Opel GT – Jen létání je krásnější

Opel GT se stal prvním sportovním vozem této značky, který nebyl odvozen od cestovních vozů. Karoserie se vyráběly ve Francii.

Pod sloganem “Jen létání je krásnější” uvedla v roce 1968 evropská odnož koncernu General Motors malý dvoumístný sportovní automobil s prostým označením GT, což znamená Gran Turismo. Opel do té doby odvozoval svoje sportovní verze od sériových cestovních vozů, takže Opel GT se stal prvním skutečným sportovním vozem vyráběným touto značkou.

K prvním úvahám o programu vývoje sportovních vozů došlo ve stylistickém středisku firmy Opel v Rüsselsheimu již na podzim roku 1962. Důvody byly dva. Jednak se ukazovalo, že dobře vypadající sportovní vůz v ceně kolem 10 tisíc marek by se mohl dobře uplatnit na evropském i americkém trhu a za druhé bylo žádoucí změnit poněkud uvadající image značky Opel.

Konstruktéři a stylisté se pod vedením Charlese M. Jordana pustili do práce. V první fázi byla stanovena architektura budoucího automobilu vycházející z pohodlných, nízko umístěných sedadel. Kolem prostoru pro řidiče a spolujezdce byly umístěny potřebné mechanické komponenty – motor, kola, zavazadlový prostor, náhradní kolo a benzinová nádrž. Druhou fází byl návrh karoserie. Byla vytvořena řada modelů v menším měřítku a ty nejpovedenější se zkoušely ve větrném tunelu.

Prototyp a příprava výroby

První prototyp kupé s označením Opel Experimental GT (foto) se představil na frankfurtském autosalonu 1965 a následně i v Paříži, Ženevě, Turínu a New Yorku. Zájem veřejnosti předčil všechna očekávání a nejčastější otázkou bylo, kdy se vůz začne vyrábět. Před zahájením výroby však bylo nutné vyřešit několik problémů.

První prototyp Opel Experimental GT s podvozkem ze sériového modelu Kadett se představil na frankfurtském autosalonu 1965.

Prototyp využíval podvozkové skupiny sériového modelu Kadett, jehož sportovní úpravy slavily úspěchy například na rallye Monte Carlo a Tour d’Europe. K dosažení výhodného rozložení hmotnosti byl motor oproti sériovému Kadettu posunut co nejvíce dozadu. Toto uspořádání bylo testováno na okruhu Nürburgring a jízdní vlastnosti potvrdily očekávání. Prototyp byl také ofukován ve stuttgartském větrném tunelu a na základě těchto měření byl poněkud přepracován předek vozu i zadní část, která dostala typický “kachní” tvar s ostrou hranou tvořící malý spoiler.

Dalším problémem bylo dodržení předpisů o výšce hlavních světlometů nad zemí. Mimořádně nízká kapota a malý průměr kol (13 palců) si vynutily přepracování výklopného mechanismu světel. Zatímco prototyp měl hranaté světlomety vyklápěné nahoru, u sériového provedení se kruhové světlomety vyklápěly otočením o 180 stupňů. Vyklápění se ovládalo pákou na středovém tunelu. Zakrytá hlavní světla zvyšovala aerodynamickou čistotu vozu a v zakryté poloze byla chráněna před znečištěním nebo poškozením.

Premiéra a zahájení výroby

Před zahájením sériové výroby muselo vedení automobilky Opel najít vhodného výrobce sportovních karosérií. Německá karosárna Karmann z Osnabrücku byla plně vytížena, takže bylo nutné se poohlédnout jinde. Francouzská karosárna Brissonneau & Lotz sídlící v Creilu u Paříže již dříve s Opelem spolupracovala a byla proto znovu oslovena. Sama však na celou zakázku nestačila, takže přizvala ke spolupráci další známou francouzskou karosárnu Chausson. Zde se karoserie lisovaly a svařovaly a u firmy Brissonneau & Lotz dokončovaly lakováním, čalouněním atd. Hotové karoserie se pak po železnici přepravovaly do továrny Opel v Bochumi, kde se montovaly podvozkové skupiny a poháněcí ústrojí, společně s modelovou řadou Kadett.

Všechny tyto přípravy způsobily, že světovou premiéru oslavilo sériové provedení Opelu GT až na frankfurtském autosalonu v září 1968. Současně se rozběhla mohutná reklamní kampaň, provázená již zmíněným sloganem “Jen létání je krásnější” a stylizovaným obrázkem zvýrazňujícím dlouhou nízkou příď vozu. I bez této stylizace snesl pohled na nové kupé ta nejpřísnější estetická kritéria (foto).

Příď Opelu GT zdobil tenký chromovaný nárazník. Pod nárazníkem byla umístěna dvojice halogenových dálkových světlometů.

Příď zdobil tenký chromovaný nárazník (první vozy jej měly dělený). Pod nárazníkem byla umístěna dvojice dálkových halogenových světlometů. Výrazným stylistickým prvkem přídě byly dva otvory na kapotě, přivádějící vzduch k chladiči. Elegantní záď (foto) se šikmo skloněným oknem byla zakončena ostrou hranou a centrálně umístěným nalévacím hrdlem nádrže. Opel GT neměl vzadu víko zavazadlového prostoru, přístup k zavazadlům byl pouze zevnitř vozu po sklopení opěradel. Výrazným prvkem byly dvojice kruhových zadních světel a pod nimi umístěné krátké nárazníky. Aerodynamicky čisté tvary karoserie, patrné hlavně z bočního pohledu, slibovaly dosažení nízkého součinitele odporu vzduchu. Na sedmdesátá léta 20. století byla hodnota cx = 0,39 skutečné výborná.

Splývající, ostře useknutou záď s centrálně umístěným nalévacím hrdlem nádrže zdobily dvojice kruhových zadních světel.

Přístup do vozu vysokého jen 122,5 cm usnadňovaly dveře zasahující částečně do střechy. Za dvojicí samostatných anatomických sedadel bylo umístěno náhradní kolo a zavazadlový prostor. Přístrojová deska s dvěma velkými a třemi menšími kruhovými “budíky” byla integrovaná se středovým panelem. Tříramenný volant a krátká řadicí páka prozrazovaly nade všechny pochyby, že se jedná o plnohodnotný sportovní automobil.

Podvozek a motory

Jak již bylo zmíněno, převzal Opel GT podvozkové skupiny modelu Kadett. Přední náprava byla odpružena příčným listovým perem a poháněná tuhá zadní náprava vinutými pružinami. Vůz měl vpředu kotoučové a vzadu bubnové brzdy. Nádrž o objemu 58 litrů byla umístěna za zadní nápravou. Náhradní kolo, umístěné nad nápravou, bylo přístupné jen z vnitřku vozu.

Od začátku se Opel GT dodával se dvěma podélně uloženými motory. Model GT 1100 poháněl čtyřválec OHV o objemu 1078 cm3 s výkonem 60 k (44 kW) a model GT 1900 dostal čtyřválec s rozvodem OHC, objemem 1897 cm3 a výkonem 90 k (66 kW). Krátké víko motorového prostoru mělo v místě, kde se nalézal spádový karburátor Solex zřetelné vyboulení. Oba modely se dodávaly se čtyřstupňovou převodovkou, GT 1900 bylo možné objednat i s třístupňovou automatickou převodovkou. Jízdní výkony a ostatní údaje jsou přehledně uvedeny v připojené tabulce.

Opel GT 1100 Opel GT 1900
Motor 4V 1078 cm3 rozvod OHV 4V 1897 cm3 rozvod OHC
Výkon motoru 60 k (44 kW) 90 k (66 kW)
Vnější rozměry (délka x šířka x výška) 4113 x 1580 x 1225 mm
Pohotovostní hmotnost 940 kg 960 kg (se samočinnou převodovkou 980 kg)
Maximální rychlost 155 km/h 185 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/h 16,5 s 11,5 s
Spotřeba paliva na 100 km 10 litrů 12 litrů
Cena (západoněmeckých marek) 10 780 DM 11 880 DM

Výroba Opelu GT se pomalu rozbíhala od října 1968 a do konce roku se vyrobilo jen kolem 550 kusů. Hned v následujícím roce se však výroba dostala na rekordní hodnotu 35 tisíc vyrobených vozů, přičemž plných 90% tvořily modely GT 1900.

Aero GT a GT Junior

V září 1969 se na frankfurtském autosalonu představil otevřený model Opel Aero GT (foto) s odnímatelným střešním dílem a bezpečnostním obloukem za sedadly. Karoserii typu “targa” postavil pro firmu Opel italský karosářský specialista Fissore. Vystavený prototyp vzbudil značný zájem potenciálních zákazníků, ale k malosériové výrobě nakonec nedošlo, neboť výrobní náklady byly příliš vysoké.

Opel Aero GT s bezpečnostním obloukem za sedadly byl vyroben jen ve dvou exemplářích.

Na jaře 1970 byla ukončena výroba slabšího modelu GT 1100, ale brzy (premiéru mělo v Ženevě 1971) jej nahradilo kupé GT/J, určené především mladým motoristům (písmeno J znamenalo Junior). Nový model měl motor 1,9 litru, ale zjednodušená výbava, například náhrada chromovaných dílů černě nalakovanými, chudší osazení přístroji nebo gumové koberečky místo textilních, stlačila cenu na 10 499 DM.

Experimenty s elektrickým a dieselovým pohonem

V roce 1971 se uskutečnil pokus s vozem Opel GT Elektro (foto), vybaveným dvěma elektromotory Bosch, které dokázaly společně vyvinout 120 koní (88 kW), krátkodobě dokonce 160 koní. Varta dodala niklo-kadmiové baterie a třetím partnerem byla firma Continental, která zajistila pneumatiky s nízkým valivým odporem. Experiment vedený Dr. Georgem von Opelem skončil neúspěchem, když při pokusu o rychlostní rekord elektrických vozidel na 100 km došlo po ujetí 44 km k vybití baterií.

V červnu 1972 se kupé Opel GT stalo základem rekordního vozu Opel Diesel Rekordwagen (foto), který měl veřejnost přesvědčit o vynikajících vlastnostech vznětového motoru, určeného pro cestovní model Rekord. Značně upravená karoserie připomínala Opel GT jen přídí, neboť byla jednosedadlová s kapkovitým krytem nad sedadlem řidiče. Přeplňovaný vznětový motor s objemem 2,1 litru měl výkon 95 k (70 kW). Na zkušební dráze v Dudenhofenu se během tří dnů uskutečnila řada rekordních jízd, jejichž výsledkem bylo překonání dvou světových a 13 mezinárodních rekordů pro vozy se vznětovými motory. Vůz řízený postupně šestičlenným mezinárodním týmem dosahoval rychlost blížící se 200 km/h.

Opel Diesel Rekordwagen měl  jednosedadlovou karoserii s kapkovitým krytem nad sedadlem řidiče.

Předčasný konec

Výroba kupé Opel GT pokračovala s drobnými změnami do léta 1973, kdy byla ukončena ze dvou důvodů. Automobilka Renault, která mezitím získala kontrolu nad karosárnou Brissonneau & Lotz a podíl ve firmě Chausson, odmítla nadále poskytovat svoje kapacity konkurenci. Druhý důvod přišel z USA, kam se vyváželo plných 70 procent produkce vozů Opel GT. Tamní nové bezpečnostní předpisy vyžadovaly přemístění nárazníků o 8 cm výše a přepracování přídě tak, aby vyhověla bariérové zkoušce. Předpisy týkající se složení výfukových plynů zase vyžadovaly rozsáhlé úpravy motoru.

Vedení automobilky Opel usoudilo, že potřebné investice by byly příliš vysoké a proto byla v srpnu 1973 výroba kupé Opel GT ukončena. Poslední vyrobený vůz měl pořadové číslo 103 463. Na frankfurtském autosalonu v září 1975 ještě Opel představil koncepční studii navazující na model GT a vycházející z podlahových skupin Manta/Ascona. Kupé GT/2 s karoserií 2+2 mělo moderní tvary s širokými posuvnými dveřmi, ale opět zůstalo jen u prototypu. Roli sportovních vozů převzala u značky Opel čtyřmístná Manta A, po ní Manta B a od roku 1990 Calibra. Další skutečně sportovní vůz představil Opel až v roce 1999. Opel Speedster se od roku 2000 vyráběl u firmy Lotus a měl mnoho společných dílů s vozem Lotus Elise. V roce 2006 jej nahradil vůz s jménem připomínajícím svého dávného předchůdce – Opel GT. Tento už ale byl jen značkovou obdobou amerických vozů Saturn Sky a Pontiac Solstice koncernu GM a jeho výroba skončila v roce 2010.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas