Studebaker Champion – odkaz Raymonda Loewyho

Americká automobilka Studebaker z Indiany vyráběla v letech 1939–58 modely Champion. Většinu z nich navrhl Raymond Loewy.

Studebaker, slavné jméno americké automobilové historie, o sobě dalo vědět už před 160 lety. Farmář a kovář John Studebaker měl pět synů a pět dcer. Jeho synové Clement a Henry založili v roce 1852 v městě South Bend v Indianě kovárnu a slévárnu. Přitom měli v hotovosti jen 68 dolarů. Naštěstí jim pomohl mladší bratr John, který vydělal na “zlaté horečce.” Podnik utěšeně rostl a v roce 1868 už měl 190 zaměstnanců. Studebakerovi stavěli mj. povozy pro americkou armádu a když se začaly budovat železnice, pustili se i do stavby železničních vagonů. Dodávali kočáry i pro amerického prezidenta Williama Harrisona.

První Studebaker “bez koní” byl elektrický automobil uvedený v roce 1902. Jedním z prvních uživatelů byl vynálezce Thomas Alva Edison. V roce 1911 už měla Studebaker Corporation 8000 zaměstnanců a 1500 dealerů. Po odeznění světové hospodářské krize na začátku třicátých let minulého století přišel Studebaker s modernějšími typy Commander a President (1935), následované v roce 1939 pravděpodobně nejslavnějším Studebakerovým modelem Champion.

Šampión v hospodárnosti

Studebaker Champion pro modelový rok 1939 byl postaven tzv. z čisté vody, tedy bez nutnosti využití dílů z jiných typů. Výsledkem byl lehký hospodárný vůz, poháněný řadovým šestiválcem s objemem 2,7 litru. Tento šestiválec se vyráběl až do roku 1964, přičemž v roce 1961 došlo ke změně rozvodu z SV na OHV. Zatímco velký President prohrál svůj souboj s Buickem, levný Champion byl úspěšný. Hned v prvním roce se jich prodalo na třicet tisíc. Spotřebou kolem 11 l/100 km a rychlostí 130 km/h měl mezi levnými americkými vozy jen málo konkurentů.

Champion byl také docela hezký. Na designu se totiž podílel slavný designér Raymond Loewy (1893–1986), který začal spolupracovat se Studebakerem v roce 1936. Dodával se ve dvou a čtyřdveřové verzi a nechybělo ani kupé. Pro modelový rok 1942 dostal Champion novou masku chladiče (foto) s širokou vodorovnou mřížkou.

Champion se v roce 1942 vyráběl i ve čtyřdveřové verzi nazvané Deluxstyle Cruising Sedan.

Během druhé světové války musela výroba osobních automobilů ustoupit výrobě pro potřeby armády. V letech 1942–45 vyrobil Studebaker přes čtvrt milionu vojenských nákladních vozů, kolem 63 tisíc motorů do létajících pevností Boeing B-17, obojživelná vozidla M29 Weasel (poháněná motorem z typu Champion) a další vojenský materiál.

Poválečný Champion

Konec druhé světové války znamenal pro Studebaker návrat k výrobě osobních automobilů. V prvním mírovém roce vyrobil omezený počet vozů typu Champion, vycházejících konstrukčně z ročníku 1942. Vůz s rozvorem 2794 mm a rozměry 4900 x 1850 x 1680 mm poháněl řadový šestiválec s objemem 2795 cm3 a výkonem 80 k (59 kW). Studebaker Skyway Champion (kresba) se dodával v dvoudveřovém i čtyřdveřovém provedení a nechybělo ani prostorné kombi Station Wagon.

Po válce vyrobil Studebaker omezený počet vozů typu Skyway Champion, vycházejících konstrukčně z modelu 1942.

Jako jeden z prvních výrobců v Americe představil Studebaker už v dubnu 1946 zcela nový vůz s originální karoserií neobvyklých tvarů, vzniklých údajně ve skicáři Virgila Exnera. Na konečném designu se podílel Raymond Loewy, který se mj. proslavil návrhem láhve Cola-Coly nebo loga Shell. Kapota motoru dostala tvar lodní přídě a podobně tvarovaná byla i záď vozu (foto), takže z větší dálky nebylo snadné rozpoznat předek od zádi.

Čtyřdveřové provedení mělo dveře otevírané proti sobě s klikami u středového sloupku.

Champion měl kruhové světlomety, kombinované s parkovacími světly a nízkou širokou masku chladiče, umístěnou těsně nad chromovaným nárazníkem. Největší zvláštností dvoudveřového kupé Champion Starlight bylo čtyřdílné panoramatické zadní okno, zasahující hluboko do boků. U čtyřdveřového provedení (dveře se otevíraly proti sobě s klikami u středového sloupku) bylo zadní okno jen dvoudílné se širokým sloupkem uprostřed. Víko zavazadlového prostoru sahalo, stejně jako u dnešních vozů, až k nárazníku. Kromě kupé a sedanu nechyběl v nabídce kabriolet s plátěnou stahovací střechou.

Raketový nos

Blízkými příbuznými modelu Champion byly typy Commander a Land Cruiser, lišící se od modelu Champion jen nepatrně, hlavně v oblasti přídě (maska chladiče, světlomety, nárazníky). Šestiválec Commanderu měl ale vyšší výkon (94 koní). V roce 1950 dostaly Champion a Commander novou osobitou příď (foto) s kruhovou ozdobou ve středu, připomínající raketu, proudové letadlo nebo kulku (však se mu také říkalo bullet nose). Inspirace modelem Ford ročníku 1949 byla zřejmá. Prodloužené přední blatníky byly zakončeny rámečky světlometů, do kterých byla v dolní části zakomponována parkovací světla.

V roce 1950 dostal Champion novou osobitou příď s kruhovou ozdobou ve středu, připomínající raketu nebo kulku (bullet nose).

V roce 1951 přišel Studebaker s vidlicovým osmiválcem objemu 3812 cm3 a výkonem 120 k (88 kW). 100. výročí založení firmy oslavil Studebaker v roce 1952 modely Champion a Commander s novou přídí a střechou hardtop bez sloupků B.

Loewy kupé

Slavný designér Raymond Loewy, respektive jeho firma RLA (Raymond Loewy Associates), spolupracoval se Studebakerem už před válkou a v roce 1953 navrhl jeho šéfdesignér Bob Bourke elegantní dvoudveřový Champion Starliner Hardtop (foto) a čtyřdveřový Champion. Nechybělo rovněž kombi, prezentované jako nejkrásnější station wagon v Americe. Nízkým elegantním vozům s dlouhou přídí a zádí a rozvorem náprav 3061 mm se říkalo Loewy kupé, i když měly uvnitř karoserie s rozměry 5140 x 1800 x 1420 mm dostatek místa pro šest osob. Sedany byly kupodivu s rozvorem 2959 mm o něco kratší. Svými tvary připomínaly tyto studebakery spíše evropské vozy a v tom byl asi kámen úrazu. Američanům se tehdy více líbily velké vozy s bohatě chromovanou maskou chladiče a do módy přicházející ploutve na zádi.

V roce 1953 navrhla firma Raymonda Loewyho nové karoserie pro Studebaker Champion. Na obrázku je dvoudveřový hardtop Starliner s motorem V8.

Nad osudem značky Studebaker se začaly stahovat těžké mraky. Finanční situace se stala v roce 1954 natolik vážná, že došlo ke spojení s další americkou značkou Packard, která měla podobné problémy. Do vzniklé společnosti Studebaker-Packard přispěl Studebaker v roce 1955 modelem Speedster, což byl jen mírně přestylizovaný Champion. Vůz měl nízkou, bohatě chromovanou masku chladiče, kola s drátovým výpletem a širokou chromovanou lištu na bocích. Dodával se také pod názvy Champion (6V, 3040 cm3, 101 k) a Commander (V8, 3657 cm3, 140 k). Přesto utrpěl Studebaker v roce 1956 ztrátu 43 milionů dolarů. Packard na tom byl ještě hůř a definitivně skončil v roce 1958.

Naposledy se jméno Champion objevilo v roce 1957 u čtyřdveřového modelu Studebaker Champion Scotsman, který se snažil vyjít vstříc americkému vkusu bohatě chromovanou maskou chladiče a zadními blatníky protaženými do ploutví. Dodával se s motory 6V a V8 a nedlouho po svém debutu byl přejmenován na Studebaker Scotsman, zřejmě aby podtrhl příznačnou úspornost vozů Studebaker. Tu několikrát potvrdily na soutěži Mobil Economy Run, když například dokázaly projet napříč celými Spojenými státy se spotřebou 100 galonů benzinu (8 l/100 km).

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas