Alfa Romeo Giulietta – krása v mnoha podobách (2. část)

Alfu Romeo Giulietta oblékali přední italští karosáři, především Bertone (Sprint a Sprint Speciale) a Zagato (SZ a SVZ).

V první části tohoto článku jsme si připomněli tři základní varianty sériově vyráběné Giulietty – sedan Berlina, kupé Sprint a dvoumístný Spider. Na doplnění uvádíme historku, která podává (bez záruky) vysvětlení, jak vznikl název Giulietta. V době konání pařížského autosalonu v říjnu 1950, kde debutoval model Alfa Romeo 1900, se několik vedoucích představitelů Alfy Romeo rozhodlo navštívit jeden z pařížských nočních klubů. Zde se dali do řeči s ruským exilovým šlechticem a ten, když zjistil o koho se jedná, prohlásil: “Je vás osm Romeů a žádná Giulietta?” Šéfům Alfy Romeo se jméno Giulietta zalíbilo a rozhodli, že další model ponese toto jméno.

Podvozek Giulietty si oblíbil úpravce sportovních vozů Ugo Zagato, který svoji firmu založil v roce 1919 v Miláně. Společně se syny Eliem a Giannim se pustili do neoficiálních přestaveb několika vozů. Použili hliníkové díly karoserie upevněné na rámu z tenkých ocelových trubek. Vnější vzhled se zpočátku téměř nelišil od sériových kupé Sprint Veloce (SV), ale později se upravené vozy začaly odlišovat i tvarově. Tyto odlehčené vozy dosáhly řady vítězství v motoristickém sportu.

Giulietta Sprint Speziale

Úspěchy těchto neoficiálních modelů vedly k rozhodnutí firmy Alfa Romeo navrhnout sériový vůz s jasně sportovními charakteristikami. Nový automobil navrhl Franco Scaglione pracující pro designérské studio Bertone. Prototyp představený na Turínském autosalonu v roce 1957 měl zkrácený podvozek vozu Giulietta Spider a mechanické díly modelu Sprint Veloce. Prototyp kupé, nazvaného Giulietta Sprint Speziale (SS), mělo hliníkovou aerodynamickou karoserii agresivního vzhledu (foto). Udávaný součinitel odporu vzduchu 0,28 byl po dobu dvaceti let u vozů tohoto typu nepřekonaný.

Prototyp kupé Giulietta Sprint Speziale (SS), měl hliníkovou aerodynamickou karoserii Bertone.

Sériové vozy (foto) s rozměry karoserie 4120 x 1660 x 1280 mm se proti prototypu mírně lišily, dostaly například nárazníky a malý štítek před čelním oknem. Vůz byl poháněný vylepšeným čtyřválcem s rozvodem DOHC, který měl vyšší kompresní poměr a dvojici karburátorů Weber. Dosahoval rychlosti přes 190 km/h. Díky příznivé ceně a luxusnímu vybavení interiéru se v letech 1957 až 1962 prodalo úctyhodných 1 366 vozů.

Udávaný součinitel odporu vzduchu 0,28 byl po dobu dvaceti let u vozů tohoto typu nepřekonaný.

Giulietta Sprint Zagato

Když Carlo Leto di Priolo v roce 1956 havaroval s Alfou Romeo Giulietta Sprint Veloce při závodu Mille Miglia, získal havarovaný vůz Zagato a vybavil jej aerodynamickou hliníkovou karoserií. Přestavěný vůz měl na závodech takové úspěchy, že postavil dalších 18 vozů Sprint Veloce Zagato (SVZ) a Sprint Zagato (SZ), poháněné 1,3litrovými čtyřválci vyladěnými na výkon 116 koní.

Zagato uzavřel s firmou Alfa Romeo dohodu umožňující použití mechanických dílů Giulietty ke stavbě vozů určených k závodním účelům. V březnu 1960 byla na ženevském autosalonu představena Giulietta Sprint Zagato (SZ). Opět byl použit prostorový rám z ocelových trubek a hliníkové panely. Kvůli snížení hmotnosti byla boční okna z plexiskla a interiér měl jen nejnutnější vybavení. Motor dosahoval výkonu 115 k (85 kW) a aby bylo možno vůz homologovat k závodním účelům, bylo nutné vyrobit minimálně 200 kusů (celkem jich do roku 1962 vzniklo 240). Pro svoje oblé tvary dostal vůz Giulietta Sprint Zagato přezdívku “vajíčko” (foto).

Giulietta Sprint Zagato (SZ) měla premiéru na ženevském autosalonu 1960. Pro svoje oblé tvary dostala přezdívku \"vajíčko.\"

Vozy Alfa Romeo v úpravě Zagato jsou pro příznivce této značky totéž jako typ 250 GTO pro věrné příznivce Ferrari. Giulietta Sprint Zagato má bohatou závodní historii. Na Monze například získaly v roce 1963 první čtyři místa a ve stejném roce vyhrály svoji třídu na Sebringu, v Le Mans a na Nürburgringu.

Coda Tronca a další

V roce 1961 začal Zagato pracovat na zlepšení aerodynamiky modelu Giulietta SZ. Navržený vůz (foto) měl delší, nižší a užší karoserii se zmenšenými vstupy vzduchu vpředu. Zadní část byla ostře useknutá (aerodynamika, kterou zavedl konstruktér Kamm), takže vůz byl znám jako “Coda Tronca” (ustřižená záď). Na předních kolech se objevily kotoučové brzdy. S uvedenými změnami bylo vyrobeno posledních 30 vozů Giulietta SZ (někdy se uvádí pod zkratkou SZ2).

Vpředu měla upravená Giulietta SZ menší vodorovné vzduchové vstupy a zadní hrana kapoty zakrývala stěrače.

Vozy Giulietta SV (Sprint Veloce), SS (Sprint Speziale) a SZ (Sprint Zagato) se úspěšně účastnily mnoha závodů. Příkladem může být hojná účast vozů SV na Korsické rallye v roce 1957 nebo na Alpském poháru 1958. Italská stáj Scuderia Sant’ Ambroeus se s dvěma vozy Alfa Romeo Sprint Zagato zúčastnila Le Mans 1963 (oba vozy nedojely). Do závodění se často pouštěly i sedany Giulietta Berlina.

Alfa Romeo Giulietta učarovala i jiným karosářům než byli Bertone, Pinin Farina a Zagato. Méně známá milánská Carrozzeria Colli vyrobila 91 kusů kombi, nazvaného Giulietta Promiscua. Několik kombíků Weekendina na bázi giulietty postavila Carrozzeria Boneschi. Zajímavý dvoumístný prototyp s podvozkem Giulietta SV a motorem Conrero postavil v roce 1961 Giovanni Michelotti. Jeho kapkovité tvary se světlomety pod průhlednými kryty mu daly přezdívku Goccia.

Vozy Giulietta SZ (Sprint Zagato) nahrazovaly od roku 1963 modely Giulia TZ (Tubolare Zagato). Z Giulietty SS se změnou motoru stala Giulia SS. O slavném modelu Alfa Romeo Giulia si povíme v dalším článku.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas