Aston Martin DB4 – na cestě ke slávě

Aston Martin vyráběl typ DB4 v letech 1958–63. Jeho tvary a motory přežily ve slavných modelech DB5 a DB6 až do roku 1970.

Brzy tomu bude sto let, když se dva cyklističtí kamarádi Lionel Martin a Robert Bamford domluvili u piva, že budou společně podnikat. Začali prodejem automobilů Singer a brzy na to postavili vlastní speciál. Jejich snažení přerušila první světová válka, ale hned po ní začali svoje vozy stavět a prodávat pod značkou Aston Martin. K tomuto jménu došli sloučením názvu závodu do vrchu Aston Hill poblíž Aston Clintonu (jejich první vůz tam vyhrál) a příjmení zakladatele firmy Lionela Martina. Sídlem firmy se stala dílna na Abingdon Road v londýnské čtvrti Kensington.

Úspěchy vozů Aston Martin na závodních tratích nebyly doprovázeny odpovídajícími prodejními výsledky. Obrat nastal až v roce 1947, kdy firmu koupil známý podnikatel David Brown, výrobce traktorů a průmyslových převodovek. Pro typové označení vozů Aston Martin se začala používat zkratka DB, což byla počáteční písmena jeho jména. Začala tak dlouhá éra modelů řady DB, sahající až do dnešních dnů.

Předchůdci

Prvních 15 vozů řady DB bylo vyrobeno v letech 1948 až 1950. Prodávaly se pod názvem 2 Litre Sports, neboť je poháněl dvoulitrový čtyřválec s rozvodem OHV. Teprve zpětně bylo těmto vozům přiděleno označení DB1. Od poloviny roku 1950 se začal vyrábět Aston Martin DB2 s výkonnějším řadovým 2,6litrovým šestiválcem s rozvodem DOHC. Motor zkonstruoval W. O. Bentley pro značku Lagonda, kterou David Brown rovněž koupil. DB2 měl již moderní karoserii se splývavou zádí, navrženou Frankem Feeleyem. Do května 1953 se vyrobilo 407 kusů.

Model DB2/4, jehož výroba začala v říjnu 1953, měl zadní část kabiny upravenou pro montáž dalších dvou sedadel (uspořádání 2+2). Ve dvou sériích (Mark I a II) jich bylo vyrobeno 764. Následoval model DB Mark III (někdy označovaný jako DB2/4 Mark III), který se vyráběl od března 1957 do července 1959 (vyrobeno 551 kusů). Měl přepracovanou příď s maskou chladiče, která se pak nadlouho stala typickým znakem vozů Aston Martin. Jeho řadový šestiválec měl objem 2922 cm3 a výkon až 195 koní.

Vozy DB2 slavily velké úspěchy na sportovním poli, zejména na okruhu v Le Mans. V roce 1950 zvítězily ve své třídě a o rok později dojelo do cíle všech pět nasazených vozů. Kromě upravených sériových sportovních vozů se stavěly i závodní speciály DB3 Competition, DB3S a DBR. Většina částí vozů byla vyráběna v hlavním závodě Davida Browna v Huddersfieldu a karoserie v závodě Tickford v Newport Pagnellu.

Karoserie Touring a hliníkový šestiválec

Vývojové práce na novém modelu DB4 byly zahájeny v roce 1955. Klíčovými osobnostmi vývoje byli hlavní manažer John Wyer, konstruktér podvozku Harold Beach a tvůrce motoru Tadek Marek. Lehkou čtyřmístnou hliníkovou karoserii navrhlo italské designérské studio Carrozzeria Touring. Využilo přitom svůj systém Superleggera, u kterého jsou hliníkové panely upevněny na trubkový rám, spojený s pevnou ocelovou plošinou. Bylo postaveno několik prototypů, z nichž jeden později používala manželka Davida Browna a jeden, nazvaný Works Prototype už měl karoserii Touring bez nárazníků a s kapkovými kryty světlometů. Při vývoji bylo nutné vypořádat se s řadou problémů, např. s přehříváním nového motoru.

Sériové provedení kupé Aston Martin DB4 se představilo v roce 1958 na London Motor Show v Earls Court a stalo se velkou senzací autosalonu. Na stánku automobilky Aston Martin bylo vystaveno společně s modelem DB Mark III, který se dál vyráběl. Ačkoliv design karoserie a konstrukce podvozku pocházely z Itálie, vyráběl se Aston Martin DB4 v továrně Newport Pagnell ležící v anglickém hrabství Buckinghamshire. Sériový Aston Martin DB4 (foto) měl rozvor náprav 2489 mm a venkovní rozměry 4496 x 1676 x 1334 mm. Měl čisté elegantní tvary s typickou maskou chladiče, klasickými kruhovými světlomety v chromovaných rámečcích a otvory na kapotě a na bocích. Splývající záď měla protažené zadní blatníky, zakončené svisle uspořádanými koncovými světly.

Aston Martin DB4 slavil premiéru v roce 1958 na Londýnském autosalonu. Měl klasické kruhové světlomety v chromovaných rámečcích.

Konstruktér polského původu Tadeusz Marek (1908–1982), zvaný “Tadek,” který uprchl před nacisty v roce 1941 do Anglie, vyvinul pro DB4 nový hliníkový řadový šestiválec s rozvodem DOHC, který byl poprvé spuštěn v roce 1956 a o rok později vyzkoušen na závodech ve voze Aston Martin DBR2. Motor s blokem a hlavou válců z hliníkové slitiny měl objem 3670 cm3 a výkon 240 k (177 kW). Palivo dodávaly do motoru tři dvojité karburátory SU.

Podvozek DB4 měl nezávislé zavěšení předních kol na dvojitých příčných ramenech a zadní tuhou nápravu s podélnými rameny a Wattovým přímovodem. Pérování zajišťovaly vinuté pružiny, teleskopické tlumiče a stabilizátory. Vůz měl kapalinové kotoučové brzdy Girling s posilovačem. Pětistupňová manuální převodovka měla trvalý převod 3,54:1 (pro USA 3,77:1) a zákazníci, kteří lpěli na co nejvyšší maximální rychlosti dostali převodovku s poměrem 3,31:1. S “evropským” převodem dosahoval vůz podle testů časopisu The Motor maximální rychlost 224 km/h, zrychloval z klidu na 97 km/h za 9,3 s a v průměru spotřeboval 16 l benzinu na 100 km.

Během výroby docházelo k postupnému vylepšování vozu a drobným kosmetickým úpravám na karoserii. Například od druhé série měly DB4 rámy oken a čtvrtá série měla odlišné mřížkování masky chladiče. Na přání se také nabízel motor Vantage s vyšším kompresním poměrem a výkonem 266 koní. U poslední páté série došlo k mírnému zvětšení karoserie na výšku a na délku, čímž se zvětšil vnitřní prostor. Zároveň byla přepracována příď vozu. Za účelem zlepšení aerodynamiky se světlomety přestěhovaly pod průhledné kryty a toto řešení pak převzaly i pozdější typy DB5 a DB6. Výroba DB4 skončila v červnu 1963 a celkem bylo vyrobeno 1110 vozů.

DB4 GT a DB4 GT Zagato

V září 1959 se začal vyrábět speciální odlehčený model Aston Martin DB4 GT (foto) s podvozkem zkráceným na 2362 mm (93 palců), takže většinou se dodával bez zadních sedadel. K pohonu bylo možné volit mezi dvěma šestiválci s objemy 3670 cm3 a 3750 cm3. Oba měly dvě svíčky na válec a tři dvojité karburátory Weber. Díky zvýšenému kompresnímu poměru (9:1) se výkon zvýšil na úctyhodných 302 koní (222 kW) a v kolonce maximální rychlost se objevilo 246 km/h. Těchto speciálů bylo vyrobeno jen kolem 80 kusů.

Zvenku se DB4 GT lišil od \"normálního\" DB4 kapkovými kryty světlometů a jinak řešenými koncovými světly.

Dalších 19 podvozků DB4 GT dostalo atraktivní italskou karoserii Zagato. Aston Martin DB4 GT Zagato (foto) slavil premiéru na Londýnském autosalonu v říjnu 1960. Jeho sportovní karoserii s oválnou maskou chladiče, velkými kryty světlometů a vyboulenými zadními blatníky navrhl Ercole Spada (*1937). Hmotnost vozu se podařilo různými úpravami (např. absencí nárazníků) snížit o dalších 45 kg. Dalším zvýšením kompresního poměru se podařilo posunout maximální výkon motoru až na 314 k (231 kW).

V září 1959 se začal vyrábět speciální odlehčený model Aston Martin DB4 GT s podvozkem zkráceným na 2362 mm.

Popularita vozu Aston Martin DB4 GT Zagato vedla v devadesátých letech ke stavbě čtyř replik DB4 GT Zagato na původních podvozcích DB4. Karoserie zhotovil podle originálu Mario Galbiatti, bývalý zaměstnanec karosárny Zagato. Tyto přestavby se označovaly jako “Sanction II” (sanction znamená v angličtině schválení nebo souhlas). Navíc docházelo i k neautorizovaným přestavbám. Další dva vozy (Sanction III) dostaly v roce 2000 otevřené karoserie jen vzdáleně připomínající DB4 GT Zagato. Dnes je původní DB4 GT Zagato velice vyhledávaným oldtimerem a v aukcích je ceněn částkami hodně přesahujícími milion dolarů. Pro úplnost je třeba se zmínit o jediném exempláři DB4 GT, který karosoval v roce 1961 Bertone. Jmenoval se Bertone Jet.

Čtyři speciály DB4 GT Zagato byly upraveny pro závodní účely. S jedním z nich se Stirling Moss umístil v Goodwoodu 1961 na třetím místě za DB4 GT a vítězným Ferrari 250 GT. Další dva se ve stejném roce zúčastnily s podporou továrny závodu 24 hodin Le Mans, ale úspěch z roku 1959 (dva vozy DBR na prvních dvou místech) se jim nepodařilo zopakovat, neboť nedojely.

DB4 Convertible

Od října 1961 se začal vyrábět DB4 také v otevřené čtyřmístné verzi zvané DB4 Convertible (foto). Design vycházel z karoserie kupé Touring. Odstranila se jen střecha, změnil se tvar čelního okna a po jeho stranách se objevila větrací okénka. Plátěná střecha byla ve složeném stavu umístěna pod krytem za sedadly. Vzniklo i několik, dnes velmi vzácných, vozů s odnímací pevnou střechou hardtop. Celkem vzniklo v letech 1962–63 sedmdesát kabrioletů.

Od října 1961 se začal vyrábět DB4 také v otevřené čtyřmístné verzi, zvané DB4 Convertible. Design vycházel z karoserie kupé Touring.

Sportovní kupé Aston Martin DB4 si díky skvělému motoru a krásné karoserii zachovalo všechny základní rysy i v dalších modelech automobilky. Aston Martin DB5 (1963–65) se proslavil jako vůz agenta 007 Jamese Bonda ve filmu Goldfinger a vyvrcholením této řady byl plně čtyřmístný DB6 (1965–70). O nich snad někdy jindy.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas