Opel Omega A (1986-1993) - Aerodynamický šok

První generace Opelu Omega překvapila svět svými čistými tvary, kombi Caravan to u zákazníků vyhrálo navíc velikostí zavazadelníku.

Omega, nástupce Rekordu, měla premiéru na autosalonu v Paříži v září roku 1986, vyrábět se začala ovšem už o měsíc dříve, v srpnu. Prodej se rozběhl krátce poté, ještě v říjnu téhož roku. Její vývoj stál dvě miliardy západoněmeckých marek. Oproti usedlému a hranatému předchůdci se stylisté Opelu odvázali a navrhli moderní velké auto se špičkovou aerodynamikou, ale technici a inženýři zároveň zachovali klasickou koncepcí s motory podélně vpředu a poháněnou zadní nápravou.

Vždyť v 80. letech minulého století vládly hrany, ve vyšší střední třídě vyznával obliny pouze Ford se Scorpiem a do jisté míry i Audi 100. Motorističtí novináři Omegu ocenili titulem evropského Automobilu roku 1987 a posbírala i další lokální prvenství nejen za design. Sedan se pyšnil součinitelem podporu vzduchu 0,28, s o tři roky starším liftbackem Renault 25 prohrával v tomto ohledu jen na setiny. Byl nejtišším vozem své třídy – ano, v tomto směru překonal i Mercedes W124.

Opel Omega A si odbyl premiéru v Paříži 1986 jako nástupce řady Rekord.

Elegance bez kudrlinek

Omega, která měřila na délku 4,73 m, byla elegantní, vynikala skutečnou čistotou svých tvarů a velkou zasklenou plochou, kterou by jí moderní vozy mohly jen závidět. Mnohdy zbytečné kudrlinky se v předposlední dekádě dvacátého věku ještě díkybohu nenosily, nehledě o úporné snaze designérů být originální za každou cenu. Omega přesto, nebo spíše právě proto nebyla ani trochu nudná a na silnici jste si ji s žádným jiným autem nespletli. Ani zezadu, už kvůli svislým koncovým světlům. Ta tehdy teprve přicházela do módy.

Kvalitní podvozek s rozvorem 2730 mm a rozchodem kol 1447, respektive 1465 mm disponoval kvůli směrové stabilitě vozu přední nápravou s negativním poloměrem rejdu. Při nestejné adhezi předních kol se sbíhavost více brzděného kola zvětšovala. U vozu ze zadním pohonem tuto konstrukci do té doby nikdo nepoužil. Náprava spočívala na spodních příčných ramenech a vzpěrách McPherson, vzadu bychom našli ramena trojúhelníková. Stabilizátory byly na obou, stejně jako vinuté pružiny, teleskopické tlumiče a koneckonců i čtveřice kotoučových brzd. Maticové kuličkové řízení nepostrádalo posilovač.

První generace Omegy, kterou známe pod klasickým opelovským písmenem A, se hned od počátku setkala s obchodním úspěchem, objednávky zejména z Francie a Švýcarska se jen hrnuly, o domácí Spolkové republice nemluvě. Zákazníci tak vzali prodejny Opelu doslova útokem. Ceník začínal na 27 tisících marek za čtyřdveřový sedan v provedení 1,8 GL.

Caravan

Čtyřdveřovou klasiku záhy následovalo praktické, avšak stále elegantní kombi se skutečně obřím zavazadelníkem. Konkrétně skoro bezednou dírou, do které se vešlo při sklopených zadních sedadlech až 1850 l nákladu. Aerodynamiku mělo sice horší (cx=0,32), ale to určitě majitelům nevadilo, protože ve svém voze převezli skoro cokoliv. Neslo tehdy tradiční název Caravan, kterého se v Rüsselsheimu vzdali až v nedávné minulosti ve prospěch trochu zavádějícího Sports Tourer. Od počátku devadesátých let se kombi podílelo na odbytu více než polovinou celkových počtů, což bylo bezesporu úspěchem.

Caravan doplnil nabídku záhy po tříprostorové klasice.

Základem motorové palety se staly čtyřválce 1,8 a 2,0 l. Pocházely z Ascony, respektive Kadettu. Karburátorová osmnáctistovka (1796 cm3) nabízela 66 kW (90 k) a 148 N.m, vstřikovací verze měla pro změnu vyšších 85 kW (115 k) a 160 N.m. Existovala i karburátorová varianta s katalyzátorem a pouhými 60 kW. Větší dvoulitr (1998 cm3) se chlubil pružností a příznivou spotřebou, vždyť točivý moment 175 N.m vrcholil už při 2600 otáčkách. Varianta bez katalyzátoru měla 90 kW, s jeho instalací do výfukového systému výkon o pět kilowattů spadl.

Předkomůrkové diesely daroval zase pro změnu předchůdce Rekord, dostaly nové vstřikovací trysky a upravené sací potrubí. Dříve drsný chod agregátů se tak značně zklidnil. Atmosférický čtyřválec 2260 cm3 měl jen slaboučkých 54 kW (73 k), s turbodmychadlem KKK pak 66 kW (90 k). Takto motorizované kombi mimochodem stálo necelých 33 tisíc marek. Později, v srpnu 1988, se ve stokoňové variantě TDs dočkal ještě mezichladiče stlačeného vzduchu. Standard představovaly už od začátku výroby mechanické pětistupňové převodovky, na přání a za příplatek byly automaty se čtyřmi stupni. Během své kariéry se dočkaly i trojice režimů: zimního, ekonomického a sportovního.

Omegy vážily od 1150 do 1385 kg, což je dnes docela úsměvné. Výbava byla německy strohá, základní stupeň GL nenabízel téměř nic. Na některých trzích se prodával ještě chudší model LS, který si oblíbili fleetoví manažeři. Vyšší GLS a zejména luxusnější CD už na tom byly lépe, nemluvě o akčních modelech. Digitální přístrojová deska byla v osmdesátých letech moderní, ale pochopitelně jen za příplatek. V katalogu „extras“ však nevydržela příliš dlouho (1987-1991). Omegy bylo možné zušlechtit také o ABS, palubní počítač, či chlazenou schránku u spolujezdce. Standardně se ale auto chlubilo diagnostikou, kterou využívaly značkové servisy. Dnes běžná věc, před čtvrtstoletím ovšem nikoliv.

Omega 3000

Ještě v roce 1986 se začala vyrábět do té doby nejvýkonnější sportovní Omega 3000, která existovala nejdříve pouze jako sedan. Na trh přišla v březnu 1987. Pod kapotou měla řadový šestiválcový třílitr (2969 cm3) se vstřikováním a zpočátku pouze dvouventilovou technikou, využívaly ho již velké Senatory a odvozená kupé Monza. Nechyběl mu ani dvouhmotový setrvačník. 130 kW (177 k) a 240 N.m jí stačilo ke sprintu z nuly na stovku za 8,8 s, respektive dosažení rychlosti 220 km/h. Třílitrová Omega byla nejen blíže asfaltu, ale hlavně se od slabších sourozenců lišila jinými nárazníky a zadním spoilerem. S katalyzátorem měla jen 115 kW.

Čtyřventil se objevil po třech letech v září 1989 a vydržel s minimálními úpravami až do konce produkce celé řady. Disponoval dvojicí vačkových hřídelů, proměnným systémem sání Opel Dual Ram a novou řídicí jednotkou. Výkon narostl na 150 kW (204 k), točivý moment na 270 N.m, modifikovaný třílitr upaloval až 240 km/h a sprint z 0 na 100 km/h mu trval jen 7 vteřin.

Už na podzim 1988 rozšířil nabídku čtyřválec 2,4 l (2410 cm3/92 kW) na zadní nápravu se v jeho případě přenášelo 195 N.m. Osmdesátý osmý rok znamenal premiéru i pro balíček Diamant jako nadstavba pro LS, GLS a CD. Obsahoval metalické barvy včetně lakovaných zrcátek a mřížky chladiče, tónovaná skla, litá kola, kožené čalounění a rádio, tehdy samozřejmě ještě s kazetovým přehrávačem. Byl populární, bez problémů přežil i facelift.

Kombi Caravan po modernizaci (1990) tvořilo přes polovinu prodejů.

Modernizace jménem A2

Modernizace (někdy se značí A2, na rozdíl od původního provedení A1) následovala v roce 1990. Vnější stylistické změny se omezily pouze na nové nárazníky s decentním černým spoilerem ve spodní části a menšími hranatějšími mlhovkami, pokud jimi byl vůz vybaven. Přední maska už nezasahovala dovnitř. Chromované lišta kolem celého vozu byla výraznější a nacházela se nad plastovou, nikoli v ní jako dosud. A konečně zadní světla dostala jinou grafiku a kouřový efekt. Levnějším modelům zůstaly nárazníky nelakované, dražší je měly v barvě karoserie.
Lehce se proměnil interiér a v něm použité materiály, ještě se zlepšilo odhlučnění. Z většiny trhů zmizela základní osmnáctistovka a výbavy LS a GLS. Naopak přibyly stupně Club a Travel pro kombi, které se dočkalo i třílitrového šestiválce. Novinkou byl rovněž nejmenší šestiválec, který měl pro změnu objem 2,6 l (přesně 2594 cm3), 110 kW (150 k) a 220 newtonmetrů. Dvoulitr byl seškrcen na 73 kW, silnější s 85 kW však v nabídce zůstal. Motor 1,8i/85 kW vyběhl z výroby až v létě 1992. V modelovém roce 1993 přišel stupeň GLT pro obě karosářské verze.

Ostré verze a zámořská produkce

V devadesátém roce se u Lotusu začala stavět i řádně ostrá šestiválcová Omega se dvěma turbodmychadly, kterou později doplnila homologační Evolution 500 s atmosférickým třílitrem. Těm se budeme podrobněji věnovat v samostatném článku. Nesmíme zapomenout na příbuzné modely. Auto s britským pasem a logem Vauxhallu neslo zatím naposledy historický název Carlton.

V roce 1992 se rozběhla produkce Omegy A také v Brazílii, pochopitelně pod značkou Chevrolet. O plné čtyři roky přežila své sourozence ze starého kontinentu, jihoamerická produkce skončila v roce 1998. Nám dobře známou evropskou verzi, která vyběhla s koncem letopočtu 1993, nahradila už na začátku následující sezóny druhá generace s písmenkem B, opět jako sedan a kombi. K labutí písni velkých Opelů se zadním pohonem se však vrátíme jindy. Velká prostorná auta měla pochopitelně také své mouchy, v osmdesátých a devadesátých letech minulého století celé portfolio blesku obecně nemohlo pyšnit kvalitou ani spolehlivostí. Zákazníci však dostali hodně velký vůz na poměrně slušné peníze – a na to jich slyšelo hodně.

Speciály a Senator

Pokud by někomu nestačila přepravní kapacita „áčka“ a měl větší rodinu, mohl zvolit šestimístný sedan s prodlouženým rozvorem, respektive délkou 5,58 m. Nabízeli jej přímo dealeři Opelu. Limuzína, která vážila přes 1,5 tuny, se používala však hlavně pro reprezentační účely, byť jí možná chyběla prestiž. Na základě Omegy vznikaly kromě jiného například i speciály pro převoz nemocných a zraněných, tedy sanitky. Caravan s výbavou LS se vyráběl i coby dvoumístná dodávka s mříží za sedadly. Místo obvyklého zaplechování zadních bočních oken však Opel využil ještě levnější řešení: fólii v barvě karoserie.

Brazilský Chevrolet Omega z let 1992-1998.

Neměli bychom zapomenout ani na větší a prestižnější Senator B s prodlouženým rozvorem a výhradně zážehovými šestiválci 2,5, 2,6 a 3,0 l se vstřikováním, Irmscher nabízel i čtyřlitr. Ten se spolu s menším šestiválcem 3,6 l dostal také do vyladěné Omegy. Senator se však dočkal pouze šestileté kariéry (1987-1993), poté bez přímé náhrady zmizel. Skelet karoserie Omegy a Senatoru využívaly také australské Holdeny Commodore sérií VN, VP, VR a VS z let 1988-1997.

Budoucnost?

O návratu velkého Opelu se stále spekuluje, vždyť od ukončení výroby druhé generace již uběhla dekáda. Poslední zprávy z července 2012 hovořily o tom, že by se měla začít vyrábět ještě letos, ale díky problémům automobilky je ticho po pěšině. Současná Insignia je poměrně dost velká, pokud přijde Omega C, bude mít určitě přes pět metrů, ale prý i přední pohon…

Aleš Sleeper Dragoun