Mercedes-Benz 300 (W186/W189) – Adenauerovo auto

Předchůdcem dnešní třídy S byl Mercedes-Benz Typ 300, poháněný třílitrovým šestiválcem a vyráběný v letech 1951 až 1962.

Po náletech spojeneckých letadel za druhé světové války byla většina továren společnosti Daimler-Benz zničena nebo těžce poškozena. Poválečná obnova probíhala s obtížemi, přesto byla výroba osobních automobilů zahájena už v roce 1947 čtyřválcovým typem 170 V (W136), pocházejícím z roku 1936. Navzdory finančním těžkostem (společnost se dostala pod kontrolu finančníka Flicka a Jihoněmecké banky) se rozběhl vývoj nových konstrukcí a první dva po válce zkonstruované modely se objevily společně na frankfurtském autosalonu v dubnu 1951. Byl to čtyřválcový model 220 (W187) a velký typ 300 (W186), poháněný třílitrovým řadovým šestiválcem. Ostatní německé automobilky také nezahálely a přivezly do Frankfurtu nové modely BMW 501 a Opel Kapitän.

Ve své době největší a nejrychlejší německé automobily Mercedes-Benz 300 se vyráběly v letech 1951 až 1962 ve třech verzích s kódovým označením podvozku W186 (modely 300, 300b a 300c) a v modernizované podobě W189 (300d). Kromě sedanů se vyráběly také čtyřdveřové kabriolety, nazvané Cabriolet D a dvoudveřové kabriolety, kupé a roadstery 300 S (W188 I) a 300 Sc (W188 II). O nich si povíme v samostatném článku. Elegantní, výkonné a patřičně drahé Mercedesy 300 si brzy získaly velkou oblibu v nejvyšších vládních a podnikatelských kruzích. Mezi jejich uživatele patřili i první spolkový kancléř Konrad Adenauer a první prezident Spolkové republiky Německo Theodor Heuss.

Adenauer zastával funkci spolkového kancléře v letech 1949 až 1963 a postupně používal šest různých modelů “třístovky” od prvního provedení (foto), přes prodlouženou verzi 300c až po modernizovaný typ 300d, který využíval až do své smrti v roce 1967 (dnes je vystaven ve firemním muzeu ve Stuttgartu). Neoficiálně se proto typu 300 říká “Adenauer-Mercedes.” Do výbavy těchto vozů patřily např. psací deska, výstražné sirény a světla, okenní clony nebo dělicí stěna mezi předními a zadními sedadly.

Oficiální vůz spolkového kancléře Konrada Adenauera. Stejný vůz používal i první prezident Spolkové republiky Německo Theodor Heuss.

Typ 300 (W186 II)

Mercedes-Benz 300 (foto) se po dubnové premiéře ve Frankfurtu začal sériově vyrábět v listopadu 1951. Za 19900 západoněmeckých marek nabídl moderní šestimístnou čtyřdveřovou karoserii dlouhou 4950 mm, širokou 1840 mm a vysokou 1640 mm, posazenou na osvědčeném podvozkovém rámu ve tvaru písmene X s rozvorem náprav 3050 mm, svařeném z oválných ocelových trubek. Prostorná karoserie měla již světlomety zapuštěné do blatníků, přední směrovky byly umístěny shora na blatnících v dlouhých chromovaných “kapkách” a zadní blikače na bocích za kabinou. Čelní a boční okna měla široké chromované rámy, dodávající vozu punc luxusu.

Tradiční přední maska s třícípou hvězdou na zátce chladiče zůstala zachována.

Pod dlouhou kapotou, zakončenou tradiční maskou chladiče, byl umístěn nový řadový šestiválec objemu 2996 cm3 (vrtání/zdvih 85/88 mm), dávající se dvěma karburátory Solex 115 k (85 kW) při 4600 min-1. Vačkový hřídel umístěný v hliníkové hlavě válců poháněl dvojitý rozvodový řetěz. Výkon motoru se přenášel na zadní kola kloubovým hřídelem přes plně synchronizovanou čtyřrychlostní manuální převodovku. Přední náprava s dvojitými příčnými rameny byla odpérována vinutými pružinami, stejně jako zadní kyvadlová náprava. U té bylo možné nastavit tuhost ovladačem na přístrojové desce. Bubnové hydraulické brzdy měly průměr 260 mm. Vůz těžký 1780 kg byl schopen dlouhodobě udržovat maximální rychlost 160 km/h, průměrná spotřeba nepřekračovala 17 litrů na 100 km.

Typ 300b (W186 III)

V březnu 1954 se začal Mercedes-Benz 300 dodávat jako Typ 300b s většími, hydraulicky posilovanými brzdami a karoserií prodlouženou na 5065 mm. Okna v předních dveřích byla doplněna o větrací okénka. Výkon motoru byl zvětšením kompresního poměru na 7,5:1 (předtím 6,4:1) zvýšen na 125 k (92 kW). Částečně se na zvýšení výkonu podílely i odlišné karburátory Solex se startovací automatikou. Celkem bylo do září 1955 vyrobeno 6214 sedanů a 591 Cabrioletů D (foto) obou typů 300 a 300b. Italské karosárny Pinin Farina a Ghia postavily v roce 1956 na podvozku 300b dvě krásné čtyřdveřové studie.

Mercedes-Benz 300b Cabriolet D se zataženou plátěnou střechou, složenou za zadními sedadly.

Typ 300c (W186 IV)

Mercedesy 300c, vyráběné od září 1955 se zvenku odlišovaly větším zadním oknem. Poprvé se začala za příplatek 1500 DM dodávat automatická třístupňová převodovka Borg-Warner s hydraulickým měničem momentů. Základní cena sedanu vzrostla na 22000 DM, kabriolet vyráběný do června 1956 (51 kusů) byl ještě o 2700 DM dražší. Do července 1957 vyrobili v Sindelfingenu 1432 sedanů. Na přání spolkového kancléře Adenauera se od července 1956 začal za příplatek 3000 DM vyrábět prodloužený model (říkalo se mu Typ 300 Lang) s rozvorem 3150 mm a délkou 5165 mm.

Na podvozcích Mercedesu 300 stavěly německé karosárny Binz, Luegg, Miesen a Kässbohrer v menších počtech sanitní a pohřební vozy. Karosárna Binz z Lorchu dodávala také prostorná kombi s vodorovně dělenými zadními dveřmi, vyklápěnými nahoru a dolů.

Typ 300d (W189)

Pořádné inovace se Mercedes 300 dočkal v srpnu 1957, kdy byla představena verze 300d (foto) s karoserií bez středových sloupků (hardtop), rozvorem prodlouženým na 3150 mm a šestiválcovým motorem se vstřikováním paliva Bosch a výkonem 160 k (118 kW). Vůz s vnějšími rozměry 5190 x 1860 x 1620 mm byl skutečně reprezentačním automobilem a mohl se směle porovnávat s anglickým soupeřem Rolls-Royce Silver Cloud, vyráběným od dubna 1955. Jeho cena se standardní automatickou převodovkou byla stanovena na 28500 DM. Kabriolet se oficiálně nenabízel, ale na individuální objednávku se dodával za výrazně vyšší cenu (35500 DM). V letech 1958–62 jich bylo vyrobeno 65 kusů, zatímco sedanů vzniklo do roku 1962 3077 kusů.

Luxusní Mercedes 300 (W189) se zataženými bočními okny. Dodával se s automatickou převodovkou a klimatizací.

V roce 1960 byl v Sindelfingenu postaven jeden kus typu 300d pro vládní reprezentační účely s prodlouženou karoserií (rozvor 3600 mm a délka 5640 mm) a zvýšenou střechou (Pullman-Limousine) a dva kusy polokabrioletů s pevnou střechou jen nad předními sedadly (Pullman-Landauet). Jeden z těchto landauetů byl určen pro papeže Jana XXIII.

Po skončení výroby Mercedesu 300 v roce 1962 jej dočasně nahradil menší typ 300 SE (W112) a od roku 1964 nová vlajková loď Mercedesu, Typ 600 (W100).

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas