Alfa Romeo Giulietta – krása v mnoha podobách (1. část)

Alfa Romeo obohatila v roce 1954 svoji nabídku modelem Giulietta. Vedle sedanu nabízela kupé Sprint a dvoumístný otevřený Spider.

Automobily Alfa Romeo se vždy vyznačovaly sportovním švihem a jistou dávkou individuality. Výjimkou nebyl ani jeden z nejúspěšnějších vozů padesátých let Giulietta (česky bychom řekli Julinka). Kořeny automobilky Alfa Romeo sahají do roku 1907, kdy Francouz Alexandre Darracq koupil v milánské čtvrti Portello dílny a založil zde společnost. Jeho podnik převzala v roce 1909 skupina lombardských finančníků a nazvala jej A.L.F.A. (Anonime Lombarda Fabbrica Automobili). Znakem automobilky se stal rudý kříž v bílém poli (symbol Milána) a had rodu Viscontiů. V roce 1919 se firma sloučila s podniky Nicoly Romea a dostala dnešní jméno Alfa Romeo. Svoje libozvučné jméno si zachovala i po roce 1986, kdy se stala součástí koncernu Fiat.

Po skončení druhé světové války byla výroba obnovena šestiválcem 6C 2500 předválečné konstrukce. Brzy se však vedení firmy rozhodlo vyrábět cenově přístupnější a jednodušší automobily při zachování sportovního charakteru. První sedan vyráběný podle tohoto přístupu byl model 1900 z roku 1950 se samonosnou karoserií a pohonem zadních kol čtyřválcovým motorem s rozvodem DOHC. Tento automobil se stal základem řady sportovních kupé s karoseriemi od předních italských návrhářů a později i legendární Giulietty.

Nejdřív kupé …

Na rozdíl od běžné praxe, kdy se začne prodávat nejdříve základní model a teprve později jeho další modifikace, debutovalo nejdříve elegantní kupé 2+2, nazvané Giulietta Sprint, a až o několik měsíců později sedan Giulietta Berlina. V dubnu 1954 byl na dvoře továrny v Portellu představen prototyp Giulietty za přítomnosti oživlých Shakespearovských postav. Krásnou karoserii dvoudveřového kupé Giulietta Sprint (foto) navrhlo studio Bertone. Tento kompaktní vůz mladistvého, dynamického vzhledu měl příď s typickou svislou mřížkou chladiče, doplněnou dvěma vodorovnými otvory po stranách. Při pohledu zboku zaujaly splývající linie zadní části vozu s velkým zaobleným zadním oknem.

Dvoudveřových kupé Alfa Romeo Giulietta Sprint bylo vyrobeno přes 28 tisíc kusů. Silnějších Sprint Veloce vzniklo kolem tří tisíc.

Na podvozek s rozvorem náprav 2380 mm se montovaly ocelové karoserie, vyráběné v Bertoneho karosárně v Grugliascu u Turína. Alfa Romeo 1300 Giulietta Sprint měla kompaktní rozměry 3920 x 1543 x 1320 mm. Zadní kola poháněl nový řadový čtyřválec s rozvodem DOHC a zdvihovým objemem 1290 cm3, umístěný podélně vpředu. Jeho blok válců byl z hliníkové slitiny, vložky válců byly ocelové. Hlava válců byla rovněž odlita z hliníkové slitiny, spalovací komory byly hemisférické (polokulové). Výkon motoru 80 k (59 kW) postačoval k dosažení maximální rychlosti kolem 160 km/h. V roce 1956 se začala vyrábět Giulietta Sprint Veloce (SV) s ještě výkonnějším motorem (90 k/66 kW) stejného objemu, ale se dvěma karburátory Weber. Jméno Veloce (v italštině znamená rychlost) si tato Giulietta zasloužila, neboť dosáhla až na 180 km/h. Celkem bylo vyrobeno přes 28 tisíc modelů Sprint a něco málo přes 3000 kusů Sprint Veloce.

… potom sedan

Sedan Alfa Romeo Giulietta Berlina (kresba) se začal prodávat v roce 1955 a přesto, že jeho karoserie působila poněkud nenápaditě, měl od začátku velmi dobré prodejní výsledky. Závod v Portellu přestal stačit kapacitou, proto byla postavena další továrna v Arese, rovněž na předměstí Milána. Velký podíl na tomto úspěchu měl motor. Sedan (série 750) byl stejně jako kupé Sprint poháněn spolehlivým dvouvačkovým čtyřválcem o objemu 1,3 litru. Jeho výkon 53 k (39 kW) postačoval k dosažení maximální rychlosti 140 km/h. Přispěla k tomu nízká hmotnost vozu (880 kg).

Sedan Alfa Romeo Giulietta Berlina se začal prodávat v roce 1955 s čtyřválcem o výkonu 53 koní.

Čtyřdveřová Giulietta Berlina se stupňovitou zádí byla delší (3990 mm) a vyšší (1485 mm) než Sprint. V roce 1957 se začal prodávat model Giulietta T.I. (Turismo Internationale) s výkonnějším motorem (65 koní, rychlost se zvýšila na 155 km/h) a drobnými změnami karosérie. Přední sedadla s jednodílným opěradlem byla nahrazena dělenými sedadly. O popularitě automobilů Alfa Romeo Giulietta svědčí i účast známých italských osobností na různých propagačních akcích. Například fenomenální italský cyklista Fausto Coppi byl zachycen na fotografii, jak se pokouší dostat závodní kolo do zavazadlového prostoru Giulietty Berliny.

Pinin Farinův Spider

Ještě v roce 1955 vznikl na podvozku Giulietty další skvost: Giulietta Sprint Spider, tentokrát z dílny dalšího věhlasného karosářského mistra Battisty “Pinin” Fariny (jméno Pininfarina přijal až později). Střízlivé, vyvážené a nadčasové tvary (foto) zajistily tomuto otevřenému dvoumístnému automobilu s plátěnou stahovací střechou mimořádný úspěch. Původně se počítalo hlavně s exportem do USA, ale zamilovala si jej i Evropa, takže do roku 1962 se prodalo kolem 14 300 těchto vozů.

Krásu Spideru podtrhovala zvlněná linie boků a přední okno s tenkým rámem. Tehdy ještě neplatilo: \"safety first.\"

Alfa Romeo Giulietta Sprint Spider byla postavena na podvozku s rozvorem zkráceným na 2250 mm. Tomu odpovídala i délka 3400 mm, přitom horní rám předního okna byl jen 120 cm nad zemí. Karoserie se vyráběly ve Farinově továrně v San Giorgio Canavese. Dva prototypy spideru postavila v roce 1955 také karosárna Bertone. Jeden z nich byl vystaven na ženevském autosalonu 2012 na stánku Bertone při příležitosti stého výročí založení firmy. V sériové výrobě ale nakonec dostal přednost Pinin Farinův návrh.

Vylepšení

Na frankfurtském autosalonu v roce 1959 předvedla Alfa Romeo vylepšenou verzi Giulietty, značenou jako série 101 (foto). Zvenku se poznala podle dvojitých vodorovných lišt na přídi a jinak tvarovanými rámečky světlometů. Palivová nádrž byla přemístěna do pravého zadního blatníku a její víčko bylo zakryto uzamykatelnými dvířky. K lepšímu se změnil i interiér včetně přístrojové desky. O rok dříve dostalo kupé Sprint odlišné mřížkování přední masky.

Palivová nádrž byla u série 101 přemístěna do pravého zadního blatníku. Její víčko bylo zakryto uzamykatelnými dvířky.

V roce 1961 byl výkon Giulietty T.I. zvýšen na 74 k (54 kW), čímž vzrostla maximální rychlost na 160 km/h. To se hodilo italským policistům, kteří tyto vozy v hojném počtu používali. Giulietta Berlina se vyráběla do konce roku 1963 a dosáhla počtu přes 39000 vyrobených vozů. Giulietta T.I. vydržela ve výrobě ještě o rok déle a vyrobilo se jich téměř 93 tisíc. Nástupcem Giulietty se stala její větší sestra Giulia (česky Julie) s motorem o objemu 1570 cm3, vyráběná od roku 1962.

Oslavy padesátin Giulietty v roce 2004 byly velkolepé. Zahájila je přehlídka vozů Alfa Romeo před milánským Dómem a v Palazzo della Ragione byla otevřena výstava. Koncem května se na závodní dráze Monza nedaleko Milána konaly na počest Giulietty závody historických vozidel.

Návraty

Alfa Romeo se znovu vrátila ke jménu Giulietta v roce 1977, kdy uvedla na trh vůz označovaný Nuova Giulietta. Ten už ale neměl s původní Giuliettou nic společného, vycházel totiž z typu Alfa Romeo Alfetta a vyráběl se s čtyřválci 1.3 až 2.0 do roku 1985.

Když se už zdálo, že jméno Giulietta je dávno zapomenuto, překvapila Alfa Romeo na ženevském autosalonu v březnu 2010 novou Giuliettou (Tipo 940), postavenou na nové platformě C koncernu Fiat. Že se opět trefila do černého dokazuje druhé místo v anketě Evropské auto roku 2011 a titul české Auto roku 2011 Klubu motoristických novinářů. V americkém Belvidere (Illinois) byla dokonce zahájena výroba vozu Dodge Dart na zvětšené platformě Giulietty a pod názvem Fiat Viaggio se má vyrábět v Číně.

O dalších karosářských verzích původní Giulietty si povíme v druhé části tohoto článku.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas