BMW 507 – odkaz hraběte Görtze

Do boje s konkurenčním Mercedesem 300 SL vyrukovalo BMW v roce 1955 s roadsterem 507 Touring Sport, poháněným motorem V8.

Bavorská automobilka BMW se může pochlubit bohatou tradicí výroby sportovních vozů. Před druhou světovou válkou ji nejvíce proslavila sportovní kupé BMW 327 a roadstery BMW 328 s šestiválcovými motory. Spojenecké bombardéry učinily z továren BMW hromadu trosek a proto trvalo několik let, než byla znovu obnovena výroba automobilů BMW “barokními” typy 501 a 502. Když v roce 1954 představila konkurenční automobilka Mercedes-Benz sportovní model 300 SL, pověřilo vedení BMW hraběte Albrechta von Görtze, naturalizovaného Američana německého původu, aby navrhl konkurenceschopné sportovní modely s výkonnými motory V8.

Nadaný hrabě

Hrabě Albrecht von Görtz (1914–2006), plným jménem Albrecht Graf von Schlitz gen. von Görtz und von Wrisberg, se narodil v Dolním Sasku a po dokončení studií začal pracovat v bankovnictví. V roce 1935 odešel do Londýna, kde pracoval v soukromé bance. O rok později emigroval do USA a usadil se v Los Angeles. Zpočátku se živil mytím aut a prací v továrně na letecké motory. Potom si pronajal garáž, ve které upravoval fordy. Jeho designérský talent se začal projevovat na automobilech typu Hot Rod a v roce 1939 postavil svůj první vlastní vůz, kupé Paragon, které vystavil na Světové výstavě v New Yorku.

Za války sloužil hrabě v americké armádě a krátce po ní se seznámil s designérem Raymondem Loewym, který mu zajistil studia designu a pak jej zaměstnal ve studiu automobilky Studebaker v Indianě. V roce 1953 si Al Goertz (tak se mu v Americe říkalo) založil vlastní designérskou firmu a seznámil se s dovozcem evropských vozů do USA Maxem Hoffmanem. Ten věděl o plánech BMW na výrobu sportovních vozů a navrhl Görtzovi, aby mnichovskou firmu kontaktoval.

Dva najednou

Do vývoje sportovních vozů BMW, určených především pro trh USA, se nejdříve pustil Ernst Loof, ale jeho návrhy Max Hoffman zamítl. Proto v listopadu 1954 nastoupil do BMW Albrecht von Görtz a pustil se s vervou do návrhu karoserií hned dvou sportovních vozů. Výsledkem bylo kupé a kabriolet BMW 503 a dvousedadlový roadster BMW 507 Touring Sport, oba představené v roce 1955 a vyráběné do roku 1959. Oba vozy poháněl vidlicový osmiválec s objemem 3168 cm3, vyvinutý pro model BMW 502 po vzoru amerických motorů V8. Novinkou u BMW bylo maximální využití slitiny hliníku (kliková skříň, hlavy válců, skříň spojky atd.). Motor s rozevřením válců 90 stupňů, rozvodem OHC a dvěma karburátory Zenith dával ve verzi pro BMW 503 maximální výkon 140 k DIN (103 kW) a pro roadster 507 dokonce 150 k (110 kW) při 4800 min-1.

Dvousedadlový roadster BMW 507 Touring Sport (foto) se poprvé objevil na veřejnosti na frankfurtském autosalonu 1955 a stal se jeho hlavní atrakcí. Mimořádné designérské schopnosti hraběte Görtze se projevily na výrazných liniích tohoto mistrovského karosářského díla. Byl to sportovní vůz neobyčejně vyvážených tvarů a dnes je považován za jeden z nejhezčích roadsterů historie.

BMW 507 byl sportovní vůz neobyčejně vyvážených tvarů a dnes je považován za jeden z nejhezčích roadsterů historie.

Hliníková karoserie s rozvorem náprav 2480 mm, délkou 4380 mm, šířkou 1650 mm a výškou 1260 mm měla dlouhou kapotu s dopředu výklopným víkem a nízkou příď, do které by se klasické svislé “ledvinky,” typické pro vozy BMW, nevešly. Proto se Görtz rozhodl ledvinky zploštit do dravě vyhlížejících “nozder,” sahajících až ke světlometům. Elegantní linie blatníků od předních kol mírně klesala, aby se opět nad zadními koly jemně zvedla. Krásné byly vzduchové otvory za předními koly s chromovanou mřížkou, zakončené kruhovým znakem BMW. Za povšimnutí stála velká 16palcová kola s centrální maticí a elegantní prolisy nad výkroji blatníků.

Se střechou i bez ní

BMW 507 se standardně dodával s plátěnou stahovací střechou a také odnímatelnou pevnou střechou “hardtop” (kresba). Pevná střecha měla navíc malá boční okénka za dveřmi. Ve dveřích byla bezrámová stahovací okna. Se střechou i bez ní, vždy vypadala “pětsetsedmička” elegantně a vyváženě. Potvrdilo se, že nejkrásnější vozy navrhoval často jediný designér a ne armáda stylistů, jak bylo zvykem v Americe. Na voze bylo rovněž vidět, že Albrecht Görtz si z Ameriky nepřivezl zálibu v přemíře chromovaných ozdob. Více chromu spotřebovaly jen nárazníky, které byly někdy doplněny o svislé sloupky.

Pevná střecha měla malá boční okénka za dveřmi a velké panoramatické zadní okno. Dveře měly bezrámová stahovací okna.

Přes svoje nesporné estetické kvality se modelu BMW 507 nepodařilo vyvést značku z nepříznivé finanční situace. Příčinou chabých prodejních výsledků byla zřejmě příliš vysoká cena. Max Hoffman přitom sliboval, že když se cena udrží na 12 000 západoněmeckých markách, tak zaručí objednávky na 2000 kusů pro trh USA. Jelikož však cena dosáhla téměř dvojnásobku (26 500 DM), z nabídky sešlo.

Uvažovalo se také o náhradě drahé hliníkové, ručně vyráběné karoserie za levnější ocelovou. Ani tato možnost nebyla využita a tak do ukončení výroby v roce 1959 bylo vyrobeno jen 253 kusů těchto exkluzivních vozů, z nichž ty poslední měly kotoučové brzdy předních kol. Větší BMW 503 bylo ještě dražší, přesto se jich prodalo kolem čtyř set.

Michelotti a Loewy

Na podvozku BMW 507 vzniklo několik karosářských kreací. V jediném exempláři bylo v roce 1959 postaveno kupé Vignale (foto) podle návrhu Giovanniho Michelottiho (ten později navrhl i karoserii pro BMW 700). Velmi zajímavý automobil si na podvozku BMW 507 postavil pro svoji vlastní potřebu Görtzův učitel, americký návrhář Raymond Loewy. Vůz s karoserií z plastické hmoty Duralinox dostal jméno Gran Turismo Coupé. Zvláště při pohledu zezadu vynikaly neobvyklé tvary tohoto vozu.

V jediném exempláři bylo v roce 1959 postaveno kupé Vignale podle návrhu Giovanniho Michelottiho.

Přesto, že BMW 507 byl technicky i esteticky zajímavý vůz, neměl potřebný prodejní úspěch a boj o zákazníky s firmou Mercedes-Benz prohrál. Přesto se roadster BMW 507 zapsal nesmazatelně do historie automobilismu a byl vybrán mezi stovku aut století. Čestné místo dostal v muzeu BMW v Mnichově a nechybí i v řadě jiných muzeí po celém světě. I po letech některé jeho karosářské prvky přebírají moderní vozy, např. roadster BMW Z8 (1999).

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas