Chevrolet Corvette Sting Ray C2 – senzace ze Saint Louis

Chevrolet Corvette druhé generace je často považován za vrchol designu sportovních automobilů. Vyráběl se v letech 1963–1967.

V příštím roce oslaví sportovní vůz Chevrolet Corvette šedesátiny. V současné době se vyrábí šestá generace (C6) této americké legendy. Dnes si připomeneme druhou generaci, označovanou C2 a vyráběnou v letech 1963 až 1967. Dostala jméno Sting Ray a kromě zajímavých tvarů vešla do historie i jako první Corvette v provedení kupé.

Kořeny

17. ledna 1953 představila společnost General Motors na výstavě Motorama sněhobílou studii sportovního vozu s rudým interiérem, nazvanou Corvette. Automobil navržený Bobem McLeanem měl karoserii z polyesteru a na jeho tvarech se podílel také Francouz Philippe Charbonneaux. Vůz vzbudil takovou pozornost, že již v červnu 1953 byla zahájena sériová výroba.

Vinou slabého motoru a vysoké ceny se vůz zpočátku neprodával příliš dobře. Ke zvýšení prodeje došlo až v roce 1955, kdy se pod kapotou objevil vidlicový osmiválec o objemu 4,3 litru. Zájem zákazníků zvyšovaly také četné úpravy karoserie. Objevil se charakteristický boční prolis a od roku 1960 nová přední maska a čtyři hlavní světlomety. Poslední stylistickou úpravou první generace byla tak zvaná “kachní” záď (foto), která se pak stala jedním z typických znaků druhé generace.

Poslední stylistickou úpravou Corvette C1 byla tak zvaná \"kachní\" záď. Ta se stala jedním z typických znaků druhé generace.

Závodní předehra

Koncem padesátých let postavil Chevrolet několik závodních verzí vozu Corvette. Ze vzniklých speciálů Corvette SR/SS, CERV I (zkratka znamenala Chevrolet Experimental Racing Vehicle) konstruktéra Zory Arkus-Duntova a Corvette Stingray nás zajímá hlavně posledně uvedený. Tento vůz (foto) vznikl pod vedením šéfstylisty GM Billa Mitchella (1912–1988), proto se mu také říká Mitchellův Stingray. Na designu karoserie se ale významnou měrou podílel také Larry Shinoda. Lehký vůz s laminátovou karoserií poháněl 4,6litrový motor V8 se vstřikováním paliva a výkonem 315 k (232 kW).

Závodní Chevrolet Corvette Stingray z roku 1959 byl po skončení krátké závodní kariéry předělán na \"show car.\"

Po skončení krátké závodní kariéry (americký šampionát SCCA) byl Corvette Stingray předělán na “show car” a sám Bill Mitchell jej často používal o víkendech k projížďkám. Do dnešních dnů se zachoval s motorem 5.4 V8 a je uložen v GM Design Studiu. Tvary závodního vozu Corvette Stingray již měly mnoho společného s corvettou druhé generace.

Futurista

Při vývoji druhé generace corvetty vyšli konstruktéři a návrháři Chevroletu z konceptu Q–Corvette, který vznikl v roce 1957 jen jako hliněný model v měřítku 1:1, ze závodního Stingraye, zmíněného výše a konceptu Mako Shark z roku 1961. Experimentální projekt XP-720 naznačoval, že Corvette C2 bude mít více prostoru pro cestující i zavazadla a lepší jízdní vlastnosti díky nezávislému zavěšení všech kol.

Chevrolet Corvette C2 se představila počátkem roku 1963 se zcela novou karoserií, mistrovským dílem Billa Mitchella a Larryho Shinody. Výroba začala v polovině roku a později se proto corvettám C2 začalo říkat midyear modely. Senzační futuristické tvary vozu se značně lišily od zaoblených linií předcházejících modelů. Kolem celého vozu se ve výši kol táhla ostrá hrana a hlavní světlomety v nízké přídi byly umístěny pod elektricky ovládanými kryty. Poprvé se corvetta nabízela ve verzi kupé se splývající zádí (fastback), připomínající trup lodi. Zadní okno (foto) bylo rozděleno prolisem, sahajícím přes celou střechu až k zádi. Toto řešení připomíná naši Tatru 603 z roku 1955. Z 21 513 vozů vyrobených v roce 1963 v St. Louis (Missouri) byla celá polovina ve verzi kupé. Plný název Chevrolet Corvette Sting Ray byl celkem příhodný, neboť auto opravdu připomínalo rejnoka (anglicky stingray) a zároveň to bylo bezesporu „žihadlo“ (anglicky sting). V interiéru vozidla zaujalo symetrické uspořádání přístrojové desky s přístrojovým panelem před volantem a stejně tvarovanou odkládací schránkou před sedadlem spolujezdce.

Zadní okno bylo rozděleno prolisem, sahajícím přes celou střechu až k zádi. Horní okraj dveří zasahoval do střechy. Usnadňovalo se tím nastupování.

Laminátová karoserie měla dobrou aerodynamiku, ověřenou ve větrném tunelu kalifornské technické univerzity Cal Tech. Proti první generaci se rozvor zkrátil o 102 mm na 2 489 mm, zmenšily se i ostatní venkovní rozměry karoserie. Pohotovostní hmotnost zůstala prakticky stejná (1 360 kg). Na podvozku modelu Corvette Sting Ray zapracoval konstruktér belgického původu Zora Arkus-Duntov (1909–1996). Rám ve tvaru X nahradil širším žebřinovým rámem a jízdní vlastnosti vylepšil zesílením podvozku a nezávislým zavěšením kol také na zadní nápravě. Odpružení zajišťovaly vpředu vinuté pružiny a vzadu příčné listové pero.

Motor Small-Block V8 s objemem 5,4 litru (327 kubických palců) byl převzat z modelu 1962 a dodával se v karburátorové verzi s výkony 250, 300 a 340 koní (184/221/250 kW). Motor vybavený vstřikováním paliva Rochester dával dokonce 360 k (265 kW).

Zatím jsme se věnovali především verzi kupé, ale ani dvoumístný roadster (foto) nepostrádal elegantní rysy. Na přání se k němu dodávala odnímatelná pevná střecha (hardtop).

Kromě kupé se od začátku nabízely také dvoumístné roadstery.

Jemné korektury

Dělené zadní okno sklidilo od zákazníků i tisku kritiku, proto bylo v modelovém roce 1964 nahrazeno jednodílným (foto). Řada majitelů si dokonce nechala dělené zadní okno vyměnit, ale později se ukázalo, že to byla chyba, neboť model 1963 je dnes velmi ceněnou raritou právě kvůli dělenému zadnímu oknu.

Od modelového roku 1964 měly všechny corvetty jednodílné zadní okno.

Modely 1965 se zvenku změnily jen nepatrně. Nejviditelnější byly tři vzduchové otvory na předních blatnících. Předtím měly corvetty na tomto místě jen prolisy bez otvorů, stejné to bylo také s prolisy u střešních sloupků. Nabídka motorů byla obohacena o 6,5litrový vidlicový osmiválec Big-Block s maximálním výkonem 425 k (313 kW), který byl o rok později převrtán na 7 litrů a dosáhl výkonu 430 k (316 kW). Na všech čtyřech kolech se objevily kotoučové brzdy.

U posledních dvou modelových ročníků se změnila mřížka chladiče a u kupé byly zrušeny větrací otvory ve střešních sloupcích, neboť se ukázaly být málo účinné. Na zádi byla přidána dvě kruhová koncová světla, takže jich tam bylo šest. Chevrolet Corvette Sting Ray druhé generace se vyráběl do roku 1967 a byl velmi úspěšný. Prodalo se jich téměř 118 tisíc. Nástupcem se stala “žraločí” třetí generace (C3), vyráběná v letech 1968–1982.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas