Renault 4 – úspěšná protizbraň

Po éře malých vozů s motorem vzadu přišel Renault v roce 1961 s úspěšným modelem R4 s předním pohonem. Vyrobilo se jich přes 8 milionů.

Začátek šedesátých let minulého století byl ve Francii a celé západní Evropě obdobím ekonomického růstu, jehož důsledkem bylo také zvýšení zájmu o motorová vozidla. Renault nabízel v segmentu malých vozů “želvičku” 4CV (výroba 1947–61) a Dauphine (1956–67), oba s motorem vzadu a omezeným prostorem pro zavazadla. Tato auta nemohla uspokojit hlad po levných, praktických a všestranně využitelných vozidlech. Navíc zde byl velký konkurent Citroën se svou nesmrtelnou “kachnou” 2 CV, vyráběnou přes 40 let (1948–90). Proto dal šéf Renaultu Pierre Dreyfus na jaře 1956 zelenou vývoji nového modelu (Projekt 112), splňujícího požadavky na rodinný automobil, který by byl zároveň vhodný jako městské vozidlo, vůz pro ženy i zemědělce. Tak vznikl úspěšný Renault 4.

Auto pro každého

Renault R4 (foto) se stal v září 1961, kdy debutoval na frankfurtském autosalonu IAA, prvním osobním vozem Renault s předním pohonem. Kapalinou chlazený čtyřválec s rozvodem OHV a objemem 747 cm3 byl uložený podélně za přední nápravou a poháněl přední kola přes suchou spojku a třístupňovou převodovku (čtyřstupňová se dodávala až mnohem později). Motor pocházel z Renaultu 4CV, měl ale jako novinku (jeden z prvních) uzavřenou chladicí soustavu. Výkonu neměl nazbyt (17 kW/23 k), je proto trochu překvapivé, že vedle Renaultu R4 se nabízel ještě slabší a levnější Renault R3, poháněný čtyřválcem 603 cm3. Vyráběl se však jen jeden rok (do října 1962) a prodával se pouze ve Francii.

Renault R4 se stal v roce 1961 prvním osobním vozem značky Renault s předním pohonem. První provedení mělo lichoběžníkovou masku chladiče.

Čtyřka měla prakticky řešenou pětidveřovou karoserií ve stylu kombi s nahoru vyklápěnými dveřmi v zádi. Stala se tak jedním z průkopníků dnes tolik oblíbených hatchbacků. Polosamonosná karoserie s rozměry 3668 x 1485 x 1550 mm byla upevněna na plošinový rám a dodávala se v provedení se čtyřmi (R4) nebo šesti bočními okny (R4L). To druhé naprosto převažovalo a “čtyřkám” se ve Francii dokonce říkalo Quatrelle, neboť právě tak se 4L vyslovuje ve francouzštině. Zajímavostí byl rozdílný rozvor levých (2400 mm) a pravých kol (2440 mm), daný jednoduchou konstrukcí zadní nápravy s nezávislým zavěšením kol podélnými klikami a odpružením příčnými zkrutnými tyčemi. Toto řešení nemělo žádný nepříznivý vliv na jízdní vlastnosti vozu. Také přední kola byla nezávisle zavěšena na příčných lichoběžnících a odpružena podélnými zkrutnými tyčemi.

Koncem roku 1962 se do luxusnější verze R4L začal montovat motor s objemem 845 cm3 z Renaultu Dauphine, který při stupni komprese 8,5:1 dával 20 kW (27 k). R4 se slabším motorem se dodával dál, ale mnohem větší zájem byl o silnější a lépe vybavenou R4L. Od roku 1965 přestal Renault používat písmeno R před typovým číslem, takže z Renaultu R4L se stal Renault 4L. V roce 1978 dostal model Renault 4 GTL nový čtyřválec s objemem 1108 cm3 a výkonem 25 kW (34 k) při 4000 min-1. Jeho zmenšená verze s objemem 956 cm3 nahradila v roce 1986 modely s motorem 845 cm3.

Hrátky s maskou

Renault 4 se vyráběl přes třicet let (1961–1993) a po celou tuto dobu si zachoval nezaměnitelné tvary karoserie s téměř rovným předním oknem a větrací klapkou pod ním, kapotou motoru vyklápěnou dopředu společně se světlomety a s posuvnými okny v předních dveřích. Určitým vývojem prošla jen maska chladiče. Původní chromovaná lichoběžníková maska s kosočtvercovým znakem Renaultu uprostřed se později protáhla do celé šířky mezi světlomety (foto) a materiál se změnil na hliník. Znak Renaultu se přesunul na levou stranu na vodorovné liště protažené mezi rámečky světlometů.

Pro modelový rok 1968 dostal Renault 4 novou hliníkovou masku chladiče, která mu zůstala až do roku 1974. Změnily se také nárazníky.

Od poloviny sedmdesátých let dostala “čtyřka” plastovou masku v černém nebo šedém provedení a obdélníkové přední směrovky. Osmdesátá léta zastihla Renault 4 prakticky bez chromovaných ozdob, v rozích předních blatníků ale “čtyřce” narostly trubkové “beraní rohy”. Model Renault 4 GTL (foto) se kromě většího 1,1litrového motoru odlišoval šedě zbarvenou maskou chladiče, šedými nárazníky a plastovou ochranu na bocích. Přesunem tabulky poznávací značky na nárazník se uvolnilo místo pro další otvor s mřížkou, podporující chlazení motoru.

V roce 1978 dostal model Renault 4 GTL nový čtyřválec s objemem 1,1 litru. Zvenku se odlišoval šedými nárazníky, šedou maskou chladiče a ochrannými plasty na bocích.

V interiéru dostal Renault 4 postupně tři různě tvarované přístrojové desky, všechny byly ale jednoduché, až spartánské. Zvláštností bylo umístění řadicí páky v přístrojové desce, čímž se uvolnila podlaha před předními sedadly. Od řadicí páky vedla táhla nad motorem až k převodovce umístěné před motorem. Navzdory prostému vybavení interiéru se v Renaultu 4 jezdilo příjemně díky měkkému pérování, pohodlným sedadlům, výkonnému topení a účinnému větrání.

Speciality

Zvláštní odstavec si zaslouží otevřená (plážová) vozidla, stavěná od roku 1968 konverzí ze sériových Renaultů 4 francouzskou firmou Sinpar. Dvacítku těchto vozítek s bočními výřezy místo dveří dodala tato firma pod názvem Plen Air na světovou výstavu v kanadském Montrealu. Do roku 1971 jich vyrobili kolem pěti set. Nástupcem se stal Renault 4 Rodeo (foto), vyráběný od roku 1970 firmou ACL (později Teilhol) na základě R4 s motorem 845 cm3. V jeho hranaté otevřené karoserii byla umístěna dvě sedadla a vzadu velký ložný prostor. K dispozici byla také plátěná stříška, nesená jednoduchou trubkovou konstrukcí. Ve třech generacích se jich do roku 1987 vyrobilo kolem 60 tisíc.

Renault Rodeo vyráběla od roku 1970 firma ACL na základě R4. V jeho hranaté otevřené karoserii byla umístěna dvě sedadla a vzadu velký ložný prostor.

Ve výrobním programu Renaultu nechyběly samozřejmě ani užitkové verze se zvýšenou prosklenou nebo plechovou zadní kabinou a také provedení pickup. Nabídku čas od času zpestřila různá speciální vydání, lišící se drobnými barevnými úpravami vzhledu nebo čalounění (Parisienne, Safari, Jogging) a někdy prakticky jen názvem Clan, Savane).

Renaulty 4 se vyráběly nejen ve francouzském Billancourtu, ale také v dalších 27 zemích. V Evropě se např. vyráběly ve španělském Valladolidu, belgickém Vilvoordu, v jugoslávském Novom Meste (dnes patří Slovinsku), portugalské Guardě, irském Wexfordu a italském Milánu (Alfa Romeo). Mimo Evropu se montovaly např. v Kolumbii, Argentině, Mexiku, Chile a Austrálii. Na rozloučenou sjela z výrobního pásu v Billancourtu tisícikusová série nazvaná Bye-Bye.

Renault 4 se stal třetím nejprodávanějším automobilem historie (po VW “broukovi” a Fordu T), když se počet vyrobených vozů zastavil na čísle 8 135 424. V roce 2011 oslavil padesátiny a v souvislosti s nimi proběhla celá řada oslav, např. na historickém Rallye Monte Carlo nebo na výstavě historických automobilů Rétromobile v Paříži.

V tabulce najdete přehled základních technických údajů:

Model Renault 4
Výroba v letech 1961 – 1994
Objem čtyřválcových motorů [cm3] 603, 747, 845, 1108
Výkony [kW] 17-25
Pohotovostní hmotnost [kg] 695-720
Rozvor levých/pravých kol [mm] 2400/2440
Délka [mm] 3668
Šířka [mm] 1485
Výška [mm] 1550
Spotřeba paliva [l/100 km] 7,5-8
Max. rychlost [km/h] 110-123
Zrychlení z 0 na 100 km 24,6-28,8

Popisky k fotografiím naleznete v galerii:

Karel Haas