Heydrichův Mercedes-Benz 320 - Poslední kabriolet

Šéf Interpolu, SS-Obergruppenführer a zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich doplatil na svoji domýšlivost. Jeho kabriolet Mercedes-Benz 320 byl snadný terč.

Stuttgartský Mercedes-Benz udržoval prostřednictvím člena představenstva  Jacoba Werlina těsné kontakty s nacistickým hnutím dlouho před tím, než se v lednu 1933 Hitler dostal k moci. O německý trh luxusními automobily se třícípá hvězda ve třicátých letech dělila s cvikovským Horchem, pozdějším rodištěm trabantů. Zatímco Hitler jezdíval osmiválci – šestikolým terénním M-B G4 nebo přehlídkovým  typem 770, šestiválec M-B 320 patřil k oblíbeným velitelským vozidlům vysokých důstojníků wehrmachtu a SS.

Typové označení souviselo se zdvihovým objemem 3,2 l, v roce 1938 převrtaným na 3,8 l. Počítalo se totiž s nižší kvalitou benzinu, dostupného na bojištích, přičemž výkon 57 kW měl zůstat zachován. Tehdy také rostl podíl syntetického benzinu z hnědého uhlí, jehož nižší oktanové číslo znamenalo větší náchylnost motorů ke klepání a vynutilo si pokles kompresního poměru o 5-10 %.  Při nízké kompresi kolem 1:6,25 bylo možné spalovat i dřevoplyn. Na rozdíl od prestižních modelových řad se typ 320 držel ventilového rozvodu SV.

Čtyřstupňová přímo řazená převodovka dostala výrazně přesazený rychloběh (1:0,73) pro hospodárnější provoz na horečně budovaných dálnicích. „Třistadvacítka“ měla odolný podvozek s nezávislým zavěšením všech kol, odpružených kombinací vinutých a listových per.  V letech 1937 – 1942 vznikla celá škála karoserií od luxusních limuzín a spřízněných sanitek po kabriolety typu A a B. Poslední jmenovaný o pohotovostní hmotnosti 1900 kg, schopný vyvinout rychlost 126 km/h, sloužil také Heydrichovi. SPZ SS-3 vyjadřovala postavení v hierarchii „Ochranných oddílů“ a byla přenosná na vozový park svého majitele.

Heydricha poslal 27. září 1941 do Protektorátu Čechy a Morava Hitler, aby zkrotil vzmáhající se odboj na strategicky významném území. Heydrichovy brutální metody vůči inteligenci a odboji, ale populistické vůči dělnictvu jsou dobře známé. Esesák Johannes Klein jej vozil v otevřeném voze, jako by se nebylo čeho obávat. V té chvíli byl ale tyran nejzranitelnější.

Parašutisté ze skupiny Antropoid Jan Kubiš a Jozef Gabčík si na něj počkali 27. května 1942 v Praze pod Vychovatelnou. Gabčík vbíhá do silnice, aby Klein zpomalil, ale samopal Sten mlčí. Heydrich se zvedá ze sedadla a sahá po pistoli. Je 10:31 a auto vykroužilo zatáčku, když Kubišova bomba dopadá do prostoru zadního sedadla. Exploze vyrvala pravé dveře z pantů, kovové střepiny a organické nečistoty z čalounění pronikly do Heydrichova těla. Lékařům se nepodařilo ránu zcela vyčistit a po sedmi dnech prominent na otravu krve umírá.

Dnes tímto místem už neprojíždějí tramvaje, hned po válce byl zbourán také Heydrichův pomník. Nelze bezpečně prokázat původnost automobilu z majetku Národního technického muzea v Praze, není bezpečně známo výrobní číslo a v úvahu připadající knihy zakázek v Mercedes-Benzu zřejmě shořely při bombardování. Nicméně kabriolet typu 320 měl v prostoru zadních sedadle patrné stopy opravy. Dnešní výstavní podoba exponátu NTM je dodatečnou kamufláží. Nedávno se objevila jiná „třistadvacítka“ soukromého sběratele, o jejíž autentičnosti by mohla více napovědět analýza kriminalistického ústavu: najdou se v sedadlech střepiny z Gabčíkova granátu?

Traduje se, že když se Hitler dozvěděl o Heydrichově demonstrativní jízdě otevřeným automobilem, vysokým funkcionářům na okupovaných územích přikázal přesedlat na pancéřované uzavřené vozy. Mercedes-Benz pro tyto účely připravil například kompresorem přeplňovaný 540 K, používaný mužem číslo 2 v Protektorátě – K. H. Frankem. O tom někdy příště.

Zdeněk Vacek