Maserati A6 – Alfieri a šest válců

Italská značka Maserati vyráběla typ A6 v letech 1947–1956. Označení bylo zkratkou jména Alfieri, jednoho z bratrů Maserati, a řadového šestiválce.

Slavnou italskou značku Maserati založili v prosinci 1914 čtyři bratři tohoto příjmení – Alfieri, Ettore, Ernesto a Bindo. Jejich milánská dílna, zpočátku zaměřená na opravy aut a výrobu zapalovacích svíček, se pyšnila dlouhým názvem “Societá Anonima Officine Alfieri Maserati”. Po skončení první světové války se firma přestěhovala do Bologně a začala se stavbou závodních vozů. Prvním byl v roce 1926 Maserati Tipo 26, poháněný řadovým osmiválcem. Na počátku třicátých let slavily vozy Maserati velké úspěchy na závodních tratích.

V roce 1932 značně zbrzdila rozvoj Maserati smrt Alfieriho a dočasný odchod Binda z firmy. Světová hospodářská krize způsobila továrně Maserati značné finanční potíže, takže v roce 1937 převzal firmu obchodník Adolfo Orsi a jeho syn Omer. V roce 1940 přestěhoval Orsi firmu Maserati do Modeny na Viale Ciro Menotti. Bratři Maserati tam působili pouze v roli poradců a podle smlouvy mohli firmu opustit až v roce 1947. V tomto roce skutečně z firmy odešli a v Bologni založili vlastní společnost OSCA.
Itálie po válce

Motoristický sport se v Itálii po druhé světové válce rozbíhal jen pomalu. Silnice byly v žalostném stavu a o moc lépe na tom nebyly závodní okruhy (např. Monza). Pár předválečných závodních vozů válku přežilo a díky nadšencům se mohly znovu postavit na startovní čáru. První závody se konaly na improvizovaných okruzích a nad jednosedadlovými závodními speciály převažovaly jednodušší sportovní vozy. Italská sportovní komise rozdělila v roce 1946 automobilový sport do tří základních skupin: závody cestovních vozů (Touring), sportovních vozů a vozů Grand Prix (později rozdělených na formuli 1 a 2). V rámci těchto skupin vznikly kategorie podle obsahu motoru, přičemž motory s kompresory mohly být používány pouze u vozů pro Velké ceny.

Je celkem logické, že se v Maserati zpočátku zaměřili na sportovní vozy poháněné řadovými šestiválci. Mohli přitom vyjít ze závodních monopostů Maserati 6CM, kterých v letech 1936–1940 vyrobili 29 kusů. 1,5litrový motor s kompresorem Roots dával 155 koní a 6CM s ním dosahoval maxima 230 km/h. Poslední dva vyrobené vozy měly dokonce motory se čtyřmi ventily na válec. Monoposty Maserati 6CM dosáhly řady úspěchů, vyhrály např. Velkou cenu Neapole a Targa Florio. Začátkem roku 1946 byl motor z 6CM ale bez kompresoru, nazvaný A6TR (Testa Riportata), poprvé použit ve voze typu Barchetta, postaveném pro váženého zákazníka Guida Barbieriho. Ernesto Maserati a technik Alberto Massimino tak dali základ modelové řadě nazvané A6, kde písmeno A bylo použito na počest předčasně zemřelého zakladatele firmy Alfieriho Maserati (1887–1932) a číslovka 6 znamenala počet válců řadového motoru. Od začátku se počítalo se dvěma verzemi této řady – cestovní a závodní.

Ženevská premiéra

Prototypová barchetta dostala oficiální název 6CS/46, ale více se používalo A6 Sport. Během své krátké sportovní kariéry byl největším úspěchem italský titul ve třídě 1,5 litru, který získal v roce 1947 Guido Barbieri. Pro italského závodníka Luigiho Villoresiho byl postaven druhý kus, ten ale na žádný výraznější úspěch nedosáhl. Ernesto Maserati, který se stal technickým ředitelem “Casa del Tridente,” rozhodl, že motor A6TR bude pohánět cestovní sériové vozy. Na ženevském autosalonu 1947 se Maserati A6 1500 (foto) představil jako kupé (Berlinetta) s karoserií navrženou Battistou “Pinin” Farinou a šestiválcovým motorem s objemem 1488 cm3 (vrtání/zdvih: 66/72,5 mm). S jedním karburátorem Weber dával 65 koní (48 kW) a lehkému vozítku umožňoval dosáhnout až 150 km/h. Typem A6 vstoupil Maserati mezi malosériové výrobce automobilů, ale zachoval si závodní duši.

Na ženevském autosalonu 1947 se Maserati A6 1500 představil s karoserií navrženou Pinin Farinou.

Pinin Farinovo čtyřmístné dvoudveřové kupé s rozvorem náprav 2550 mm mělo trubkový rám s podélnými a příčnými členy, dlouhou příď s typickou maskou chladiče a splývající záď s malým zadním oknem. Moderní podvozek měl nezávislé zavěšení předních kol, zadní tuhou nápravu a pérování vinutými pružinami na všech kolech. Celkem jich bylo do roku 1950 vyrobeno 59 kusů. Na turínském autosalonu v roce 1948 měl premiéru jeden ze dvou vyrobených kabrioletů 2+2 s plátěnou střechou. Ve skutečnosti nešlo u typu A6 o sériovou výrobu, neboť všechny kusy byly vyrobeny ručně. Už pár měsíců po premiéře přišel Pinin Farina s novou verzí, která měla zakryté světlomety, efektní vzduchové otvory na bocích a přestylizovanou střechu kabiny s bočními okny jen ve dveřích. Jeden exemplář postavil na podvozku A6 1500 Zagato. Vyznačoval se kabinou s vysokými okny, takže název Panoramica byl docela trefný.

Něco pro závodníky

Maserati nemohl zklamat svoje sportumilovné zákazníky a připravil pro ně dvoumístný spider, určený k závodům v kategorii sportovních vozů. Koncem roku 1947 představil Maserati typ A6GCS (foto), kde G znamenalo Ghisa (litinový blok válců) a CS Corsa Sportivo. Zvětšením objemu na 2 litry, zvýšením komprese a přidáním dalších dvou karburátorů se výkon motoru téměř zdvojnásobil na 120 k (88 kW).

Koncem roku 1947 představil Maserati dvoumístný spider A6GCS s dvoulitrovým motorem. Vyrobil jich 16 kusů.

Maserati A6GCS měl odkrytá kola s motocyklovými blatníky a velký světlomet ve středu mřížky chladiče. Trubkový prostorový rám dovolil snížit hmotnost na 630 kg. Motor byl posunut mírně ze středu vozu směrem ke straně spolujezdce, takže se mohlo snížit sedadlo řidiče a tudíž i těžiště. První závod absolvovaly A6GCS s jezdci Villoresim a Ascarim v Modeně. Vzhledem k tragické nehodě Giovanniho Bracca na Delage byl závod zastaven a oba vozy Maserati, které v době nehody vedly, získaly první dvě místa. V roce 1948 vybojoval Giovanni Bracco na Maserati A6GCS titul italského mistra ve třídě do 2 litrů. Pak však přišly nové vozy Ferrari a Maserati musel v únoru 1949 kvůli finančním potížím dočasně zavřít továrnu. Celkem bylo v letech 1947 až 1953 vyrobeno 16 vozů Maserati A6GCS. Poslední vozy dostaly dvojitou hlavu válců.

A6G a A6GCM

V roce 1951 přišel Maserati s novým modelem nazvaným A6G. G v názvu zůstalo, přestože byl litinový blok válců nahrazen blokem ze slitiny hliníku. Dvoulitrový řadový šestiválec vycházel ze závodního typu A6GCS, nebyl ale tak temperamentní. Objem válců se snížil na 1954 cm3 a kompresní poměr na 7,8:1. Přesto byl výkon 100 koní dostačující k dosažení rychlosti 160 km/h. Vzhledem k vysoké ceně nebyl A6G prodejně příliš úspěšný, jeho podvozek ale posloužil italským karosářům Pinin Farina, Frua, Vignale, Zagato, Bertone a Allemano k vytvoření řady zajímavých dvoudveřových kupé a spiderů. Jeden z nejhezčích byl Maserati A6G 2000 (foto) s karoserií Frua se zajímavě tvarovanou přídí. Kupodivu méně povedené bylo kupé s “oblečením” od Pinin Fariny.

Maserati A6G 2000 s karoserií Frua. Ve středu zajímavě tvarované mřížky chladiče byl umístěn třetí světlomet.

Také na závodní scéně se Maserati probudil z nečinnosti, hlavně díky rivalitě s Ferrari. V roce 1951 se stal technickým ředitelem Alberto Massimino a ten se zaměřil hlavně na novou formuli 2. Při vývoji nového závodního vozu pro tuto formuli se vyšlo z A6GCS, název se ale změnil na A6GCM, kde M znamenalo Monoposto, tedy jednomístný závodní vůz. Výkon jeho šestiválce s rozvodem DOHC se pohyboval kolem 160 k, ale mnoha úspěchů na závodních drahách se nedočkal.

Velkou posilou se stal pro Maserati Gioacchino Colombo, tvůrce závodní Alfetty a prvních dvanáctiválců Ferrari. Colombo nahradil Massimina (odešel k Bugatti) a po modernizaci technického oddělení se pustil do úprav motoru A6GCM. Zkrácením zdvihu se mu podařilo zvýšit otáčky a výkon stoupl na 190 k. Po úpravách podvozku a brzd byl monopost Maserati A6GCM schopen na konci roku 1952 konkurovat vozům Ferrari 500 F2. Díky hliníkové karoserii a hmotnosti kolem 560 kg dosahoval rychlosti až 250 km/h. Juan Manuel Fangio, zvaný El Maestro vyhrál na tomto voze italskou Velkou cenu formule 2 na Monze.

Maserati A6GCS/53

Závodní A6GCM se stal inspirací pro typ A6GCS/53, který v roce 1953 nahradil už poněkud zastaralý Maserati A6GCS. Motor z A6GCM prošel pod rukama Gioacchina Colomba dalšími změnami. Měl objem válců 1985 cm3, dvojité zapalování, rozvod DOHC a maximální výkon 170 k (125 kW). V předtuše změn sportovních pravidel byl upraven ke spalování normálního benzinu. Znatelně se vylepšila geometrie zavěšení kol a chlazení brzd.

Většina sportovních vozů Maserati A6GCS/53 (kresba) dostala stylové dvoumístné karoserie od Medarda Fantuzziho. Výjimkou byly čtyři berlinetty od Pinin Fariny a dva spidery, které karosoval Frua a Vignale. Během dvou let (od května 1953 do dubna 1955) bylo vyrobeno 52 vozů tohoto typu. Charakteristický tvar Fantuzziho spideru s blatníky kopírujícími kola a nízkým čelním sklem bez rámu zůstával prakticky beze změn, jen některé vozy měly v přední masce trojzubec, znak Maserati.

Většinu dvoumístných sportovních vozů Maserati A6GCS/53 karosoval Medardo Fantuzzi.

Když mezinárodní automobilová federace (FIA) založila v roce 1953 Světový šampionát sportovních vozů, bylo to pro typ A6GCS/53 velké povzbuzení. Od svého debutu na Sicilii získal A6GCS/53 v rukách zkušených jezdců mnoho sportovních úspěchů. Přitom často zápolil s vozy, jejichž motory měly mnohem vyšší objem. Sergio Mantovani a Luigi Musso vyhráli italský šampionát v letech 1953 a 1954. Z dalších významných jezdců si připomeňme např. Emilia Gilettiho, Alfonse De Portaga a Benoita Musyho.

Maserati A6G/54

Sportovní úspěchy typu A6GCS/53 vedly Maserati k vývoji verze Touring, nazvané A6G/54 (někdy se používalo také označení A6G/2000). Prezentoval se na pařížském autosalonu 1954 a během tří let bylo vyrobeno kolem šedesáti kusů s karoseriemi Zagato, Frua, AIlemano a Ghia. Každý z těchto italských mistrů dal vozům Maserati svůj osobitý styl. Zagato stavěl sportovní vozy určené pro silniční závody, Frua dodával svým karoseriím elegantní, někdy i trochu extravagantní vzhled a Allemano si u dvacítky vyrobených vozů Maserati A6G/54 zakládal na kultivovanosti a luxusu.
A6G/54 poháněl řadový dvoulitrový šestiválec s výkonem kolem 150 koní, měl výkonné hydraulické bubnové brzdy a čtyřrychlostní manuální převodovku.

V září 1953 nastoupil do firmy Maserati vynikající konstruktér Giulio Alfieri (1924–2002), rodák z Parmy. Pod jeho vedením byl vyvinut a v roce 1957 představen nástupce řady A6, šestiválcové kupé Maserati 3500 GT. O něm jsme již na našich stránkách psali.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas