Maserati Mistral – vichr z Casa del Tridente

Prvním vozem značky Maserati nazvaným podle větru a zároveň posledním s pohonem řadovým šestiválcem byl Mistral.

Nástupcem slavného modelu Maserati 3500 GT, vyráběnému v letech 1957 až 1964, se stalo dvoumístné kupé, nazvané pracovně Due Posti (dvoumístný). Jeho prototyp byl poprvé představený na turínském autosalonu v listopadu 1963. Teprve o něco později dostalo kupé název Mistral, podle silného severního větru vanoucího často v jižní Francii.

Karoserie Frua

Návrhem karoserie byl pověřen turínský rodák Pietro Frua (1913–1983). Jeho profesionální kariéra návrháře automobilů začala v roce 1930 (bylo mu teprve 17), kdy nastoupil do karosárny Stabilimenti Farina. O sedm let později si založil vlastní studio a po válce se jedním z prvních klientů stala automobilka Maserati. Navrhl pro ni sportovní vůz A6G a jejich karoserie také pro Maserati vyráběl. V roce 1957 prodal svoji malou firmu karosárně Ghia a stal se v ní šéfem designu. V šedesátých letech se stal jedním z nejuznávanějších italských designérů a kromě práce pro Maserati si jeho návrhy objednala například také malá německá automobilka Glas a anglická AC (AC 428 má s Mistralem mnoho společného).

Maserati Mistral (foto) je dnes považován za jeden z nejkrásnějších vozů z Casa del Tridente (domu trojzubce). Jeho bohatě prosklená dvoudveřová karoserie měla rozvor náprav 2400 mm a venkovní rozměry 4550 x 1675 x 1250 mm. Přídi dominoval vysoko umístěný chromovaný nárazník a pod ním široká maska chladiče s trojzubcem uprostřed a někdy i mlhovkami po stranách. Ve splývající zádi mělo kupé rozměrné výklopné okno a jednoduchá vodorovná koncová světla.

Při pohledu zboku stojí za povšimnutí vysoká boční okna a prolis táhnoucí se kolem celého vozu.

Uvnitř poskytovalo kupé Mistral dostatek místa pro řidiče i jeho spolujezdce a hýčkalo je perfektně vypracovaným koženým interiérem. Před tříramenným dřevěným volantem se nacházel rozměrný přístrojový panel s velkým rychloměrem a otáčkoměrem po stranách a pěticí menších přístrojů mezi nimi. Za sedadly měli cestující k dispozici poměrně velký zavazadlový prostor, dobře přístupný po vyklopení velkého zadního okna. Později se Mistraly dodávaly také s nouzovými zadními sedadly (2+2). Na výběr byly hliníkové i ocelové karoserie. Ty prvně jmenované ale vykazovaly ve spojení s ocelovým prostorovým trubkovým rámem podvozku nadměrnou korozi.

Motor se slavnou minulostí

Mistral (Tipo AM 109) byl posledním typem automobilky Maserati používajícím famózní řadový šestiválec s ventilovým rozvodem DOHC a dvěma svíčkami na válec. Slavný konstruktér Gioacchino Colombo jej původně navrhl pro závodní vůz Maserati 250F, který s ním vyhrál v letech 1954 až 1960 osm závodů Grand Prix a Juan Manuel Fangio získal v roce 1957 titul světového šampiona F1. Inženýr Giulio Alfieri pak motor s polokulovými (hemisférickými) spalovacími komorami upravil na objem 3,5 litru pro model 3500 GT a vybavil nepřímým mechanickým vstřikováním paliva Lucas. Někdy bylo vstřikování nahrazováno spolehlivějšími karburátory Weber.

Maserati Mistral se nabízel se šestiválci s objemem 3.5, 3.7 a 4 litry. Nejvýkonnější z nich měl 255 koní.

Pro kupé Maserati Mistral byly připraveny dva šestiválce s objemem 3692 cm3 (výkon 245 k/180 kW) a 4014 cm3 (výkon 255 k/188 kW). Motor umístěný podélně za přední nápravou poháněl zadní kola přes pětistupňovou manuální převodovku ZF. Přední kola měla nezávislé zavěšení s dvojitými příčnými rameny a pérování vinutými pružinami. Zadní tuhá náprava byla odpružena podélnými listovými péry. Na všech 15palcových kolech byly kapalinové kotoučové brzdy s posilovačem. Mistraly s nejvýkonnějšími čtyřlitrovými motory dosahovaly maximální rychlosti až 250 km/h a z klidu na sto zrychlovaly za 7 sekund.

S větrem ve vlasech

Krátce po zahájení výroby kupé v roce 1964 (karoserie dodávala turínská Carrozzeria Alfredo Vignale) se začala nabízet i otevřená verze Spyder. Hned v prvním roce tvořily Spydery polovinu výroby Mistralů. Maserati Mistral Spider (foto) se nabízel s textilní stahovací střechou schovanou pod odepínacím krytem za prostorem pro cestující. Na přání se dodávala také pevná odnímatelná hliníková střecha hardtop. Ocelová karoserie (hliníkové byly jen kapota a dveře) si zachovala všechny rysy kupé, včetně předního okna a větracích bočních okének. Chyběla jen ozdoba na bocích napodobující větrací otvory a okna ve dveřích neměla chromované rámy.

Stejně jako u kupé se kapota motoru svažovala až k nárazníku. Široká maska chladiče byla umístěna pod nárazníkem.

Spyder se nabízel, kromě obou motorů 3.7 a 4.0 z kupé, také s úspornějším šestiválcem objemu 3485 cm3. Celkem bylo v letech 1964 až 1970 postaveno 120 spyderů Mistral a mezi jejich majitele patřili např. populární italští herci Alberto Sordi a Ugo Tognazzi. Dvacet Mistralů Spyder bylo vyrobeno s pravostranným řízením.

Dokladem estetických kvalit automobilu Maserati Mistral je fakt, že se v roce 1968 stal nejmodernějším vozem, který kdy vyhrál kategorii Best in Show v prestižní soutěži elegance Pebble Beach Concours d’Elégance, konané každoročně od roku 1950 v kalifornském Pebble Beach. Mistral patří k nejzdařilejším dílům Pietra Frui a ty, které se zachovaly z 830 vyrobených kupé a 120 spyderů patří mezi sběrateli k vyhledávaným oldtimerům.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas