Facel Vega – šarm a luxus z Paříže

Francouzské sportovní vozy Facel Vega používaly americké motory Chrysler a jejich karoserie kombinovaly americký a evropský styl.

S nápadem montovat výkonné velkoobjemové americké motory do evropských vozů přišla řada konstruktérů. Jedním z nich byl Pařížan Jean Daninos, který v letech 1954–1964 vyráběl zajímavě tvarované luxusní sportovní vozy s motory Chrysler. Celoživotním snem Jeana Daninose (1906–2001) bylo navrhovat vlastní automobily. Proto už v roce 1939 založil v Colombes na předměstí Paříže firmu FACEL (zkratka složitého názvu Forges et Ateliers de Construction d’Eure-et-Loire). Zpočátku v ní vyráběl nářadí pro letecký průmysl, po válce z jeho továrny vycházelo ledacos, například skútry, kancelářský nábytek nebo spalovací komory pro tryskové motory Rolls-Royce. Na začátku padesátých let se zaměřil na výrobu speciálních karoserií pro značky Ford France, Panhard, Delahaye a Simca. Úspěšná výroba karoserií pro typy Simca 8 Sport a Comète Monte Carlo mu umožnila vytvořit kapitálový základ pro stavbu vlastních automobilů.

Zrození hvězdy

Když Simcu koupil americký Chrysler a o výrobu sportovních vozů ztratil zájem, rozhodl se Daninos pro vlastní výrobu vozů s motory Chrysler. První sportovní kupé Facel Vega (Vega je nejjasnější hvězda v souhvězdí Lyry) s typovým označením FV1 se v roce 1954 objevilo s motorem Hemi V8 4,5 nebo 4,8 litru z modelu DeSoto Firedome s výkony kolem 200 koní. Kupé s hmotností 1800 kg dosahovalo maximální rychlost 190 km/h a zrychlovalo z nuly na 100 km/h v čase pod 10 s. Přání zákazníků po ještě vyšších výkonech uspokojil typ FV2 (foto) s motorem Chrysler V8, který z objemu 5407 cm3 dával 250 koní (184 kW) a umožnil zvýšení rychlosti na 200 km/h. Vůz měl rám z ocelových trubek průměru 90 mm, vpředu nezávislé zavěšení kol s dvojitými trojúhelníkovými rameny a vzadu pevnou osu. Odpružení zajišťovaly vpředu vinuté pružiny a vzadu půleliptická listová pera. Přenos síly motoru na zadní kola zajišťovala čtyřrychlostní manuální převodovka francouzské výroby (Pont-à-Mousson) nebo automatická převodovka Chrysler (zpočátku dvourychlostní PowerFlite a později třírychlostní TorqueFlite).

Kupé Facel Vega FV2 poháněl motor Chrysler V8, který při objemu 5,4 l dával 250 koní. Maximální rychlost 200 km/h.

Kupé s uspořádáním sedadel 2+2 mělo stylovou karoserii bez středových sloupků (tzv. hardtop), výraznou třídílnou přední masku a dolní část boků chráněnou nerezovými plechy. Hlavní a mlhové světlomety byly umístěny nad sebou a měly společný rámeček. Kromě 46 kupé FV1 a 103 vozů FV2 bylo vyrobeno i několik kabrioletů, které jsou dnes mimořádně ceněné sběrateli i když tuhost jejich karoserie byla problematická. Kupé vyráběná v letech 1956–57 dostala další z Chryslerových motorů V8, tentokrát s objemem 4940 cm3 a výkonem 235 k (173 kW) při 4600 min-1. Modely s tímto motorem dostaly označení FV3 a FV4 a odlišovaly se panoramatickým předním oknem a dvojitými světlomety po vzoru sedanu Excellence. Bylo jich vyrobeno přes tři stovky a převážná část byla exportována do Spojených států. V roce 1956 se začala dodávat vylepšená verze FVS (Facel Vega Sport) s motorem 5.4 V8 (325 k/239 kW).

Excellence

Na pařížském autosalonu v říjnu 1956 představil Jean Daninos luxusní sedan Excellence (foto), opět bez středového sloupku a s dveřmi otevíranými proti sobě. Zadní dveře se závěsy vzadu sice usnadňovaly přístup k sedadlům, byly ale dosti nebezpečné (říkalo se jim sebevražedné dveře). Také s tuhostí karoserie to nebylo valné, takže často docházelo k problémům se zavíráním dveří. Pohledná karoserie dlouhá 5235 mm spojovala americký a evropský styl, takže nechybělo přední sklo výrazně protažené do boků, náznaky zadních ploutví a dvojité světlomety umístěné nad sebou. Vůz vyráběný v letech 1957–1964 byl postupně osazován stále silnějšími motory Chrysler Hemi V8 (objem 5,4, 5,8 a 6,3 litru a výkony 250, 325 a 360 koní). Celkem bylo vyrobeno něco málo přes 150 kusů. Pár posledních vozů bylo mírně upraveno (EX1/EX2).

Na pařížském autosalonu 1956 představil Daninos luxusní sedan Excellence, opět bez středového sloupku a s dveřmi otevíranými proti sobě.

HK500

Nepatrným přestylizováním typu FVS vzniklo v roce 1959 kupé Facel Vega HK500 (foto), vybavené motorem Chrysler 361 Wedge V8 (objem motoru 5910 cm3, výkon 360 k/266 kW) s dvěma čtyřnásobnými karburátory Carter. Poměrně těžký vůz s ním dosáhl na rychlost 237 km/h a zrychloval z klidu na stovku za 8,5 s. V roce 1960 se stal Facel Vega HK500 prvním francouzským vozem vybaveným standardně kotoučovými brzdami (Dunlop) na všech kolech. Ve stejné době dostal i posilovač řízení. Nabídka převodovek byla stejná jako u typu FV.

Kupé Facel Vega HK500 z roku 1959 dosahovalo s šestilitrovým motorem Chrysler rychlosti 237 km/h.

HK500 převzal od předchůdce FVS podvozek s rozchodem 2667 mm, takže stále platilo, že zadní sedadla byla jen nouzová. Karoserie ale dostala o něco ostřejší rysy se čtyřmi svisle uspořádanými světlomety na přídi a panoramatickým předním oknem zasahujícím hluboko do boků. Takto skloněným A sloupkům se říkalo trefně “psí nohy.” Vzadu měl HK500 poměrně velký zavazadlový prostor s víkem protaženým až k nárazníku. Zadní blatníky byly zakončeny ostrou hranou s chromovanou lištou, rozdělující zajímavě tvarovaná koncová světla a sahající až ke koncovkám výfuků. Na horní hraně levého zadního blatníku byla umístěna zatažitelná anténa radiopřijímače (některé vozy měly antény na obou blatnících, jedna z nich ale byla atrapa). HK500 se tehdy stal počtem kolem pěti set vozů nejprodávanějším typem se znakem Facel Vega na přídi.

Facellia

Jeana Daninose dlouho mrzely výhrady, že kvůli používání amerických motorů nevyrábí čistě francouzské vozy. Proto v roce 1959 přišel s menším sportovním vozem nazvaným Facellia a dodávaným ve verzi kupé a kabriolet (foto) s plátěnou stahovací střechou. Facellia byla poháněna francouzským čtyřválcovým motorem, který navrhl a postavil Paul Cavalier z firmy Pont-à-Mousson. Motor s rozvodem DOHC měl objem válců 1646 cm3 a výkon 114 k (85 kW) při 6400 min-1. Záhy se ukázalo, že volba tohoto motoru nebyla šťastná. Motor měl časté poruchy a továrna byla zavalena záručními opravami. Pověst značky Facel tím značně utrpěla.

V roce 1959 přišel Facel s menším sportovním vozem nazvaným Facellia a dodávaným ve verzi kupé a kabriolet s plátěnou stahovací střechou.

Facellia s rozměry karoserie 4153 x 1600 x 1257 mm vycházela ze stylu typu Facel Vega HK500, takže nepostrádala určitou míru elegance (až na příliš hranatou střechu kupé). Přes potíže s motory se Facellia vyráběla do roku 1963 a celkem opustilo brány továrny přes 1200 kusů.

Facel II, Facel III a Facel 6

Nástupcem typu HK500 se v roce 1962 stal model Facel II s vidlicovým osmiválcem Chrysler objemu 6286 cm3, který dával 390 k (287 kW). Vůz s hmotností 1690 kg s ním dosahoval až 240 km/h. Není divu, že spotřeba se blížila dvacetilitrové hranici. Karoserie neztratila nic z elegance svého předchůdce, i když boční okna kabiny měla ostřejší hrany a sloupky A se vrátily do obvyklejšího sklonu. Kupé Facel II bylo v letech 1962–64 vyrobeno kolem 180 kusů. Facel II vlastnila spousta známých osobností. Za všechny jmenujme malíře Pabla Picassa, Christiana Diora, herečku Avu Gardnerovou (ta měla hned tři), dirigenta Herberta von Karajana nebo zpěváky Yvese Montanda a Franka Sinatru.

Nástupcem typu HK500 se v roce 1962 stal model Facel II.

Problematický francouzský motor menšího modelu Facellia byl u typu Facel III nahrazen švédským z vozu Volvo P1800 (obsah 1780 cm3, výkon 108 k/79,5 kW). Svisle uspořádané světlomety dostaly společné “bublinové” kryty, podobné světlům vozů Mercedes-Benz z šedesátých let (stejná světla měly i pozdější verze menšího modelu Facellia). Na záchranu pošramocené pověsti značky už ale bylo pozdě a nové zákazníky nepřinesl ani poslední typ menšího sportovního kupé Facel 6 s šestiválcem Austin-Healey 2,8 litru (výkon 150 k/110 kW). Vyrobilo se jich už jen kolem čtyřiceti a tím skončila desetiletá historie této zajímavé francouzské značky.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas