Ford Thunderbird (1. část – první a druhá generace)

Ford Thunderbird dostal jméno podle indiánského bůžka. Dvoumístný model z let 1955–57 nahradil v roce 1958 čtyřmístný.

Je tomu už hodně přes padesát let, kdy měl světovou premiéru dvoudveřový Ford Thunderbird. Automobilka Ford tak rychle reagovala na úspěch konkurenčního Chevroletu Corvette, představeného v roce 1953. Thunderbird ale nebyl prezentován jako sportovní vůz, nýbrž vytvořil vlastní segment, nazvaný “Personal luxury car”. Na jméno nového automobilu byla vypsána soutěž, ve které vítěz získal „úplnou sadu oblečení.“ Název Thunderbird pochází od indiánů z pouští Arizony a Nového Mexika, kteří tak pojmenovali bůžka pomáhajícího lidem. Jeho mohutná rozepjatá křídla, neviditelná pro smrtelníky, vyvolávala větry, bouřky a tolik potřebný déšť. Mladí lidé však pro tohoto „hřmícího ptáka“ brzy našli přezdívku T-Bird. Do ukončení výroby v roce 2005 prošel Thunderbird mnoha změnami, úspěchy i neúspěchy, ale určitě se stal americkou automobilovou legendou.

T-bird na startu

U zahájení vývoje Thunderbirdu stáli hlavní koncernový stylista George Walker, hlavní stylista divize Ford Frank Hershey a hlavně Bill Boyer, který byl manažerem celého projektu. Zhruba za rok byl postaven prototyp, vystavený v únoru 1954 na Detroitském autosalonu. První sériový Ford Thunderbird sjel z výrobního pásu v Dearbornu (stát Michigan) 9. září 1954 a jako model 1955 se začal prodávat v říjnu.

Dvoumístný Thunderbird (foto) slavil okamžitý úspěch, za prvních deset dnů prodeje se sešlo 3500 objednávek. T-bird spojoval vlastnosti sportovního vozu s americkými standardy komfortu. Jak již bylo řečeno, vytvořil novou třídu osobních luxusních vozů, které vypadaly sportovněji než sedany, ale nebyly to pravé sportovní vozy. Dlouhá kapota motoru, zavěšená vpředu podle vzoru evropských sportovních vozů, byla opatřena elegantním nasávacím otvorem. Chromovaná mřížka chladiče, nárazníky s „raketovými“ výstupky a boční průduchy dávaly tušit sílu 4,8litrového vidlicového osmiválce pod kapotou.

Přední blatníky byly zakončeny štítky nad světlomety. Před mřížkou chladiče byly umístěny „raketové“ výstupky nárazníků.

Od začátku byl Thunderbird standardně dodáván s pevnou snímatelnou laminátovou střechou (hardtop), plátěnou stahovací střechu si bylo možné objednat. Zadní kola byla částečně zakrytá a koncovky výfuků byly umístěny do “raketových” nástavců na zadním nárazníku. Mechanicky vycházel Thunderbird z ostatních běžně vyráběných Fordů, jen jeho rozvor 2591 mm (102 palců) byl kratší. Motor V8 typu Y-block pocházel z vozů Mercury, což byla divize koncernu Ford. U převodovek bylo možné volit mezi třírychlostní manuální a automatickou (Fordomatic).

Kosmetické změny

Model 1956 měl jen několik menších vzhledových úprav. Standardní bylo umístění náhradního kola zvenku pod krytem za zavazadlovým prostorem. Tento módní výstřelek se u amerických vozů čas od času objevoval a opět mizel. Jeho praktickým smyslem bylo zvětšení prostoru pro zavazadla. Výfuky se přemístily na konce nárazníků a za předními koly se objevily klapky regulující ventilaci kabiny. Stylistické prvky první generace T-Birdu se uplatnily i na tehdejších běžných rodinných automobilech Ford. Příkladem je Ford Customline ročníku 1956, který převzal „stříšky“ nad předními světlomety, zadní skupinové svítilny a čelní sklo silně zaoblené do boků. Model 56 patří k nejvzácnějším T-Birdům první generace, neboť jich bylo vyrobeno jen 15631 kusů.

Thunderbird pro modelový rok 1957 (foto) již přinesl více změn. Boční kulatá okénka v pevné střeše (porthole) se staly jedním z typických stylistických prvků Thunderbirdů. U modelu 57 došlo k prodloužení délky z původních 4453 mm na 4608 mm, ke změně přední masky a ke zvětšení „ploutví“ nad zadními blatníky. Náhradní kolo se opět vrátilo do zavazadlového prostoru, tentokrát však bylo umístěno svisle, takže nezabíralo tolik prostoru zavazadlům. V nabídce bylo i sedadlo řidiče s pamětí nastavení polohy (Dial-O-Matic). Na výběr byly čtyři motory. Série C měla vidlicový osmiválec o objemu 4,8 litru a výkonu 212 k (156 kW). V největším počtu byla vyrobena série D. Ta měla motor V8 5,1 litru (245 k/180 kW). Série E měla motor „High Performance Special“ o výkonu téměř 272 k (200 kW). Motor série F měl plnící dmychadlo Paxton-McCulloch VR57 a dosahoval výkonu 300 koňských sil. Vůz s ním dokázal překonat rychlost 210 km/hod. Celkem bylo v letech 1955–1957 vyrobeno 53 166 vozů první generace.

T-bird ročníku 1957 měl kulatá boční okénka v pevné střeše a zvětšené „ploutvičky“ nad zadními blatníky.

T-bird pro čtyři

Ford Thunderbird se neprodával tak dobře, jak si vedení koncernu Ford představovalo. Výzkum trhu zjistil, že hlavní příčinou bylo dvoumístné uspořádání, které zabraňovalo využití ve funkci rodinného vozu. Thunderbird druhé generace (foto) byl proto navržen jako čtyřmístný se samonosnou karoserií prodlouženou na úctyhodných 5217 mm a s rozvorem 2870 mm. Poprvé se představil pozvaným hostům na silvestrovské party roku 1958 v exkluzivním golfovém klubu Thunderbird v kalifornském Palm Springs. Výroba byla zahájena v nové továrně ve Wixomu (Michigan) 20. prosince 1957. Jeho hranatá karoserie mu vynesla přezdívku “Square Bird.“

Ford Thunderbird druhé generace měl hranatější karoserii, která mu vynesla přezdívku „Square Bird.“

Design druhého Thunderbirdu vznikl ve stylistickém středisku koncernu Ford. Designér Joe Oros předložil dva návrhy: z prvního se stal T-bird a druhý přepracoval Elwood Engel na Lincoln Continental 1961. Nový Thunderbird byl výrazně nižší (1330 mm) než tehdejší běžné americké vozy, takže nebylo jednoduché umístit v něm robustní motor a mechaniku pohonu zadních kol. Hnací hřídel byl proto umístěn ve středovém tunelu, oddělujícím přední i zadní sedadla.

Pohon zadních kol obstarával 5,8litrový vidlicový osmiválec série FE s maximálním výkonem 300 k (221 kW). Standardní převodovkou zůstal třírychlostní manuál (na přání se dodával s rychloběhem), mnoho zákazníku ale raději volilo automat Cruise-O-Matic. Zavěšení předních kol bylo nezávislé s trojúhelníkovými rameny, vzadu byla tuhá náprava. Pérování zajišťovaly vpředu i vzadu vinuté pružiny, všechna kola měla bubnové brzdy.

Přes nelibost příznivců dvousedadlových Thunderbirdů se nové modely prodávaly dobře a jejich výroba už v prvním roce dvojnásobně převýšila výrobu T-birdů první generace. Převažovalo provedení s pevnou střechou, kabrioletů bylo v prvním roce vyrobeno jen něco přes dva tisíce. V roce 1959 se Thunderbird stal načas samostatnou značkou koncernu Ford. Měl několik drobných změn na karoserii a vzadu se znovu objevila listová pera. Hlavní novinkou bylo rozšíření nabídky o silnější motor V8 série MEL s objemem 7 litrů a výkonem 350 k (258 kW). Prodej dosáhl 67 456 kusů, včetně více než deseti tisíc kabrioletů.

Rekordního prodeje 92 843 prodaných vozů (z toho 11 860 kabrioletů) se T-bird druhé generace dočkal v posledním roce výroby. V modelovém roce 1960 dostal Thunderbird novou masku chladiče a vzadu trojitá koncová světla. V nabídce se objevila také sluneční střecha Golde. Raritou byly dva Thunderbirdy s karoserií z nerezového plechu a dvoumístné otevřené provedení se zakrytými zadními sedadly (foto). Celkem bylo za tři roky vyrobeno a prodáno 198 191 kusů Thunderbirdů druhé generace.

Vzadu měl Thunderbird ročníku 1960 trojitá kruhová koncová světla. Zadní sedadla byla zakryta efektními kryty, zakončenými opěrkami hlavy.

Další generace legendárního Fordu Thunderbird si probereme ve druhé části tohoto článku.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas