Ferrari 166 – dvoulitr ze slavného rodu

Kupé a spidery Ferrari 166 s dvoulitrovými motory V12 se považují za první sériově vyráběné automobily této slavné značky.

Vozů Ferrari Tipo 166 se v letech 1948–50 vyrobilo pouhých 37 kusů, přesto se považuje za první sériově vyráběný cestovní automobil této slavné italské značky. Vůz poháněný dvoulitrovým vidlicovým dvanáctiválcem se prodával s karoserií kupé a také jako otevřený spider nazvaný 166 MM Barchetta. První kusy “oblékala” karosárna Touring, vznikly však i exempláře s karoseriemi od dalších slavných italských karosářů Allemano, Zagato, Vignale nebo Farina.

Než začal Enzo Ferrari (18.2.1898 – 14.8.1988) vyrábět automobily pod svým jménem, prošel dlouhou etapou automobilového závodníka ve službách Alfy Romeo. V roce 1929 založil vlastní tým Scuderia Ferrari, který se kromě závodění zabýval i údržbou a opravami závodních vozů. Roku 1939 založil v Maranellu vlastní firmu Auto Avio Costruzioni a po roce vyrobil svůj první automobil, typ 815. Za druhé světové války byla továrna vybombardována a po válce přestavěna na sériovou produkci automobilů.

Prvním automobilem nesoucím jméno Ferrari byl typ 125 S z roku 1947 s motorem V12 1,5 litru. Ten však byl určen především k závodění (Franco Cortese s ním například vyhrál Velkou cenu Říma) a tak je za první sportovní cestovní automobil Ferrari považován až typ 166, jehož číselné označení bylo, stejně jako u všech tehdejších vozů Ferrari, odvozeno od objemu jednoho válce v kubických centimetrech.

Dvoulitr V12

Skvělý vidlicový dvanáctiválec, který zkonstruoval Gioacchino Colombo, měl v typu 125 objem pouhých 1497 cm3. Ve snaze po zvyšování výkonu se objem motoru postupně zvětšoval, nejdříve na 1902 cm3 (typ 159) a následně na 1995 cm3. Motor s výkonem 110-115 koní při 6000 min-1 umožňoval lehkým vozům dosahovat rychlost kolem 170 km/h. Tento motor se v roce 1948 objevil ve vozech formule 2 (výkon byl zvýšen na 150 koní díky trojici karburátorů Weber) a v sportovně závodním typu Spyder Corsa (foto), který vyhrál slavný závod Targa Florio 1948. Kupé Ferrari 166 Sport vyhrálo v květnu 1948 s tímto motorem a posádkou Biondetti – Navone v neméně slavném závodu Mille Miglia.

Jedním z prvních vozů používajících dvoulitr V12 byl dvoumístný sportovně závodní typ Ferrari 166 Spyder Corsa.

Dvakrát Touring

Na turínském autosalonu v září 1948 představil Ferrari svůj první “sériový” automobil, označený jako Tipo 166. Technicky byl Ferrari 166 podobný prvním Ferrariho konstrukcím. Měl opět trubkový rám, nezávislé zavěšení předních kol s příčnými listovými pružinami a vzadu tuhou nápravu s půleliptickými listovými pery. Neobvyklá byla pětistupňová převodovka.

Novinkou u typu 166 byla skutečnost, že výrobu karosérií svěřil Ferrari specializovaným firmám. Malý výkonný automobil potřeboval především lehkou karoserii. V tomto směru byla nejlepší milánská karosárna Touring se svojí koncepcí stavby lehkých karosérií z hliníkových panelů upevněných na ocelovém rámu, nazvanou Superleggera. Se dvěma karoseriemi Touring se také Ferrari 166 představil v Turínu. Návštěvníci mohli obdivovat dvoumístné kupé (Berlinetta) se splývavou zádí Ferrari 166 (foto) a otevřený sportovní vůz 166 MM. Malému spideru našli novináři přezdívku “Barchetta”, což v italštině znamená lehkou loďku. Na počest čerstvého vítězství v Mille Miglia byl jeho název doplněn zkratkou MM.

Na turínském autosalonu v září 1948 představil Ferrari dvoumístné kupé (Berlinetta) Ferrari 166 Inter.

Modely Ferrari 166 se během roku 1948 začaly dodávat ve verzích Sport (S) a Inter. Název Inter pocházel od závodního týmu Scuderia Inter, který založili bratři Gabriele a Soave Besanové. Původně bylo označení Inter určeno vozům připraveným pro mezinárodní závody, později se ale používalo pro všechny cestovní vozy, které měly delší rozvor než 166 MM (2250 mm). Jejich motor byl vyladěn na 110 k (81 kW). Do roku 1950 bylo postaveno 37 podvozků Inter a více než polovina z nich dostala karoserii Berlinetta od firmy Touring. Jednotlivé kusy se lišily v detailech, u vozů určených k závodním účelům často nechyběly řemenové popruhy, zabraňující nechtěnému otevření kapoty.

Vítězná Barchetta

Ferrari 166 MM Barchetta (foto) byl skutečně povedený sportovní nástroj. V letech 1948 až 1950 bylo postaveno 30 kusů a 25 z nich mělo karoserii od firmy Touring. Dvoumístný vůz měl rozměry 4120 x 1490 x 1150 mm (délka x šířka x výška) a rozvor zkrácený na 2250 mm. S motorem vyladěným až na 140 k (103 kW) dosahoval při hmotnosti 680 kg maximální rychlost 220 km/h. U posledních kusů bylo dvoudílné čelní sklo nahrazeno zaobleným jednodílným a na kapotě se objevil efektní otvor přivádějící vzduch do karburátoru. Vůz měl na svou dobu mimořádně ladné tvary a ve snaze o co největší úsporu hmotnosti byl vybaven vskutku spartánsky. V interiéru chybělo čalounění dveří a přístrojová deska měla jen nejnutnější přístroje Veglia s rychloměrem nejblíže k řidiči. To nejdůležitější se ale skrývalo pod kapotou. Za chladičem byl podélně umístěn Colombův vidlicový dvanáctiválec s rozvodem OHC.

Jednoduché, ale krásné linie vozu podtrhovaly prolisy na bocích. Dvoudílné čelní sklo bylo později nahrazeno jednodílným.

Ferrari 166 MM Barchetta se v rukách továrních i soukromých jezdců brzy stala obávaným soupeřem a dosáhla řady úspěchů. Koncem dubna 1949 obsadily barchetty první dvě místa na Mille Miglia (posádky Biondetti – Salani a Bonetto – Carpani). Asi nejslavnějšího vítězství dosáhla barchetta v Le Mans 1949, kde se stala prvním vítězným Ferrari v historii tohoto závodu. Vůz přihlásil do závodu Lord Selsdon, ale celých 23 hodin byl za volantem Luigi Chinetti, který se později stal importérem vozů Ferrari do Severní Ameriky.

Vignale, Farina a další

Kromě karosárny Touring navrhla a vyrobila “kabát” pro Ferrari 166 řada dalších italských stylistů. Giuseppe Antonio Farina (otec prvního mistra světa ve formuli 1) například postavil ve své karosárně Stabilimenti Farina čtyři krásná kupé (foto) a tři kabriolety. Kupé mělo velmi vyvážené tvary se splývavou zádí, drátěnými koly a dvoubarevnou karoserií.

Ferrari 166 – dvoulitr ze slavného rodu

Ještě pilnější byl Alfredo Vignale. Ten na podvozku Ferrari 166 postavil v roce 1950 devět dvoumístných kupé. Jeho pravá chvíle však přišla až v roce 1953, kdy Ferrari zkonstruoval druhou sérii typu 166 MM. Vignale navrhl karoserii spideru, kterou nahradil barchetty karosárny Touring a která se stala pro Ferrari standardní otevřenou karoserií. První majitel spideru Vignale se několik týdnů po dodání vozu zúčastnil Mille Miglia 1953 se startovním číslem 447. Současný majitel s tímto vozem stále úspěšně závodí, například na závodu veteránů Cavallino Classic. Na bázi typu Ferrari 166 postavil Vignale v roce 1953 i několik pěkných kupé.

Zajímavou karosářskou kreaci má na svědomí Carlo Abarth. Jezdec Giulio Musitella ze závodní stáje Scuderia Guastalla si v roce 1953 koupil Ferrari 166 MM s karoserií Vignale. Nebyl však spokojen s hmotností vozidla a požádal Abartha o návrh nové karoserie. Abarth použil zbytky nefunkční Cisitalie a postavil velmi lehkou nekonvenční karoserii s odnímatelnými hliníkovými panely, umožňujícími rychlou opravu havarovaného vozidla. Spider s typickým středovým světlometem se stal jedním z nejneobvyklejších vozů vycházejících z typu Ferrari 166 MM. Už při prvním startu na Targa Florio 1953 s ním Musitella vyhrál svoji třídu. Později byl původní motor nahrazen třílitrem V12 z typu Ferrari 250 MM.

Ve výčtu tvůrců lehkých karoserií pro Ferrari 16 MM nesmíme zapomenout na jméno Ugo Zagato. Karosář proslavený svými lehkými konstrukcemi postavil pro typ 166 MM maličké kupé Panoramica Speciale s hodně dozadu posunutou kabinou.

Dál k vyšším výkonům

Ještě v roce 1950 nabízel Ferrari typy 195 Inter a Sport, které měly motor V12 se zvětšeným vrtáním proti typu 166, takže objem motoru se zvýšil na 2341 cm3. Hned v následujícím roce jej nahradily nové modely 212 Inter a Export s motory V12 o objemu 2562 cm3, ale o nich si povíme někdy jindy.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas