BMW 326 a 327 – bavoráky z Eisenachu

Továrna BMW v Eisenachu začala v roce 1936 vyrábět model 326 a o rok později kabriolet 327, oba poháněné řadovým šestiválcem.

Mnichovská továrna BMW (Bayerische Motoren Werke) vznikla v roce 1917 restrukturalizací závodu na letecké motory Rapp Motorenwerke. Se stavbou leteckých motorů souvisí i podoba loga značky, symbolizující točící se vrtuli na pozadí modrého nebe. Bílá a modrá jsou zároveň barvy Bavorska, kde firma dodnes sídlí. Po skončení první světové války musela BMW na základě Versailleské smlouvy opustit leteckou výrobu a přeorientovat se na výrobu vzduchových brzd pro železniční vagony. K letadlům se vrátila v roce 1922 a přidala k nim i motocykly. Automobily pak přišly na řadu v roce 1928.

Když BMW získala automobilku v Eisenachu (založenou už v roce 1896), začala v ní vyrábět licenční Austin Seven pod názvem BMW Dixi 3/15 DA-1. Dixi byl tradiční název vozidel z továrny Fahrzeugfabrik Eisenach, číslovky znamenaly daňové a skutečné koňské síly a DA znamenalo německé provedení (Deutsche Ausführung). Vozík poháněl čtyřválec s postranními ventily, objemem 747 cm3 a výkonem skromných 15 koní. Výkony automobilů BMW šly potom rychle nahoru a už v roce 1930 zaznamenaly první vítězství na závodech. V roce 1933 se představil model 303, který měl jako první „bavorák“ pod kapotou řadový šestiválec, navržený Rudolfem Schleicherem a mřížku chladiče ve tvaru pověstných „ledvinek,“ používaných u vozů BMW v různých formách dodnes. Následovaly odvozené typy 315 a 319 se silnějšími šestiválci (1,5 l/34 k resp. 1,9 l/40 k). Stejný podvozek měly i dvoumístné roadstery 315/1 a 319/1 s motory vyladěnými na 40 a 55 koní. Modely 315 a 319 už byly přímými předchůdci slavných typů 326 a 327.

BMW 326

Na berlínský autosalon, konaný v únoru 1936, připravila automobilka BMW zcela nový model 326 (foto). Jeho inovativní design byl dílem inženýra Fritze Fiedlera, který přešel do BMW od firmy Horch a podílel se už na návrhu modelů 315/319. Proti svým předchůdcům měl BMW 326 aerodynamičtější karoserii s úzkými „ledvinkami“ na přídi, zboku zavěšené kapkovité světlomety a dělené šípovité čelní okno. Kromě moderního vzhledu mělo nové BMW i podstatně větší rozměry. Karoserie s rozvorem náprav 2870 mm, délkou 4600 mm, šířkou 1600 mm a výškou 1540 mm poskytovala dost prostoru pěti cestujícím. Skříňový rám mohl být snadno přizpůsoben pro různé druhy karoserie. BMW 326 se začal prodávat od května 1936 a nabízel se s dvoudveřovou a poprvé také s čtyřdveřovou karoserií s pevnou střechou nebo jako kabriolet. Otevřené karoserie dodávaly specializované karosárny, jako Autenrieth z Darmstadtu nebo drážďanský Gläser.

BMW 326 se začal prodávat od května 1936 a kromě dvoudveřové verze (na obrázku) se nabízel také s čtyřdveřovou karoserií a jako kabriolet.

Pod moderní karoserií se skrýval moderně řešený podvozek s dělenou přední nápravou odpruženou příčným listovým perem, tuhou zadní nápravou odpruženou podélně uloženými zkrutnými tyčemi a hydraulickými brzdami. Pohon zadních kol obstarával řadový šestiválec objemu 1971 cm3 s rozvodem OHV a čtyřikrát uloženou klikovou hřídelí, vzniklý mírným převrtáním motoru z typu 319. Palivovou směs dodávaly dva karburátory Solex a udávaný maximální výkon 50 koní (37 kW) při 3750 min-1 stačil na dosažení maximální rychlosti 115 km/h (72 mph). Čtyřrychlostní převodovka měla horní dva stupně synchronizované.

Od základního modelu BMW 326 bylo odvozeno několik dalších typů. Dvoudveřové limuzíny a kabriolety BMW 320 (1937) a 321 (1939) měly podvozek z typu 319/329 s listovými pery vzadu a rozvorem zkráceným na 2750 mm. Model 321 měl o 110 mm širší karoserii a vyráběl se v Eisenachu i po válce. Vrcholnou modifikací typu 326 byl BMW 335, vyráběný v letech 1938 až 1941. Tento luxusní automobil, určený hlavně k provozu na nově vybudovaných německých dálnicích, měl v prodloužené přídi uložen řadový šestiválec s objemem 3,5 litru a výkonem 90 k (66 kW). Byly jich vyrobeny jen čtyři stovky, z toho více než polovina se zavřenou karoserií.

V roce 1941 musela být výroba BMW 326 ukončena, neboť musela ustoupit vojenským motocyklům. Celkem bylo v Eisenachu vyrobeno za pět let necelých šestnáct tisíc těchto skvělých automobilů.

BMW 327

V listopadu 1937 přišla BMW s patrně nejzajímavější variantou úspěšného modelu 326. Dvoudveřový kabriolet BMW 327 (foto) se od typu 326 lišil zkráceným rozvorem (2750 mm), silnějším dvoulitrovým šestiválcovým motorem (55 koní) a hlavně sportovněji vyhlížející karoserií, navrženou Peterem Schimanowskim. Ušlechtilé tvary tohoto automobilu nezestárly ani po 75 letech. K elegantnímu vzhledu přispěly světlomety zabudované do přídě, nově tvarované vzduchové výstupy na bocích motorového prostoru a částečně zakrytá zadní kola. Vozy se většinou dodávaly v dvoubarevném provedení.

V listopadu 1937 představila továrna BMW dvoudveřový kabriolet BMW 327 se zkráceným rozvorem a silnějším dvoulitrovým šestiválcem.

O rok později (1938) se objevila další verze modelu 327, kupé s pevnou střechou (foto). Kabina měla vpředu dělené čelní sklo se stěrači upevněnými nezvykle nad oknem. Za okny dveří mělo kupé malá trojúhelníková okénka, malé zadní okno bylo rozdělené silnou příčkou. Mezi sběrateli je velmi ceněný model 327/28, vybavený výkonnějším motorem z ryze sportovního typu 328. Motor s tzv. „V“ hlavou (ventily ve dvou řadách a půlkulové spalovací prostory) a třemi spádovými karburátory Solex měl výkon 80 k (59 kW) a vůz s ním dosahoval rychlosti 140 km/h. Celkem bylo do roku 1941 vyrobeno 1396 kabrioletů a kupé BMW 327.

Kupé 327 mělo dělené čelní sklo se stěrači upevněnými nezvykle nad oknem.

Poválečné osudy

V roce 1945 byla továrna BMW v Eisenachu napůl zničená a město obsadila americká armáda. Vítězné velmoci se dohodly, že východní část Německa, ve které leží Eisenach (dnes spolková země Thüringen) bude součástí sovětské okupační zóny. Po nutných opravách se v továrně BMW začaly v omezeném množství montovat předválečné modely 321 (cca 9000 kusů) a 327 (cca 400 kusů). Modernizovaná verze, označená původně BMW 340 a později přejmenovaná na EMW 340 (kresba), se začala vyrábět v roce 1949. Podvozek s rozvorem 2780 mm a šestiválcový motor zůstaly bez velkých změn. Zvenku se EMW 340 lišil hlavně novou přídí s širokou mřížkou chladiče, tvořenou vodorovnými chromovanými lištami a světlomety zapuštěnými do blatníků. Znak BMW zůstal zachován, barva polí se ale změnila z modré na červenou. Do roku 1953 vyrobili v Eisenachu přes 21 tisíc vozů EMW 340 a 340-2, včetně menšího počtu verzí kombi.

V letech 1949 až 1953 se v Eisenachu vyráběl modernizovaný model EMW 340.

Také Britové využili pozice vítěze války a získali technickou dokumentaci k sedanu BMW 326 a kupé BMW 327. Tuto dokumentaci dostaly k dispozici automobilky Bristol Cars (divize letecké továrny Bristol Aeroplane Company) a Frazer-Nash (ta už před válkou dovážela vozy BMW do Anglie). S vydatnou pomocí Dr. Fiedlera byl už v roce 1946 vyvinut Bristol 400 a představen poprvé na ženevském autosalonu 1947. Předválečnému BMW 326 odpovídal nejen podvozek a motor, ale i maska chladiče. Stejně tomu bylo i u dalších modelů Bristol 401 až 403 vyráběných v letech 1948 až 1955 s tím rozdílem, že jejich dvoulitrové šestiválce postupně zvyšovaly výkon až na 106 koní. Tyto motory pocházely z ryze sportovní verze BMW 328. O tomto slavném sportovním voze si povíme v samostatném článku.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas