Chevrolet Impala – Americká krása (3. část)

S krátkými přestávkami se Chevrolet Impala vyrábí dodnes v deváté generaci. Od roku 2000 má menší rozměry a přední pohon.

Také v sedmdesátých letech zůstala Impala mezi nejlépe prodávanými modely Chevroletu. Navzdory blížící se energetické krizi, která zvedla ceny benzinu v USA na dvojnásobek, využívaly Impaly přepracovanou koncernovou platformu B s rozvorem náprav 121,5 palců (3086 mm). Od předního nárazníku k zadnímu měřily přes 5,5 metru a šířka přesahovala dva metry. Staly se tak největšími vozy v celé historii této značky.

1971 až 1976 (5. generace)

Pro modelový ročník 1971 připravil Chevrolet typovou řadu Impala (foto) se stejnou paletou modelů jako v předcházejících letech, čtyřdveřové – sedan, hardtop a kombi Kingswood a dvoudveřové – kabriolet, kupé (Sport Coupe) a hardtop (Custom Coupe). Impaly měly tentokrát zvýšenou střední část kapoty motoru, na kterou navazovala mřížka chladiče. Dvojité kruhové světlomety (ty měly dosud všechny Impaly) byly umístěny v obdélníkových rámečcích. Prolis na bocích se postupně zužoval, až končil na zvýšeném zadním blatníku.

Největších rozměrů dosáhly Impaly v sedmdesátých letech. Na obrázku je hardtop Impala Custom Coupe z roku 1971.

Nabídka motorů zahrnovala základní řadový šestiválec Turbo Thrift (250 ci/4,1 l) s výkonem 145 koní a Turbo Fire V8 (350 ci/5,7 l) s výkonem 245 koní. Na přání se dodávaly motory Turbo Fire V8 400 ci (255 k) a Turbo Jet V8 400 ci (300 k) nebo 454 ci (365 k). Všechny Chevrolety ročníku 1971 měly motory s nižší kompresí, aby mohly používat benzin s nízkým nebo žádným obsahem olova. Kromě manuální třírychlostní převodovky s řazením pod volantem se nabízely dvě automatické převodovky Turbo Hydramatic (třírychlostní) a Powerglide (dvourychlostní). Vlivem dvouměsíční stávky zaměstnanců GM se v prvním roce páté generace vyrobilo “jen” 427 tisíc Impal.

Do dalšího roku (1972) si Impala přinesla nižší masku chladiče, pokračující i pod nárazníkem. Ten už podle předpisů snesl náraz pětimílovou rychlostí. Nabízené motory udávaly nižší výkony, neboť podle normy SAE se nyní měřil výkon motoru ve voze se vším příslušenstvím (dříve se měřil na dynamometru mimo vozidlo). Produkce Impal se v roce 1972 zvýšila na necelých 600 tisíc vozů, včetně 6500 otevřených Impal (poslední v historii značky). V dalším roce dostaly Impaly ještě větší nárazníky a nová zadní světla. Spolu s kabrioletem se s Impalou rozloučilo i kombi.

Zadní nárazník s tlumičem nárazů (a nová zadní světla) dostala Impala v roce 1974. Změnila se i příď, větší nárazník si vynutil přemístění masky chladiče zpátky nad nárazník. Model Custom Coupe už neměl střechu typu hardtop, neboť měl pevná trojúhelníková boční okénka a silný sloupek B. Čtyřdveřovému modelu Sport Sedan ještě střecha hardtop (bez sloupků) zůstala. U motorů zůstalo v podstatě vše při starém, jen pro Kalifornii s přísnějšími emisními předpisy byl připraven základní motor V8 350 (155 k) a na přání V8 400 a 454 (180 k). V roce 1975 se do Impal začaly montovat katalyzátory. Pátá generace Impaly se v roce 1976 rozloučila přídí z modelu Caprice ’75 a světlomety oddělenými od masky.

1977 až 1985 (6. generace)

Se zpožděním několika let reagoval Chevrolet na změny trhu vyvolané energetickou krizí v roce 1973. Pro modelový rok 1977 přišel s novou, menší Impalou (foto), postavenou na zkráceném podvozku z roku 1971. Při rozvoru 116 palců (2946 mm) měla vnější rozměry 5387 x 1918 x 1405 mm. Přes menší vnější rozměry měla nová Impala větší prostor nad hlavami cestujících, více místa pro jejich nohy a větší kufr (592 litrů). Změněný design přinesl ostřejší rysy, společné s modelem Caprice. Vpředu se poprvé u Impaly objevily obdélníkové světlomety (samozřejmě dvojité) a maska chladiče dostala výraznější mřížku. V ostře useknuté zádi měla Impala obdélníková koncová světla (samozřejmě po třech na každé straně). Připravované federální předpisy ochrany při převrácení vozidla si vynutily zrušení výroby hardtopů. Kupé měla proto v letech 1977–1979 silné zadní sloupky střechy a zadní okno s ostrými zlomy (podobné se objevily později u modelu Monte Carlo Aerocoupe).

Řada Impala/Caprice získala od časopisu Motor Trend ocenění Americký vůz roku 1977.

Do menších karoserií (na evropské poměry byly stále dost velké) se montovaly řadové šestiválce s výkonem 110 koní (82 kW) a vidlicové osmiválce s objemy 4,4 a 5,0 litru. Novinkou byl vznětový motor V8 s objemem 5,7 litru, převzatý od sesterské automobilky Oldsmobile. Řada Impala/Caprice si získala značnou oblibu u taxikářů a policistů a od časopisu Motor Trend získala ocenění Americký vůz roku 1977. Pozici vlajkové lodi přenechala Impala modelu Caprice (ten se beze změn vyráběl až do roku 1990) a na 9 let zmizela z nabídky Chevroletu.

1994 až 1996 (7. generace)

V roce 1991 byla platforma B koncernu GM výrazně překonstruována, přičemž vycházela ze zkráceného podvozku šesté generace Impaly. Ke znovuzrození typu Impala SS došlo na detroitském autosalonu 1992, kde byl vystaven stejnojmenný koncept, navržený Jonem Mossem. Po dvou letech, přesně 14. února 1994, vyjela z továrny v texaském Arlingtonu první sériová Impala SS (foto), vzhledově téměř identická s konceptem. Vůz byl v podstatě výkonnější verzí modelu Caprice, upraveného k policejním účelům. Měl sportovně naladěný podvozek, větší kotoučové brzdy na všech kolech, chladič převodovky a další úpravy.

Impala SS se po osmi letech znovu dostala do výroby v roce 1994. Karoserie byla téměř identická s modelem Caprice.

K pohonu Impaly SS byl zvolen 5,7litrový vidlicový osmivácec (small-block) s výkonem 260 k (190 kW) a točivým momentem 450 Nm, používaný s hliníkovými hlavami také v modelech Corvette a Camaro. Vzhledově se Impala SS lišila od Caprice maskou chladiče s jednou vodorovnou lištou uprostřed, malým spoilerem na zádi a 17palcovými litými koly. V prvním roce se jich prodalo jen málo přes 6 tisíc, ale v modelovém roce 1995 už našla přes 21 tisíc kupců. V posledním roce výroby se prodalo necelých 42 tisíc kusů. Poslední vůz si 13. prosince 1966 odvezl sběratel Chevroletů “Pinky” Randall. Impala SS se stala jeho 46. vozem ve sbírce.

2000 až 2005 (8. generace)

Další Impala se objevila ve výrobním programu Chevroletu v roce 2000 jako náhrada modelu Lumina. Tentokrát vycházela z platformy W druhé generace a vyráběla se v kanadské Oshawě (Ontario). Poprvé v historii dostala Impala pohon předních kol vidlicovým šestiválcem. V základním provedení ji poháněl 3,4litrový motor V6 LA1 s výkonem 180 k (130 kW). Luxusnější verzi LS poháněl 3,8litrový motor V6 L36 s výkonem 200 k (150 kW). V roce 2004 se začal prodávat model Impala SS (foto), poháněný 3,8litrovým přeplňovaným motorem V6 L67 s výkonem 240 koní (180 kW). Z klidu na 97 km/h se tato Impala rozjela za pouhých 6,5 s. Stejný motor používaly Impaly v policejním provedení 9C1 resp. 9C3

V roce 2004 se začal prodávat model Impala SS, poháněný 3,8litrovým přeplňovaným motorem V6 s výkonem 240 koní.

Vnějšími rozměry 5080 x 1855 x 1460 mm a rozvorem 2807 mm se Impala dostala do kategorie vyšší střední třídy (Hi-Mid). Čtyřdveřový sedan měl klidné, aerodynamicky příznivé tvary s mírně klínovým bočním profilem. Zajímavým stylistickým prvkem byl panel koncových světel ve zvýšené zádi z červeného organického skla. Na přání mohly mít Impaly na víku zavazadlového prostoru efektní spoiler.

Od 2006 (9. generace)

Už devátá generace Impaly (foto) se představila v roce 2005 na autosalonu v Los Angeles. Zůstala u přepracované platformy W, takže při stejném rozvoru se nijak výrazně rozměrově neliší od předcházející generace Impaly. Základní motor, 3,5litrový V6, má výkon 211 k (157 kW). Verze SS je vybavena vidlicovým osmiválcem 4. generace GM (small-block) a je prvním Chevroletem s motorem V8 pohánějícím přední kola. Motor s objemem 5,3 litru (325 ci) a výkonem 303 k (226 kW) má možnost vyřazení poloviny válců při nízkém zatížení (Displacement on Demand, nyní Active Fuel Management neboli AFM). Impala SS zrychluje při hmotnosti 1,7 tuny z nuly na 60 mph (97 km/h) za 5,6 s.

Současná devátá generace Impaly se představila v roce 2005 na autosalonu v Los Angeles.

Tvarově se nová Impala liší od předchůdce především novým předkem s maskou chladiče rozdělenou nárazníkem do dvou částí (jak je nyní u Chevroletů zvykem) a zádí s trojúhelníkovými koncovými světly. Nabídka zahrnuje tři úrovně výbavy (LS, LT a LTZ) a špičkové provedení SS (Super Sport).

V roce 2007 dostala Impala motor FlexFuel V6 3.5 s možností použití alternativních paliv (E85) a nový 3,9 litrový V6 s AFM. Tyto motory s funkcí FlexFuel dostaly také speciální policejní sedany 9C1 a 9C3. Na jaře 2008 oslavil Chevrolet 50. výročí Impaly speciální verzí nazvanou 50th Anniversary Edition.
Pro modelový rok 2010 zmizela z nabídky Impala SS s osmiválcovým motorem. Karoserie Impaly prošla jemnou retuší s vodorovným mřížkováním masky a upravenými prahy.

Od roku 1958 prodal Chevrolet hodně přes 13 milionů Impal a tento vůz se stal nejprodávanějším velkým automobilem v historii. Vypadá to, že ještě zdaleka nekončí. Pro modelový rok 2014 se chystá jubilejní desátá generace.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas