Ford Model A (1903-1905) – První fordmobil

Říkali mu Fordmobile a byl prvním modelem s nápisem Ford na přídi. Začínal tedy logicky abecední řadu písmenem A.

Henry Ford postavil už v letech 1896 a 1899 dvojici quadricyklů a v roce 1902 závodní vozy 999 a Arrow. Akciovou společnost s vlastním jménem v názvu založil až poté, co odešel z Detroit Automobile Company (z té mimochodem vznikl Cadillac). Stalo se tak 16. června 1903, Henrymu bylo tedy čtyřicet let, patřil mu čtvrtinový podíl, ale měl k sobě dalších jedenáct společníků. Byli mezi nimi třeba i bratři John a Horace Dodgeové.

Dvouválec

Ještě v témže roce vyjel do ulice Detroitu první vůz s jeho jménem na chladiči: Model A, který dostal záhy přezdívku Fordmobile. Nešlo tedy o automobil, nýbrž „fordmobil“. Z dnešního pohledu je název dosti půvabný. Nejstarší ford, „který se hýbal“, byl poháněn kapalinou chlazeným čtyřdobým vodorovným dvouválcovým boxerem. Ten se nacházel uprostřed pod podlahou a vzhledem ke shodnému vrtání i zdvihu (101,6 mm) disponoval objemem 1646 cm3. Z něj poskytoval největší výkon 5,8 kW (8 k)/1300 min-1. Karburátory nesly značky Schebler či Kingston, později je Ford kupoval od firmy Holley. Točivý moment se přenášel pochopitelné dozadu přes dvoustupňovou planetovou převodovku a tehdy naprosto běžný řetěz.

Podvozek s rozvorem 1830 mm tvořily tuhé nápravy odpružené dvojicemi protilehlých půleliptických podélných per. Mechanická převodová brzda působila pouze na zadní kola. Ta byla dřevěná, obvykle s dvanácti paprsky. Elektřina byla tehdy ještě hudbou budoucnost, ke svícení za snížené viditelnosti tak musel stačit acetylen, který často zlobil.

Za hubičku

„Fordmobile“ se dodával ve dvou karosářských provedeních: jako dvoumístný „runabout“ či roadster, chcete-li a čtyřmístné „tonneau“ s dvířky v zadní stěně. Zatímco verze pro dvojici pasažérů vážila kolem 565 kg, pro čtvero cestujících už 715 kg. Auto se rozjelo někam ke čtyřicítce, u „fourseateru“ je udáváno dokonce 48 km/h. Některé prameny mluví o maximální rychlosti 72 km/h, ale ta je vzhledem ke konstrukčnímu stáří vozu nepravděpodobná. Kdepak, ani s větrem v zádech a z kopce – a na tehdejších (ne)silnicích už vůbec ne. První „fordka“ spálila na každou stovku kilometrů jízdy průměrně 9 litrů benzinu.

Automobil je poháněn dvouválcem o objemu necelého 1,65 l a výkonu osmi koní.

Za základní verzi zájemce zaplatil 750 dolarů, za dvojici sedadel navíc musel vytáhnout z kapsy další stovku. Střecha byla ovšem na přání, pogumovaná za 30 dolarů, kožená za padesát, dodávala se také čelní ochrana proti nepřízni počasí. Oproti konkurenci to bylo málo, například Winton prodával své vozy, byť o něco větší, za 2,5 tisíce dolarů.

Vývoj i příprava výroby si vyžádaly investice ve výši 28 tisíc, což bylo tehdy hodně peněz. Forda neodradila ani havárie pilotního testovacího kusu. První auto bylo prodáno 13., 15 nebo 23. července 1903, tedy minimálně měsíc a týden po založení firmy. Zdroje se v tomto případě rozcházejí, shodují se ovšem na tom, že jeho majitelem se stal dr. Ernst Pfenning z Chicaga. Nebo to bylo trochu jinak? Situace je zkrátka trochu složitější a povíme si o ní dále. Celkem bylo v letech 1903-1905 vyrobeno 670 těchto vozů, jiné optimističtější prameny jich uvádějí až 1.750. Automobilová archeologie…

Přes Atlantik i Pacifik

V továrně na Mack Avenue vznikalo zpočátku jen několik kusů denně. Produkce (a vlastně i produktivita) se zvýšila až tehdy, když Ford zavedl podstavce, na nichž se rozpracovaná auta přesouvala od jedné skupiny dělníků ke druhé. Za první rok fungování Ford Motor Company opustilo továrnu údajně přes šest stovek „áček“, během patnácti měsíců se jejich počet ovšem zastavil na čísle 1.700! Úspěch? Určitě!

Dokonce se i exportovaly. Po šesti měsících putovaly dva kousky do Velké Británie, kde si je objednal jakýsi Percival Perry. Ten nakonec získal zastoupení Fordu pro Ostrovy na pět let. Stranou nezůstaly ani Austrálie či Kanada, kde byla v roce 1904 založena také filiálka.

Sen o autě pro každého

Ford dále chrlil novější modely, které byly neohrabané, těžkopádné a drahé, přičemž pokračoval v abecední řadě. Některé ovšem zůstaly pouze v prototypové fázi. Přesto do roku 1908 vyjelo do světa na 20 tisíc vozů. Jenže, to už se začala psát jiná kapitola historie Fordu, komerčně mnohem úspěšnější, která jej proměnila ve světového giganta a globálního hráče.

Konstruktér-samouk a tehdy už také prezident a většinový vlastník firmy snil o „autě pro každého“. Tři léta předtím oficiálně prohlásil, že jich bude vyrábět deset tisíc ročně, každé za 400 dolarů. Jediný model s s výhradně vlastními komponenty! PR měl Ford propracované už před více než stoletím. Tím proti sobě ovšem popudil všechny společníky kromě generálního ředitele Jamese Couzense. O svém plánu je totiž neinformoval. Nakonec se mu je podařilo všechny doslova vyštípat a paličatý Henry, který si nerad nechával poroučet, měl konečně klid.

Ford Model A byl prvním modelem Ford Motor Company. Mladší fotografie zachycuje za volantem dvoumístné verze samotného Henryho Forda.

Tehdejší rozbité americké cesty skutečně potřebovaly obyčejného, jednoduchého, robustního a spolehlivého čtyřkolového dříče a soumara poháněného vlastní silou, kterého dokáže opravit každý zemědělský mechanik. Nakonec se zrodil a vzhledem k tomu, že následoval po modelech R a S, dostal do vínku další písmenko: T… Ale to už je jiný příběh.

Číslo 30

Model A výrobního čísla 30 vlastnil jako první Herbert L. McNary, výrobce másla z městečka Britt v Iowě, který jej splácel. Zálohu ve výši 170 dolarů poslal už v pondělí 13. července 1903, celkem jej nový miláček přišel včetně příslušenství na dolarů 880. Peníze znamenaly pro Ford částečné vysvobození, protože na bankovním účtě firmy zbylo jen 223 dolarů a 65 centů a hrozilo, že nebude na výplaty. Ostatní investoři v čele s Alexanderem Malcomsonem nebyli z této situace pochopitelně příliš nadšeni.

Konkrétní popisovaný vůz je jedním ze tří prvních objednaných a jako jediný z nich přežil. Sourozenci výrobních čísel 9 a 11 takové štěstí bohužel neměli a jejich historie je zastřena tajemstvím. „No. 11“ si koupil již zmíněný dr. Pfenning, který jej zaplatil celý, majitelem „devítky“ se stala Indiana Automobile Company. Ta zaslala nejprve 300 dolarů, celkem tak na účet Fordu přibylo 1.320 dolarů, které jej zachránily a vylepšily finanční situaci doslova v hodině dvanácté.

Dnes již však nelze jednoznačně určit, který exemplář byl dokončen dříve, což potvrdil i kurátor muzea Henryho Forda Bob Casey. Komponenty se totiž zkoušely na různých podvozcích. Po kompletaci a závěrečných testech byly všechny vozy odeslány zákazníkům. Jejich číslování však bylo, pravda, poněkud zvláštní.

V Evropě

Rodina McNaryových svou „třicítku“ vlastnila zhruba půl století. Od ní ji koupil Harry E. Burd z Waterloo (také ve státě Iowa) za čtyři stovky. Burd auto nechal zrestaurovat u Lloyda Sieverse. 28. prosince 1954 vedoucí archivu modrého oválu Henry E. Edmunds zaslal Mr. Burdovi dopis, ve kterém mimo jiné stálo: „Můžete být pyšný na to, že vlastníte jeden z nejstarších fordů. Byl třetím v pořadí, který společnost prodala.“.

Burd ovšem v roce 1961 „áčko“ nabídl nejmenovanému švýcarskému prodejci značky. Unikát se tedy stěhoval do Evropy a byl k vidění například v německé centrále v Kolíně. O čtyři desítky let putoval zpět za oceán k jinému anonymnímu kupci. Ten s ním v roce 2003 přijel na start slavného závodu z Londýna do Brightonu. Ford slavil kulatých 100 let a vozidlo se zúčastnilo několika oficiálních akcí britské pobočky, která se mimo jiné postarala rovněž o nutnou rekonstrukci motoru.

Ford Model A číslo 30 byl třetím prodaným vozem Ford Motor Company.

Jen pět

V roce 2007 se Model A výrobního čísla 30 dostal do dražby síně RM Auctions v Arizoně. Nejvíce přihodil houstonský právník John Maurice O’Quinn: 693 tisíc dolarů. Těšil se z něj ovšem jen dvě léta, poté z tohoto světa odešel. Dědicové jej nabídli v další aukci stejné síně při „Sports & Classics of Monterey“ v roce 2010, ale ta byla neúspěšná. Místo předpokládaných 600-800 tisíc dolarů se nabídky zastavily na 325 tisících a vůz majitele nezměnil.

Za takřka jedenáct dekád tak vystřídal jen pět vlastníků a čeká na šestého. Dvouválcový krasavec z pozůstalosti Johna O’Quinna s registrační značkou BS8371 se bude znovu, již potřetí během pěti let prodávat za zhruba 300-500 tisíc (5,6-9,3 milionu korun) v pennsylvánském Hershey 11. a 12. října 2012. Jeho historie je řádně zdokumentována, vždyť se dle všech známých a výše vzpomenutých faktů jedná o nejstarší přeživší výrobek Ford Motor Company…

Aleš Sleeper Dragoun