Daimler DS420 – královské svezení

Luxusní limuzíny Daimler DS420 s motorem Jaguar XK vozily pomazané hlavy a sloužily jako svatební, pohřební a hotelové vozy.

Britská společnost Daimler Motor Company byla založena už před 120 lety v Coventry. Jméno sice dostala po německém vynálezci Gottliebu Daimlerovi, avšak nikdy neměla obchodní vztahy s německými firmami používajícími stejné jméno (např. Austro Daimler nebo Daimler Benz). V roce 1960 koupila akcie Daimleru automobilka Jaguar Cars a postupně se automobily Daimler staly jen značkovou verzí Jaguarů. Tento osud potkal i limuzínu Daimler DS420. Nebude na škodu připomenout si definici limuzíny. Je to tříprostorový automobil, u kterého jsou přední sedadla oddělena od zadních pevnou, nejčastěji prosklenou přepážkou. Tyto čtyřdveřové vozy mají velký rozvor náprav umožňující komfortní cestování na zadních sedadlech a často i přídavná sklápěcí sedadla, zvyšující počet míst až na sedm.

Daimler nebo Jaguar?

Daimler DS420 se začal vyrábět v roce 1968 (poprvé byl představen veřejnosti 11. června 1968) a nahrazoval model DR450, což byla limuzínová varianta modelu Majestic Major DQ450 s motorem V8. Na rozdíl od svých předchůdců však využíval většinu komponent vozů Jaguar, včetně 4,2litrové verze slavného řadového šestiválce Jaguar XK, používaného mj. ve voze Jaguar XK120C, který v roce 1951vyhrál 24 hodin Le Mans. Nahrazoval také limuzínu Vanden Plas Princess a v karosárně Vanden Plas v Kingsbury Lane na severním předměstí Londýna se také prvních deset let vyráběl.

Limuzína DS420 (foto) vycházela z podvozku Jaguaru 420G (do roku 1966 Jaguar Mark X), rozvor náprav byl ale prodloužen o více než půl metru na 3581 mm. Délka vozu tak dosáhla úctyhodných 5740 mm, pozadu nezůstávala ani šířka (1970 mm) a výška (1610 mm). Design přídě připomínal Daimler Sovereign, včetně pro Daimler typického rýhování v horní části chromovaného rámu chladiče. Čtveřice nestejně velkých kruhových světlometů (dva vnitřní byly menší) byla umístěna po stranách chladiče pod “stříškami” ve stylu Jaguaru Mark X. Od tohoto vozu bylo také převzato umístění dvojice benzinových nádrží po stranách objemného zavazadlového prostoru. Obě 45litrové nádrže měly vlastní čerpadlo volené spínačem na přístrojové desce.

Vůz dlouhý 5740 mm měl elegantně splývavou záď narušenou jen objemným zavazadlovým prostorem.

Řadový šestiválec s objemem válců 4235 cm3 (vrtání/zdvih: 92/106 mm), rozvodem DOHC a dvěma karburátory SU HD8 dával maximální výkon 245 k (180 kW) při 5500 min-1. Limuzína s pohotovostní hmotností 2135 kg dosahovala maximální rychlosti 176 km/h. Vůz měl třírychlostní automatickou převodovku Borg-Warner Model 8 a kotoučové brzdy na všech nezávisle zavěšených kolech. Proti svým největším soupeřům, limuzínám Rolls-Royce Phantom VI a Mercedes-Benz 600 Pullman, byl Daimler DS420 se základní cenou 4424 liber o více než padesát procent levnější. K tomu je ale nutné dodat, že cena postupně rostla a poslední vozy se v roce 1992 prodávaly za 45 tisíc liber.

Pohodlí především

Řidič seděl na poměrně vysoké průběžné lavici bez možnosti výškového nastavení, teleskopický sloupek volantu ale umožňoval posuv v rozsahu 70 mm. V roce 1984 se “Old Lady,” jak ji řidiči přezdívali, dočkala samostatných předních sedadel s opěrkami hlavy. U jednoho speciálně vybaveného vozu pro šéfa Jaguaru Sira Johna Egana byl ve schránce před spolujezdcem umístěn osobní počítač. Přístrojová deska a vnitřní rámy oken byly vyloženy leštěným ořechovým dřevem.

Daleko více komfortu si mohli dopřát cestující na zadních sedadlech (foto). Lavicové zadní sedadlo mělo šířku přes 1,8 m a při obsazení dvěma osobami se mohla uprostřed sklopit pohodlná loketní opěrka. Opěrky byly i po stranách u oken. Pokud bylo zapotřebí přepravit více osob, mohly se z podlahy před zadními sedadly vyklopit dvě nouzová sedadla.

Zadní lavicové sedadlo mělo šířku přes 1,8 m. Uprostřed byla sklopná opěrka loktů. Z podlahy se dala vyklopit dvě nouzová sedadla.

Pár změn za čtvrt století

Jak již bylo řečeno, konečná montáž modelu Daimler DS420 probíhala zpočátku v karosárně Vanden Plas v Kingsbury Lane z panelů karoserie dodávaných firmami Motor Panels a Pressed Steel Fisher. První limuzíny měly dokonce na štítcích a dílenských manuálech nápis “Daimler Vanden Plas.” V roce 1974 prošel DS420 první modernizací (vozy se značily Mk II), která se především týkala třetích bočních oken. Okna, která byla původně rozdělena sloupkem na pevnou a stahovací část byla nahrazena okny stahovanými v celé šíři. Byly odstraněny některé problémy s korozí karoserie a nepatrně se změnily rozměry masky chladiče. Drobné úpravy se dotkly také interiéru.

Koncem roku 1979 byla převážně ruční výroba přemístěna do továrny Jaguar v Coventry (Browns Lane), kde pokračovala až do roku 1992. V souvislosti s přesunem do Coventry došlo k dalšímu faceliftu (Mk III). Nárazníky dostaly například gumové dorazy, z kapoty zmizel emblém ve tvaru písmene B a vzadu se změnilo osvětlení poznávací značky. Změnil se také tvar předních směrovek a větracích otvorů vedle chladiče. Posledním faceliftem (Mk IV) prošel Daimler DS420 v roce 1987. Nejviditelnější změnou byly masivní nárazníky s plastovou výplní a zabudovanými předními směrovkami.

Pro krále, svatebčany i nebožtíky

Daimler DS420 se převážně vyráběl na zakázku a nabízel velké množství příplatkové výbavy.
Garáže britské královské rodiny (Royal Mews) vlastní tři Daimlery DS420 používané při slavnostních příležitostech. Královna matka jezdila během svého života postupně se čtyřmi vozy DS420 (vždy s poznávací značkou NLT1 nebo NLT2) a královna Alžběta II má dva, vyrobené v roce 1992 (používá je jen vzácně). Vozy dodávané královské rodině byly vybaveny zvláštním příslušenstvím, například modrým světlem nebo držákem královského erbu na střeše (foto).

Vozy dodávané královské rodině byly vybaveny zvláštním příslušenstvím, například modrým světlem nebo držákem královského erbu na střeše.

Tři Daimlery DS420 využívá při oficiálních příležitostech také dánská královská rodina a na začátku sedmdesátých let i guvernéři Tasmánie a Bermud. Jean, vévoda z Lucemburku používal v letech 1970 až 1988 limuzínu Daimler DS420 s poznávací značkou s číslem 1. Sloužily rovněž na královských dvorech ve Švédsku, Belgii, Monaku, Maroku, Jordánsku a Bahrainu. Daimlery nepohrdli ani četní prezidenti a také americký miliardář Howard Hughes, který si dokonce nechal do vozu nainstalovat toaletu.

Daimlery DS420 používaly k odvozu svých hostů některé luxusní hotely. Například Hotel Inter-Continental v Hongkongu jich postupně nakoupil přes dvě desítky. Jedním z nejvýznamnějších uživatelů byly půjčovny automobilů Daimler Hire, Hertz a Avis, které půjčovaly daimlery i s šoférem.

V roce 1973 postavil Daimler dva vozy s karoserií typu landaulet (foto) s pevnou střechou sahající až po sloupky C a plátěnou stahovací zadní část střechy. Tyto dva exempláře (určené pro generálního guvernéra Západních Indií se sídlem na Jamaice a prezidenta Sudánu) se zřejmě nezachovaly, ale řada limuzín Daimler DS420 byla přestavěna na laundaulety a sloužila především jako svatební vozy. Prostorný interiér se ukázal jako velmi vhodný pro nevěsty s dlouhými šaty a dodnes se pro tyto účely používá kolem dvou stovek těchto vozů.

V roce 1973 postavil Daimler dva vozy DS420 s karoserií typu landaulet.

Významnou roli sehrál Daimler DS420 při pohřbech významných osobností. Používal se jednak k odvozu smutečních hostů a upravené pohřební vozy sloužily k převozu rakve s nebožtíkem. Jednou z nejsledovanějších událostí, na které bylo možné vidět DS420, byl pohřeb princezny Diany, konaný 6. září 1997 v Londýně.

Celkem bylo vyrobeno 4141 limuzín Daimler DS420 a dalších 903 podvozků bylo dodáno specializovaným výrobcům pohřebních vozů (např. Wilcox, Eagle Specialist Vehicles nebo Woodall Nicholson). Většina vozů byla dodána v černé barvě, oblíbené byly dvoubarevné kombinace (např. černá s béžovou nebo šedou). Do dnešních dnů se údajně zachovalo kolem šesti set kusů.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas