Chevrolet Impala – Americká krása (2. část)

V šedesátých letech pokračovala výroba Chevroletu Impala dalšími dvěma generacemi. Novinkou byl “muscle car” Super Sport.

1961 až 1964 (3. generace)

Pro modelový rok 1961 byla Impala přepracována na platformu B koncernu GM, vyráběnou od roku 1959. Éra okřídlených “amerik” už skončila a tak design Impaly dostal uměřenější tvary (foto). Základním stylistickým prvkem byly ostré hrany na přídi a na zádi, propojené na bocích olištovaným trojúhelníkovým prolisem. Střešní A sloupky dostaly zajímavý prohnutý tvar, takže střecha vypadala jako velká bublina (vozy dostaly podle toho přezdívku Bubbletop).

Modelem SS 409 se Chevrolet Impala zařadil mezi \"muscle cars\". Motor V8 s objemem 409 kubických palců (6,7 litru) dával 360 koní.

V roce 1961 debutovalo v malých počtech vyráběné provedení Super Sport (SS). Typem SS 409 se Impala zařadila mezi nefalšované “muscle cars”. Motor V8 s objemem 409 ci (6,7 litru) dával 360 koní při 5800 min-1 a Impala s ním zrychlila z klidu na 60 mph za 7,8 s. Celkem bylo v roce 1961 vyrobeno 491 tisíc vozů Chevrolet Impala, z toho jen 453 ve výbavě SS (mj. s úzkými bílými boky pneumatik) a z nich pouze 142 kusů SS 409. Není divu, že tento typ je vyhledáván sběrateli.

Už v následujícím roce dostala Impala třetí generace (foto) pozměněnou karoserii s novou, jednodušší maskou chladiče, ostrými hranami na bocích a širšími zadními sloupky střechy. Vzadu už zcela zmizel jakýkoliv náznak křídel, nechyběla ale tradiční kruhová koncová světla, seskupená po třech na každé straně. Čtyři vnitřní světla byla přitom umístěna ve víku zavazadlového prostoru, sahajícím až k nárazníku. Tento nový styl se líbil a přispěl k velké popularitě Impaly.

Chevrolet Impala ročníku 1962 dostal prostornou karoserii s novou, jednodušší maskou chladiče a ostrými hranami na bocích.

Motor V8 s objemem 348 ci byl nahrazen větším 409 ci (6,7 l) s výkonem 340 k (250 kW). Tento motor se stal takovou ikonou, že skupina Beach Boys natočila hit s názvem “409″. Motor V8 283 “small-block” byl doplněn větším 327 ci (5,4 l), takže spolu s řadovým šestiválcem byly v nabídce čtyři motory. Impaly se dodávaly ve třech dvoudveřových verzích (Hardtop, Coupe, Convertible) a třech čtyřdveřových provedeních (Hardtop, Sedan, Station Wagon). Modely Super Sport (SS) měly nad koncovými světly a na bocích speciální mřížkované hliníkové panely. Nespolehlivou automatickou převodovku Turboglide nahradila nová Powerglide.

Chevrolet Impala modelového ročníku 1963 zůstal po mechanické stránce prakticky beze změn, karoserie ale dostala ještě ostřejší rysy se zašpičatělými konci předních i zadních blatníků. Na nové přístrojové desce nahradily měřič teploty indikátory studeného a zahřátého motoru. Také model 1964 byl jen mírně přestylizován. Impala dostala o něco oblejší, měkčí tvary. Asi se trefil do vkusu zákazníků, neboť jeho roční výroba překročila milion kusů. Vozy s pravostranným řízením se vyráběly v továrně GM v kanadské Oshawě a v kitové formě se posílaly ke konečné montáži v Jižní Africe, Austrálii a na Novém Zélandu.

1965 až 1970 (4. generace)

V roce 1965 byla Impala zásadně překonstruovaná a znovu překonala milionovou hranici vyrobených vozů. Karoserie dostala modernější tvary se zvýrazněnou linkou zadních blatníků a mřížkou masky chladiče zasahující až pod nárazník. Zádi dominovala tradiční šestice kruhových koncových světel. Za příplatek 200 dolarů se nabízela luxusní verze Impala Caprice (foto) s vinylovou střechou, pozměněnou maskou chladiče a luxusním interiérem s imitací ořechového dřeva na přístrojové desce a výplních dveří. Z Caprice (název údajně pochází od luxusního restaurantu v New Yorku) se potom stala na dlouho vlajková loď Chevroletu.

Luxusní verze Impala Caprice měla vinylovou střechu, pozměněnou masku chladiče a luxusní interiér s imitací ořechového dřeva na přístrojové desce a výplních dveří.

Známé řadové šestiválce a vidlicové osmiválce (small-block a big-block) byly doplněny čtvrtou verzí motoru Turbo-Jet (big-block) s objemem 396 ci (6,5 litru) a čtyřnásobným karburátorem Rochester. Základní verze nového motoru dávala 325 koní, verze se zvýšenou kompresí úctyhodných 425 koní. K těmto motorům se dodávala nová třírychlostní automatická převodovka Turbo Hydra-Matic.

U modelu 1966 se jen trochu změnila maska chladiče a kruhová koncová světla byla nahrazena obdélníkovými. Pod kapotou byl šestiválec 230 ci nahrazen větším 250 ci (4,1 l). Motory V8 327 Turbo Fire a 396 Turbo-Jet byly doplněny novým motorem V8 s objemem 427 ci (7 litrů) ve verzích s výkonem 390 a 425 koní. Impala se stala po Fordu Mustang druhým nejprodávanějším kabrioletem v USA.

V roce 1967 prošla celá řada velkých modelů Chevrolet, Impalu nevyjímaje, designovými změnami s boky ve stylu láhve od Coca-Coly (foto). Impala Sport Coupe dostala střechu plynule se svažující do zádi. Bezpečnost cestujících se zvýšila deformovatelnými sloupky volantu a bezpečnostními pásy. Na přání se začaly montovat přední kotoučové brzdy (u verze SS-427 byly standardem). Rok 1968 přinesl Impale opět novou tvář, zadní světla ve tvaru koňské podkovy a skryté stěrače. Vozy se slabšími motory se dodávaly s dvourychlostní automatickou převodovkou Powerglide.

Kabriolet Impala SS 427 měl sympaticky jednoduché linie zádi s ostrou hranou zadních blatníků a obdélníkovými koncovými světly.

Další kosmetické úpravy se Impala dočkala v roce 1969. Přední nárazník nyní tvořil chromovaný rám kolem celé masky chladiče se zabudovanými dvojitými světlomety (na přání se dodávaly s možností skrytí). Rozvor 119 palců (3023 mm) zůstával od roku 1965 zachován a verze kombi dostala jméno Kingswood. Standardní výbavou se staly opěrky hlavy na předních sedadlech a klíček zapalování byl přemístěn do sloupku volantu a sloužil jako zámek volantu.

V posledním roce čtvrté generace se Impala vrátila ke konvenčněji pojaté přední masce, přerušené úzkým nárazníkem. Vzadu se objevily vertikálně uspořádané trojice koncových světel. Na vrchol nabídky motorů se dostal Turbo Jet V8 s objemem 454 ci (7450 cm3) s výkony 345 resp. 390 koní. Impala ‘70 byla jednou ze tří zbývajících kabrioletů od Chevroletu a prodalo se jich necelých 10 tisíc. Jako předzvěst naftové krize poklesla v roce 1970 výroba velkých Chevroletů pod milionovou hranici. Částečně se na tom podílela velká stávka, trvající přes dva měsíce. Přípravy páté generace Impaly to ale neovlivnilo. O ní a dalších osudech Impaly si povíme ve třetí, závěrečné části.

Podrobné popisky k fotografiím naleznete v galerii:

Karel Haas