovalo dobrý výhled. Šestiválec Bristol/BMW dával ve špičkové verzi 140 koní (103 kW) a pomohl vozu dosáhnout maximální rychlost 215 km/h.

V letech 1953–55 vzniklo devět dvoumístných kupé Frazer-Nash Le Mans Coupé s nově tvarovanou pětiúhelníkovou maskou chladiče.

Aby dostálo svému jménu, zúčastnilo se Le Mans Coupé v roce 1959 stejnojmenného závodu. Jak posádka Dashwood–Wilks dopadla se nepodařilo zjistit, kupé ale zůstalo zachováno v neporušeném stavu a nedávno se nabízelo k prodeji za 650 tisíc dolarů.

Sebring (1954)

Posledním z naší přehlídky sportovních vozů Frazer-Nash je roadster Sebring (kresba), vyrobený v počtu tří kusů v roce 1954. Jméno mu opět “vybojoval” roadster Le Mans Replica, který pomohl posádce Harry Grey – Larry Kulock v roce 1952 k absolutnímu vítězství v tomto americkém závodu. Dvoumístný Sebring proti svým předchůdcům trochu povyrostl (rozměry 4090 x 1570 x 910 mm) a jeho karoserie s nízkou a širokou maskou chladiče byla modernější.

Roadster Frazer-Nash Sebring, vyrobený v počtu tří kusů v roce 1954.

Jinak ale zůstalo vše při starém, včetně výkonu dvoulitrového šestiválce Bristol (140 k) u verze Gran Sport. V druhé polovině padesátých let se ale nad značkou Frazer-Nash začaly stahovat mraky. Bylo stále víc jasné, že s tak nízkým počtem vyrobených vozů a vysokou cenou nemůže dál konkurovat. Nic na tom nezměnily ani dva kusy kupé Frazer Nash Continental, vyrobené v roce 1956 s motorem BMW V8 2,6 l. AFN ještě po určitou dobu prodávala vozy Porsche a stala se jejich oficiálním dovozcem do Velké Británie.

Dnešní společnost Frazer-Nash Research Ltd. se specializuje na elektrická a hybridní vozidla a v roce 2009 představila na ženevském autosalonu supersportovní hybridní kupé Namir s karoserií Italdesign Giugiaro. Vůz vybavený elektromotory pro každé kolo a rotačním motorem Wankel dosahuje rychlost přes 300 km/h a je tedy nejrychlejším hybridem na světě.

Celkem vzniklo jen 450 automobilů Frazer-Nash (po 2. světové válce kolem 90 vozidel) a dnes jsou velice ceněny sběrateli na celém světě.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas