Chevrolet Corvair: "Nebezpečný při jakékoli rychlosti" (1/2)

Kompaktní Corvair, vyráběný v letech 1960–1969 byl jediný hromadně vyráběný americký vůz se vzduchem chlazeným motorem umístěným vzadu.

“Velká trojka” amerických výrobců automobilů (GM, Ford a Chrysler) se i po druhé světové válce zaměřovala na velké a pohodlné vozy. Koncem padesátých let bylo všem třem výrobcům jasné, že budou muset tuto strategii revidovat. Cena velkých automobilů stále rostla, takže levnější evropské vozy (hlavně Volkswagen Brouk) si získávaly na oblibě. Mnoho amerických rodin se navíc začínalo poohlížet po druhém, menším voze, určeném pro manželku a její nákupy. Je proto logické, že všechny tři americké koncerny přišly na začátku šedesátých let téměř současně s nabídkou automobilů, označovaných v Americe jako kompakty. Tento výraz, pocházející od George W. Romneyho (tehdy prezidenta AMC), zahrnuje vozy s rozvorem náprav 110 palců (2794 mm) nebo menším. Ford začal prodávat velice úspěšný Falcon (1960–1970), Chrysler následoval s typem Plymouth Valiant (1960–1976) a General Motors proti nim postavil nezvykle koncipovaný Chevrolet Corvair. Pozadu nezůstali ani menší výrobci (Studebaker Lark a AMC Rambler).

Corvair šokuje Ameriku

Pro vyvíjený kompaktní automobil použil Chevrolet staronový název Corvair, poprvé použitý u studie Corvette Corvair z roku 1954 s pevnou střechou fastback. Vedením vývoje byl pověřen Ed Cole (1909–1977), od roku 1952 hlavní inženýr Chevroletu a od roku 1956 jeho generální manažer. Vývoj Corvairu začal v roce 1956 a zvolená koncepce se vzduchem chlazeným šestiválcem umístěným vzadu a dělenou zadní nápravou způsobila v USA značný rozruch. Slavnostně byl představen veřejnosti 2. října 1959 a o tři dny později se Ed Cole ocitl na titulní stránce časopisu Time. Koncem roku 1959 začaly z výrobních pásů ve Willow Run, Kansas City a Oaklandu sjíždět první vozy modelového ročníku 1960. V rámci propagace nového modelu byly dva Corvairy testovány na závodní dráze Riverside v Kalifornii. Jeden skončil předčasně s poruchou, ale druhý dokázal kroužit na okruhu po dobu 24 hodin.

Corvair se začal nejdříve vyrábět v provedení čtyřdveřový sedan (foto) se dvěma úrovněmi výbavy. Základní provedení Corvair 500 se prodávalo za 1984 dolarů, lépe vybavený Corvair 700 se zvenku odlišoval chromovanými lištami, bělobokými pneumatikami a dvoubarevným lakováním (nejčastěji s bílou střechou). Standardně se Corvair dodával s třírychlostní manuální převodovkou, za příplatek 145 dolarů si bylo možné objednat dvoustupňovou automatickou převodovku Powerglide. Připlácelo se i za benzinové topení, rádio a sklopné zadní sedadlo.

Základní provedení nazvané Chevrolet Corvair 500 Sedan se prodávalo za 1984 dolarů.

Pohon zadních kol obstarával vzduchem chlazený hliníkový šestiválec s rozvodem OHV a protilehlými válci. Při zdvihovém objemu 2296 cm3 měl maximální výkon 81 koní (60 kW) při 4400 min-1. Na americké zvyklosti překvapovaly dělené nápravy “Quadri-Flex” a pérování všech kol vinutými pružinami. Vzadu byla použita kyvadlová náprava, kterou vynalezl a patentoval rakouský inženýr Edmund Rumpler. Standardně se Corvairy dodávaly s pneumatikami rozměru 6.50 x 13. Při hmotnosti kolem 1100 kg dosahoval Corvair maximální rychlost 140 km/h a jeho akcelerace byla srovnatelná s velkými (full-size) šestiválcovými Chevrolety.

Elegantní design vozu s výrazným prolisem kolem celého vozu, stříškou nad panoramatickým zadním oknem a dvojicemi světlometů vpředu a koncových svítilen vzadu se líbil. Inspirovala se jím dokonce německá značka NSU u modelu Prinz 4. Rozvorem 2743 mm a venkovními rozměry 4572 x 1700 x 1300 mm byl sice Corvair větší než dovážené evropské vozy, ale na americké poměry byl malý.

Kupé, kombi, van, mikrobus a pickup

Už v lednu 1960 se v showroomech dealerů objevila dvoudveřová kupé série 500 a 700, nazvaná Corvair Club Coupe (foto). O pár měsíců později debutovalo Monza Club Coupe s motorem “Super Turbo Air” o výkonu 95 k (71 kW), čtyřstupňovou převodovkou a náhradním kolem umístěným v zavazadlovém prostoru (Corvairy mívaly rezervu v motorovém prostoru). Přes stávku v U.S. Steel, která omezila produkci, bylo v roce 1960 vyrobeno přes 253 tisíc Corvairů včetně nové řady Monza 900 s výkonnějším motorem a klubovkovými sedadly. Podle časopisu Motor Trend se Corvair stal americkým vozem roku 1960.

Modelový ročník 1962 se lišil jen dekorem na přídi.

Rok 1961 byl pro Convair rekordním, bylo vyrobeno přes 337 tisíc vozů. Úspěšné sportovní kupé Monza, prezentované v časopisech jako “Porsche pro chudé” dostalo bratříčka v podobě čtyřdveřové Monzy. Premiéru mělo čtyřdveřové kombi Lakewood s plochým motorem umístěným pod zavazadlovým prostorem. Zapracovalo se i na motoru. Zvětšením vrtání byl jeho objem zvýšen na 2375 cm3 a výkon na 84 koní, resp. 98 k u modelů Monza. Přepracované topení usměrňovalo teplý vzduch od válců do interiéru. V příplatkové nabídce zůstalo benzinové topení a novinkou byla klimatizace.

Chevrolet Corvair posloužil také jako základ ke stavbě užitkových vozidel. Dodávka Corvair 95 Van (říkalo se jí také “Corvan 95″) a mikrobus Greenbrier Sportswagon (foto) měly podobnou prostornou karoserii se sedadlem řidiče nad přední nápravou. K obzvlášť oblíbeným vozidlům patřily v Americe pickupy a tak nemohly chybět ani v nabídce řady Corvair. Dodávaly se dva typy Corvair 95 Loadside a Corvair 95 Rampside, lišící se sklápěním bočnic nákladového prostoru.

Mikrobus Corvair Greenbrier Sportswagon měl prostornou karoserii s předními sedadly nad přední nápravou.

Kabriolet a silnější motory

Do modelového roku 1962 vstoupil Chevrolet Corvair s několika změnami. Kombi řady 500 se přestalo vyrábět a základem se stalo kombi řady 700 (přestal se používat název Lakewood). Kombi nyní zahrnovala i oblíbená řada Monza. Na jaře 1962 představil Chevrolet dvoudveřový čtyřmístný kabriolet (foto) s plátěnou stahovací střechou. Kupé a kabriolet řady Monza se začaly na přání dodávat ve verzi “Spyder” s vysoce výkonným přeplňovaným motorem o výkonu 152 k (112 kW). Corvair se tak stal údajně prvním sériovým americkým vozem s turbomotorem.

Na jaře 1962 představil Chevrolet dvoudveřový čtyřmístný kabriolet Corvair Convertible s plátěnou stahovací střechou.

Přestože Corvair šel stále dobře na odbyt (v roce 1962 se jich prodalo jen o tisícovku méně než v předešlém roce), nepřekonal konkurenční Ford Falcon. Chevrolet se proto rozhodl vyrábět vedle Corvairu konvenčně řešený kompakt Chevy II. Kvůli tomu musel ukončit výrobu kombíků Corvair a pickupů Loadside. Mezi sportovně založenými zákazníky byla nejoblíbenější Monza Coupe, pro kterou vyráběly menší firmy řadu doplňků, např. imitaci přední masky, speciální karburátory, turbodmychadla a výfuky.

První varování v podobě snížení prodeje Corvairů přišlo v modelovém roce 1963. Prodalo se jich jen něco málo přes 288 tisíc a nepomohlo ani snížení spotřeby změnou převodového poměru, samonastavitelné bubnové brzdy nebo drobné úpravy na motoru. 80% všech prodaných Corvairů byly Monzy.

Vzhled kompaktů Corvair se prakticky nezměnil ani v modelovém roce 1964. Technici Chevroletu ale zapracovali na motorech. Zvětšením zdvihu byl objem motoru zvýšen na 2683 cm3 (164 kubických palců) a výkon základního šestiválce vzrostl na 95 k (70 kW). Výkonnější verze měla nyní 110 koní a Spyder zůstal na 150 k. Na námitky, že se zadní kyvadlovou nápravou není z hlediska jízdních vlastností všechno v pořádku reagoval Chevrolet přidáním příčného listového péra a měkčími vinutými pružinami. Přesto prodej dál klesal (214 tisíc) a proto se intenzivně pracovalo na druhé generaci Corvairu. O ní a několika zajímavých studiích na bázi Corvairu si povíme v druhé části tohoto příspěvku.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas