Buick Riviera 1. generace – pohledný padesátník

Jedním z nejhezčích amerických vozů historie je dvoudveřový hardtop Buick Riviera první generace, vyráběný v letech 1963–65.

Koncem padesátých let minulého století byl koncern General Motors přinucen vstoupit do kategorie luxusních osobních vozů (personal luxury car), aby mohl konkurovat úspěšnému Fordu Thunderbird (zvanému T-Bird), uvedenému na trh v čtyřmístném provedení roku 1958.

Ve stejném roce se stal hlavním stylistou GM velký vizionář Bill Mitchell (1912–1988). Po návratu z londýnského autosalonu, kde mu učarovaly ostré hrany vozů Rolls-Royce, nasměroval svůj tým designérů ke stylu zvanému knife-edged (ostří nože). Stylista Ned Nickles vytvořil hlavní rysy budoucích tvarů Riviery v podobě konceptu Cadillac XP-715. Tato studie se někdy označovala jako LaSalle II (podle značky, ve které Mitchell před válkou pracoval). Vedení Cadillacu neprojevilo o koncept zájem, proto byl projekt v roce 1960 nabídnut ostatním koncernovým značkám. Získal jej Buick, jehož prodeje v té době povážlivě klesaly. Koncept byl upraven pro zkrácenou verzi podvozku vozů Buick. Design zůstal v podstatě nezměněn, kromě hlavních světlometů, které byly původně schovány pod kryty v předních blatnících.

Jméno s historií

Název Riviera použil Buick poprvé v roce 1949 pro označení dvoudveřového kupé Buick Roadmaster Riviera se střechou hardtop bez středových sloupků. Tento druh karoserie se pak stal v Americe velice populární. V následujícím roce přidal Buick dvoudveřový hardtop Riviera rovněž do řady Super a v roce 1951 jím obohatil i řadu Special. Obě tyto řady napodobil v roce 1954 také model Century.

“Riviera” se rovněž ocitla v názvu prodloužených verzí čtyřdveřových modelů Buick Roadmaster a Super (1951–53). V polovině modelového roku 1955 uvedli Buick a Oldsmobile první hromadně vyráběné čtyřdveřové hardtopy. Buick je nabízel ve dvou provedeních Century a Special a v obou případech je doplnil názvem Riviera. O rok později byly hardtopy Riviera přidány také do modelových řad Roadmaster a Super. V letech 1959–63 byl tento název používán jen u čtyřdveřového hardtopu Electra 225 Riviera. Stále však šlo pouze o označení druhu karoserie, nikoliv o samostatný model. Toho se Riviera dočkala až v roce 1963.

Rival T-birdu na scéně

Buick Riviera (foto) byl představen 4. října 1962 (tedy skoro přesně před padesáti lety) jako model 1963. Sériová výroba Riviery se rozběhla v továrně Plant 04 ve Flintu (Michigan), karoserie ale zpočátku dodávala známá karosárna Fisher Body. Riviera dostala křížový rámový podvozek s rozvorem 2972 mm (117 palců), venkovní rozměry byly 5283 x 1940 x 1346 mm. Velký vůz s hmotností 1813 kg dostal do vínku elegantní karoserii s mírně zvlněnými boky a originální přídí. Proti konceptu Silver Arrow byly dvojité světlomety umístěny do široké mřížky chladiče, zatímco pod mřížkami v blatnících zůstala jen pomocná světla. Linie střechy s širokými zadními sloupky a ostrými hranami kolem zadního okna byla prý inspirována Rolls-Roycem s karoserií Hooper. Ostré hrany se objevily i na bocích.

Buick Riviera byl představen v říjnu 1962 jako model 1963. Měl elegantní karoserii s mírně zvlněnými boky a originální přídí.

Riviera jednoznačně předčila Thunderbird v síle motorů. Byly použity standardní motory Buick Nailhead V8 s objemem válců 6570 cm3 (401 kubických palců, výkon 325 k/239 kW) nebo větší Wildcat V8 s objemem 6960 cm3 (425 ci, výkon 340 k/250 kW). Unikátní byla dvoustupňová automatická převodovka Twin Turbine s převodníkem točivého momentu. Standardem byly bubnové brzdy s posilovačem a posilovač mělo i řízení. Základní cena byla stanovena na 4333 $, což bylo o 112 dolarů méně než základní cena Thunderbirdu. Objem roční výroby byl omezen na 40 000 kusů pod heslem “lepší když bude po vozu sháňka, než aby stál neprodaný v showroomech.”

Riviera byl rychlý vůz, se základním motorem dosahoval 193 km/h a z klidu na stovku zrychlil za 8 sekund. Podvozek s dvojitými trojúhelníkovými rameny, zadní tuhou nápravou a pérováním vinutými pružinami byl proti ostatním Buickům o něco tužší, ale jízdními vlastnostmi patřila Riviera mezi americkými vozy k těm nejlepším. Spotřeba se pohybovala kolem 18 l/100 km.

Uvnitř měla Riviera vpředu klubovková sedadla oddělená středovou konzolou s pákou ovládání automatické převodovky a také vzadu byla pohodlná sedadla. Přístrojová deska měla před volantem trojici kruhových přístrojů a před sedadlem spolujezdce skříňku na drobné předměty. Potahy mohly být vinylové, v kombinaci vinylu a látky nebo kožené. Za příplatek si mohl zákazník dopřát nastavitelný volant, elektrické ovládání oken, venkovních zpětných zrcátek a sedadla řidiče, klimatizaci a pneumatiky s bílými boky.

Evoluce

V modelovém roce 1964 pokračovala Riviera první generace s minimálními změnami karoserie (foto). Z nabídky bylo vyřazeno kožené čalounění a dvoustupňová automatická převodovka Twin Turbine byla nahrazena novou třístupňovou Super Turbine 400 (ostatní značky GM ji nabízely pod názvem Turbo Hydra-Matic). Poprvé se na přídi objevil stylizovaný znak s velkým písmenem R a standardním motorem se stal sedmilitrový V8. Za příplatek bylo možné získat motor Super Wildcat s karburátory Carter AFB a výkonem 360 k (265 kW). Přes tato vylepšení se prodalo jen 37658 vozů, což bylo daleko méně než u čtvrté generace T-Birdu.

V modelovém roce 1964 zůstala karoserie beze změn, jen na přídi se objevil stylizovaný znak s písmenem R.

V modelovém roce 1965 (foto) se hlavní světlomety Riviery vrátily tam, kde byly u prvního konceptu, tedy pod kryty na čelní hraně blatníků. Oba kryty dvojitých světlometů byly ovládané jediným elektromotorem, umístěným pod kapotou před chladičem. Pokud se táhla ovládající kryty dostatečně nepromazávala, elektromotor shořel a vozy pak často jezdily s trvale odkrytými světly. Nefunkční ozdoby na bocích před zadními koly byly odstraněny a zadní světla byla přemístěna z karoserie do zadního nárazníku. Novinkou byl vinylový potah střechy, zpočátku nabízený pouze v černé barvě.

Dvojité světlomety Riviery ročníku 1965 byly umístěny pod kryty na čelní hraně blatníků, stejně jako u původní studie.

Do role standardního motoru Riviery se vrátil 6,6litrový V8 a nabídku obohatil model Buick Riviera Gran Sport s motorem Super Wildcat 425 V8, vyšším převodovým poměrem a tvrdším podvozkem. Tento model prý dosahoval rychlosti až 210 km/h, ale vybíral si k tomu enormní příděl benzinu.

Prodej typu Buick Riviera první generace dosáhl za tři modelové roky 112 244 kusů. Riviera se tak stala jediným vážnějším konkurentem Fordu Thunderbird a dodnes je ceněn její stylový design. Ten ostatně chválili i tehdejší přední odborníci. Zakladatel značky Jaguar a designér Sir William Lyons prohlásil, že Mitchell odvedl “velmi pěknou práci” a Sergio Pininfarina považoval Rivieru za “jeden z nejhezčích amerických vozů, jaké kdy byly vyrobeny.”

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas