BMW 328 – sportu zdar

Před šestasedmdesáti lety se zrodila sportovní legenda – roadster BMW 328 poháněný výkonným řadovým šestiválcem.

Milovníci motoristického sportu v Německu uvítali, když automobilka BMW uvedla na trh sportovní roadstery 315/1 a 319/1, odvozené od modelů 315 a 319, poháněných řadovými šestiválci s objemem 1,5 a 1,9 litru. Zvýšením komprese a použitím trojice karburátorů se podařilo zvýšit výkony motorů na 40 resp. 55 koní a vůz se silnějším motorem jezdil až stotřicítkou. Méně jásotu zaznělo nad cenou těchto „vlků v beránčím rouše“, jak hlásala reklama. Ta se vyhoupla až na 1,5násobek ceny sériových limuzín a proto se jich prodalo jen několik stovek.

Když v roce 1936 představila firma BMW nový model s typovým označením 326 a s celokovovou karoserií, dalo se očekávat, že brzy vznikne jeho ryze sportovní verze. A skutečně, sportovní roadster BMW 328 se poprvé představil veřejnosti 14. června 1936 na Nürburgringu.

Vysoký výkon, nízká hmotnost

Dvoumístný roadster BMW 328 (foto) připravil tým techniků pod vedením Fritze Fiedlera (1899–1972). Za design karoserie byl odpovědný Peter Szymanowski, návrhář polského původu, který přešel do BMW z automobilky Horch (stejně jako Fiedler) a po druhé světové válce se stal šéfem designu BMW. Významný podíl na vývoji BMW 328 má také konstruktér a vynálezce Rudolf Schleicher (1897–1989), tvůrce prvního řadového šestiválce BMW pro model 303. Peter Szymanowski dal vozu čisté, jednoduché tvary, které byly nejen atraktivní, ale i aerodynamicky účinné. Napomáhaly tomu zapuštěné světlomety, skloněná maska chladiče ve tvaru dvojitých ledvinek a absence nárazníků. Prototypy byly ještě bez dveří, sériové vozy měly malá, vzadu zavěšená boční dvířka s typickým výřezem. Lehká konstrukce s trubkovým prostorovým rámem a panely karoserie z lehké hliníkové slitiny umožnily snížit hmotnost vozu na pouhých 780 kg.

BMW 328 měl čisté, jednoduché tvary, které byly nejen atraktivní, ale i aerodynamicky účinné.

Pod štíhlou kapotou, opásanou dvěma koženými řemeny, byl podélně umístěn řadový šestiválec s rozvodem OHV, objemem válců 1971 cm3 (vrtání 66 mm, zdvih 96 mm) a maximálním výkonem 80 koní (58,8 kW) při 5000 min-1. Novinkou v konstrukci tohoto motoru byly ventily do V a půlkulové (hemisférické) spalovací prostory, které zajišťovaly výhodnější průběh spalování. Schleicher použil hlavu z lehké hliníkové slitiny, sací ventily průměru 35 mm a výfukové 32 mm. Nad motorem byly umístěny tři spádové karburátory Solex 30 JF, dodávající směs paliva a vzduchu do dvojic válců. Později byl tento motor použit v „nadupanější“ verzi kupé a kabrioletu BMW 327/28. V provedení určeném pro závodní vozy měl motor výkon až 136 koní (100 kW).

Přesto, že byl BMW 328 kvalitní a výkonný sportovní vůz, jeho poměrně vysoká cena bránila dosáhnout výraznější prodejní úspěchy. V letech 1936 až 1940 se jich vyrobilo pouhých 464 kusů.

Sportovní úspěchy

Jak již víte, poprvé se BMW 328 objevil na závodní dráze v červnu 1936 na Nürburgringu. Pro závod Eifelrennen připravilo BMW dva vozy a za volant usedli Ernst Henne, bývalý motocyklový závodník a držitel světového rychlostního rekordu motocyklů (dosaženého pochopitelně na BMW) a Uli Richter. Henne vyhrál s bílým roadsterem BMW 328 svoji třídu a Richter byl třetí. Začala tak úspěšná kariéra, přerušená až druhou světovou válkou.

BMW 328 těžil na závodech z výborného poměru výkon–hmotnost a předvídatelných jízdních vlastností. Proti svým soupeřům měl přitom poměrně měkké odpružení. Úspěchy přicházely nejen na závodech v Německu, ale i v zahraničí. Trojice zelených BMW 328, řízená H. J. Aldingtonem, siamským princem Birou a A. Fanem, přivezla například týmovou trofej z Ulster Tourist Trophy 1936. V dubnu 1937 dosáhl novinář Davis na okruhu Brooklands průměru na kolo přes 167 km/h.

Méně úspěšné byly BMW 328 ve Francii, hlavně zpočátku. Na Velké ceně Francie sportovních vozů v roce 1936 všechny tři vozy odpadly. Stejně to dopadlo i v Le Mans 1937. Úspěch přišel až na počátku války. V Le Mans 1939 se BMW 328 umístily na 5. a 7. místě celkově a vyhrály svou třídu. O něco lépe si vedly v Itálii: v závodu Mille Miglia 1937 byly dva vozy v první desítce. Triumfem byla první tři místa ve třídě dvoulitrů na závodech Tobruk–Tripolis (1939). Ve stejném roce vyhrály i britskou rallye RAC. Další sportovní úspěchy přinesly speciály s upravenými karoseriemi.

Aerodynamické kreace

V továrně BMW v Eisenachu vzniklo několik speciálních závodních modelů 328 s aerodynamicky optimalizovanými karoseriemi. Jedním z nejslavnějších byl roadster BMW 328 Mille Miglia (foto), postavený v roce 1937 pro italský závod Mille Miglia. Na designu se podíleli Wilhelm Meyerhuber, syn slavného malíře a sochaře, a Wilhelm Keiser. Krásné linie sportovního vozu ozvláštnily ostré horní hrany protažených blatníků, které daly vozu přezdívku „Bügelfalte,“ což v němčině znamená puky na kalhotách. Vůz postavený na podvozku č. 85032 dostal lehkou hliníkovou karoserii, takže hmotnost vozu klesla na 725 kg. Výkon motoru naproti tomu vzrostl na 130 koní. V roce 1938 vyhrál BMW 328 svoji třídu na Mille Miglia. Při nehodě jednoho z vozů zahynula řada diváků a proto byl ročník 1939 zrušen.

Slavný roadster BMW 328 Mille Miglia, postavený v roce 1937 pro stejnojmenný italský závod. Ostré hrany na blatnících daly vozu přezdívku „Bügelfalte,“ což v němčině znamená puky na kalhotách.

Roadster BMW 328 Mille Miglia má dosti pohnutou historii. Za války jej vlastnil Hitlerův oblíbenec Albert Speer a po válce byl v rámci válečných reparací odvezen do Ruska. Tam se dostal do rukou tvůrce tryskových letadel Mikojana a jeho syn jej v roce 1972 vyměnil za novou Ladu. V devadesátých letech jej vlastnil sběratel z Rigy a v roce 2001 byl vůz krátce vystaven v muzeu BMW v Mnichově. Tento vůz se stal nejdražším BMW všech dob, když byl loni v aukci v Monaku vydražen za sedmimístnou částku v eurech.

V roce 1940 připravilo BMW pro závod Mille Miglia (tentokrát se konal pod názvem Velká cena Brescie na stokilometrovém okruhu) kupé 328 Mille Miglia Touring Coupe (foto). Karoserii tohoto aerodynamického kupé vyrobila italská karosárna Touring s využitím vlastní technologie lehkých konstrukcí Superleggera. Na start se postavila pětice vozů BMW 328, včetně „Bügelfalte“ se startovním číslem 71. Průměrnou rychlostí 166,7 km/h vyhrál baron Huschke von Hanstein se spolujezdcem Walterem Bäumerem na Touringu. Hans Wencher a Rudolf Scholz skončili s „Bügelfalte“ šestí.

Toto dvoumístné kupé BMW 328 Mille Miglia postavila na podvozku č. 85368 italská karosárna Touring.

Poválečné dozvuky

Po ukončení druhé světové války se továrna v Eisenachu dostala do ruské okupační zóny a technické výkresy BMW 328 putovaly jako válečná kořist do Velké Británie. Tam se výkonné šestiválce BMW 328 používaly po úpravě v cestovních vozech Bristol a sportovních automobilech Fraser Nash a AC. Fraser Nash dosáhl s motory Bristol řady sportovních úspěchů. Za všechny jmenujme např. třetí místo v Le Mans 1949, vítězství na Targa Florio 1951 nebo v Sebringu 1952. V padesátých letech se motory BMW dostaly dokonce do formule 1. Motory odvozené z šestiválců BMW 328 se montovaly do monopostů Cooper. Nejlepší umístění získaly v roce 1952, kdy byl Mike Hawthorn celkově čtvrtý. Šestiválce BMW používaly také německé sportovní automobily Veritas. Design vozů BMW 328 ovlivnil i další výrobce sportovních vozů (např. Jaguar u modelu XK 120).

Původní předválečné „třistadvacetosmičky“ se stále čile účastní srazů a závodů historických vozidel. Obzvlášť úspěšná je posádka Giuliano Cané/Lucia Gallianiová, která vyhrála závod historických vozidel Mille Miglia Storica s vozem BMW 328 MM v letech 1996, 1998 a 2000, s vozem BMW 328 Touring z roku 1940 v roce 2002 a s vozem BMW 328 MM Coupé z roku 1939 v letech 2004, 2006 a 2010. Slušná bilance.

Oslava pětasedmdesátin

75. výročí zrodu sportovního vozu BMW 328 oslavila továrna BMW stavbou kompozitové studie BMW 328 Hommage (foto), kterou v květnu 2011 představila na soutěži elegance ve Villa d’Este v italském Cernobbiu. Při stavbě konceptu se konstruktéři drželi stejného principu, jaký použili tvůrci původní 328 Fritz Fiedler a Rudolf Schleicher – postavili lehký roadster, se kterým je radost jezdit. Místo hliníku použili při stavbě vozu plast vyztužený karbonem (Carbon Fibre Reinforced Plastics – CFRP) a dosáhli prakticky stejné hmotnosti jako původní 328, pouhých 780 kg. CFRP je lehčí než hliník a přitom je pevnější. BMW 328 Hommage připomíná svého legendárního předchůdce nízkou stavbou, úzkými a vysokými ledvinkami na přídi, větrnými štítky a koženými řemeny na kapotě. Šestiválec pod kapotou má ale o litr větší objem.

Pětasedmdesáté výročí zrodu sportovního vozu BMW 328 oslavila továrna BMW stavbou kompozitové studie BMW 328 Hommage.

BMW 328 si právem vysloužil umístění mezi stovkou nejlepších vozů dvacátého století (od BMW to byly ještě typy 507 a 2002) a ve výběru postoupil až mezi posledních 26 nominovaných. Jediné by se mu snad mohlo vytknout – v druhé polovině třicátých let se stal jedním z nástrojů nacistické propagandy.

Popisky k obrázkům naleznete ve fotogalerii:

Karel Haas