Austin-Healey Sprite: žabák z Abingdonu

Sportovní automobily Austin-Healey Sprite, přezdívané “žabí oko,” se v anglickém Abingdonu vyráběly v letech 1958–1971.

Malý sportovní automobil Austin-Healey Sprite navrhl známý konstruktér, soutěžní jezdec (vyhrál např. Rallye Monte Carlo 1931) a designér Donald Healey (1898–1988). Hned po ukončení druhé světové války založil ve starém hangáru ve Warwicku vlastní firmu Donald Healey Motor Company Ltd. a stavěl v ní sportovní vozy Elliot, Sportsmobile a Silverstone. Ve spolupráci s americkou automobilkou Nash vyráběl dvoumístné sportovní vozy Nash-Healey, poháněné americkými šestiválci. Pro svůj další sportovní vůz použil motor z vozu Austin A90. Vůz natolik zaujal šéfa nově vzniklého koncernu British Motor Corporation (BMC) Leonarda Lorda, že okamžitě zakoupil práva na jeho výrobu. Pod názvem Austin-Healey 100 (později 3000) se vyráběl v továrně firmy Austin v Longbridge až do roku 1968.

Úspěch prvního sportovního vozu Austin-Healey přivedl šéfy BMC na myšlenku vyrábět malý a levný sportovní vůz, který by navazoval na tradici sportovních verzí legendárních předválečných vozítek Austin Seven. Healey Motor Company (Donaldu Healeymu už pomáhal jeho syn Geoffrey) dostala zakázku na vývoj levného sportovního automobilu, používajícího co největší množství sériových dílů koncernových automobilů Austin a Morris.

Zrození žabáka (Mark I)

Dvoumístný roadster Austin-Healey Sprite (v překladu to znamená skřítek) se poprvé představil tisku 20. května 1958 v Monte Carlu, krátce před startem slavné Velké ceny Monaka. Karoserii Sprite nakreslil Gerry Coker a po jeho odchodu do USA návrh dokončil Les Ireland. Vůz měl světlomety umístěné na kapotě (foto), neboť jen tak mohly vyhovět americkým předpisům o minimální výšce světlometů nad vozovkou. Původně měly být světlomety přes den uklizené v poloze se skly směrem nahoru (později bylo toto řešení použito u Porsche 928), ale vysoká cena výklopného mechanismu nakonec rozhodla ve prospěch pevných světel. Je to dobře, protože Sprite tak získal roztomilou podobu, připomínající žábu. Brzy proto dostal v Británii přezdívku “Frogeye” (žabí oko) a v USA, kam byl hojně exportován, se mu říkalo “Bugeye” (oko štěnice nebo švába).

Sprite první série měl světlomety umístěné na kapotě. Jen tak mohl vyhovět americkým předpisům o minimální výšce světlometů nad vozovkou.

Austin-Healey Sprite se začal vyrábět v továrně MG v Abingdonu ve střední Anglii a jeho zaváděcí cena byla stanovena na 669 liber. Příznivé ceny se dalo dosáhnout jen s maximální úsporností. Sprite neměl například víko zavazadlového prostoru a zavazadla se ukládala za sklopná sedadla. Dveře neměly venkovní kliky a chromované nárazníky měly jen luxusnější modely. Vůz poháněl výborný litrový čtyřválec série A z Austinu A35 (resp. modelu Morris Minor 1000) s rozvodem OHV, objemem válců 948 cm3 a výkonem zvýšeným dvojicí karburátorů SU na 43 koní (32 kW) při 5200 min-1. Výkon motoru postačoval k dosažení maximální rychlosti kolem 135 km/h. Řízení bylo převzato z typu Morris Minor a zavěšení předních kol s trojúhelníkovými rameny a vinutými pružinami z Austinu A35. Zadní náprava byla odpružena čtvrteliptickými listovými pery. Vůz měl velmi krátký rozvor 2032 mm (80 palců) a skromné venkovní rozměry 3480 x 1346 x 1200 mm. Celkem vzniklo za tři roky výroby necelých 49 tisíc vozů této první série.

Rekordman

Malé Sprity neoplývaly velkými výkony, ale díky jejich tuhé konstrukci a hbitosti slavily úspěchy i na závodních tratích. V září 1959 se speciálně upravený Sprite s přeplňovaným motorem a proudnicovou karoserií pokusil o překonání mezinárodních rychlostních a vytrvalostních rekordů na dráze v americkém Bonneville (Utah). Podařilo se mu to dokonale, překonal 15 rychlostních rekordů ve třídě G a v 12hodinové jízdě ujel 2679 km průměrnou rychlostí 223 km/h.

V dubnu 1960 dosáhly vozy Austin-Healey Sprite ojedinělého výsledku v Irské rallye, kde se umístily ve své třídě na prvních šesti místech. O pár měsíců později vyhrála dvojice Dalton–Colgate třídu do 1,1 litru v Le Mans. V obtížné rallye Liege–Řím–Liege byl sprite první ve třídě a třetí celkově. “Žabáci” se proslavili i na americkém kontinentu. V březnu 1961 získali v Sebringu první tři místa ve třídě.

Sprite Mark II alias MG Midget

Jak již bylo řečeno, Sprite se vyráběl společně se sportovními vozy MG v Abingdonu a jeho úspěch vedl k vývoji stejně koncipovaného modelu MG Midget, jehož jméno připomínalo slavné předválečné vozy MG. V roce 1961 se představil Austin-Healey Sprite Mark II, společně s MG Midget Mark I. Oba vozy byly prakticky identické, lišily se jen označením a o něco dražší MG lepší výbavou. Vtipálci jim dali společnou přezdívku “Spridget”.

Sprite Mark II poněkud ztratil na své originalitě, neboť světlomety se přestěhovaly do předních blatníků a úsměvná maska chladiče se rozšířila do obdélníku se zakulacenými rohy (kresba). Zadní část vozu byla přestylizována podle připravovaného typu MGB a tentokrát už nechybělo víko zavazadelníku, často doplněné venkovním nosičem. Rozvor 2032 mm zůstal zachován, hmotnost narostla zhruba o 50 kg.

Austin-Healey Sprite Mark II poněkud ztratil na své originalitě, neboť světlomety se přestěhovaly do předních blatníků a maska chladiče se rozšířila do obdélníku se zakulacenými rohy.

Druhou sérii Spritu poháněl stejný litrový čtyřválec 9CG, jeho výkon se ale zvýšil na 46 k (34 kW). V říjnu 1962 dostali Sprite a Midget větší motor 10CG s objemem 1098 cm3. Stejné motory měly Austin A40 a Morris Minor, ale palivo jim dodával jen jeden karburátor. Výkon 56 k (41 kW) při 5500 min-1 postačoval k dosažení maximální rychlosti 138 km/h. Vpředu se objevily kotoučové brzdy a na přání se dodávala drátová kola. Do roku 1964 se v Abingdonu vyrobilo 31 665 vozů Sprite druhé série.

Upravený Sprite druhé série vyráběla v letech 1961 až 1968 italská značka Innocenti pod názvem 950 Spider (později 1100 Spider). Na podvozky zpočátku dodávané z Anglie montovala elegantní karoserie (foto) s italským švihem, navržené Američanem Tomem Tjaardou, tehdy pracujícím pro Carrozzeria Ghia.

Italská značka Innocenti vyráběla Sprite s karoserií Ghia pod názvem 950 Spider (později 1100 Spider).

Mark III a IV

Sprite třetí série, stejně jako MG Midget Mark II, se od roku 1964 dodával s mírně zaobleným čelním sklem, stahovacími okny dveří a bočními větracími okénky. Poprvé se na Spritu objevily venkovní kliky a samostatné zámky dveří. Součástí textilní střechy, uložené v kufru, bylo třídílné zadní okno. Na zadní nápravě se přešlo ze čtvrteliptických na půleliptické listové pružiny, zajišťující lepší jízdní vlastnosti. Motor zůstal na objemu 1098 cm3, zvětšila se však ložiska klikového hřídele a výkon stoupl na 59 k (43,5 kW).

Na londýnském autosalonu v říjnu 1966 se Sprite objevil ve verzi Mark IV (foto) s motorem o objemu 1275 cm3 s výkonem 65 k (48 kW) při 6000 min-1. Jednalo se o slabší verzi motoru z vozu Mini Cooper S. Sprite čtvrté série se od předchůdce lišil jen stahovací střechou, trvale umístěnou ve složeném stavu za sedadly.

V říjnu 1966 se představil Sprite Mark IV s motorem o objemu 1275 cm3 a stahovací střechou, trvale umístěnou ve složeném stavu za sedadly.

Dovoz vozů Austin-Healey Sprite do USA skončil v roce 1969 a jejich produkce v Abingdonu skončila o dva roky později. Koncern BLMC (vznikl v roce 1968) ukončil spolupráci s Donaldem Healeyem, takže poslední tisícovka Spritů se nabízela pod názvem Austin Sprite. Celkem vzniklo 25 905 vozů Sprite třetí série, 22 790 vozů Sprite Mark IV a součet všech vozů vyrobených v letech 1958–1971 je 129 347 kusů. Pár se jich navíc smontovalo v Austrálii. V současné době nabízí firma Frogeye Car Company “žabáka” Sprite Mark I s motorem Rover 1.4 pod názvem Frogeye SuperSprite Roadster.

O tom, jakou oblibu si v Británii a na celém světě získal Austin-Healey Sprite svědčí nejlépe anketa portálu Silverstone Classics o nejlepší anglický sportovní vůz. Sprite se v ní umístil na třetím místě za vozy AC Cobra a Aston Martin DB5 a před svým větším příbuzným Austin-Healey 3000 a Jaguarem XK 120/150.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas