Daimler SP250 (Dart) – ve spárech Jaguára

Nejstarší britská automobilka Daimler z Coventry vyráběla v letech 1959–1964 sportovní roadster SP250 s motorem V8.

Trocha historie

Nejstarší britskou automobilku Daimler Motor Company Limited založili v roce 1896 technik Frederick Simms a podnikatel Harry Lawson. Práva na používání jména Daimler získal Simms od svého přítele Gottlieba Daimlera, vynálezce moderního spalovacího motoru. Daimlerovy motory používal Simms nejdříve v člunech, ale brzy se v Coventry rozběhla kusová výroba dvoustopých motorových vozidel. Jedno z nich bylo v roce 1899 účastníkem první tragické automobilové nehody v Anglii.

V roce 1910 se Daimler spojil s birminghamskou skupinou BSA (Small Arms Company), výrobcem kol, motocyklů, pušek, munice a vojenských vozidel. Během první světové války vyráběl Daimler mimo jiné nákladní vozidla, autobusy, letecké motory a munici. V období mezi válkami nabízel sedm základních modelů vozů, mezi nimi i první evropský automobil s motorem V12 – Daimler Double Six. Během hospodářské krize se společnost Daimler/BSA rozrostla o automobilku Lanchester. Do boje proti nacismu se Daimler zapojil výrobou terénních a obrněných vozidel.

Po válce se Daimler pustil pod vedením Sira Bernarda Dockera do výroby luxusních vozů, používaných tradičně britskou královskou rodinou. V roce 1951 prodal Jack Sangster svoje motocyklové firmy Ariel a Triumph společnosti BSA a o pět let později vystřídal Dockera ve vedení společnosti Daimler. Od roku 1954 vyráběl Daimler svůj první poválečný sportovní vůz Conquest Roadster (kresba), poháněný 2,5litrovým řadovým šestiválcem.

Od roku 1954 vyráběl Daimler svůj první poválečný sportovní vůz Conquest Roadster, poháněný 2,5litrovým řadovým šestiválcem.

V roce 1960 koupila všechny akcie Daimleru známá automobilka Jaguar Cars. Po nějakou dobu se ještě prodávaly daimlery vlastní konstrukce (modely DR450 a SP250), ale potom už všechny další daimlery používaly karoserie a podvozky jaguarů a z daimlerů na nich zůstalo jen označení a typická žebrovaná maska chladiče. Značka Daimler dnes není aktivní, ale stále zůstává ve vlastnictví Jaguar Cars, patřící nyní indické Tata Group.

Motor V8

Pod vedením skvělého konstruktéra motocyklových motorů Edwarda Turnera (1901–1973) vyvinul Daimler dva výtečné vidlicové osmiválce s objemy 2,5 a 4,5 litru. Menší z nich (foto) byl určen pro nový sportovní vůz Dart a větší pro luxusní vůz Majestic Major. Nás zajímá ten menší, vodou chlazený osmiválec s objemem 2547 cm3 (vrtání/zdvih: 76/70 mm) a rozvodem OHV. Hlavu válců měl odlitou ze slitiny hliníku a půlkulovými (hemisférickými) spalovacími prostorami se podobal slavnému motoru Chrysler Hemi. Se dvěma karburátory SU dával maximální výkon 140 k (103 kW) při 5800 min-1 a maximální krouticí moment 210 Nm při 3600 min-1. Při návrhu tohoto motoru využil Turner bohaté zkušenosti, získané při vývoji motocyklů Triumph.

Vodou chlazený osmiválec měl rozvod OHV, hlavu válců ze slitiny hliníku a hemisférické spalovací prostory.

Dart alias SP250

Jeden z prototypů otevřeného sportovního vozu Daimler Dart se představil v lednu 1959 na autosalonu v New Yorku. Název vozu však kolidoval s jménem, které si nechal americký Chrysler registrovat pro novou řadu svých osobních vozů Dodge. Pro Daimler byl americký trh velmi důležitý, proto vůz přejmenoval nejdříve na Sports 250 a následně na SP250. Písmena SP znamenala Sports a číslice 250 objem motoru 2,5 litru.

Daimler SP250 (foto) měl zajímavě tvarovanou laminátovou karoserii 2+2 s rozvorem 2337 mm a venkovními rozměry 4191 x 1524 x 1276 mm. Vpředu měl oválnou, bohatě chromovanou masku chladiče s žebrováním v horní části rámu, typickým pro vozy Daimler. Hladké boky zvýrazňovaly prolisy nad koly a zadní blatníky se protáhly do výrazných ploutví, zakončených svisle uspořádanými koncovými světly.

Hladké boky zvýrazňovaly prolisy nad koly, které kromě estetické funkce zpevňovaly karoserii.

Jelikož Daimler nepočítal s výrobou tohoto sportovního vozu ve velkém počtu, rozhodl se pro sklolaminátovou karoserii na kovovém rámu. Snížil tím výrobní náklady, neboť nemusel kupovat drahé lisy. Laminátová karoserie měla zpočátku problémy s tuhostí, způsobenou kroucením poddimenzovaného podvozku. Při prudkém zatáčení měly například dveře sklon k samovolnému otevření. Tyto nedostatky byly odstraněny až po převzetí firmy Jaguarem.

Podvozek SP250 se částečně podobal vozu Triumph TR3. Měl stejné zavěšení předních kol s trojúhelníkovými rameny a vinutými pružinami a podobná byla i čtyřstupňová manuální převodovka. Později se SP250 nabízel, hlavně pro americký trh, s třírychlostním automatem. Bezpečnost jízdy zajišťovaly vynikající kotoučové brzdy Dunlop na všech kolech. Daimler SP250 vážil jen kolem tuny, takže pro jeho motor nebylo problémem zrychlit vůz z klidu na stovku za něco málo přes 9 s a dosáhnout maximální rychlosti 190 km/h.

Daimler SP250 měl smůlu v tom, že krátce po převzetí Jaguarem se v roce 1961 objevila konkurence z vlastních řad, senzační Jaguar E-Type. Počty prodaných vozů se nezvedly ani po uvedení vylepšených verzí B-spec (1961, s tužším podvozkem a klasickým nárazníkem) a C-spec (1963, s lepším vybavením). Proto byla v polovině roku 1964 výroba SP250 ukončena (vyrobeno celkem 2648 vozů) a Daimler se tím rozloučil s produkcí vlastních sportovních vozů.

Na závodních okruzích ve Velké Británii i v zámoří byl Daimler SP250 dlouhá léta respektovaným soupeřem. O jeho kvalitách svědčí i to, že černě nalakované Darty (foto) s automatickou převodovkou používala londýnská metropolitní policie. Dnes je SP250 jedním z nejvyhledávanějších poválečných daimlerů a jeho ceny na trhu veteránů se drží hodně vysoko.

Tento černý exemplář sloužil u londýnské metropolitní policie do roku 1967. Na festivalu v Goodwoodu se předváděl dalších 13 let a dnes je ceněn na 50 tisíc dolarů.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas