Fiat Uno – lidovka podle Giugiara

Fiat Uno, evropský automobil roku 1984, se v Itálii vyráběl ve dvou sériích do roku 1995. Montoval se i v mnoha dalších zemích.

Itálie je zemí zaslíbenou pro malé vozy a Fiat jich ve své historii nabídl celou řadu, počínaje maličkým Topolinem, přes slavné typy 500, 600 a 850 s motorem vzadu a Fiatem 127 (auto roku 1972) s předním pohonem. Jeho nástupcem se stal v roce 1983 Fiat Uno, jednoduchý a účelný malý vůz, který se stal bestsellerem prakticky po celém světě. Kromě Itálie se vyráběl v mnoha dalších zemích a v Brazílii se v nové verzi vyrábí dodnes. Celkem vzniklo od roku 1983 na celém světě přibližně 8,8 milionů Fiatů Uno (počet kusů vyrobených v Itálii se uvádí v rozmezí 6,03 až 6,27 milionu).

Uno je jednička

Fiat Uno (foto) slavil premiéru v lednu 1983 a od Fiatu 127 převzal řadu mechanických dílů včetně motoru. Tento čtyřválec s rozvodem OHV měl objem 903 cm3 a maximální výkon 45 koní (33 kW). Byl uložen napříč nad poháněnou přední nápravou a Uno 45 (číselné označení vycházelo z výkonu v koních) s ním dosahovalo maximální rychlost 140 km/h. Moderní podvozek měl nezávislé zavěšení všech kol, vpředu s příčnými rameny a vzpěrami McPherson a vzadu s vlečenými rameny. Pérování obstarávaly vinuté pružiny s teleskopickými tlumiči.

Fiat Uno (projekt 146) slavil premiéru v lednu 1983. Jeho karoserii navrhlo studio ItalDesign, vedené Giorgettem Giugiarem.

Návrhem karoserie bylo pověřeno studio ItalDesign, vedené Giorgettem Giugiarem (*1938). Fiat Uno se dvěma nebo čtyřmi bočními dveřmi (foto) a nahoru výklopným zadním víkem mělo rozměry 3644 x 1555 x 1432 mm (délka x šířka x výška), rozvor náprav 2362 mm a pohotovostní hmotnost jen málo přes 700 kg. Přes kompaktní rozměry mělo Uno překvapivě velký vnitřní prostor, poskytující omezené ale dostatečné pohodlí pěti osobám a jejich zavazadlům (225 litrů, po sklopení zadních sedadel 968 l). Díky nízké hmotnosti a úspornému motoru se průměrná spotřeba pohybovala kolem 6 l/100 km.

Vedle třídveřového provedení se Uno od začátku nabízelo v pětidveřové verzi stejných rozměrů.

Giugiaro dal Fiatu Uno elegantní a aerodynamicky účinnou karoserii (cx=0,34), jejíž hranaté tvary vycházely z koncepční studie Lancia Megagamma z roku 1978. Příď zdobila pětice šikmých lišt, které se nadlouho staly rozpoznávacím znakem fiatů. Skloněná plochá kapota navazovala na vysokou prosklenou kabinu se svislou zádí typu Kamm. Uno bylo veřejností nadšeně přijato a se základní cenou kolem 7,3 milionu lir šlo na dračku. Nebylo proto překvapením, když získalo ocenění Vůz roku 1984 ziskem 346 bodů a předstihlo Peugeot 205 (325 bodů) a VW Golf druhé generace (156 bodů).

Nové motory

Základní provedení Uno 45 s čtyřválcem 0,9 l bylo postupně doplňováno výkonnějšími verzemi. Uno 55 převzalo z většího modelu Ritmo čtyřválec OHV s objemem 1116 cm3, jehož výkon byl snížen na 40 kW. V roce 1985 dostalo Uno zcela nový čtyřválcový motor FIRE (Fully Integrated Robotised Engine) s objemem 999 cm3 a rozvodem OHC. Motor se vyráběl v moderní továrně ve městě Termoli a patřil ve své době k nejmodernějším evropským motorům. Byl z části navržen na počítači a vyznačoval se malým počtem součástí a nízkou hmotností.

Ve stejném roce 1985 překvapil Fiat dalšími novými motory. Uno 70 dostalo pod kapotu zážehový čtyřválec OHC s objemem válců 1301 cm3 a výkonem 51 kW. Nabízel se také vznětový čtyřválec stejného objemu (45 k/33 kW) a skutečnou bombou bylo Uno Turbo i.e. s přeplňovaným 1,3litrovým čtyřválcem, nabízejícím výkon 105 k (77 kW). Tento přímý konkurent Peugeotu 205 GTI dosahoval rychlosti až 210 km/h.

Od roku 1986 si mohli milovníci nafty koupit Uno se vznětovým motorem 1.4TD (72 k/53 kW) a 1.7 60D (58 k/43 kW). Ve spolupráci s firmami Van Doorne (Nizozemsko) a Ford byla pro Uno vyvinuta automatická převodovka Selecta s plynulým převodem (CVT). Katalyzátory výfukových plynů byly poprvé použity v roce 1987 u motorů s objemem 1498 cm3 a výkonem 75 k (55 kW).

Druhá série

Na frankfurtském autosalonu v září 1989 odkrylo karty důkladně modernizované Uno druhé série (foto). Na karoserii byla přepracována příď s novou maskou chladiče ve stylu Fiatu Tipo a nižšími světlomety, nově bylo tvarované také zadní víko. To vše, spolu s upravenými plastovými nárazníky, přineslo snížení koeficientu odporu vzduchu na výbornou hodnotu 0,30. Rovněž interiér byl přepracován a podařilo se omezit rušivé zvuky vycházející při přejezdu nerovností z přístrojové desky.

Fiat Uno druhé série v pětidveřovém provedení. Úpravy karoserie přinesly snížení koeficientu odporu vzduchu na hodnotu 0,30.

Ke změnám došlo u druhé série i pod kapotou. Motor FIRE se objevil v nové verzi s objemem 1108 cm3 (56 k/41 kW) a z Fiatu Tipo byl odvozen motor s objemem 1372 cm3 a výkonem 70 k (51 kW). V přeplňované verzi (1.4 Turbo i.e.) měl tento motor 118 k (87 kW) a malé Uno s ním uhánělo rychlostí až 204 km/h. Výroba typu Uno skončila v Itálii v září 1995 (nahradil je od roku 1993 vyráběný Fiat Punto), ale v mnoha dalších zemích výroba pokračovala dál.

Světoběžník

Velikou oblibu si Uno získalo v Jižní Americe. V Argentině jej v letech 1989–2000 vyráběla s různými motory firma Sevel (kolem 180 000 kusů). Továrna Fiatu v Córdobě produkovala čtyřdveřové sedany Duna a Elba (cca 257 000 kusů). Ještě déle se Uno vyrábělo v Brazílii pod názvy Uno Mille nebo Uno Furgão, nechyběly ani verze sedan (Prêmio), pick-up (Fiorino) a kombi (Elba). Brazilská una měla odpružení zadních kol příčným listovým pérem, pocházejícím z brazilského Fiatu 147 a náhradní kolo umístěné u motoru. Od roku 2005 se v Brazílii vyrábí Fiaty Uno se systémem Flex Fuel, umožňujícím provoz na etanol, benzin nebo jejich směs. Dosud se v Brazílii vyrobilo hodně přes dva miliony Fiatů Uno.

O něco později se Una začala vyrábět v Indii. Fiat zde v roce 1997 zahájil spolupráci s Tata Motors, ale prodej vázl kvůli nezkušeným dealerům. V Pakistánu se dieselová una montovala v letech 2001 až 2004 u firmy Raja Motor Company. Montáž Fiatu Uno probíhala také na africkém kontinentu. Do roku 2003 je montovala marocká firma SOMACA; osvědčily se zde jako malá taxi. V Jihoafrické republice vyráběl Uno v rámci licence Nissan (1990–1998) a potom Fiat (1998–2006). Od roku 2007 zde Fiat prodává přepracovaný model pod názvem Uno Way se zvýšeným podvozkem a pozměněnou přídí. Nesmíme také zapomenout na tradičního výrobce vozů Fiat – Polsko. Zde vzniklo v letech 1995–2002 přes 173 tisíc kusů automobilů Fiat Uno.

Brazilské Novo Uno

Z Brazílie přišlo v roce 2010 překvapení v podobě nového Una, nazvaného Novo Uno (foto). Tento model, vyvinutý jako projekt 327 ve spolupráci brazilských vývojářů s turínským Fiat Centro Stile, vychází z evropského Fiatu Panda. Dodává se s úhlednou třídveřovou nebo pětidveřovou karoserií a dvěma motory Fire Evo Flex Fuel (1.0 a 1.4). Prodává se v Jižní Americe, o případném prodeji v Evropě dosud nebylo rozhodnuto. O kvalitách brazilských designérů svědčí koncept dvoumístného roadsteru, postaveného na bázi nového Una.

Fiat Novo Uno byl vyvinutý ve spolupráci brazilských vývojářů s turínským Fiat Centro Stile. Vychází z evropského Fiatu Panda.

Nástupcem Fiatu Uno se stal neméně úspěšný Fiat Punto, debutující v roce 1993 a vyráběný dodnes ve třetí generaci. Na jeho designu se rovněž podílel Giorgetto Giugiaro.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas