Jaguar C – šelma z Coventry

Závodní Jaguar C-Type, poháněný skvělým šestiválcem XK, vyhrál dvakrát 24hodinový závod v Le Mans.

O sportovním duchu zakladatele firmy Jaguar Williama Lyonse nemůže být pochyb, i když se říká, že vždy považoval automobilový sport jen za reklamní prostředek k povzbuzení prodeje svých osobních vozů. Jako motocyklový nadšenec založil v roce 1922 firmu Swallow Sidecars Company a v roce 1931 představil první vlastní sportovní automobil SS (Swallow Standard), který se stal základem pozdějších sportovních úspěchů značky Jaguar. Kupé SS Jaguar 100 z roku 1938 zahájilo éru značení typů podle rychlosti v mílích za hodinu a po válce dalo firmě i název Jaguar Cars Ltd.

Začalo to motorem

Ve válkou téměř zničeném Coventry (dodnes připomínají válku trosky katedrály) začal William Lyons spolu s konstruktéry Heynesem, Bailym, Mundym a Hassanem vyvíjet šestiválcový řadový motor označený zkratkou XK (foto). Nově vyvíjený motor vycházel z dříve vyvinutých motorů XF (čtyřválec DOHC), XG (používal blok z motoru Standard) a XJ (čtyřválec a šestiválec). Podařilo se vytvořit jedinečný, mimořádně pružný motor se dvěma vačkovými hřídeli v hlavách válců (DOHC), s polokulovým spalovacím prostorem, sedmkrát uloženým klikovým hřídelem a dvěma karburátory SU. Zpočátku měl objem válců 3442 cm3 s vrtáním 83 mm a zdvihem 106 mm, později byla série XK doplněna motory se zdvihovými objemy 2,4, 3,8 a 4,2 litru. Šestiválec XK poháněl v následujících letech dlouhou řadu úspěšných sportovních a cestovních automobilů. Prvním z nich byl Jaguar XK 120, debutující na londýnském autosalonu v roce 1948 a posledním limuzína Daimler DS420 z roku 1992.

Řadový šestiválcový motor XK měl rozvod DOHC, polokulový spalovací prostor, sedmkrát uložený klikový hřídel a dva karburátory SU.

C-Type vítězí

V padesátých letech dosáhla britská automobilka z Coventry mimořádných úspěchů v automobilovém sportu. Přitom tradičně odvozovala závodní stroje od svých sériových sportovních vozů. Již v roce 1950 poslal William Lyons dva upravené vozy XK 120 do 24hodinového závodu v Le Mans. Nebyly úspěšné a proto se návrháři pustili do přípravy nové karoserie se zlepšenou aerodynamikou. Její tvary navrhl letecký a automobilový designér Malcolm Sayer (1916–1970), který se později podílel na designu dalších legendárních Jaguarů: D-Type a E-Type. Na novém voze byl také zesílen prostorový rám z ocelových trubek a u šestiválce 3,4 litru byl výkon vyladěn na 210 k (154 kW). Nový vůz dostal označení XK-120C, Kde C znamenalo Competition (závodní verze). Brzy však převládlo označení C-Type. Některé exempláře Jaguaru C používaly samostatné štítky před sedadlem řidiče a spolujezdce (foto), jiné měly nízká bezrámová čelní skla a na některých byly namontovány obě varianty současně.

Dvoumístných Jaguarů C-Type bylo vyrobeno jen 52 kusů (jiné prameny uvádí 53 nebo 54 kusů). Lišily se v detailech, např. tvaru a velikosti čelních štítků.

Do 24hodinového závodu v Le Mans, konanému ve dnech 22. a 23. června 1951, byly nasazeny tři vozy Jaguar C-Type. Dva z nich odpadly pro poruchy mazání (posádky Moss/Fairman a Biondetti/Johnson), třetí Jaguar C-Type se startovním číslem 20 a posádkou Peter Walker – Peter Whitehead zvítězil, když ujel 267 kol průměrem přes 150 km/h.

V roce 1952 se v Le Mans očekával zdatný soupeř v podobě vozů Mercedes-Benz 300 SL a proto Jaguar nasadil do závodu v Le Mans tři vozy C-Type se zlepšenou aerodynamikou, zvyšující maximální rychlost. Tyto úpravy způsobily u dvou vozů problémy s přehříváním motorů a odpadnutí ze závodu. Třetí vůz (jezdci Moss/Walker) zase skončil po ztrátě tlaku oleje v motoru.

V následujícím roce 1953 poslal Jaguar do závodu v Le Mans znovu tři vozy C-Type, opatřené kotoučovými brzdami, lehčí hliníkovou karoserií a zakrytováním místa spolujezdce. Tři karburátory Weber pomohly ke zvýšení výkonu motoru na 220 k (162 kW). Tentokrát všechny tři vozy dojely a získaly první, druhé a čtvrté místo v absolutní klasifikaci. Vítězové Tony Rolt a Duncan Hamilton (foto, startovní číslo 18) ujeli 304 kol a dosáhli průměrnou rychlost přes 170 km/h. Bylo to poprvé kdy vítěz Le Mans překonal hranici průměrné rychlosti 100 mil/hod. Na druhém místě skončila posádka Stirling Moss – Peter Walker, která ujela o 4 kola méně.

Vítězný vůz závodu 24 hodin Le Mans 1953. Posádku tvořili Tony Rolt a Duncan Hamilton.

Le Mans v roce 1954 byl posledním, kterého se vozy Jaguar C-Type zúčastnily. Tentokrát uspěla jen belgická posádka Laurent – Swaters, která skončila na čtvrtém místě. Za vítězným Ferrari 375 skončil na druhém místě jen o kolo zpět Jaguar D-Type, který převzal štafetu od C-Type a dosáhl ještě větších úspěchů. O něm si povíme příště.

Závodních Jaguarů C-Type se v letech 1951–53 vyrobilo pouhých 52 kusů. 11 z nich sloužilo jako tovární závodní vozy a zbytek byl prodán soukromníkům. Dnes jsou vyhledávaným objektem sběratelů na celém světě. Cena zachovalých originálních vozů (prý jich do dnešních dnů přežilo 46) dosahuje částek ve výši desítek milionů korun. Pro ty, kteří tolik peněz nemají se vyrábí repliky. Nabízejí je například britské firmy Classic Jaguar Replicas a Lynx Motors a pár jich bylo vyrobeno i v malé vesnici poblíž Hradce Králové.

Letošního závodu historických vozidel Mille Miglia Storica 2012 se zúčastnilo několik vozů Jaguar C-Type. Jeden z nich řídil legendární automobilový závodník Stirling Moss (je mu 82 let), vítěz ročníku 1955 na Mercedesu 300 SL. Jistě si rád připomněl úspěchy C-Type v padesátých letech, na kterých se vydatně podílel.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas