Pravěk skútrů Vespa (od 1946) - Vespujte!

Vespizzatevi! pobízel reklamní slogan. A skutečně, po domovské Itálii si typické skútry značky Vespa a následně i její epigony zamiloval doslova celý svět.

V současné době jde o jednu ze sedmi společností vlastněných koncernem Piaggio, největším evropským producentem dvoustopých motorových vozidel a ve světovém měřítku číslem čtyři. To vše by nevyrostlo bez Vespy, prvního skutečně masového skútru v dějinách.

Zrodil se z poválečné nouze, vždyť Itálie měla za sebou dvanáctiletou vládu Mussoliniho fašistů a právem patřila k poraženým zemím. Aby zamezili oživení militarismu, omezili Spojenci mimo jiné i výrobu letadel. Schopní podnikatelé a konstruktéři z této high-tech branže se rozhlíželi po novém uplatnění. Patřil k nim i Enrico Piaggio. Vsadil na nejlacinější, a přitom poměrně komfortní dopravní prostředek, na rozdíl od motokol mnohem lépe chránící dvoučlennou posádku před znečistěním oděvu.

Skútry byly sice známé již ve 20. a 30. letech minulého století, ale příliš se nerozšířily. U nás s nimi experimentoval například pražský inženýr Reichziegler (značka ČAS), později převzal štafetu J. F. Koch, otec Čezety.

Za druhé světové války se při bojích v italských Dolomitech objevily zámořské miniskútry Cushman, používané americkými paradesantními jednotkami. V té době navrhli Piaggiho konstruktéři Renzo Spolti a Vittorio Casini malý motocykl s velkoplošnou kapotáží, ovládáním soustředěným na řidítka a motorem nuceně (pomocí ventilátoru) chlazeným vzduchem. Uhlazení tvarů dostal na starost aerodynamik Corradino D´Ascanio. Již prototyp používal motor usazený po straně zadního kola, takže se středová část rámu uvolnila pro nohy řidiče. Skútr si s sebou vezl rezervní kolo. Piaggio prý měl při předváděčce prohlásit „Sempre una vespa!“, tedy „Připomíná mi to vosu“. Patent na tento motorizovaný hmyz byl udělen v dubnu 1946. Používala se osmipalcová kola (200 mm), dvoudobý jednoválec o objemu 98 cm3 a třístupňová převodovka.

Jak je uvedeno v rámečku, prodej skútrů Vespa rychle rostl a popularita tohoto veskrze funkčního, ale zároveň šmrncovního dopravního prostředku se šířila světem rychlostí blesku. Hlavně z daňových a celních důvodů se do ciziny rozšiřovala také samotná výroba. Již v polovině 50. let se licenční vespy rodily mimo jiné v Belgii, Francii, Německu, Španělsku či Velké Británii. V další dekádě se rozeběhly produkční linky také v Indii, Brazílii či Indonésii, kde ovšem skútry nehrály roli doplňového, ale leckdy hlavního, jediného dopravního prostřeku tamních rodin. Nežádoucí formou uznání cizícho úspěchu bývají i napodobeniny – plagiáty. V případě italské vosy třeba sovětská Vjatka VP150 z let 1957-1961.

Zmapování technického vývoje originálů z Apeninského poloostrova by si vyžádalo mnohem větší prostor, připomeňme alespoň zvětšování zdvihového objemu z 98 cm3 na 125, 150, 160, 180 i 200, existovaly však také skromnější padesátky. Hranici čtyř milionů kusů vespy překonaly v roce 1970, desetimiliontý skútr přišel na svět na sklonku let osmdesátých, při oslavách půlstoletí existence (1996) již bylo překonáno úctyhodné číslo 15 milionů. Přesto se v roce 2003 společnost ocitla na pokraji bankrotu, management totiž postupoval dost chaoticky a nezvládl nápor levnější asijské konkurence. S novým vedením, kapitálovou injekcí a převzetím japonských výrobních metod se i bez propouštění podařilo firmu oživit a legendární Vespa chytila druhý dech.

Prázdniny v Římě
Vespa byla sice na konci 40. let technickou i designovou bombou, ale prodávala se jen po desítkách kusů měsíčně. Zlom nastal s nabídkou splátkového kalendáře, v roce 1947 Piaggio našlo 2500 zákazníků, v dalších letech více než 10 000, 20 000 a roku 1950 již šedesát tisíc vespistů. Za celosvětovou expanzí skútrů Vespa hledejme zdařilý hollywoodský slaďák „Prázdniny v Římě“ z roku 1952. Jistá princezna se v něm inkognito vydala za radovánkami velkoměsta, doprovázena ztepilým americkým novinářem. Poté, co se tehdy na stříbrném plátně vystřídali za řídítky Audrey Hepburnová s Gregorym Peckem, vystřelil prodej k magickým 100 000 kusům (!) a hlavně se povědomí o značce rozšířilo doslova do celého světa.

Zdeněk Vacek