Ford Thunderbird (2. část – třetí až šestá generace)

Od začátku šedesátých do poloviny sedmdesátých let rostly Thunderbirdům rozměry a postupně ztrácely svoji osobitost.

V listopadu 1960 se stal prezidentem Ford Motor Company Robert McNamara (1916–2009), který byl také prvním, kdo tento post zastával mimo rodinu Fordů. Již v lednu 1961 však byl jmenován ministrem obrany USA a na jeho místo nastoupil John Dykstra. Generační obměna Thunderbirdů pokračovala v zhruba tří až pětiletých cyklech nepřetržitě (s krátkou přestávkou v letech 1998–2001) až do roku 2005. Na tomto místě si stručně připomeneme další čtyři generace, vyráběné v letech 1961 až 1976.

3. generace (1961–1963)

Třetí generace Thunderbirdu (foto) dostala zcela novou, stylisticky uhlazenější karoserii. Hlavně při pohledu zboku je dobře patrné, proč vůz dostal přezdívku “Projectile Bird.” Zašpičatělá příď a velké kruhové koncové svítilny skutečně připomínaly projektil. Tento základní tvar byl ještě zvýrazněn chromovanými lištami na horní hraně blatníků, které vzadu přecházely do malých ploutví. V nabídce bylo jako obvykle kupé a kabriolet. Kupé zdědilo široké zadní sloupky střechy od předchůdce. Éra panoramatických čelních skel byla definitivně u konce a ubylo také výrazných prolisů na bocích.

Při pohledu zboku je dobře patrné, proč třetí T-bird dostal přezdívku \"Projectile Bird.\"

Vůz se zpočátku dodával s jediným motorem: 6,4litrovým V8 typu FE s výkonem 220 kW. Později si bylo možné objednat verzi se třemi karburátory Holley, která dávala o 40 koní více. Vedle standardně dodávané automatické převodovky, posilovače řízení a brzd se například nabízel také odklápěcí volant (Swing Away) k usnadnění vstupu do vozu. Model chytil za srdce i nově zvoleného prezidenta USA Johna F. Kennedyho. Byl tímto vozem tak nadšený, že jich do inauguračního průvodu zařadil celou padesátku. Bez větších změn bylo za tři roky vyrobeno 214 375 exemplářů.

4. generace (1964–1966)

V roce 1964 nastoupila móda tzv. Muscle Cars, tedy vozů s dlouhou přídí a kratší zádí, která se nevyhnula ani Thunderbirdům. Čtvrtá generace převzala od předchůdce stejný rozvor 2845 mm a podobně zašpičatělou příď, tentokrát s tlustě orámovanou mřížkou chladiče (foto). Stejný zůstal také motor 6.4 V8, na přání se dodávalo provedení se zvýšenou kompresí a výkonem zvýšeným o 30 koní. Modelový ročník 1965 dostal sekvenční zapínání zadních směrovek (tři světla se při zatáčení postupně rozsvěcovala směrem zevnitř ven) a standardně kotoučové brzdy. Na závěr se nabídka motorů rozšířila o sedmilitrový V8 (345 k). Velkou oblibu si získaly verze Landau a Town Landau s vinylovou střechou. Thunderbirdy ročníku 1966 si zahrály ve známých filmech Thelma a Luisa a Zběsilost v srdci. Celkový počet vyrobených vozů této generace dosáhl čísla 236 613.

Čtvrtá generace převzala od předchůdce podobně zašpičatělou příď, tentokrát s tlustě orámovanou mřížkou chladiče.

5. generace (1967–1971)

Výraznou generační proměnou prošel Thunderbird páté generace. V roce 1964 byl uveden na trh Ford Mustang, který se řadil do stejné kategorie sportovních dvoudveřových kupé/kabrioletů se dvěma řadami sedadel jako Thunderbird, ale byl výrazně levnější. Vedení koncernu Ford se proto rozhodlo posadit Thunderbird do vyšší kategorie větších, luxusních vozů, blížících se výbavou Lincolnům. Aby se dosáhlo snížení hluku a vibrací, opustil nový Thunderbird samonosnou konstrukci a vrátil se k rámovému podvozku, na který byla přes gumové členy montována karoserie. Z modelové řady byl vyřazen kabriolet a přidán model se zadními dveřmi otevíranými po směru jízdy (tzv. sebevražedné dveře). Pátá generace Thunderbirdu byla jediná s nabídkou čtyřdveřové verze (foto).

Čtyřdveřový model Landau měl zadní dveře otevírané po směru jízdy, říkalo se jim sebevražedné.

K nejvýraznějším stylistickým prvkům patřila široká oválná maska chladiče, ve které byly ukryty světlomety a panel zadních svítilen s postupně zapínanou řadou směrových světel. Od roku 1970 se výrazně změnila celá příď se středovou částí ve stylu orlího zobáku a dvojitými světlomety po stranách. Tuto změnu měl na svědomí Semon “Bunkie” Knudsen (1912–1998), který se stal v roce 1968 prezidentem koncernu Ford. T-bird se ve verzích kupé, Sports Roadster a sedan Landau vyráběl pět let a celková produkce dosáhla přes 278 000 vozů.

6. generace (1972–1976)

Šestá generace Thunderbirdů debutovala na konci roku 1971 jako model 1972. Rozměry a výkony dále narostly. Rozvorem 3058 mm, délkou 5436 mm (v roce 1974 dokonce na 5715 mm, hlavně díky větším nárazníkům) a hmotností přes dvě tuny byl šestý T-bird největší, jaký kdy Ford vyrobil. Vždyť také sdílel podvozek a částečně i karoserii s vlajkovou lodí koncernu, Lincolnem Continental Mark IV. Více luxusu a pohodlí zvedlo samozřejmě cenu. základní provedení Thunderbirdu 1976 stálo 7790 dolarů. Jedinou karosářskou verzí se stal dvoudveřový hardtop (foto).

Šestá generace Thunderbirdu sdílela podvozek a částečně i karoserii s vlajkovou lodí koncernu, Lincolnem Continental Mark IV.

Velikosti vozu odpovídaly objemy a výkony motorů. K základnímu sedmilitrovému V8 byl za příplatek k mání osmiválec s objemem 7,5 litru (460 kubických palců), který se později stal standardem. Výkony těchto motorů byly omezeny emisními předpisy, což vedlo k menší dynamice a růstu spotřeby, která v průměru dosahovala 20–30 l na 100 km. Přesto se velké Thunderbirdy docela dobře prodávaly, navzdory zuřící palivové krizi. V roce 1973 prošel T-bird menší omlazovací kůrou, při které dostal větší nárazníky a okénka do zadních střešních sloupků (tzv. opera windows). V tomto roce se jich prodalo přes 87 000, nejvíce za celé pětileté období výroby s produkcí necelých 300 000 exemplářů. V dalších letech prodej klesal nebo stagnoval, hlavně kvůli vyšším cenám benzinu v USA. Při vývoji sedmé generace se proto Ford rozhodl ke zmenšení rozměrů a hmotnosti T-birdů. Ve třetí, poslední části tohoto článku se dozvíte, jak se to povedlo.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas