Lancia Fulvia – tři podoby italského šarmu

Před padesáti lety představila Lancia v Ženevě model Fulvia. Po čtyřdveřové Berlině následovalo Coupé a Sport s karoserií Zagato.

Lancia Fulvia Berlina (Tipo 818) se stala v roce 1963 nástupcem modelu Lancia Appia, vyráběného v letech 1953–63. Zatímco Appia měla pohon zadních kol, pro Fulviu zvolil profesor Antonio Fessia koncepci s předním pohonem, stejnou jako u většího modelu Flavia (1961–71). Konstrukčně vycházela Fulvia z tohoto typu s výjimkou motoru. Fulvia dostala do vínku vidlicový čtyřválec s malým úhlem rozevření obou řad válců, jaký Lancia používala již od roku 1922 (model Lambda).

V4 a listová péra

Zaccone Mina navrhl pro fulviu kapalinou chlazený motor V4 s úhlem rozevření necelých 13 stupňů, umístěný podélně před přední nápravou a skloněný v úhlu 45 stupňů doprava. Motor měl rozvod DOHC s jedním vačkovým hřídelem ovládajícím sací ventily a druhým pro výfukové ventily. Úzký úhel rozevření válců umožnil použít jedinou společnou hlavu válců.

Fulvia měla přední kola nezávisle zavěšená na trojúhelníkových ramenech a odpružená příčným listovým pérem. Odpérování zadní tuhé nápravy s příčnou panhardskou tyčí obstarávala dvojice podélných listových pružin. První série měla na všech kolech kotoučové brzdy Dunlop, druhá série (od roku 1970) používala větší brzdy Girling s posilovačem. Současně se změnila i ruční brzda se samostatnými bubny na zadních kolech.

Během svého životního cyklu v letech 1963 až 1976 se Fulvia vyráběla se třemi druhy karoserií: čtyřdveřová Berlina, dvoudveřové Coupé a kupé Sport s karoserií Zagato. Podívejme se na ně podrobněji.

První byla Fulvia Berlina

Kompaktní čtyřdveřová Lancia Fulvia Berlina (foto) se představila v roce 1963 s karoserií, kterou v Centro Stile Lancia navrhl Piero Castagnero. Hranaté tvary byly poplatné tehdejší módě (podobná byla např. Alfa Romeo Giulia nebo později Fiat 124). S rozvorem náprav 2480 mm a vnějšími rozměry 4110/1555/1400 mm (d/š/v) poskytovala Fulvia Berlina dostatek místa čtyřčlenné italské rodině. Výrazná příď se čtyřmi světlomety a chromovanou mřížkou chladiče vzbuzovala dojem mírného luxusu v americkém stylu. Ten potvrzovaly i boční lišty, zvedající se vzadu až k ostré horní hraně kufru.

Dvoudveřová sportovní Lancia Fulvia Coupé se s karoserií navrženou opět Pierem Castagnerem vydala do světa v roce 1965.

Objem a výkon motoru V4 začínal na skromných 1091 cm3 (vrtání 72 mm, zdvih 67 mm) a 58 k (43 kW). Zvýšením kompresního poměru na 9,0:1 a osazením dvojicí karburátorů Solex se u modelu Berlina 2C zvýšil výkon na 72 k (53 kW). V roce 1967 byl motor upraven prodloužením zdvihu na 69,7 mm a změnou vrtání upraven na objemy 1199 cm3 (vozy určené pro řecký trh), 1231 cm3 (Berlina GT) a 1298 cm3 (Berlina GTE). Posledně jmenovaná Berlina GTE se už mohla pochlubit slušným výkonem 88 k (65 kW) při 6000 min-1.

Druhá série Berliny vyráběná od roku 1970 (foto) s 1,3litrovým motorem měla rozvor náprav prodloužený o 20 mm a přestylizovanou čelní a zadní stěnu karoserie. Vpředu se původně lichoběžníková mřížka chladiče roztáhla kolem světlometů a na zádi se objevila nově stylizovaná koncová světla, propojená úzkým chromovaným rámečkem. Pár změn se našlo i v interiéru. Sílu motoru V4 1298 cm3 přenášela nyní na přední kola pětistupňová převodovka.

Druhá série Berliny vyráběná od roku 1970 měla rozvor náprav prodloužený o 20 mm a přestylizovanou čelní a zadní stěnu karoserie.

Fulvia podruhé – kupé

Dvoudveřová sportovní Lancia Fulvia Coupé (foto) se s karoserií navrženou opět Pierem Castagnerem vydala do světa v roce 1965. Díky rozvoru zkrácenému o 150 mm na 2330 mm se Fulvia Coupé dostala délkou pod 4 metry (3975 mm), šířka zůstala stejná jako u sedanu (1555 mm). Sportovnímu image pomohlo hlavně snížení výšky vozu na 1320 mm, střecha s tenkými sloupky, zakulacená příď a ostře useknutá záď.

Sportovnímu image pomohlo snížení výšky vozu na 1320 mm, střecha s tenkými sloupky a zakulacená příď.

Zpočátku se Fulvia Coupé nabízela s motorem V4 1231 cm3, který dával 81 k (60 kW). Koncem roku 1965 se objevila závodní verze Coupé HF (zkratka HF byla převzata z rallyového žargonu, kde znamená Horizon Full, tedy naplno přes horizont, za který není vidět). S hliníkovou kapotou a dveřmi, zadním a bočními okny z lehčího plexiskla se podařilo snížit hmotnost na 825 kg a spolu s vyladěním výkonu motoru na 90 k (66 kW) to byl slušný základ pro sportovní ambice vozu. A co teprve Fulvia Rallye 1.3 HF s novým motorem 1298 cm3 a výkonem 101 k (74 kW). O něco méně nadupané verze Rallye 1.3 a Rallye 1.3 S disponovaly výkony 65 kW resp. 69 kW.

Nejvýkonnější verze Fulvia Coupé Rallye 1.6 HF (známá také jako Fanalone) dávala s motorem o zdvihovém objemu 1584 cm3 maximální výkon 115 k (85 kW), po tuningu až 132 k. Tento typ používal tovární soutěžní tým Lancie až do roku 1974, kdy byl nahrazen Stratosem HF. Lancia Fulvia Coupé 1.6 HF se zapsala do historie automobilového sportu vítězstvím v Mezinárodním mistrovství výrobců (International Championship for Manufacturers – IMC) v roce 1972. O toto týmové vítězství se zasloužili jezdci Simo Lampinen (35 bodů), Harry Källström (22), Sandro Munari (20) a Amilcare Ballestrieri (20). Na druhém místě skončil Fiat 124 Sport Spider a třetí příčku obsadilo Porsche. Ve stejném roce vyhrál Sandro Munari se spolujezdcem Mariem Manuccim s vozem Fulvia Coupé 1.6 HF Rallye Monte Carlo a na Rallye Vltava 1973 se mu povedlo několik přemetů. Od roku 1973 byl šampionát IMC nahrazen dnešním WRC (World Rally Championship).

Podobně jako u sedanu se i kupé dočkalo v roce 1970 druhé série v podobě modelů Fulvia Coupé 1.3 S (67 kW) a Coupé 1600 HF (86 kW). Verze Lusso, určená převážně na export, byla vybavena nárazníky se zabudovanými směrovkami a pohodlnějšími sedadly. V malé sérii byla také vyrobena replika továrního vozu z Rallye Monte Carlo 1972, nazvaná Fulvia Coupé 1.3S Montecarlo s rozšířenými blatníky, mlhovkami a bez nárazníků. K posledním změnám došlo v roce 1974, kdy se začalo prodávat Coupé Fulvia 3 s novými sedadly s integrovanými opěrkami hlavy a bílými ciferníky přístrojů. Vznikla také omezená série Coupé Fulvia 3 Safari bez nárazníků, nálepkou na kapotě a číslovanou destičkou na palubní desce.

Do třetice – Sport Zagato

K dvojici sedanu a kupé Fulvia, navržených ve vlastním studiu Centro Stile Lancia (konkrétně Piero Castagnero) se v roce 1965 přidalo kupé Lancia Fulvia Sport (foto) s karoserií od milánského studia Zagato, vedeného šéfstylistou Ercolem Spadou. Kupé dlouhé 4090 mm, široké 1570 mm a vysoké jen 1200 mm bylo oficiálně dvoumístné s jedním nouzovým sedadlem vzadu. Fulvia Sport vycházela z Fulvie Coupé a měla stejný rozvor 2330 mm. Tvarově se lišila hlavně baculatějšími tvary, obdélníkovými světlomety v širokých chromovaných rámech, integrovaných s maskou chladiče a splývavou zádí se zadním oknem vyklápěným nahoru.

Lancia Fulvia Sport s karoserií od milánského studia Zagato, vedeného šéfstylistou Ercolem Spadou.

Fulvia Sport se až do jara 1967 vyráběla s motorem V4 1216 cm3 a hliníkovou karoserií. Inovovaný model Fulvia Sport 1.3 s motorem 1298 cm3 disponoval výkonem 86 k (63 kW) při 6000 min-1. Vozů s hliníkovými karoseriemi bylo vyrobeno kolem sedmi stovek, další už dostaly karoserie z ocelového plechu, hliníkové zůstaly jen dveře a motorová kapota. Na podzim 1968 dostala Fulvia Sport 1.3 S motor stejného objemu naladěný na výkon 90 k (66 kW). Do podzimu 1970 vzniklo přes 3700 kupé Sport první série. Nahradila je druhá série, která po rozběhnutí už měla karoserii bez hliníkových dílů a byla označena jako 2+2 místná. Od září 1971 doplnilo nabídku kupé Fulvia Sport 1600 s motorem objemu 1584 cm3 a výkonu 115 k (85 kW). Zvenku se lišila jen zapuštěnými klikami dveří, začerněnými rámy kolem světlometů a většími zadními světly. Maximální rychlost této nejrychlejší Fulvie Sport byla 190 km/h. Celkem opustilo karosárnu Zagato v letech 1965–72 přibližně 7100 těchto nadčasově krásných kupé, dnes velmi vyhledávaných sběrateli.

Za třináct let výroby typu Lancia Fulvia vzniklo přes 190 tisíc sedanů a 140 tisíc kupé, takže fulvia se stala v šedesátých a sedmdesátých letech jedním z nejúspěšnějších modelů automobilky Lancia (patřící od roku 1969 do koncernu Fiat). Po mnoha letech si Lancia vzpomněla na fulviu a na frankfurtský autosalon v roce 2003 přijela se studií lehkého dvoumístného kupé Fulvia, navrženého ve studiu Centro Stile. Pod kapotou se skrýval 1,8litrový čtyřválec s výkonem 103 kW, dovolující dosáhnout maximální rychlost přes 210 km/h. Lancia chvíli koketovala se sériovou výrobou tohoto pohledného kupátka, ale nakonec k ní nedošlo. Více štěstí má současník fulvie, model Flavia, který se dočkal obnovy svého jména v podobě kabrioletu Chrysler 200, prodávaného v Evropě jako Lancia Flavia.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas