Sunbeam (2. část, v cizích službách)

V rámci Rootes Group se po válce vyráběl Sunbeam-Talbot 80/90, sportovní Alpine/Tiger a elegantní Rapier. Po převzetí Chryslerem skončil Sunbeam v roce 1976.

Jak již bylo uvedeno v první části tohoto článku, Rootes Group koupil v roce 1935 Sunbeam Motor Cars a v rámci koncernu byla Sunbeamu určena pozice výrobce luxusnějších vozů. Továrna ve Wolverhamptonu byla uzavřena a výroba původních vozů Sunbeam ukončena. Pod jménem Sunbeamu se prodávaly ostatní koncernové vozy. Zatímco původem Benátčan Anthony Lago koupil francouzského Talbota a začal dodávat vozy pod názvem Talbot-Lago, Rootes se rozhodl oživit značku Sunbeam a v roce 1938 uvedl značku Sunbeam-Talbot, pod kterou dodával vozy Ten, 2 Litre, 3 Litre a 4 Litre (3 a 4 Litre vycházely z modelu Humber Snipe).

V průběhu druhé světové války dodával Rootes britské armádě obrněné vozy, motory, bomby a bombardéry. Krátce po skončení války byla zrušena výroba modelů 3 a 4 Litre a výroba ostatních typů byla převedena z Londýna do Rytonu (Warvickshire), kde se vyráběly až do roku 1948. Za války se v Rytonu vyráběly letecké motory a v pozdějších letech (1978–2006) Peugeoty.

První poválečný

V létě 1948 představila společnost Rootes Group nový model Sunbeam-Talbot 90 a zároveň Sunbeam-Talbot 80 se slabším motorem (vyráběl se jen dva roky). Nové modely dostaly čtyřdveřovou karoserii s rozvorem 2477 mm a rozměry 4255 x 1588 x 1499 mm. Zatímco v modelu 80 byl použit motor z vozu Hillman Minx s objemem pouhých 1185 cm3 a výkonem kolem 40 koní, Sunbeam-Talbot 90 poháněl čtyřválec z typu Humber Hawk s hlavou válců upravenou na rozvod OHV, který při objemu 1944 cm3 dával 64 k (47 kW). V roce 1952 se začala vyrábět verze Sunbeam-Talbot 90 Mark II (foto) s motorem zvětšeným na 2267 cm3, díky čemuž stoupl výkon na 70 koní. Změnil se také podvozek (nezávislé zavěšení předních kol a pérování vinutými pružinami) a karoserie (výše umístěné světlomety a vzduchové vstupy po stranách chladiče). V testu časopisu Motor byla naměřena maximální rychlost 137 km/h.

V létě 1948 představil Rootes nový model Sunbeam-Talbot 90 s čtyřdveřovou karoserií. Všimněte si neobvyklých zadních dveří, zasahujících bez sloupku do bočního okna.

Karoserie se zhotovovaly v továrně British Light Steel Pressings v Actonu, patřící do Rootes Group a kabriolety se dokončovaly v karosárně Thrupp & Maberly v Cricklewoodu. V letech 1952–54 se vyráběl typ Sunbeam-Talbot 90 Mark IIA s výkonnějším motorem (77 koní díky vyšší kompresi). Rok 1954 znamenal pro Sunbeam rozloučení s jménem Talbot i číslovkou 90. Sunbeam Mark III se dodával další 3 roky a vyrobilo se jich kolem 2250 kusů. Výkon jeho motoru se zvýšil na 80 k (59 kW) a rychlost na 150 km/h. Zvenku se poznal podle větších větracích otvorů na přídi a trojice oválných výdechů na bocích. V letech 1948–57 vzniklo 22631 vozů této řady. Sunbeam-Talbot 90 byl úspěšným soutěžním vozem. V roce 1952 s ním dosáhl Stirling Moss druhého místa v Rallye Monte Carlo a o tři roky později dokonce posádka Malling/Fadum vyhrála.

Alpine a Tiger

Od sedanu Sunbeam-Talbot 90 Saloon byl odvozen dvoumístný sportovní roadster Sunbeam Alpine (foto). Vznikl na popud dealera vozů Sunbeam-Talbot George Hartwella jako soutěžní speciál. Zpočátku dostal jméno Sunbeam-Talbot Drophead Coupé, ale po úspěchu vozů Sunbeam v Alpské soutěži byl přejmenován na Alpine. Poháněl jej čtyřválec ze sedanu se zvýšeným kompresním poměrem. Sunbeam Alpine se kompletoval v letech 1953 až 1955 v karosárně Thrupp & Maberly a ve dvou verzích (Mark I a Mark III) jich při ruční výrobě vzniklo 1582. Většina byla exportována do USA a Kanady a odhaduje se, že do dnešních dnů jich přežily dvě stovky.

Dvoumístný Sunbeam Alpine Sport Roadster, vyráběný v letech 1953–55 a odvozený od sedanu Sunbeam-Talbot 90.

Že jsou hodny svého jména dokázala čtveřice Sunbeamů Alpine na Alpské rallye 1953, když vyhrála pohár Coupe des Alpes (jeden z nich řídil Stirling Moss) a Dámský pohár (Sheila van Damm). Modrá
Alpine si také zahrála ve filmu Alfreda Hitchcocka.

V roce 1956 dostali Kenneth Howes a Jeff Crompton za úkol zcela přepracovat původní model Alpine s ohledem na perspektivní americký trh. Výsledkem byl moderní roadster zřetelně se podobající první generaci Fordu Thunderbird. Howes totiž přišel do Rootes právě od Forda. Tzv. Series Alpine se vyráběly v pěti sériích od roku 1959 až do roku 1968 a vzniklo jich kolem 70 tisíc. První série byla postavena na upraveném podvozku kombi Hillman Husky s 1,5litrovým čtyřválcem pod kapotou a předními kotoučovými brzdami Girling. V karosárně Thomas Harrington Ltd. vznikly čtyři stovky kupé s plastovou střechou. Druhá série Sunbeamu Alpine (foto) dostala výkonnější motor s objemem 1592 cm3 a výkonem 80 koní.

Sunbeam Alpine vyráběný v letech 1960–63 hledal inspiraci za oceánem. Podobal se první generaci Fordu Thunderbird.

Roadster třetí série se na přání dodával s odnímatelnou pevnou střechou a nouzovým zadním sedátkem. Čtvrtá série ztratila náznak zadních ploutví a nabídka se rozšířila o automatickou převodovku. Poslední, pátou verzi poháněl nový pětiložiskový čtyřválec 1725 cm3, který s dvojicí karburátorů Zenith-Stromberg dával 93 koní.

Americký prodejce britských vozů koncernu Rootes Ian Garrad přišel v roce 1964 s nápadem, že na americkém trhu by se dobře uplatnil roadster Alpine s výkonnějším motorem. Podobně jako u Shelbyho Cobry byl zvolen motor V8, konkrétně Fordův 4,3litrový Windsor s výkonem 164 k (120 kW). Sunbeam požádal Carrolla Shelbyho o vyrobení funkčního prototypu a po testech v Anglii bylo rozhodnuto o výrobě. Nový roadster byl nazván Tiger (někdy se používalo také označení Alpine V8) a jeho montáží byla pověřena automobilka Jensen. Výroba Tigerů skončila v roce 1967, kdy Rootes převzal americký Chrysler a nebylo myslitelné, že by prodával vůz s motorem Ford. Za necelé 4 roky vzniklo 7085 vozů.

Rapier neboli kord

Vraťme se do roku 1955, kdy měl premiéru Sunbeam Rapier (foto), což byla sportovně laděná dvoudveřová verze Hillmanu Minx resp. Singeru Gazelle. Rapier bylo čtyřmístné dvoudveřové kupé se střechou typu hardtop. Návrháři Rootes Group byli zřejmě inspirováni tvorbou designéra Raymonda Loewyho, konkrétně Studebakery z roku 1953. Vozy, dodávané často v módní dvoubarevné kombinaci, se vyznačovaly elegancí, podtrženou širokou maskou chladiče a panoramatickým zadním oknem.

Sunbeam Rapier bylo čtyřmístné dvoudveřové kupé se střechou typu hardtop bez středového sloupku.

Čtyřválec 1390 cm3 z modelu Hillman Minx měl se zvýšenou kompresí a karburátorem Zenith DIF 36 výkon 63 k/ 5000 min-1. Brzy po zahájení prodeje bylo jasné, že výkon motoru není dostatečný, takže od října 1956 se začal dodávat s vylepšeným motorem (dva karburátory), který dával o 5 koní víc. Standardně se Rapier dodával s čtyřstupňovou převodovkou s řazením pod volantem.

V únoru 1958 byla uvedena druhá série Sunbeamu Rapier s karoseriemi hardtop a kabriolet. Na příď se vrátila tradiční maska chladiče a vzadu se objevily ploutvičky ve stylu Studebakeru Golden Hawk. Největším přínosem byl ale nový motor Rallymaster, který při objemu 1494 cm3 dával 73 k. Rychlost se zvýšila na 146 km/h. Po roce a půl se objevila třetí série s drobnými změnami exteriéru i interiéru. Motor dostal novou hlavu válců a výkon stoupl na 78 k. Ještě výkonnější byla série IIIA s motorem 1592 cm3 z modelu Alpine. V letech 1963–67 se Rapier dočkal dalších dvou sérií. U čtvrté se motor nezměnil, přidal jen dalších pár koní na výkonu. Poslední pátá série zakončila vývoj tohoto úspěšného modelu s motorem o objemu 1725 cm3. Celkem bylo vyrobeno necelých 69 tisíc vozů Rapier.

Pod taktovkou Chryslera

Přes nesporné sportovní úspěchy začal mít Rootes ve druhé polovině šedesátých let problém s financováním výroby. V roce 1964 koupil Chrysler zhruba třetinu akcií Rootes, v dalším roce koupil francouzskou Simcu a v roce 1967 převzal úplnou kontrolu nad koncernem Rootes Group. O 3 roky později došlo k vytvoření společnosti Chrysler UK zahrnující značky Sunbeam, Talbot, Darracq, Hillman, Humber a Singer. Pro Sunbeam to znamenalo ukončení výroby modelů Alpine a Tiger a přesun výroby do skotského Linwoodu.

Rootes měl v roce 1967 připravenou novou řadu vozů nazvanou interně Arrow (šíp). Hlavním představitelem byl Hillman Hunter a pod značkou Sunbeam měla premiéru nová generace modelu Rapier, často označovaná jako Fastback. Stylista Roy Axe dal novému Rapieru splývající záď s velkým třídílným oknem. Připomínal tak Chryslerův Plymouth Barracuda. Zadní kola poháněl čtyřválec 1725 cm3 s výkonem 88 k (65 kW), výkonnější verze Rapier H120 se mohla dokonce pochlubit výkonem 110 k (81 kW). Stejnou karoserii s Rapierem sdílel o něco levnější Sunbeam Alpine. Do roku 1976 vyjelo z továren v Rytonu a Linwoodu přes 46 tisíc vozů Rapier a Alpine.

Přestože v Americe byl Chrysler známý kvalitou svých vozů, v Evropě kladl hlavní důraz na co nejnižší výrobní náklady. To se zákazníkům moc nelíbilo a prodejní čísla klesala. V roce 1976 byly vyrobeny poslední Sunbeamy a Humbery, Hillman vydržel ještě další dva roky, než se z něj stal Chrysler. Krátce před svým zánikem propůjčil Sunbeam svoje jméno některým svým koncernovým sourozencům. Zákazníci si tak mohli koupit Sunbeam Imp nebo Stiletto (Hillman Imp), Sunbeam Minx nebo Sceptre (Humber), Sunbeam 1250/1500 (Hillman Avenger) nebo do roku 1981 vyráběné supermini Chrysler Sunbeam či Talbot Sunbeam. Chrysler potom prodal svoje britské továrny Peugeotu a Renaultu a značka Sunbeam definitivně skončila. Její bohatá historie ale určitě stojí za připomínku.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas