Delahaye 135 – pařížská móda (2. část, po válce)

Delahaye 135 se vyráběl i po skončení 2. světové války a řada malých karosáren pro něj navrhovala speciální karoserie elegantních tvarů.

Pro výrobce luxusních francouzských automobilů nebyla po skončení druhé světové války ekonomická situace příliš příznivá. Daňová politika Francie navíc nepřála vozům s objemem nad dva litry. Delahaye přežil hlavně díky výrobě užitkových vozů (zvláště hasicí techniky) a dodávkám lehkých terénních vozů francouzské armádě. Přesto se v roce 1946 na prvním poválečném autosalonu v pařížském Grand Palais (foto) znovu objevil stánek značky Delahaye a spolu s ním i samostatné expozice francouzských karosáren, které byly i po válce připraveny dodávat exkluzivní obal vozům Delahaye.

Na prvním poválečném autosalonu v pařížském Grand Palais se znovu objevil stánek značky Delahaye a spolu s ním i samostatné expozice francouzských karosáren.

Nic nového pod sluncem

Už koncem roku 1945 byla obnovena výroba nejrozšířenějšího typu Delahaye 135 s rámovým podvozkem, nezávislým zavěšením předních kol a zadní tuhou nápravu. Rovněž odpružení listovými péry a bubnové brzdy zůstávaly stejné jako u předválečných modelů. Do výroby se dostaly i silnější typy 135M a 135MS, jejichž řadové šestiválce s objemem 3557 cm3 disponovaly výkony od 90 do 150 koní.

Stejně jako před válkou se výrobě speciálních karoserií pro Delahaye 135 věnovala celá řada malých karosáren z Francie, např. Figoni & Falaschi a Chapron, o kterých jsme si pověděli v první části tohoto článku. Byli i další, např. Letourneur & Marchand, Pourtout, Saoutchik, Guillore, Antem, Faget-Varnet, Franay a z ciziny švýcarský Graber, anglický Vanden Plas (původem z Belgie) nebo nizozemský Pennock. O některých z nich si povíme podrobněji.

Pourtout

Dílnu Carrosserie Pourtout založil v roce 1925 Marcel Pourtout. Bohatí a známí lidé si kupovali podvozky od svých oblíbených výrobců a posílali je Pourtoutovi s žádostí o vyrobení osobité karoserie. Patřil mezi ně i ministerský předseda Francie v letech 1917–20, Georges Clémenceau. Až do začátku druhé světové války karosoval Pourtout vozy mnoha různých značek, mezi nimi i Delahaye. Začátkem třicátých let se Marcel Pourtout seznámil s dentistou Georgesem Paulinem, jehož vášní byly návrhy aerodynamických automobilů. Jejich společným dílem byl v roce 1935 revoluční Peugeot 601 Eclipse. Pourtout navrhoval a stavěl karoserie i po válce a jedním z jeho nejpovedenějších výtvorů byl čtyřmístný kabriolet, postavený na podvozku typu Delahaye 135M (foto).

Tento krásný Delahaye 135M s karoserií Pourtout byl v únoru 2012 nabízen v aukci za 300 000 Euro.

Graber

Švýcarskou Carosserie Graber založil v roce 1925 v rodném Wichtrachu u Bernu Hermann Graber. Hodně se naučil od svého otce, respektovaného výrobce koňských povozů a od roku 1927 také karoserií automobilů. Ve třicátých letech se Graber proslavil pečlivým dílenským zpracováním krásných kabrioletů a kupé na podvozcích značek Alvis, Aston-Martin, Bentley, Bugatti, Duesenberg, Lagonda, Packard, Rolls-Royce, BMW, Rover a nechyběl ani pohledný kabriolet na podvozku Delahaye 135M (foto). Do své smrti v roce 1970 Hermann Graber navrhl a postavil kolem osmi set karoserií.

Delahaye 135M s karoserií od švýcarské firmy Graber z Wichtrachu u Bernu.

Letourneur & Marchand

Pařížskou karosárnu Letourneur & Marchand založili v roce 1905 Jean-Marie Letourneur a Jean-Arthur Marchand. Oba ambiciózní muži se seznámili, když pracovali pro známého pařížského karosáře Henriho Bindera a společně pracovali ve službách karosáren Labourdette a Franay. Několik kompletních karoserií dodali značce Darracq. Během první světové války se mj. podíleli na výrobě letadel Morane-Saulnier.

Když skončilo běsnění první světové války obnovili svoji činnost a v roce 1923 už vystavovali svoje speciální karoserie v hotelu Claridge na třídě Champs Elysées. Výroba jednotlivých kusů na zakázku byla pracná a málo výnosná. Pod názvem Autobineau se proto pustili do výroby malých sérií karoserií (pro Delage jich postavili kolem dvou tisíc). Velký karosářský talent projevil Letourneurův syn Marcel, který se vrátil do firmy se zkušenostmi z Anglie. Mohl tak nahradit svého otce a jeho společníka. Jean-Marie Letourneur zemřel v září 1944, jen pár dní po osvobození Francie a Jean-Arthur Marchand jej následoval v červnu 1946.

Karosárna Letourneur & Marchand karosovala hlavně vozy Delage, ale nezapomínala ani na ostatní, včetně Delahaye. V roce 1947 postavili například na podvozku Delahaye 135MS elegantní roadster (foto) a v roce 1950 kabriolet. V letech 1947–52 dokončili v karosárně Letourneur & Marchand pouhých 67 vozů. Pak ještě stavěli kabriolety na bázi Renaultu Frégate, prodávané dealery Renaultu a naposled se Letourneur & Marchand objevil na pařížském autosalonu v roce 1959.

V roce 1947 postavili Letourneur & Marchand na podvozku Delahaye 135MS tento elegantní roadster.

Saoutchik

Jacques Saoutchik se narodil v roce 1880 na Ukrajině jako Jakov Savčuk, ale na začátku dvacátého století se přestěhoval do Paříže. Jako vyučený truhlář měl blízko ke stavbě karoserií a proto si v roce 1906 pořídil na průmyslovém předměstí Paříže v Neuilly-sur-Seine vlastní karosářskou dílnu. Jeho prvním dílem byla karoserie na podvozku vozu Isotta-Fraschini. Postupně se Saoutchik vypracoval mezi přední pařížské karosáře a jeho atraktivní návrhy nešetřící chromem (někdy dokonce i zlatem) si získaly značný věhlas. Pravidelně získával ceny na pařížském Concours d’Elégances nebo na přehlídkách konaných na pobřeží Atlantiku a na Azurovém pobřeží. Jedním z méně nápadných, ale vysoce elegantních vozů z jeho dílny je roadster z roku 1947, postavený na podvozku Delahaye 135M (foto). Saoutchik karosoval také typy 175 a 235 a slavné je jeho ztvárnění kabrioletu na bázi Cadillacu série 62 z roku 1948. V roce 1952 převzal firmu Saoutchikův syn Pierre, ale dlouho nevydržel a v roce 1955 definitivně skončil.

Roadster z roku 1947, postavený na podvozku Delahaye 135M s karoserií Saoutchik. Jako jeden z prvních měl splývající přední blatníky.

Vraťme se k poválečné historii značky Delahaye. V roce 1948 představila Type 175 poháněný 4,5litrovým řadovým šestiválcem. Ten, stejně jako Type 180, nebyl úspěšný. Delahaye 175 byl v roce 1951 nahrazen typem 235, s motorem upraveným z typu 135 na výkon 154 k (113 kW). Delahaye, stejně jako další francouzští výrobci, se na doporučení francouzské vlády zaměřil hlavně na export, takže v roce 1947 vyvezl 88% své produkce, převážně do francouzských kolonií. Ročně vyráběl jen kolem pěti set drahých a technicky zastaralých osobních vozů a jeho hlavní náplní byla speciální vojenská vozidla. Výroba osobních vozů Delahaye a Delage dál klesala až na několik desítek ročně. V roce 1954 byl Delahaye převzat společností Hotchkiss, která ukončila výrobu cestovních vozů a zaměřila se na nákladní vozy se značkou Hotchkiss-Delahaye. Naposledy se jméno Delahaye objevilo v roce 1956.

Na místě, kde stála továrna Delahaye je nyní škola, vychovávající budoucí biology a chemiky. Klub přátel vozů Delahaye zde v roce 1981 umístil desku s následujícím textem: “Zde stála v letech 1898 až 1954 továrna světově proslulé značky DELAHAYE. Svými rekordními a závodními vozy přispěla k věhlasu francouzských automobilů.”

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas