Dino 308 GT/4 – "skoro" Ferrari

Prvním cestovním Ferrari s motorem V8 byl čtyřmístný model 308 GT/4 s karoserií Bertone, prodávaný zpočátku pod značkou Dino.

Vozy z Maranella, které měly méně než 12 válců se v letech 1968 až 1976 prodávaly pod značkou Dino. Tuto značku vytvořil Enzo Ferrari pro snadněji dostupné sportovní vozy, které mohly cenou konkurovat slavnému typu Porsche 911. Levnější vozy tak neoslabovaly věhlas značky Ferrari, dodávající vozy výhradně s motory V12. Název vznikl na počest prvorozeného syna zakladatele Alfreda Ferrariho (1932–1956), kterému se od dětství říkalo “Dino.” Alfredo Ferrari se podílel, společně s Vittoriem Janem na konstrukci motoru V6 a v padesátých letech přemluvil svého otce k výrobě závodních vozů s motory V6 a V8. Dino bohužel prohrál svůj boj s těžkou nemocí (svalová dystrofie) ve věku pouhých 24 let.

Když Ferrari uváděl na trh první vůz Dino s dvoulitrovým motorem V6 (206 GT, výroba 1968–69, 152 vozů), popisoval je jako “skoro Ferrari.” Značka Dino pak pokračovala typem 246 GT (1969–1974) s větším, 2,4litrovým motorem V6. Číselné značení modelů Dino se lišilo od “pravých” Ferrari V12 (objem jednoho válce) a převzalo značení závodních vozů, tedy objem motoru v decilitrech plus počet válců. Třetím a posledním modelem Dino se stal typ 308 GT/4 (často se uvádí také bez lomítka jako 308 GT4). Jako Dino se prodával v letech 1973–76 a jako Ferrari v letech 1976–80.

Tentokrát Bertone

Převážná většina karoserií vozů Ferrari vznikla na rýsovacím prkně karosářského guru Pininfariny. Jednou z mála výjimek byl právě model Dino 308 GT/4 (foto). Jeho tvůrcem byl další věhlasný italský designér Marcello Gandini, který pracoval v karosárně Bertone v letech 1965 až 1980. Příznivci automobilů Ferrari přijali tento model zpočátku dosti chladně, neboť se jim zdál poněkud nevýrazný. V porovnání s krásnými oblými tvary předcházejícího modelu Dino 206/246 GT od Pininfariny byly linie Bertoneho karoserie ostřeji řezané. Teprve s odstupem času přicházejí milovníci značky Ferrari tomuto vozu na chuť a jeho cena na trhu historických automobilů stále roste.

V porovnání s oblými tvary předchůdce byly linie Bertoneho karoserie kupé Dino 308 GT/4 ostřeji řezané.

Dodnes není zcela jasné, proč byl návrhem karoserie tohoto vozu pověřen Bertone a výrobou karosárna Scaglietti patřící Ferrari. Převažuje názor, že k dočasnému přerušení spolupráce s Pininfarinou došlo na nátlak koncernu Fiat, do kterého Ferrari od roku 1969 patří. Tvary Bertoneho karoserie je možno považovat za vyvážené. Při pohledu zboku (foto) zaujmou především nasávací otvory přívodu vzduchu k motoru, sledující tvar bočních oken za sloupky B, zapuštěné kliky dveří a čtrnáctipalcová kola z lehkých slitin, ozdobená znakem Ferrari. Zepředu vynikne poměrně velká šíře vozu 1710 mm, zejména v poměru k jeho výšce (1210 mm). V ploché přední kapotě jsou skryty dvojité výklopné světlomety. Zadní okno má negativní sklon, usnadňující zvedání víka motoru. Dosti neobvyklý je malý zavazadlový prostor, umístěný za motorem. Useknuté zádi dominují trojice velkých koncových světel.

Při pohledu zboku zaujmou nasávací otvory přívodu vzduchu k motoru, sledující tvar bočních oken.

Osmiválcové Ferrari pro čtyři

Dino 308 GT/4 se poprvé představil v listopadu 1973 na stánku Bertone pařížského autosalonu a zaujal především čtyřmístným uspořádáním sedadel, lépe řečeno 2+2. Při umístění motoru před zadní nápravou to nebyl pro konstruktéra snadný úkol a byl řešitelný pouze za cenu určitého kompromisu. Pro dospělé osoby bylo pohodlí na zadních sedadlech dosti problematické. Koncepce dvoudveřového kupé 2+2 měla oslovit spíše mladé lidi a sportovně založené rodiny s malými dětmi.

Významnou novinkou byl zcela nový třílitrový vidlicový osmiválcový motor označený jako typ F106. Měl především odstranit nedostatek kroutícího momentu starých motorů V6 a splnit přísná emisní omezení platná pro USA. Byl to první vidlicový osmiválec použitý v cestovním voze Ferrari. Čtyři vačkové hřídele v hlavách válců poháněl klikový hřídel pomocí gumových ozubených řemenů a palivo dodávala do motoru čtveřice dvojitých karburátorů Weber. Motor byl zřejmě odvozen od motoru 4,4 V12 používaném ve voze Ferrari 365 GTB/4 Daytona z roku 1969. Měl totiž stejné vrtání a zdvih (81 x 71mm). Chladič motoru byl umístěn v přední části vozu.

Podvozek vycházel z typu Dino 246 GT, rozvor náprav však byl prodloužen na 2550 mm, aby bylo do vozu možné umístit druhou řadu sedadel. Motor byl umístěn před zadní nápravou napříč. Vůz měl nezávislé zavěšení všech kol, pérování vinutými pružinami a kotoučové brzdy na všech kolech. Díky středovému umístění motoru bylo dosaženo příznivého poměru rozložení hmotnosti na přední a zadní nápravu (43/57 %) a dobrých jízdních vlastností. Všechna nejdůležitější technická data jsou uvedena v následující tabulce:

Dino 308 GT/4
Výroba v letech 1973 – 1980
Počet vyrobených vozů 2826
Motor V8 (90 stupňů) 2xOHC
Umístění motoru za zadními sedadly napříč
Pohon zadní
Objem motoru 2927 cm3
Maximální výkon 250 k (184 kW) při 7700 min-1
Rozvor náprav 2550 mm
Délka 4300 mm
Šířka 1710 mm
Výška 1210 mm
Pohotovostní hmotnost 1150 kg
Maximální rychlost 236 km/hod
Zrychlení z 0 na 100 km/h 8,0 s
Spotřeba paliva 18–20 l/100 km

Slabší brácha

Palivová krize na začátku sedmdesátých let a vysoké zdanění velkoobjemových motorů donutila Ferrari hledat úspornější řešení. Na ženevském autosalonu v roce 1975 představil Ferrari verzi modelu Dino s motorem V8 o objemu 1990 cm3 a výkonu 180 k (132 kW). Snížení objemu se dosáhlo zkrácením zdvihu ze 71 na 66,8 mm. Vůz označený Dino 208 GT/4 (od roku 1976 Ferrari 208 GT/4) dosahoval s tímto motorem maximální rychlost 220 km/hod. Zvnějšku se od modelu Dino 308 GT/4 odlišoval jen absencí mlhovek, užšími pneumatikami a jednoduchou koncovkou výfuku. Typ 208 nebyl tak úspěšný jako silnější 308. V prvním roce výroby se sice vyrobilo 468 kusů, ale pak produkce prudce klesala až na 23 kusů v roce 1980.

Dino 308 GT4 se nijak výrazně neprosadil na sportovním poli. Za zmínku stojí jen jediný exemplář, který postavila závodní stáj North American Racing Team (NART) amerického dovozce vozů Ferrari Luigiho Chinettiho. Po důkladném odlehčení, vybavení spoilery a zvýšení výkonu motoru se vůz označený jako 308 GT4/LM zúčastnil v roce 1974 24hodinového závodu v Le Mans, kde však nedojel a v následujícím roce se nekvalifikoval.

Studie Rainbow

Bertone měl vzhledem k dominantní pozici Pininfariny jen málo příležitostí karosovat vozy Ferrari. Kromě jediného exempláře spideru 166 Inter, dvou karoserií na podvozku 250 GT (1960/61) a sériového 308 GT/4, představila Carozzeria Bertone v roce 1976 na turínském autosalonu studii dvoudveřového kupé Rainbow (foto), využívající mechanické díly typu 308 GT/4. Tentokrát přišel Bertone se zcela nekonvenčním designem. Bylo předem jasné, že Rainbow (duha) nepůjde do výroby, takže mohl popustit uzdu fantazii bez jakýchkoliv omezení. Podvozek 308 GT/4 byl zkrácen o 100 mm, takže koncept měl kompaktnější a agresivnější vzhled. Originální byl ručně ovládaný mechanismus sklápění střechy za sedadla, umožňující snadnou změnu z kupé na spider a naopak (nový Ferrari 458 Spider tedy není první sportovní vůz s motorem uprostřed, který má sklápěcí pevnou střechu).

Studie kupé Rainbow (duha) měla ostré hrany a klínový profil.

Ostré hrany a klínový profil studie Rainbow byly pro vůz se vzpínajícím se koněm na přídi něčím novým. Podobný design měl jen supersport Lamborghini Countach (1974–90), rovněž navržený Gandinim. Rainbow je údajně součástí sbírek muzea Bertone (letos má být otevřeno ke stému výročí založení zcela nové muzeum Bertone v Turínu).

Pro sportovní kupé Dino 308 GT/4 nebyla v době uvedení do prodeje příznivá situace. Vrcholila totiž ropná krize a přednost dostávaly méně žíznivé automobily. Výroba obou typů 308 a 208 GT/4 skončila v prosinci 1980 s celkovým počtem 3294 vyrobených vozů. Nástupcem se stal model Ferrari Mondial 8 stejné koncepce.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas