Plátno před volantem

Někdo rád sleduje filmy na velkém formátu a ve společnosti, jiným divákům však cizí neposedné děti v publiku vadí, dvojice zase hledají intimitu. Proto vznikla autokina.

Henry Ford a jeho společníci i konkurenti posadili v meziválečném období Ameriku na kola. Díky velkosériové výrobě se cenu lidových vozů podařilo srazit na úroveň několika měsíčních platů, kromě bohatých si je mohli dopřát také kvalifikovaní dělníci. Americký národ začal kočovat i za kulturou, třeba návštěvnost Yellowstonského národního parku vzrostla v krátké době desateronásobně – hlavně díky automobilům.

Podnikavci vyšli vstříc touze motoristů vyřídit a zažít vše potřebné bez nutnosti příliš se vzdalovat od volantu, první restaurace drive-in – s obsluhou až do vozu – se datuje do roku 1921 a tento fenomén se rychle rozšiřoval. V zemi automobilů a Hollywoodu se zrodila také autokina. Zřejmě první z nich otevřeli roku 1932 v Camdenu ve státě New Jersey, peníze do projektu vložil dědic chemického konglomerátu R. M. Hollingshead. V té době měl za sebou čtyři léta intenzivních zkoušek s projektorem Kodak, nejdéle hledal optimální řešení přenosu zvuku do interiérů. Začínalo se s reproduktory pod širým nebem ve stylu pouličních „tlampačů“, ovšem umístěných ve výšce prosklení vozidla. Pro alternativu s autorádii ještě nedozrál čas, technika byla příliš nákladná, těžká, křehká a nespolehlivá. Kvůli zajištění nerušeného výhledu i pro návštěvníky, kteří přijeli později a stáli dále od plátna, došlo na stupňovité uspořádání hlediště-parkoviště. Od května 1933 měl Hollingshead autokino patentované.

V čem byla parkoviště skloubená se šoubyznysem lepší než běžná kina? Mohlo sem zamířit mnohem širší spektrum návštěvníků. Také už jste v běžném kině v duchu nebo hlasitě nadávali na šustění bonbonů, rušivý hovor nebo omračující odér méně čistotného souseda? V soukromí vlastního automobilu mohli diváci počítat s účinným odfiltrováním takových externalit. Provozovatelé autokin novinku propagovali slogany jako: „Vítáme kompletní rodinu. Do kina můžete přijít všichni. Nezáleží na hlučnosti vašich dětí…“ To mělo velký význam, protože komplikace se sháněním hlídání ratolestí mnohým rodičům návštěvu biografů mařily. Autokina si oblíbili i milenci, zvláště při inspirativních odvážných scénách. Do vypuknutí druhé světové války bylo na území Spojených států registrováno asi sto autokin, jejich majitelé nejednou se svým zařízením kočovali jako cirkusáci.

Vlna zájmu veřejnosti o nezvyklý druh zábavy rychle narůstala, zenitu dosáhla na přelomu 50. a 60. let, kdy v USA fungovalo kolem čtyř tisíc autokin! Proč jich dodnes přežil jen zlomek? Oblíbili si je voayeři, sledující místo plátna leckdy neméně dramatické scény odehrávající se v poblíž zaparkovaných vozidlech. Hlavní ránu však plátnům pod širým nebem zasadila televize, jejíž technický pokrok zasypával původní propastné rozdíly v kvalitě obrazu i zvuku ve srovnání s barevným filmem na širokoúhlém plátně. Ránu do vazu autokinům zasadila i ta lidská vlastnost, díky níž vlastně vznikly: lenost. Proč sedět v autě, když je doma na dohled od televize pohodlný gauč a po ruce lednička s vychlazeným pivem? Nepomohly ani snahy o doplňkový zábavný program, třeba spojení autokin s nabídkou ZOO nebo angažování celebrit či známých hudebních skupin coby uvaděčů a předskokanů projekce. Zvítězila domácí kina a v automobilech DVD přehrávače s LCD displeji.

Brzda – „Ano“ – Plyn
Kromě autokin a drive-in restaurací se v USA rozšířily také různé služby drive-through, zkráceně drive-thru, tedy doslova průjezdní. U nás si tento servis spojujeme třeba se sítí McDonald´s, která však ve světovém měřítku se zaváděním tohoto servisu zaostala za konkurencí o několik desetiletí, spustila ji až v roce 1975 – Burger vznikl již 1948 v Kalifornii. V té době již v Americe na tomto principu fungovaly bankovní přepážky nebo třeba budky, v nichž vám změřili krevní tlak a zdravotnický personál – často medici – poskytl základní informace, konzultace. Snad nejkurióznější aplikací myšlenky drive-thru se stala oddávací kaple v Las Vegas. Místo občanů s pohybovým hendikepem, pro něž byla původně zamýšlena, do ní a jí podobných konkurenčních podniků míří tisíce zdravých párů. Oddává se ve stoje – snoubenci trčí horní částí těla střešním oknem – nebo vsedě, jen přes otevřené okéno u řidiče. Proti gustu žádný dišputát…

Zdeněk Vacek